Hotel, kde se nespí. Prozkoumáte sami sebe a zažijete nejlepší rande života, říká šéf brněnského podniku

Hotel Anybody na poli pohostinství i dnes působí jako zjevení. A to nejen svými pro páry určenými pokoji laděnými do slavných filmů 60. let.

Adam VodičkaRozhovor

Foto: Hotel Anybody

Adam Vodička chtěl původně otevřít hotel s 200 pokoji. Hotel Anybody má pokojů 10, ale nabízí toho mnohem víc

Brno toho má hodně co nabídnout. To ví každý, kdo tu žije, i každý, kdo do jihomoravské metropole zavítá jako turista. Ve vrchní části Zelného trhu se nachází hotel, do kterého ale běžní turisté nezavítají. I jeho majitel Adam Vodička nám prozradil, že běžně zde z jedné třetiny pokoje obsazují lidé z Brna a okolí. Svojí návštěvou jsme tedy tak trochu vybočili z normálu. Což je ostatně přesně to, co se v tomto hotelu od hostů očekává.

S Adamem Vodičkou se setkáváme na prostranství před Hotelem Anybody, kam se v létě z podzemí přelévá bar Slast. Lidé si zde užívají sluneční paprsky na lehátkách a kouří vodní dýmky. Charismatický Vodička se přízračně vynořuje z jejich oparu, potřásá si s námi rukou a vtahuje nás do labyrintu pokojů, který se zrodil z jeho nespoutaných nápadů.

Hned na začátku tak zažíváme situaci, kterou jinak v Hotelu Anybody zažít nelze: vítá nás zde živý člověk, dokonce nás přímo uvádí do pokoje, jenž se brzy promění na místo plné zážitků. Za normálních okolností bychom zadali kód do monitoru u dveří a nepřišli bychom do kontaktu vůbec s nikým.

Společně s Vodičkou tak procházíme barokním palácem opata žďárského kláštera, který vyniká tím, že se ho po rekonstrukci podařilo obsadit rozmanitými podniky. Konkrétně hotel se rozprostírá pouze na jednom patře, v parteru a vnitrobloku se nachází například restaurace, kavárna, prodejna knih a v podzemí již zmíněný bar.

Hotel Anybody

Foto: Simona Smrčková

V barokním paláci se nachází deset pokojů vytržených z reality

„Jde o jeden z nejkrásnějších barokních paláců v Brně, který byl posledním neopraveným střípkem mozaiky domů na náměstí. A majiteli se podařilo dům rozdělit do různých sekcí a dostat sem spoustu zajímavých podniků,“ vysvětluje Vodička, když procházíme průchodem směrem k výtahu, který nás vynáší do patra s deseti pokoji.

Původně ale mělo být pokojů dvě stě. Alespoň podle představ, které si Vodička začal v hlavě malovat ve chvíli, kdy začal přemýšlet právě nad hotelem. „Studoval jsem psychologii společně s Honzou Vlachynským a souběžně s tím jsem začal po brněnských kavárnách rozvážet mošty. A Honza se přidal,“ začíná naťukávat historii hotelu, která trochu nečekaně začíná u jablek.

Cesta od moštu k ubytování naruby

Honza Vlachynský, jehož uskupení Lidi z Baru nyní v Brně provozuje pětici podniků, společně s Vodičkou objížděl brněnské kavárny a bistra, které byly v té době v rozpuku. Jali se tak objevovat taje brněnské gastroscény – a ta se jim zalíbila natolik, až postupně začali v této oblasti sami podnikat. Na otevření prvního provozu, tedy Baru, který neexistuje, se Vodička nepodílel. Jeho čas přišel až s podnikem číslo dvě.

„Zapojil jsem se do otevření baru Super Panda Circus. A věděli jsme, že tam chceme udělat všechno naruby. Ale já se v té době stále věnoval psychologii, mimo jiné i párovým terapiím, takže se mi nějakou dobu prolínaly tyhle dva světy, až toho v jednu chvíli začalo být trochu moc,“ vypráví Vodička.

Vodička se vzdal terapie a rozhodl se, že se naplno vrhne do pohostinství. Hotel se mu zalíbil proto, že mu dal možnost vytvořit místo, kde se lidem nebude věnovat jen dvě hodiny jako v baru, ale klidně celý den. „Představoval jsem si, že budu jako hoteliér z filmu Grandhotel Budapešť, který každý večer uspořádá večeři pro všechny hosty a bude si s nimi hodiny vykládat,“ usmívá se při vzpomínání Vodička. Jistě by mu nechyběl ani legendární parfém L’Air de Panache.

Ale pak přišla nabídka přetvořit na hotel jedno patro barokního paláce. Z dvě stě pokojů se tak stalo pokojů deset. Ale s o to větší vervou v nich mohl Vodička uplatnit svoje vize a nápady – ty se přitom zrovna neztotožňovaly s hotelovými zvyklostmi. A i když mu jiní provozovatelé hotelů říkali, že takhle se ubytovací kapacita provozovat nedá, razil si svou. Vznik tak hotel, ve kterém se nespí a jehož pokoje jsou zaplněné rekvizitami.

Hotel Anybody

Foto: Simona Smrčková

Pokoje jsou inspirované kultovními filmy ze 60. let

Vodička v sobě mnoho let psychologické praxe prostě nezapře. A svoje znalosti a zápal pro lidskou psýché se rozhodl využít také při pojetí Hotelu Anybody. Od začátku věděl, že nechce vytvořit ubytování, které zapadne mezi další desítky v okolí a tisícovky ve světě. „Nosná myšlenka byla udělat hotel pro páry. Ale zároveň jsem nechtěl, aby šlo o pouhé zázemí pro objevování Brna,“ popisuje mladý hoteliér.

„Chtěl jsem vymyslet místo, které člověka vtáhne a okolní svět díky němu bude moct úplně zmizet. Prostor, který dá páru impulz k objevování vzájemné bohatosti. Aby si mohli říct – tady jsme jen my dva pro nás dva,“ říká. Podle Vodičky si totiž partneři málokdy naplno užívají, že mají vedle sebe člověka, s nímž chtějí strávit život. Společný čas vyplňují banalitami, přitom by si měli najít způsob, jak si jeden druhého maximálně užít. A tohle umožňuje právě jeho hotel.

Společně se scenáristou Johnem Smutným a Evou Možnou, expertkou na vymýšlení her, totiž navrhli pokoje tak, aby párům vytvořili bezpečné zázemí, v němž mohou opustit diskurz zajetého uvažování a v novém světě prozkoumávat sami sebe: „A je jen na našich hostech, jak se večer v pokojích rozhodnou strávit. My jim jen načrtneme rámec a dál jim do děje nijak nezasahujeme. Jsme vlastně jenom kulisáci.“

Do hotelu na rande

Cílem je vytvořit pro hosty co možná nejvíc imerzivní zážitek. V pokoji plném rekvizit se mohou odpoutat od okolního dění. Mají možnost příběh naprosto uchopit do svých rukou nebo se mohou nechat vést scénářem, který pro ně vymyslelo kreativní trio. Inspirací pro jednotlivé pokoje pak byly kultovní filmy ze 60. let, například Snídaně u Tiffanyho, Zvětšenina nebo Barbarella.

„Filmy se pro nás staly nosičem nějaké konkrétní emoce. Postupovali jsme přitom podobně, jako když skládáme koktejlové menu – chtěli jsme dát hostům k dispozici co nejširší škálu chutí, aby si tady každý přišel na to své, a zároveň aby mohl postupně objevit všechny pokoje a pokaždé v nich zažil něco nového,“ říká Vodička. A někteří lidé už za dobu existence hotelu skutečně vyzkoušeli všech deset pokojů.

Je tak nabíledni, že Hotel Anybody nefunguje jako klasické ubytování. Více než dvě noci si zde zarezervovat nelze – Vodičkovi jde totiž o to, aby si jeho hosté času zde stráveného vážili. Zároveň jde o prostor, který každého vytáhne z normality, takže by byla škoda, kdyby v průběhu několika dní zevšedněl.

Adam Vodička

Foto: Hotel Anybody

„Chtěl jsem místo, které člověka vtáhne a okolní svět díky němu zmizí,“ říká Vodička

Vodička také zdůrazňuje, že i když se může na první pohled zdát, že celý Hotel Anybody je hodně sexualizovaný, není to tak přímočaré. V průběhu let často narážel na to, jak moc je v dnešní době sexualita přeceňovaná. „Lidé si přitom mohou dát tu práci a společně hezky strávit čas, aniž by to stálo jen na tělesnosti,“ vysvětluje a dodává, že jeho hotel je sexy, ale tenhle aspekt nehraje prvoplánový prim.

Sedíme v opulentním pokoji s výhledem na Zelný trh, jehož inspirativní bázi utvořil film Snídaně u Tiffanyho, a Vodička s nadšením vypráví, že teprve letos přišel na to, co Hotel Anybody vlastně je: rande. Pár sem může přijet a užít si rande, které ještě nezažil. Lidé na tohle v průběhu existence hotelu přišli sami – jednu třetinu hostů totiž tvoří obyvatelé z Brna a okolí.

„Že jsme vytvořili prostor pro rande mi došlo i díky recenzím, které mi hosté posílají – kvůli diskrétnosti – na e-mail. Přijíždějí sem lidé všech věkových kategorií. A největší devízou pro mě je, že si mohu číst o tom, jak si stejný pokoj užijí lidé, kterým je dvacet pět, i lidé, kterým je šedesát. V těch rozdílech je velká krása,“ usmívá se.

Hlava plná nápadů

Nejen recenze, které Vodičkovi píší hosté po návratu do reality, vypovídají o tom, jak moc je Hotel Anybody oblíbený. Už v prvním roce své existence získal podle ankety Amazing Places titul Nejkouzelnější místo v Česku. A když se tady chtěl člověk stát někým jiným, musel si svůj termín vyhlídnout na několik měsíců dopředu.

„Prvního půl roku jsme měli pět pokojů, pak jsme otevřeli zbytek. A první rok to byla vážně nádherná jízda. No a pak přišla pandemie,“ naráží Vodička na téma, kterému se v rámci hotelnictví nelze vyhnout. Před neblahým osudem hotel zachránil právě koncept, ve kterém ho Vodička pojal.

Náklady jsou zde totiž výrazně nižší, než je tomu v případě hotelu standardního ražení. V prostorách kromě Vodičky, jenž je hostům v případě potřeby neustále k dispozici, není žádný personál. Na snídani hosté dostanou voucher, díky kterému mohou vyrazit do několika podniků v okolí. „Místní komunita mi totiž umožnila vymýšlet blbiny, takže se jim to takhle snažím vracet,“ říká Vodička.

Hotel Anybody

Foto: Simona Smrčková

Vodička říká, že v Hotelu Anybody mohou lidé zažít to nejlepší rande

Samotní hosté byli ale během pandemie také velmi nápomocní. Většina těch, kdo měli zarezervovaný pokoj, netrvala na zrušení a vrácení peněz. Přijeli, jakmile to situace umožnila. A i když Vodička říká, že první haló již opadlo s tím, jak je hotel nyní známý, jeho kapacita je stále naplněná a dostávají se do něj i lidé, kteří měli na počátku pocit, že je pro ně nedostupný.

Díky tomu může hoteliér s psychologickým přesahem neustále vymýšlet něco nového. V současné době přemýšlí nad tím, jak lidi ještě více přiblížit jednoho k druhému. „Věci, které jsou u nás hosté schopni vymyslet, aby se lépe vztáhli jeden k druhému, jsou vážně úplně boží. Těším se na pokračování. Na to, jak na to navážeme,“ usmívá se tajuplně.

Zatím nám toho příliš neprozrazuje, ale jisté je, že pokoje se opakovat nebudou. Přijít s něčím, co už tady bylo, by se totiž Vodičkovi nepodobalo. Zajímá ho, co lidé dělají, když jsou spolu, a jejich společně strávený čas chce kultivovat. Hotel Anybody stojí na párovém rozvoji – jen na málo místech totiž může člověk svou druhou polovičku vnímat s takovou intenzitou, přitom stále hravě a nesvázaně.

Sára Goldbergerová

Grafomanka, která má pořád hlad a v těle jí místo krve koluje ramen a káva černá jako bezměsíčná noc. Vyzná se ale také v realitách, miluje Japonsko, Blade Runnera a Nabokova.

Grafomanka, která má pořád hlad a v těle jí místo krve koluje ramen a káva černá jako bezměsíčná noc. Vyzná se ale také v realitách, miluje Japonsko, Blade Runnera a Nabokova.