Když před třiceti lety přebírali první laureáti ocenění Manažer roku, byla v byznysu úplně jiná doba. Přišly nové technologie, které významným způsobem posunuly všechny oblasti lidské činnosti, dění se zrychlilo, globalizovalo. Vedle některých nových výzev ale šéfové, ředitelé a manažeři firem řeší do značné míry to stejné – aby jejich týmy fungovaly, posouvaly se a přinášely výsledky. „Stále platí starý dobrý selský rozum, umění plánovat a všeobecná zodpovědnost,“ říká Kateřina Božková, která vede tradiční ocenění Manažer roku. Jeho mediálním partnerem je CzechCrunch.

Celá soutěž vstupuje do nové třicetiletky, v rámci níž ji čeká značná modernizace, aby odpovídala nové byznysové i manažerské době. Kdo je to ale vlastně manažer? „Mnohokrát jsme řešili, jaký je nejlepší český jednoslovný ekvivalent slova manažer. I většina vrcholových manažerů odpověděla až po několikavteřinovém zamyšlení. Nicméně shoda panovala na pojmenování organizátor, lídr. I když už i ten je opět přesmyčkou anglického slova,“ usmívá se Kateřina Božková.

Cílem soutěže Manažer roku je vyhledat a ocenit inspirativní a příkladné počiny manažerů pracujících v Česku. Nehodnotí se přitom jejich hospodářské výsledky, protože za ty zodpovídají někomu jinému, ale hlavně aktivity a vlastnosti, které posouvají jejich společnost i je samotné dále, inovativnost, odpovědnost či udržitelnost. Stejně jako se vyvíjí jednotlivé firmy a jejich manažeři, potřebuje jít s dobou také samotná soutěž Manažer roku.

V době jejího vzniku v 90. letech se jednalo o tradiční a prestižní cenu, které postupně přibyla značná konkurence z různých oblastí, a tak se teď chce vrátit ke svým kořenům a být v manažerském světě opět relevantní. „Naším úkolem je posouvat renomé manažerských pozic. Vysvětlovat jejich odpovědnost, vliv na region, inovace, vzdělanost a podobně. Rádi bychom vymýtili pověst manažerů nultých let, že jim jde pouze o plat, benefity a provize. Věříme, že nám v tom půjdou sami manažeři naproti,“ vysvětluje svou misi šéfka soutěže.

Součástí novinek letošního 31. ročníku, který má otevřené veřejné nominace, má být ještě větší transparentnost. Jednotliví manažeři spolu budou soutěžit v relevantních kategoriích a významnou proměnou projde také hlavní kategorie, která nově nebude rozdělena na Manažerku a Manažera roku, ale v rámci společné nejvyšší kategorie budou oceňovány ženy i muži dohromady. „Soutěží procházejí natolik silné a zajímavé ženy, že si zaslouží možnost srovnání v absolutním pořadí, po kterém ostatně tolik volaly,“ říká Kateřina Božková.

Podíl žen v manažerských pozicích v Česku vytrvale roste, přestože v absolutních počtech jsme zatím ve srovnání s jinými zeměmi zatím stále relativně pozadu. Za soutěží Manažer roku stojí Česká manažerská asociace, která se v rámci svých rozličných aktivit mimo jiné právě podpoře žen v managementu věnuje. Stejně jako samotná soutěž se ale ani asociace nesnaží propagovat vnější zásahy do tržního prostředí nebo prosazovat kvóty.

„Cílem je vytvořit informační povědomí o možnostech, kdy moderní svět, technologie i progresivní pohled mladých lidí mohou ovlivnit zapojení žen. Typově vyzdvihnout výhody vyvážených týmů, možnosti zkrácených a flexibilních úvazků, zvýšit sebevědomí žen i adekvátně komunikovat s jejich mužskými kolegy,“ míní Božková. V Česku je podle ní stále více špičkových manažerek, které jsou plně konkurenceschopné, a proto roste jejich zastoupení v byznysu i v soutěži, kde jich je v rámci nominací aktuálně zhruba čtvrtina.

Mezi dalšími trendy, které na české scéně sleduje, patří jako všude jinde využívání flexibilních úvazků a home officů, se kterými se musí i manažeři v rámci svých pozic popasovat. „V některých ohledech to přineslo zajímavé příležitosti, v mnoha jsme se utvrdili, že některé věci nelze obejít,“ přitakává Božková. Charakter práce managementu začínají hodně ovlivňovat také parametry ESG nebo nastupující generace.

„Zejména mladší generace se už nehodlají ‚upracovat k smrti‘ a do rozhodování o jejich kariérách ještě více než dříve vstupují témata typu zdraví a duševní kondice, vzdělávání, životní prostor, čas na rodinu a potomky. Relativně nově se objevuje potřeba dělat práci, v níž vidí manažer nějaký smysl,“ doplňuje šéfka Manažera roku a připomíná ještě jeden rozměr: „Důležité je uvědomit si, jaký je za celou historii soutěže rozdíl mezi dobou, z níž vzešel první a poslední vítěz soutěže. Zatímco dnes řešíme, jak pružně soutěžící pracují s umělou inteligencí, první vítěz neznal internet.“