Zprávám o tom, jak roste inflace, se nešlo tento týden vyhnout – podle nejčerstvějších dat Českého statistického úřadu stouply meziročně ceny o více než 17 procent. Jenže jak poukazuje hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň, interpretace toho, co toto číslo přesně znamená, je většinou chybná: ve skutečnosti totiž inflace neroste, ale klesá. Je jen potřeba se na ni dívat měsíčním, ne ročním pohledem.

Zatímco v dubnu a květnu se měsíčně ceny zvedly o 1,8 procenta, v červnu už „jen“ o 1,6 procenta, což je méně i než v březnu. Tato čísla by nás měla zajímat víc, než o kolik se změnily ceny mezi loňským červnem a letošním červnem. Podle analytika Natlandu Petra Bartoně bychom příští rok či dva měli sledovat právě měsíční cenové posuny, nikoli roční, pokud chceme mít přesné informace o tom, co se děje v ekonomice. 

***

Ze šestnácti na sedmnáct. To je jasný růst! Nebo snad ne? Ne tak docela. Řeč je samozřejmě o inflaci, růstu cen imaginárního spotřebního koše typického Čecha či Češky, jehož ceny statistický úřad každý měsíc sleduje. Ve středu oznámil, že za 12 měsíců od loňského července po letošní červen vzrostla cena takového koše zboží a služeb o 17,2 procenta. Měsíc předtím zveřejnil, že od loňského června po letošní květen narostla cena o 16 procent.

A média pak celý den jela kontinuální vysílání o tom, jak „vzrostla inflace“ z 16 na 17,2 procenta. Mnohá dokonce hovořila o „zrychlení inflace“. Že nejde o zrychlení inflace, je snad jasné: pokud předchozí změna byla ze 14,2 na 16, je nabíledni, že středeční změna ze 16 na 17,2 je menší. Číslo narostlo, ale pomaleji než předtím. A tak se většina komentátorů spokojila s tím, že nám růst inflace alespoň „zpomaluje“. Tedy že roste, ale pomaleji.

Jenže ona neroste, ale klesá. Co roste, je její roční vyjádření. Ale vyjadřovat inflaci zrovna v ročních objemech je naše umělé rozhodnutí, stejně jako jestli budeme vážit kávu na gramy nebo na deka. V klidných dobách (které zaujímají zhruba 95 procent času) určitě dává smysl. Kdybychom měřili inflaci za měsíc, tak by každý měsíc bylo oznámení v desetinách či setinách procent. A to asi nechceme, to je nuda. Mimochodem, centrální banka se snaží, aby měsíční inflace byla 0,16516 procenta, což dá růst cen o dvě procenta ročně. Navíc měsíční inflace mohou z měsíce na měsíc náhodně skákat, třeba kvůli sezóně či sklizním. Roční přepočet růstu cen takový problém sám od sebe vyžehlí.

Leč nyní nejsme v klidných dobách. Kdybychom tu měli „klidnou“, zhruba sedmnáctiprocentní inflaci již rok, neřeknu ani popel a klidně dál měřme inflaci na roky. Ale ta naše dnešní údajná sedmnáctiprocentní inflace vznikla tak, že za loňský druhý půlrok vzrostly ceny o čtyři procenta a za letošní první půlrok o 13 procent. To je obrovský nepoměr.

Když při tomto nevyváženém průběhu toužíme pochopit aktuální stav a čekáme od nového vyhlášení inflace informaci, co že se to proboha děje s cenami kolem nás – právě teď a právě tady –, tak přepočet za uplynulý rok nás musí logicky zklamat. Loňský, relativně nízkoinflační půlrok nám totiž v tom ročním vyjádření uměle strhává data o aktuálním tempu růstu cen dolů. Kdeže loňské sněhy jsou…

Protože žijeme v dynamické době, nejpřesnější pohled na pohyb cen nám nyní poskytuje vyjádření pohybu za poslední měsíc. Tedy číslo nezašpiněné nižší inflací loňského podzimu. Podle této metriky klesla inflace (tempo růstu cen) z 1,8 procenta za květen na 1,6 procenta za červen. Ano, klesla inflace, ne tempo růstu inflace. Je na místě dodat, že ceny stále rostou. Že by ceny klesaly, to už jsme tu neměli od 19. století, to snad nikdo ani nečeká.

A hleďme, najednou se ta čísla dostanou do řádů, na které jsme zvyklí! V dnešní smutné době se totiž ceny za měsíc pohnou o tolik, o kolik se ještě nedávno pohybovaly za celý rok. Pro úplnost dodávám, že inflace není svatosvatě oficiálně definována jako roční. Inflace je definována jako tempo růstu cen a i Český statistický úřad uvádí možnost měření za měsíc.

Pokud by někdo trval na ročním vyjádření, i to měsíční pohyb zvládne. V květnu rostly ceny ročním tempem 24 procent (čili měsíční tempo na dvanáctou). V červnu již jen 21 procent. Pořád jde o pokles inflace, ale ne pokles tempa růstu inflace. A tak se dostáváme do paradoxní situace, kdy oznámení roční inflace dál porostou, i když inflace, tedy tempo růstu cen, v daném měsíci klesne. Bude tomu tak jistě i příští měsíc za červenec. Z ročního výpočtu nám vypadne loňský červenec, přibude letošní s vyšší inflací než loni.

A jak konkrétně bude dál roční inflace růst, i když bude ta měsíční klesat? Níže je pár scénářů. Mají tu výhodu, že v nich není ani špetka ekonomie. Jsou čistě matematické, a tedy těžko vyvratitelné.

Jaká bude inflace za rok 2022?

A: Zůstane-li nyní stejná, bude o osm procentních bodů vyšší.
B: Bude-li dál klesat tímto tempem, vzroste na 19 %.
C: Bude-li poloviční než v červnu, vzroste na 19 %.
D: Klesne-li na nulu, zůstane na dnešní úrovni.
E: Zmizí-li již v říjnu, klesne.

Co z toho plyne? Když něco roste v nějakém úhrnu, nemusí to růst právě teď. Může to dokonce klesat.

Dobrý investor je ten, kdo se rozhoduje podle aktuálních informací, ne podle zpětného zrcátka. Pokud chceme vědět, co dělá ekonomika (a ceny) právě teď, bude asi lepší ještě tak rok dva sledovat měsíční, nikoli roční pohyby. Protože ty nám dávají aktuální informaci. Kéž se pak budeme moci zase vrátit do doby ročních měření a k jejich žehlení měsíčních výkyvů. Ale nejdřív musíme vyžehlit ekonomické hříchy lockdownů.