Když se budete na dálnici D8 z Prahy směrem na Ústí nad Labem pozorně koukat, před sjezdem na Novou Ves uvidíte na levém obzoru bílý futuristický objekt. Nějaká vojenská technika či snad surrealistická socha žirafy, bleskne vám třeba hlavou. Jak se dostanete blíž ke sportovnímu letišti Sazená, u nějž konstrukce stojí, kontury se vyjasní – to je přece radar! Ovšem ne obyčejný. Jeho cena překračuje milion dolarů, postavila ho parta Čechů a mají s ním globální ambice. Ostatně jeden podobný už stojí v Austrálii a další jsou na cestě do Brazílie i Afriky.

Rozhlédneme se, jestli můžeme přejet travnatou přistávací plochu. Sice nic neletí, ale Tesla 3 stejně vystřelí vpřed. „Co kdyby,“ směje se Michal Najman za volantem. Za moment už parkujeme pod stanicí, kvůli které jsme přijeli. Na teleskopických vzpěrách tam stojí skelet o rozměrech nákladního kontejneru, zepředu je obložený solárními panely a nahoře se mu otáčí 2,5 metru velká radarová kupole.

„Může to několik dní fungovat i bez elektrické sítě, jsou tu baterie až na 96 hodin provozu,“ ukazuje dvaačtyřicetiletý Najman, jinak též majitel a šéf společnosti Meteopress. Právě její tým radar vyvinul a stejně jako Elon Musk s Teslou postavil na hlavu automobilový průmysl, chtěl by Najman s Meteopressem zatřást byznysem s (primárně) meteorologickými radary: „Četl jsem obě knížky o Elonu Muskovi a v přístupu k byznysu je mi velkou inspirací.“

Radar, pod kterým si povídáme, je speciální jak svou relativně lehkou a mobilní konstrukcí (kamion ho přiveze na místo určení a instalace trvá pár desítek minut, nic není třeba stavět), tak technologickým řešením. Najman se svým šéfem vývoje Janem Hrachem totiž podobně jako Musk zaimprovizovali, spolehli se na „zlaté české ručičky“ a vyrazili neprobádanou cestou.

„Klasické radary, které navíc mívají i rozsáhlé stavební a konstrukční zázemí, jsou postavené na principu magnetronu. Je to elektronické mechanické zařízení, které vysílá impulsy a které se musí vždy po pár letech kvůli opotřebení vyměnit. My jsme ale vzali parabolu z antény, obyčejný rádiový signál v požadované vlnové délce jsme zdigitalizovali a s pomocí zesilovače u něj máme dosah ve stovkách kilometrů,“ krčí rameny Najman.

Možná to zní banálně, ale podle majitele Meteopressu trefili s kolegy zlatou žílu: jejich radary jsou nejen snadno instalovatelné a v případě potřeby se dočasně obejdou i bez připojení k elektrické síti, ale hlavně jsou relativně levné, oproti západní konkurenci až o polovinu, a navíc sestavené z konvenčních součástek. „Co si budeme povídat, klimatická změna nám hraje do karet. Úřady po celém světě potřebují čím dál víc zařízení, která dokážou varovat třeba před bleskovými bouřemi,“ vysvětluje Najman.

Ostatně jeden radar bude co nevidět posílat do brazilského státu Rio Grande do Sul, který v uplynulých týdnech zasáhly ničivé povodně, jež si vyžádaly stovky obětí. Další si u něj objednala meteorologická agentura v africké Ghaně, francouzská vláda koupila zařízení pro jeden ze svých zámořských departementů a český radar bude střídavě vysílat i z antarktické pevniny a z paluby britské polární výzkumné lodi RRS Sir David Attenborough. Nejstarší, dvouletý radar, který slouží i jako byznysová reference, pak stojí v australském Brisbane a patří tamní meteorologické službě.

„Od začátku roku už máme devět objednávek, do konce roku očekávám, že jich bude zhruba kolem 15. Cena jednoho vyjde v průměru až na 1,2 milionu dolarů. Myslím, že byznysově to bude velmi silný rok,“ neskrývá Najman spokojenost. Ta pramení i z toho, že radary jsou pro něj vysoce zisková disciplína – při plánovaném obratu na úrovni 300 milionů korun počítá s profitem přinejmenším ve vysokých desítkách milionů korun.

Tak tomu ovšem nebylo vždy. Vlastně ještě loni a předloni se Michal Najman strachoval, zda svou firmu udrží nad vodou, dokonce musel znovu zastavit rodinný dům, aby do ní mohl nalít peníze: „Chodil jsem za investory i za bankami, ale nikdo mi nevěřil, že dělat byznys s meteorologickými radary může být zajímavé. Teď už je nepotřebuju a začínají se ozývat.“

Jméno Meteopress přitom v českém povědomí není neznámé, historie společnosti sahá až do 90. let. Tehdy vznikla jako dodavatel předpovědí počasí pro televize, což dobře fungovalo zhruba do velké finanční krize z let 2008 a 2009. Právě tehdy do společnosti nastoupil Najman jako marketingový a obchodní ředitel. V dalších letech od původních zakladatelů, kteří se z byznysu stahovali, vykupoval jejich podíly a od roku 2017 je majoritním vlastníkem.

Zároveň to byl on, kdo začal Meteopress naklánět jiným směrem, přestože předpovědi ještě pořád dodává slovenské stanici Joj a zároveň poskytuje data o počasí i pro klienty pojišťoven. „To jsou stabilní zdroje příjmů v řádu středních desítek milionů korun, které nám umožnily přežít minulé roky, kdy jsme se rozhodli vybudovat úplně novou radarovou divizi, což nás stálo desítky milionů. Bez nich by to nešlo,“ přiznává.

Důvodem, proč se rozhodl s Meteopressem vstoupit na úplně nové území – navíc hardwarové, které je ze startupového pohledu nejsložitější –, byla dostupnost dat nad střední Evropou a cena, kterou si meteorologické ústavy za ně účtují. „Potřeboval jsem od nich detailnější data o tom, zda v určitých lokalitách prší. Na to jsou potřeba snímky ne z družic či meteostanic, ale z radarů, které vidí, co se děje pod mraky. Ústav si řekl o pro nás nedostupnou částku. A mě napadlo, že to už si radar snad koupím radši vlastní,“ vypráví Najman, tentokrát už usazený v kancelářích firmy u holešovického Vnitrobloku.

Nakonec si nekoupil ani data od ČHMÚ, ani nový radar, který by ho vyšel na jeden roční obrat firmy. Místo toho začal přemýšlet o sestrojení vlastního radaru s použitím dostupných technologií: „Opět si pomůžu Elonem Muskem, který říká, že když máte součástku do náklaďáku, stojí deset tisíc, ale když tu samou máte v raketě, výrobce si za ni účtuje desetkrát tolik. A stejné to je s radary.“

Nejprve s kolegy zkusil rozebrat a upgradovat lodní radar, ale pak se na scéně objevil Jan Hrach. Ten má hackerské zázemí ze skupiny Brmlab, kde svého času působili i tvůrci kryptoměnové peněženky Trezor Pavol Rusnák a Marek Palatinus nebo Petr Baudiš, spoluzakladatel miliardového startupu Rossum AI. Hrach, absolvent Matfyzu a odborník na umělou inteligenci, přišel na to, jak se zlomkovým rozpočtem postavit radar, který má profesionální parametry a který se navíc dá naprogramovat, aby v zorném poli, které sleduje, hledal třeba dešťové kapky. Tím, že nepoužívá magnetron, jej navíc nebude potřeba nikdy vyměňovat.

„Navíc to nemusí být jen kapky, co hledáme. Klidně to mohou být letadla nebo jiné objekty,“ zdůrazňuje Najman a naznačuje, že jeho radary by se mohly objevit i v obranném průmyslu, a že už dokonce s některými velkými českými hráči jedná o možné spolupráci. „Česko má ve vývoji radarové techniky silnou historii, vezměte si vojenský radar Tamara. Je tu know-how a lidé, kteří tomu pořád ještě hodně rozumí, i když se segment dostal do útlumu. My jsme se s nimi spojili a oni nám pomohli,“ říká majitel Meteopressu.

Jelikož práce s předpovědí počasí je úzce propojená s matematickým modelováním, uvnitř firmy, která má dnes zhruba 40 zaměstnanců, působí i silný tým expertů na umělou inteligenci. I kvůli tomu, jak se rozrůstají, se podnik stěhuje do vily na dohled od Matematicko-fyzikální fakulty v pražské Troji: „To je hlavní semeniště našich potenciálních zaměstnanců.“

Průměrná doba, než klientovi dodají nový radar, se prý počítá v měsících – záleží, zda je k němu potřeba postavit i ocelovou věž, nebo stačí podobně jako u letiště za Prahou jen teleskopické nohy. Ten od Sazené operuje v pásmu C a vidí až do vzdálenosti 500 kilometrů, byť kvůli zaoblení povrchu snímá nejpřesněji oblast do 300 kilometrů. „Skenuje to, co se děje pod mraky. Ale jak je Země zakulacená, čím dál paprsek letí, tím prořezává atmosféru výš a výš, takže máte informace o tom, co se děje dál od povrchu,“ vysvětluje Najman. Jeho tým umí nebo brzy umět bude postavit i radary pásma S (větší a výkonnější) nebo X (naopak méně výkonný).

Meteopress loni i předloni utržil kolem 55 milionů, vždycky – až na předloňskou výjimku a Najmanovu finanční injekci z hypotéky – byl ziskový a neměl peníze od investorů. „Zjistil jsem, že pro to je i termín: jsme bootstrapová firma. Neznal jsem to. Na všechno jsme si museli vydělat, protože venture kapitálové fondy o nás neměly zájem,“ popisuje.

Jestli letos všechno vyjde tak, jak má, tržby společnosti ale poskočí násobně nahoru: „Poslední dva roky jsem jezdil po světě a přesvědčoval, předváděl, vysvětloval. Hodně nám pomohl radar v Brisbane, na kterém je vidět, že něco dokážeme. A teď se začíná úsilí zhmotňovat. Máme to odpracované.“

Že by firmu mohlo položit, když jí najednou skokově stoupnou příjmy a zisky, prý nehrozí. „Jsme všichni na jedné lodi, víme, kam jdeme. Radary jsme si sami naprojektovali, klíčové prvky si sami vyrábíme, vím, co si můžeme dovolit. Třetinu firmy prostřednictvím fantomových akcií vlastní klíčoví zaměstnanci, jinak bych nás nedostal tam, kde dnes jsme. Bolavým údolím jsme si už prošli, o tom nepochybuji,“ říká rezolutně Michal Najman.