Finanční trhy jsou vystresované, a tak rostou ceny i inflace. „Je třeba si uvědomit, že to, co se stalo za poslední tři měsíce, je extrém,“ říká s odkazem na probíhající válku na Ukrajině i dopady pandemie Petr Beneš. Obchodní ředitel tuzemské investiční skupiny Wood & Company nabádá investory, aby byli trpěliví. Nejhorší, co se podle něho může stát, je zbrkle prodávat své pozice, když jsou trhy dole. Naopak vidí na trhu stran dění na východě Evropy mnoho příležitostí, které se dají v dlouhodobém měřítku investičně zužitkovat.

Výhodou skupiny Wood & Company, která se mimo jiné zaměřuje na obchodování s cennými papíry a investování a je nejaktivnější ve středoevropském regionu, je skutečnost, že nemá žádnou přímou expozici na Rusko nebo Ukrajinu. Byť její analytici situaci bedlivě sledují, mohou se zároveň zaměřit na příležitosti, které v turbulentních časech na trzích vznikají. Petr Beneš zmiňuje, že dál se vyplatí vsadit na sektory, které ovlivnila pandemie a ještě se úplně nevzpamatovaly, a že by v portfoliu investorů neměla chybět ani třeba energetika.

Při vysoké inflaci přestávají být pro mnoho investorů zajímavé dluhopisy, které podle Beneše jinak patří k oblíbeným investičním instrumentům. Na trh i tak aktuálně Wood & Company přináší dluhopisy tuzemské pojišťovny Direct, které sice neslibují tak atraktivní výnosy, ale podle obchodního ředitele Woodů se mohou z dlouhodobého hlediska ukázat jako sázka na jistotu. V rozhovoru pro CzechCrunch hovoří o tom, na co je třeba dávat při investicích do dluhopisů pozor, kde vidí další příležitosti a zda by bylo pro Českou republiku výhodnější, kdyby teď měla euro.

Jak byste popsal aktuální situaci na finančních trzích? Jak ji sledujete ve Woodech?
Jako Wood & Company nemáme žádnou přímou majetkovou nebo investiční expozici na Rusko nebo Ukrajinu. Z tohoto pohledu jsme tak klidnější než jiné instituce či banky, které expozici do Ruska mají. Rusko je totiž podstatná část ekonomického cyklu. V reakci na současné dění je oprávněné říkat, že Rusko odstavíme, ale dlouhodobě to nebude udržitelné. Věřím, že se najde nějaká cesta kompromisu, aby se jednak přestalo válčit a jednak aby se Rusko vrátilo zpět do ekonomické dělby práce, protože je důležitý partner.

Jelikož nás válka na Ukrajině přímo nepostihla, naopak vidíme celou řadu příležitostí. Mnoho aktiv se propadlo, například banky ve středoevropském regionu i na západě nesmyslně vyklesaly. Maďarskou OTP Bank nebo u nás Komerční banku či Českou spořitelnu šlo nakoupit s třicetiprocentním diskontem. Další sektor, který může být zajímavý, je energetika a dobře v těchto situacích performují antiinflační aktiva, jež mají nízkou korelaci na akciové trhy. Jde typicky o kovy, a to nejen zlato, ale i třeba stříbro.

Běžný retailový investor v poslední době řešil rostoucí inflaci a hledal způsoby, jak své peníze zhodnotit. Teď globální fungování narušuje válka na Ukrajině. Mění se tím pro investory něco zásadního?
V zásadě ne. Když se dělají velké a necitlivé zásahy do portfolia, obvykle je to ku škodě. Je důležité, zda investuje s přesvědčením, hodnotově. Když je krize, trhy spadnou, ale udělat v tu chvíli nějaké velké rozhodnutí a třeba prodávat se ztrátou obvykle nenese ovoce, akorát se udělá ztráta v portfoliu. Je na místě trpělivost. Pokud si myslíme, že bude globální krize jaderného konfliktu, nějaké fondy nám mohou být ukradené. Pokud budeme věřit v lidský rozum a optimističtější scénář, na investicích se toho moc nemění. Vždy je dobré mít investici, kde je dobré podkladové aktivum a hodnota – ta si dlouhodobě svoji cenu udrží.

Vy se ve Woodech věnujete akciím, komoditám, dluhopisům i nemovitostem. Například rezidenční nemovitosti dlouho platily za bezpečný přístav, kam by lidé měli vložit své úspory a zhodnocovat je. Platí to pořád, i když jejich cena nepřestává růst?
V rezidencích a bydlení jsme aktuálně úplně na vrcholu. Nečekám už další růst. Jednak se zdražily hypotéky a proti loňskému roku se zhruba na třetinu omezilo hypoteční financování. Zároveň máme obrovskou antiruskou propagandu, kdy Rusové opouštějí realitní trh, respektive nenakupují, přičemž tu dlouhodobě podporovali poptávku právě po rezidenčním bydlení. Nečekám ale ani velké cenové propady, protože současné náklady ani velký propad cen neumožňují. Nebudeme však již zaznamenávat tak drtivé nárůsty jako v minulých letech, kdy to bylo každoročně o více než 10 procent.

Objevují se i právě vlivem rostoucích cen nemovitostí, zvyšující se inflace a dalšího dění nějaké nové příležitosti, kde a jak investovat? Zmínil jste kovy nebo energetiku – jsou to ty oblasti, kam se dívat?
Energetika je v uvozovkách sázka na jistotu. Dnes není jistota nic, ale v portfoliu by něco takového, fundamentálně jistého nemělo chybět. U drahých kovů vidím obrovskou příležitost ve stříbru, které se průmyslově hojně využívá u mobilních telefonů a mnoha dalších zařízení. Přitom je do značné míry vytěžené, navíc má pěknou vlastnost, že má negativní korelaci s hlavními akciovými trhy.

Hodně se řeší také kryptoměny a blockchain obecně, ale tam jsem obezřetnější. Pokud se jednou bitcoin nebo jiné kryptoměny ukážou jako relevantní prostředek směny a budou široce akceptované, mohou trvale existovat, a dokonce i posilovat. Pokud tato víra zvítězí, mohou kryptoměny dlouhodobě fungovat, ale zatím si tím nejsem vůbec jistý, byť je to úžasná technologie. U prostředku směny chcete, aby byl stabilní a podporoval ekonomický růst. Kryptoměny jsou teď obrovsky volatilní, to by bylo pro hospodářství negativum. Časem se to ale může změnit.

Kdybych měl dnes našetřených pár stovek tisíc korun, doporučil byste nějakou oblast nebo typ investice, kam je v dnešní nejisté době dobré uložit peníze?
Vsadil bych na již zmíněné banky, obecně na sektory, které mají fundament a během krize se propadly. Bankovnictví funguje tak, že když jsou úrokové sazby nahoře nebo půjdou nahoru, zvedají se marže mezi poskytováním úvěrů a přijímáním vkladů, což je pozitivní. Jsou i další oblasti, které dostaly během pandemie za uši, například cestovní ruch nebo letecká doprava. To jsou sektory, které nezmizí a budou se vracet zpátky. Na druhé polovině portfolia bych měl tradičně velkou diverzifikaci a vedle akciových a jiných fondů bych zařadil i kovy, buď prostřednictvím ETF, ale kov může být v krizové situaci příznivý i fyzicky.

Je nejhorší scénář nechat ležet své úspory na běžném bankovním účtu, nebo v nejisté době platí fráze „cash is king“?
Uvedu aktuální příklad, který jsem řešil s jedním klientem. Bavili jsme se o dluhopisech a fixních výnosech, které zdaleka nedosahují inflace. Reálně mu vycházel záporný výnos, ale říkal, že mu to vůbec nevadí, protože jsou období, kdy nepotřebuje porazit inflaci, ale naopak alespoň neztratit jistinu. Taková období jsou však krátká. Určitě je dobré mít v portfoliu i část hotovosti, abychom byli připravení na situace, kdy bude krize, nějaké aktivum nesmyslně vyklesá a my ho mohli nakoupit a udělat extra výnos. Každý investor se rozhodne, zda bude hotovost tvořit 10, 20 nebo 30 procent jeho portfolia, ale víc bych nedoporučoval.

ČNB nedávno oznámila, že zasáhne proti pádu koruny. Od některých jsem slyšel, že si kvůli tomu jdou vybrat peníze v dolarech. Může být i tohle možnost, jak se chránit proti inflaci či pádu koruny?
V krizích, kdy investoři odchází od slabších měn z malých zemí, jako je česká koruna, je obecně doporučován k držení právě dolar a další měny, které jsou v rezervách centrálních bank, například euro, japonský jen nebo čínský jüan. Institucionální investoři je nakupují kvůli omezení rizika. Naše centrální banka má z doby, kdy uměle držela slabý kurz koruny, naakumulované obrovské devizové rezervy, a tak může relativně dlouho a s přehledem intervenovat.

Jedním z úkolů ČNB je držet inflaci a posilováním kurzu, který je dnes už z téměř 26 korun za jedno euro zpět na zhruba 24,70, omezuje vliv dovážené inflace. Mnoho komodit dovážíme, přičemž ropa a další šly obrovsky nahoru, a kdyby se k tomu přidalo oslabování kurzu, inflační efekt by se zvýšil. ČNB podle mého názoru správně intervenuje ve prospěch koruny a přispívá k tomu, že inflace není tak vysoká, jak by mohla být. Byť už vysoká je.

Jak ve Woodech vnímáte debatu o tom, zda by teď bylo lepší, kdybychom měli v Česku euro?
Jako investiční banka, která působí mimo jiné i na devizovém trhu, bychom přišli o jeden trh, z něhož generujeme nějaké výnosy, ale ty pro nás nejsou zásadní. Investiční i komerční banky každopádně díky tomu mají dodatečné výnosy, protože dělají neustále v obrovských objemech různé zajišťovací a spotové operace v režimu euro–koruna. Z makroekonomického pohledu na rozvoj hospodářství jsou v této otázce dva proudy. Jeden říká, že když máme svoji vlastní měnu, můžeme mít svou vlastní měnovou politiku, držet nižší/vyšší úrokové sazby a zajistit přiměřenou inflaci, udržet hospodářský růst a nižší nezaměstnanost.

Druhý směr říká, že když budeme mít euro, bude větší tlak na efektivitu výroby, sníží se nám náklady, protože odpadne měnové zajištění, a bude vše mnohem jednodušší. Nebudeme překvapení z měnových výkyvů, podpoří se celoevropská integrita. Dobrý indikátor je Slovensko, kterému podle mě zavedení eura pomohlo. Čistě z bankovní perspektivy lze očekávat, že banky zavedení eura podporovat nebudou, ale dlouhodobě by šlo nejspíš o správný krok.

Velkým tématem posledních let se v Česku staly dluhopisy. Nejznámější jsou příběhy nezajištěných dluhopisů a velkých krachů firem, po kterých malí investoři přišli v součtu o miliardy korun. Jak se na tento instrument díváte?
Dluhopis je jedním z nejstandardnějších a nejlépe rozpoznatelných instrumentů i pro drobnou investorskou veřejnost. Lidé mají rádi fixní výnos, splatnost a pořádek. Dluhopisy jsou obecně méně rizikové než akcie, ale v Česku se s emisemi roztrhl pytel a lidé si pletou, co znamená, když k nim vydá souhlas ČNB. Ta totiž jen říká, že má daný prospekt všechny správní náležitosti, ale neříká nic o kreditním riziku, které je u dluhopisu zásadní. Když ale lidé vidí souhlas ČNB, často to automaticky berou jako garanci od státu či regulátora a to je špatně.

Na co by se měli investoři zaměřit především?
Je třeba se dívat zejména na kreditní riziko a kapitál, který za danou firmou je. Mnohdy se stává, že firma s velmi malým kapitálem má obrovskou dluhovou expozici, do ní je dobré neinvestovat. Naopak doporučuji investovat do firem, které mají nějakou historii a mají vytvořený polštář, kdyby přišlo nepříznivé období, například krize jako teď nebo pandemie, a v odvětví, kde firma působí, se nebude tak dobře dařit. V takovém případě musí existovat dostatečný kapitálový polštář, jinak firma nebude schopna dluhopis splatit.

Vzhledem k tomu, že je teď vysoká inflace, jsou dluhopisy s fixními a nižšími úroky aktuálně zajímavé?
O dluhopisy teď bude menší zájem, firmy se nebudou chtít za takové náklady financovat, protože aby se pokryla inflace, musely by být bondy někde kolem 14 až 15 procent. Lépe než fixně úročené instrumenty mohou fungovat ty s variabilním kuponem. Smysl však dnes může pro některé investory dávat i nákup fixního dluhopisu, byť první rok nemusí pokrýt inflaci, ale je třeba se na to dívat ve víceletém horizontu, kdy úrokové sazby mohou zase klesat a dnes nakoupený výnos může být za několik let atraktivní.

Může to být případ pojišťovny Direct, se kterou jste připravovali emisi zajištěných dluhopisů, v rámci nichž se má vybrat až 650 milionů korun? Mají poskytnout výnos 6,85 % p. a. se splatností čtyři roky, což při současné situaci nevypadá tak atraktivně.
S pojišťovnou Direct jsme se o tom začali bavit už loni v létě, tehdy šlo z pohledu riziko vs. výnos o velmi zajímavou nabídku. Dnes jsme s tímto kuponem někde na polovině současné inflace, a tak to může být pro řadu investorů nedostatečné. Jsou ale i tací, kteří si uvědomí, že v tomto dluhopisu získají slušné kreditní riziko, nemusí se o své peníze bát a uloží si je dlouhodobě s rozumným výnosem.

Dluhopisy pojišťovny Direct jsou na čtyři roky a věřím, že tu následující čtyři roky tak vysoká inflace nebude. Očekávám, že bude maximálně následující rok, ve zbývajících třech letech se už na takovém dluhopisu dá reálně vydělat nebo minimálně inflaci pokrýt. Je třeba si uvědomit, že to, co se stalo za poslední tři měsíce, je extrém. Sešlo se tolik negativních věcí, inflace, válka, pandemie, že finanční trh je vystresovaný a bohužel se to promítlo do veškerých cen a inflace. Investor by v takovém šoku nutně neměl chtít mít každý jednotlivý rok kladný reálný výnos. Je třeba se dívat na věc prizmatem horizontu čtyř pěti let.

Dluhopisy pojišťovny Direct jsou zajištěné 100 % akcií firmy. Je to pro investora signál, že se o svůj vklad nemusí bát?
Přesně tak. Dám konkrétní příklad. Hodnota pojišťovny na základě oceňovacích posudků je zhruba 2 až 2,5 miliardy korun. Pojišťovna má jediný dluh, což bude dluh z této emise, tedy 650 milionů, a ten je kryt zmíněným majetkem. Má tedy dostatečně vysoký polštář, kdyby bylo pro pojišťovnu nebo celý sektor nějaké nepříznivé období. Navíc pojišťovnictví a zejména neživotní pojištění je anticyklické odvětví. Lidé v krizi stahují peníze z podílových fondů, ale neruší pojistky.

Kolik očekáváte, že se v rámci emise vybere?
Emise je vypsaná až do výše 650 milionů korun. Mé očekávání i přání zároveň je, abychom na začátku upsali více než polovinu, což vypadá velmi reálně, a pak budeme dluhopis nabízet pro další investory, kteří k nám budou přicházet. Nerad vyprodávám vše najednou. I přes současné krizové období neustále zaznamenáváme zvýšený zájem investorů o věci z naší produktové nabídky a takto dobré kreditní riziko chci mít i pro klienty, kteří k nám přijdou i v nejbližších měsících.