Kdo z českých startupistů byl jako student třídní rebel? Co uděláte, když místo pár přepravek banánů objednáte rovnou celý kamion? A kde se vlastně potkal jeden z nejviditelnějších byznysových a zároveň manželských párů poslední doby? Příběhy úspěšných českých podnikatelů jsou plné zajímavých historek, které by vydaly na knihu. A právě taková teď vychází.

Kniha Nápad za miliardu popisuje osobní i podnikatelské příběhy zakladatelů Rohlíku, Zásilkovny, Livesportu či ShipMonku. Bývalý byznysový novinář Michael Mareš do ní vybral ty podnikatele a podnikatelky, kteří ještě před čtyřicítkou (někdy i před třicítkou) stihli z ničeho vybudovat miliardovou firmu.

Objednat si knihu Nápad za miliardu můžete například zde, a jelikož je CzechCrunch jejím mediálním partnerem, přinášíme vám společně s autorem jako ukázku jeden zajímavý moment z každého příběhu.

***

Tomáš Čupr – Slevomat, Dáme jídlo, Rohlik.cz

V prvních týdnech dnes největšího českého online supermarketu, jehož hodnota přesahuje jednu miliardu dolarů, to byla punková jízda. Neustále se musely překonávat porodní bolesti a chyby. Jednou třeba nákupčí omylem místo 100 kilogramů banánů objednala celou tunu. Prostě jedna nula navíc.

Co teď s tím? Zakladatel Rohlíku Tomáš Čupr vymyslel zvláštní akci: banánový jackpot – ke každému nákupu se přidával trs banánů zdarma. Za tři dny byly banány pryč a z procesní chyby se stala úspěšná marketingová akce.

Jan Řežáb – Socialbakers, Time is Ltd.

Na plzeňském gymnáziu rozhodně nepatřil mezi premianty. Měl problém s autoritami a nechtěl dělat něco, co mu v té době nedávalo smysl. Stal se z něho třídní rebel, který se nebál využít svých schopností v angličtině a informatice. Například se spolužáky přepsal startovací program na operační systém DOS tak, že se mohl přihlásit do školní sítě a stáhnout si připravované testy z různých předmětů.

Nikdy ho při tom neodhalili, třídní důtky tak dostával za jiné prohřešky – třeba za vyskakování z oken třídy v přízemí, když si zkracoval cestu na oběd. Školu nakonec nedokončil a dodnes zůstal bez maturity.

Martin Hájek – Livesport

Zakladatel největšího sportovního servisu na světě, který doručuje branky, body a vteřiny 100 milionům uživatelů po celé planetě, je neuvěřitelně soutěživý. V mládí to kromě tenisu a dalších sportů platilo i o kurzovém sázení. Nejčastěji tipoval tenis, a to ve Fortuně na Hradčanské v Praze. Na tamní pobočku chodila i legenda sázkařské scény 90. let – neznámý kominík, který si přímo ve svém pracovním mundúru podával u okénka sázky za desítky tisíc korun.

Někteří sázkaři od něj opisovali (třeba vytáhli jeho zmuchlaný papírek z koše) a několikrát to zkusil i Hájek. „Byl jsem z něj v malém plusu, ale nebylo to o štěstí. Spíš mě fascinovalo, že na tehdejší dobu i své zaměstnání sázel tak velké peníze. Pro mě to byl důkaz, že je možné bookmakery stabilně porážet,“ říká Hájek.

Hubert Palán, Daniel Hejl – Productboard

V roce 2012 se tahle dvojka dala dohromady velmi neobvyklým způsobem. Hubert byl porotcem na jedné startupové soutěži, v níž soutěžil Danielův projekt. „Nápad dobrý, ale nemáte technické schopnosti to postavit,“ řekl mu tehdy Palán. Nicméně se spřátelili na Facebooku a o rok později tam první jmenovaný hledal softwarového inženýra.

Slovo dalo slovo a Daniel se v Hubertově novém startupu stal – wait for it – technickým ředitelem. Zbytek příběhu znáte. Productboard je jedním z nejžhavějších českých startupů a podle všeho brzy dosáhne statusu jednorožce.

Květa a Šimon Vostří – Ytica

Jejich příběh je hodně pestrý a plný paradoxů. Třeba Květa dělala šest let letušku u ČSA, přestože se bála létat, a Šimon si zase předloni začal hrát s vláčky (v momentě, kdy se dozvěděl, že i druhé dítě bude holčička). Jeho velkou vášní je i skydiving.

Má za sebou skoro čtyři tisíce seskoků, kdy vyskočíte z letadla ve výšce čtyř kilometrů a volným pádem letíte rychlostí 250 kilometrů v hodině vstříc zemi. Pak si otevřete padák a snažíte se trefit vymezené místo dopadu. Párkrát se takhle Šimon polámal, mimo jiné i na první rande resetovaného vztahu s Květou šel se zlomenými žebry.

Oliver Dlouhý – Kiwi.com

Jeho babička trvala na tom, že si její vnuk musí dodělat vysokoškolské vzdělání. A zdůrazňovala to slovy, že „pokud nedostuduje, umře“. Oliver studium dlouho uměle natahoval a s pomocí přítelkyně hrál před babičkou divadlo. Když se po letech pídila po promoci, zoufalý Oliver začal s kamarády v brněnském kulturním centru Semilasso chystat falešnou ceremonii.

Půjčil si taláry a další propriety, rozdal komparzní role, ale babička těsně před stanoveným termínem umřela. Oliver vrátil vypůjčené věci, zrušil rezervaci sálu a mohl konečně oficiálně ukončit studium na Newton College.

Simona Kijonková – Zásilkovna

„Ahoj, já jsem Jaromír, kde tady máš skleničky na víno?“ představil se Jaromír Kijonka své spolubydlící na vysokoškolské koleji na Jarově, když jí vpadl do pokoje. Jeho taktikou byl moment překvapení a jeho vodítkem bylo tričko propálené od cigarety, které měla Simona na sobě. „Z toho jsem usuzoval, že je požitkářka,“ říká Jaromír.

„Líbila se mi, ale původně jsem si nemyslel, že z toho bude velká láska, spíš takové vzplanutí. Nevsadil bych si ani korunu na to, že to takhle dopadne,“ popisuje zpětně seznámení dvojice, která má nyní pod střechou rodinného holdingu podíly ve firmách za miliardy korun.

Jan Bednář – ShipMonk

Jan Bednář žádal svou přítelkyni Sabinu o ruku velmi netradičně, skoro by se dalo říct jako z amerického filmu. Jako velký příznivce Pevnosti Boyard a dalších her, ve kterých se hledají poklady, jí řekl, že pojedou na její narozeniny na utajené místo. Přesné souřadnice si musela sestavit z čísel, která dostávala jako odměnu za plnění jednotlivých úkolů.

Tím posledním bylo potopit se na mořské dno s kyslíkovou maskou. Ve vodotěsné truhle se závažím našla slepou mapu jednoho malého karibského ostrova u Dominikánské republiky. Tam Janova velkolepá hra vrcholila příletem vrtulníkem. Dopředu uplatil domorodce, aby na pláži vytvořili z banánových listů obří srdce a do písku napsali obří nápis: WILL YOU MARRY ME?

Ján Ilavský, Vlado Hrinčár, Jaroslav Beck – Beat Games

Příběh trojice tvůrců nejpopulárnější hry pro virtuální realitu Beat Saber je plný drobných zajímavostí. Ján vytvořil svou (před Beat Saberem) nejúspěšnější hru Chameleon Run jako velmi jednoduchou skákačku, protože během vývojářského hackatonu Game Jam nemohl pořádně programovat. Týden před akcí si totiž zlomil ruku, když venčil psa na koloběžce.

Vladovu kariéru v mládí nejvíce ovlivnily dva momenty. Když jeho otec po revoluci kdoví odkud přivezl počítač Sinclar ZX Spectrum+ a když dostal do ruky hru Command & Conquer: Red Alert o fiktivním souboji Sovětů s Američany. Její plakát měl vylepený nad postelí a rozhodl stát se herním vývojářem.

Jaroslav odjel studovat Audio Engineering do Oxfordu, aniž by uměl anglicky a měl dost peněz. Každý den chodil do školy hodinu pěšky, čímž na jedné cestě ušetřil 1,5 libry za jízdné a díky tomu si mohl za tři libry kupovat v obchodě Sainsbury’s tzv. Deal Meal, tedy bagetu, brambůrky a colu. To byla jeho každodenní strava, jen občas si dopřál extra papriku nebo okurku, aby doplnil vitamíny.

Josef Průša – Prusa Research

Otec malého Josefa a jeho bratra Michala zapsal během základní školy v Sedletíně na Vysočině na kroužek vyšívání. Chtěl, aby získali manuální zručnost. „Nakonec jsem tam chodil se všemi kamarády z vesnice. Nebylo to nic proti ničemu – jako trénink jemné motoriky to myslím bylo dost efektivní,“ vzpomíná Josef, který také s bratrem dostal od rodičů starého trabanta, na kterém se mohli vyřádit.

Celý ho rozebrali, včetně motoru, sundali střechu, nasadili terénní gumy a přidali počítačem řízené zapalování. Odlehčili karoserii a papírově mu tak zvedli výkon, že mohli jezdit tátovi pomáhat do lesa.