Tu situaci už asi zažil každý z nás. Máte před sebou několik volných dnů či týdnů, spoustu nápadů, jak je vyplnit, ale neumíte se rozhodnout, po kterém skočit jako po prvním. Filipu Douškovi se osvědčilo nasadit postupy, které dobře zná z pracovního života. Ve svém komentáři proto popisuje, jak vám může ulehčit rozhodování, když budete občas přemýšlet o svých aktivitách jako o aplikacích a infrastruktuře. Co to přesně znamená?

Filip Doušek má s aplikacemi a infrastrukturou bohaté zkušenosti. S kolegy založili startup Stories, který přišel s unikátním datovým nástrojem, brzy ho prodali obří americké firmě a v našem podcastu jsme si o jejich neobyčejné jízdě povídali. Teď v komentáři vycházejícím z původního newsletteru 10-year Horizon, který Filip Doušek publikuje na Substacku, popisuje, jak se rozhoduje, co bude dělat při svém sabatiklu.

***

Je devět večer a vy máte dvě hodiny volného času, než půjdete spát. Co budete dělat?

Ve vašem soukromém seznamu úkolů je přes 100 položek. Co budete dnes dělat?

Zítra vám začíná tříměsíční sabbatical. Co budete dělat?

Existuje model, který se mi opakovaně osvědčil při výběru toho, na co se zaměřit: Rozdělení života na „aplikace“ a „infrastrukturu“.

V softwarových společnostech jsou aplikace obecně produktem, který se prodává zákazníkům. Vytváření aplikací je cílem celkového úsilí. Na druhou stranu infrastruktura jsou trubky a koleje, které jsou potřeba v zákulisí, aby aplikace fungovaly. Ty jsou pak na hlavní stránce webů, zatímco infrastruktura je neviditelná. Infrastruktura obtěžuje, často je chaotická a vnímaná jako nutné zlo.

Přesto bych odhadl, že cloudové firmy vynakládají 40 až 60 procent svého úsilí na budování a ladění infrastruktury. Zní to jako hodně? V cloudovém softwaru potřebuje aplikace obrovské množství podpory. Typicky jsou potřeba frameworky pro vývoj, testování a nasazování aplikací, pro analýzu protokolů, monitorování běhu, analytiku uživatelů, fakturaci, zabezpečení a další a další.

Tým, který vyvíjí byť jen jednu aplikaci pro koncového uživatele, potřebuje většinu těchto prvků infrastruktury. A co teprve, když se produktová řada skládá z desítek aplikací. Na trubkách je navíc pořád co zlepšovat. Zeptejte se jakéhokoliv vývojového týmu, co by mělo být prioritou příští rok. Pravděpodobně řeknou: „Přepsat kód a zautomatizovat XY.“

Jinými slovy, údržba, servis, infrastruktura. Technický dluh je v každé firmě. A je velmi těžké se ho zbavit. Když se firma příliš zaměří na nové funkce (aplikací), tak samotné aplikace ztrácejí stabilitu. Vývoj se paradoxně zpomaluje, protože kód je zaneřáděný záplatováním a vývojáři drží systém pohromadě rukama nohama (a nakonec stejně nemají čas na aplikace). Ale na druhou stranu, přílišné zaměření se na infrastrukturu znamená, že produkt zatuchne.

A teď zpět k životním rozhodnutím zmíněným na začátku. „Aplikace“ si můžete představit jako věci, které lidé chtějí ve svém životě dělat:

• Mít rodinu
• Budovat firmu
• Absolvovat kurz vaření
• Napsat knihu
• Cestovat
• Cvičit jógu

A infrastruktura je to, co lidé dělají, protože je nezbytná pro fungování aplikací:

• Placení účtů
• Rekonstrukce domu
• Péče o své zdraví
• Hledání chůvy

Tohle jednoduché dělení má ale hodně vrstev. Když je takovou aplikací třeba partnerský vztah, tak se v něm schovávají menší aplikace (společná večeře, sex, víkendové výlety) a také práce na infrastruktuře (učení se empatii, zpracování náročných emocí, otvírání se zranitelnosti).

Zde bychom mohli příspěvek ukončit a mít jednoduchou metaforu. Aplikace jsou zábavné a infrastruktura nudná. Ale ve skutečnosti píšu proto, abych infrastrukturu ocenil. Je životně důležitá pro růst. Budování infrastruktury je hledání formy (struktury), která podporuje více energie.

Lidé si mohou vybudovat infrastrukturní (technický) dluh stejně jako firmy. Když si pak vezmou na pár měsíců volno, obvykle svůj čas zaměří na aplikace. Nebylo by ale nerozumné vzít si každých pár let volno na infrastrukturu – renovovat dům a tělo, opravit, co je rozbité, něco se naučit, posílit finanční struktury, vybudovat návyky a tak dále.

Jak tedy můžeme sladit ty dva klíčové aspekty infrastruktury – důležitost a nudu? Pojďme hlouběji. I takto může vypadat infrastruktura:

• Mít rodinu. To neustálé úsilí, které od Moniky žádá její rodina, jí připadá jako druhá práce. Její aplikací je půlhodinka zábavy s dětmi. Její infrastruktura jsou hodiny starání se o domácnost a chod rodiny.
• Budovat firmu. Tom sní o tom, že bude spisovatelem. Ale to ho neuživí. Proto má malou agenturu, která platí účty, ale jeho aplikací je psaní, ke kterému se dostává v 9 večer.
• Absolvovat kurz vaření. Martin nerad tráví čas v kuchyni, ale chce, aby jeho děti byly zdravé. Začne hledat, jak je vyživovat jídlem. Aby se učil rychleji, navštěvuje online kurzy vaření.
• Napsat knihu. Markéta miluje svůj obor – psychologii – a také workshopy, přednášky a přímou práci s lidmi. Ale k tomu si chce budovat reputaci. Píše tedy knihu o měnící se povaze svého oboru. Psaní pro ni byla vždy bolest a je to nekonečné. Nemůže se dočkat, až to bude mít za sebou.
• Cestovat. Julia je obchodní poradkyně. Miluje práci s klienty po celém světě a peníze jsou skvělé. Čtyři noci v týdnu ale tráví v hotelu daleko od své rodiny. Po šesti letech přemýšlí, jestli to opravdu stojí za to.
• Cvičit jógu. Vendulce bude sedmdesát. Miluje procházky po lese a chce zůstat ještě pár desítek let zdravá a aktivní. Aby své tělo udržovala v kondici, každé ráno cvičí jógu.

To, co někteří považují za aplikaci, jiní považují za infrastrukturu. A naopak. A v tom se skrývá možný návod. S nudou lze skoncovat posunem perspektivy: nalezením aplikace v infrastruktuře.

Vezměme si třeba něco příšerně nudného, jako je úklid. Jakkoliv to může znít trapně, uklízení je možné protancovat. Nebo promeditovat. Zvlášť pokud mezi vaše aplikace patří tanec a meditace.

Já si z úklidu občas dělám cvičení v komplexitě (což je moje aplikace) a hledám, jak uklízet třikrát rychleji (jde to, ale to je na jiný článek). Vození dětí do školky může být příležitost ke kontaktu (zase aplikace). A co dvě hodiny na dětském hřišti? Nebo posilovna? Čtení? Schůzky se známými? Jsou to aplikace, nebo infrastruktura?

Když jsem dokončoval anglickou verzi knihy Hejna bez ptáků, stál jsem před úkolem najít nakladatele. Pro mě tehdy bylo aplikací psaní, zatímco vydání knihy spadalo pod infrastrukturu. Musel jsem se rozhodnout, jestli budu tuto infrastrukturu outsourcovat (získáním vydavatele), nebo budovat sám.

Ale nalezení vydavatele vyžaduje také hodně infrastrukturní práce. Nakonec jsem dal přednost infrastrukturní práci na vlastním vydání před infrastrukturní prací hledání vydavatele. Mít možnost ovlivňovat celou produkci a propagaci se pro mě nakonec začalo dost blížit aplikaci.

Po tomto strategickém rozhodnutí se ale stejné dilema objevovalo znovu v menších měřítkách. Mám prodávat přes Amazon, nebo si postavit vlastní e-shop? Obecně vzato, mám kupovat (službu), nebo stavět? (Anglický výraz je „build or buy“ a jde o jedno z typických dilemat softwarových firem.)

Většina spisovatelů kupuje službu, na druhé straně třeba Derek Sivers si programuje vlastní e-shop. To mu dává kontrolu nad takovými detaily, jako jsou různé jazykové verze nebo možnost nabízet PDF. Stojí ta práce za to? To hodně záleží na tom, jestli dokážete z budování vlastního e-shopu udělat životní aplikaci.

Derek to tak zřejmě má, protože občas píše o tom, že si rád programuje nástroje pro vlastní život. Já jsem do toho šel nakonec taky naplno: spustil jsem vlastní vydavatelskou společnost, vlastní e-shop, vybudoval jsem distribuci v USA a Velké Británii, prošlapal si mnoho cest v propagaci a dostal svůj román na anglosaský trh.

Kdyby to nebyla do značné míry zvídavá seberealizace, ale otrava, tak by to asi nefungovalo dobře. Moje původní aplikace (psaní) mě tedy přivedla k jiné zábavné aplikaci – budování a zkoumání online světů.

Zítra vám začíná tříměsíční sabbatical. Co budete dělat?

Přijměte infrastrukturu.