Jak se právě teď v Česku buduje byznys: Po dvou letech práce jsme zpět na začátku, říká zakladatel obchodu Správnej krám

Iva BrejlováIva Brejlová

fotoobchod-3_regularStory

Foto: Správnej krám

Mirek Lauš a Jana Laušová, kteří se společníky stojí za projektem Správnej krám

0Zobrazit komentáře

Kdyby se měl Mirek Lauš s dnešními znalostmi strefit do data, které je vůbec nejhorší možné k otevření úplně nového obchodu, nemohl by si vybrat lépe. Před zhruba dvěma a půl roky uvedl se svou manželkou a společníky do praxe nápad na otevření krámku s přírodní kosmetikou, s příběhem, lokálností, poradenstvím a vším, co by si k tomu dnešní zákazník mohl přát. O jednu pandemii, několik lockdownů a nespočet těžkých nocí později je zase zhruba tam, kde byl. „Nepočítejte s tím, že vás zachrání internet,“ říká dnes.

Rozhodli jsme se k mnoha příběhům úspěchů ukázat také jeden, který, jak zakladatelé projektu věří, možná úspěchem skončí – zatím je to ale spíš boj. Mirek Lauš právě proplácí poslední dlužné faktury. Jsou to ty, které od svých dodavatelů dostal v roce 2020. Je prosinec 2021, sedíme spolu nedaleko jeho práce, kde je vedle svého podnikání zaměstnaný na plný úvazek. Taková možnost – přestože zdůrazňuje, že ho práce baví – se ukázala jako jediná cesta, jak postupně umazávat dluhy.

„Jistě, seděli jsme s manželkou a bavili se o tom. Varianta rozprodat to a ukončit je strašně jednoduchá. Ale je tu vnitřní pocit, že jste nezkusili všechny možnosti to udržet. Chtěli jsme to vybudovat. A vybudovali. Neseděli jsme na zadku a rozhodli se něco pro to udělat,“ říká Lauš.

Neignorovali jsme data

Bavíme se v jednu z relativně mála chvil, kterou si vyhradil pro zařizování okolo projektu Správnej krám. Dohodli jsme se, že si budeme otevřeně povídat o přesném opaku příběhů, které se obvykle píší a kterých by se sám rád účastnil. A o financích, které vyžaduje rozjetí nového projektu v Česku. A to když se nestrefíte do té správné doby a když zákazníci nechodí podle vašich představ.

Lauš se splácením dlužných částek finančně dostává přesně do doby před dvěma roky. Je to bod, kdy je na nule a s čistým štítem, jak říká. Ve skutečnosti ona nula znamená zhruba jeden a půl milionu korun, které s manželkou a společníky vložili do otevření dvou obchodů s očekáváním, že teď začnou vydělávat.

„Nemám dojem, že jsme něco přehlédli. Neignorovali jsme data. Měli jsme čísla: jaká je cílovka, kolik lidí chodí kolem a jakou kdysi měly návštěvnost a tržby konkurenční projekty. Ukázalo se, že jsme absolutně mimo,“ popisuje.

správnej krám

Foto: Správnej krám

Správnej krám volí záměrně co nejlokálnější sortiment

Původním zdrojem toho, proč odhady nevyšly, je covid. Ale důvod dalších trýznivých měsíců, ve kterých vyjma vánoční sezóny doteď projekt přetrvával, je nové nákupní chování Čechů. To přišlo s pandemií, ale i přes téměř všudypřítomné opouštění jakýchkoliv pravidel s ní spojených stále neodchází.

Mirek Lauš si nestěžuje – věří, že jeho byznysový příběh bude mít dobrý konec. „Každý dnes ale otevírá e-shopy a slýchám to ze všech stran: nefunguje to tak, jak si myslíte,“ dodává však.

Dny s čistou nulou 

V prvním patře obchodního centra na okraji Prahy, v jednom z nejmenších zdejších prostor, je obchod, kde nenajdete zboží, které by nepocházelo od lokálních producentů z Česka nebo Slovenska. Ručně vyrobené mýdlo Hvězdný prach od Almara Soap. Čokolády Herůfkových nebo značky Steiner & Kovařík. Káva The Miners a řada dalších.

Jmenuje se Správnej krám. Má vyjadřovat mimo jiné to, že zboží tady je z přírodních surovin, s co největším podílem ruční práce, s ekologickým přístupem a ještě k tomu důrazem na design. Kdyby nákupní chování Čechů fungovalo podle předpokladů, přilákal by každý den alespoň tři desítky lidí, kteří by v něm utratili něco mezi 300 a 400 korunami. „Pak bychom se dostali na nulu. To bychom byli spokojeni,“ říká Lauš.

Krátce před Vánoci je jeho obrat i vysoko přes 150 tisíc korun. Jenže proti těm předchozím taková částka značně vystupuje. Jiné měsíce to bylo třeba 30 nebo 40 tisíc korun. A jsou dny, kdy tržby dosahovaly čisté nuly. Hovoříme přitom o tržbách, tedy o penězích, které zrovna proudí do pokladny obchodu. Náklady jako nájem, práce lidí, nebo i platby za objednávky zboží, přitom samy od sebe neklesnou.

Tři dny sám v obchodě

Mirek Lauš pracoval 15 let jako ředitel produkce v eventové agentuře. Po dlouhé době práce pro jednu firmu pro sebe hledal nový směr. V tu dobu už jeho žena Jana dva roky podnikala se svým kosmetickým studiem, a tak jim přišlo rozumné svoje síly spojit.

Jejich prvním projektem se stal Jannami, kombinující kosmetické ošetření (a zároveň v názvu jména členů rodiny) s místními zajímavými kosmetickými značkami. Koncept jim přišel jako dobrý nápad v době, kdy se lidé stále víc zajímají o původ, přírodní složky i ekologii. Jana Laušová navíc už svou klientelu měla.

Jannami umístili do pražských Vršovic. Jeho příprava, nájem, vybavení a nákup zboží vyšly na víc než tři čtvrtě milionu korun. Dalších asi 400 tisíc měli zakladatelé připravené jako rezervu, než na sebe začne vydělávat.

správnej krám

Foto: Správnej krám

Představy o fungování projektu Správnej krám se nestřetly s realitou

Obchod se rozjížděl zhruba podle představ – což odpovídá tržbám ve výši někde mezi 20 a 40 tisíci korunami měsíčně, postupně rostoucím až k 60 tisícům. Ale stále nebyly tak vysoké, aby pokryly náklady. „S tím jsme samozřejmě počítali,“ říká Lauš. Navíc dodává, každý správný byznysový příběh s úspěšným koncem vlastně začíná přesně takhle.

Jenže ne ty z druhé poloviny roku 2019. Dál už to zní dost podobně jako řada dalších: neočekávaný lockdown, nutnost zavřít salon a kupodivu možnost nechat otevřený obchod se sortimentem kosmetiky a drogerie. Ovšem pokud nechodí zákazníci, je jedno, jestli zůstává obchod otevřený. „Seděl jsem tři dny v obchodě. Nepřišla tam ani noha. Praha byla úplně vylidněná,“ vzpomíná Lauš.

Následující měsíce byly jako na houpačce. Nulovou návštěvnost střídala ta opatrná, prázdninové rozvolnění, když lidé jezdili méně do zahraničí, přineslo znatelnou úlevu a měsíční tržby kolem 100 tisíc korun. Obecně ale celý koncept fungoval jen málo. „Kosmetika je o tom, že ženy o sebe pečují. Když byly zavřené doma, ta potřeba zmizela. A my ještě trefili ten sortiment, který ženy prostě nutně nepotřebovaly,“ popisuje Lauš.

Drahá, ale zkušenost

Na začátku roku 2021 tak spoluzakladatelé přenesli koncept na e-shop. Jenže ani tady se začínající značce nezadařilo. „Všude si přečtete, jak e-shopy jedou. Jak se vše přesouvá do onlinu a vydělávají. Chytla nás naděje, že se zavřeným obchodem to zkusíme online a budeme šťastní. Ale realita je jinde. Nikdo vám už neřekne, že ta čísla, o kterých všude slyšíme, dělají jen ti největší, s největšími rozpočty, statisícovými částkami, které měsíčně na reklamu na internetu utrácejí,“ popisuje.

Data mu dávají za pravdu: podle čísel Asociace pro elektronickou komerci mělo ještě v necovidovém roce 2019 přesně 15 největších obchodů tržby ve výši 54 miliard korun. Tedy 70krát víc, než 22 tisíc těch nejmenších měřených dohromady. „Jedno procento největších e-shopů je aktuálně zodpovědné za více než 90 procent obratu celého trhu,“ potvrzuje Matěj Kapošváry, provozní ředitel společnosti Shopsys, jenž vyvíjí e-shopová řešení a e-commerce platformu .

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Nepomohla ani profesionální agentura a s internetem se tak každý měsíc přichystaný finanční polštář tenčil o dvacet až třicet tisíc korun rychleji. „Situace roku 2020 nás stála 600 tisíc korun,“ vypočítává Lauš. V červenci peníze došly.

Prozatímním řešením se staly úvěry, půjčky od rodiny a známých – a přemýšlení, jak změnit koncept. Volba padla na daleko širší sortiment a otevření krámku v nákupním centru. Tak vznikl Správnej krám s nabídkou vína a místních delikates. A to byla dle slov Lauše „drahá, ale přeci jen zkušenost“.

správnej krám

Foto: Správnej krám

Rozšíření sortimentu pomohlo jen částečně

Změnilo se toho víc. Lauš si našel zmíněnou práci na plný úvazek, do obchodů místo něj šli najatí brigádníci a firma se snažila stále dál objednávat zboží u dodavatelů, aby obchody nezely prázdnotou, protože to nápadně odrazuje kupující. Tady pomohly dobré vztahy a skutečnost, že i čeští a slovenští výrobci zboží situaci sami moc dobře znali.

„Reálně jsem ztrátu ve Vršovicích vynahradil platem, který mám v práci na plný úvazek. Jinak jsem mohl sedět, žít s pocitem, že dlužím půl milionu dodavatelům, a modlit se, že mi pošlou příští měsíc zboží na příslib, že jim pošlu třetinu z dlužných faktur,“ popisuje Lauš.

Jenže i tady šly počty mimo. „Mysleli jsme si, že přece není možné, aby tam lidi nechodili. Že pokud ve Vršovicích projde kolem výlohy dvacet lidí denně a deset nakoupí, v obchodním centru projdou kolem stovky lidí. A není tedy možné, abychom z nich třicet nepřesvědčili k nákupu,“ popisuje Lauš.

Víc přemýšlet, méně snít

Nepřesvědčili. Od výpočtů se totiž podle něj nakupující lidé chovají znatelně jinak. Kolem obchůdku jich obvykle projde kolem 30 a nakoupí asi osm. Jednoduše tu totiž netráví tolik času jako dřív.

Pokud nepočítá Vánoce, tak ve chvíli, když už podle Lauše lidé do obchodního centra jdou, směřují výhradně tam, kam potřebují. A pak zas pryč. „Trpí obchod. Lidi se sem už nechodí koukat a neberou to jako zábavu na odpoledne, když je škaredé počasí. Tohle je realita a byznys plán neplníme,“ shrnuje.

Bylo to ztracené období. Byli jsme skoro dva roky marketingově mrtví.

Vánoční špička pro Správnej krám začala v polovině prosince. Tržby vytlačila na úroveň, kdy i obchod sám dokázal umazávat dluhy. Je to další naděje, ale jak bude pokračovat dál, teď nikdo nedokáže říct. Lauš se společníky plánuje, že jednou nabídnou vlastní řadu potravin – třeba Správnej čaj, Správnou paštiku nebo Správné víno. A opět tak rozšíří sortiment, což se naposledy vyplatilo.

Mirek Lauš má při vyprávění klidný hlas, všechna čísla v hlavě, plány na měsíce dopředu. I když ty z předchozích měsíců nevyšly, věří, že teď to bude jiné. Změny budou třeba. Víc přemýšlet. Méně snít. A dávat víc peněz do reklamy. To umožní ale jeho práce mimo podnikání, ze které vše teprve může financovat.

Ztráta z obchodů, která každý měsíc o desítky tisíc narůstala, je teď téměř na nule. Lauš tak s novým rokem říká, že začíná znova – tam, kde byl na začátku. Se zatím nevrácenými výdaji do otevření samotných obchodů ve výši zhruba jednoho a půl milionu.

„Bylo to ztracené období. Jsme otevřeni dva a půl roku a stále k nám chodí lidi, kteří o nás nevěděli. Obchod, který nedělá reklamu, je mrtvý. Byli jsme skoro dva roky marketingově mrtví. A to se stále ukazuje. My ale ještě žijeme,“ uzavírá.

Bob Iger definitivně opustil Disney. Vybudoval z něj hollywoodskou velmoc i továrnu na nekonečné franšízy

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

bob-iger2Story

Foto: MasterClass

Bob Iger, vracející se šéf Disney

0Zobrazit komentáře

V roce 2005 čelil Robert A. Iger možnému konci své kariéry a tehdejší šéf studií společnosti Disney Jeffrey Katzenberg mu řekl, že by se možná měl vydat do zcela jiného odvětví. Firma hledala novou krev, která by jí pomohla se zotavit, a člověk úzce pracující s vedením mnoho let působil jako špatná volba. Nakonec se ale Iger ředitelem Disney stal. Teď ze své pozice definitivně odstoupil a zanechal firmu, která se kdysi snažila zachránit, na vrcholu Hollywoodu.

Muž, který patnáct let patřil k nejvlivnějším lidem v zábavním průmyslu, se narodil v americkém New Yorku na počátku padesátých let. Jeho matka pracovala na střední škole a otec, pracující v marketingu, trpěl maniodepresivní poruchou a často měnil zaměstnání. Kvůli tomu prý rodina nikdy finančně nestrádala, ale také žila spíš s málem.

Přesto se Igerovi podařilo vystudovat vysokou školu a ve dvaceti začal pracovat jako televizní hlasatel počasí. Tehdy snil o tom, že jednou bude hlásit hlavní zprávy. Jeho ambice se ale rychle změnily. Začal pracovat na nižších pozicích v televizní stanici ABC a postupně mířil vzhůru. Dvanáct let poté, co poprvé vstoupil do mediálního světa, už měl na starost vedení programu vysílání zimních olympijských her v roce 1988.

Bob Iger míří do Disney

Jelikož problémy s počasím tehdy způsobovaly výpadky programu, Iger rychle našel alternativy ve formě zajímavých lidských příběhů o sportovcích, například legendárním jamajském bobovém týmu. Vysílání mělo pro tehdejší ABC rekordní sledovanost a člověk, který jej měl na starosti, svými schopnostmi zaujal nejvyšší vedení televize. O rok později už Iger šéfoval divizi firmy zaměřující se na tvorbu fikčních pořadů a například pro Davida Lynche vybojoval natočení seriálu Twin Peaks.

V roce 1995, kdy už schopný manažer dokázal vystoupat na úplný vrchol vedení ABC, televizi koupila Walt Disney Company. Zde Bob Iger od roku 2000 působil jako šéf operací, respektive na druhé nejvyšší pozici ve firmě. Paralelně s tím se Disney začalo dostávat do složité pozice, kdy byznysově i kreativně stagnovalo a mnohým vadil způsob vedení tehdejšího ředitele Michaela Eisnera. V roce 2004 – po dvanácti letech – s Disney přestal pracovat i Pixar.

disneyland6

Foto: Disney

Kultovní postavičky od Disneyho před Disneylandem

Jak Iger popisuje ve své autobiografii The Ride of a Lifetime, když se v nejvyšších kruzích zábavní firmy začalo řešit Eisnerovo nahrazení, šéf operací mu byl prý příliš blízko a nesplňoval očekávání nové krve do vedení. Přesto věřil, že jeho nápady mají smysl. Přes mnoho hlasů mluvících proti němu se Iger pustil do mnoha měsíců rozhovorů a prezentací představenstvu Disney. Počátkem roku 2005 byl pak skutečně jmenován generálním ředitelem.

Poté, co převzal otěže, se věci daly rychle do pohybu. Ze všeho nejdříve bylo třeba začít pracovat na nápravě vztahů s Pixarem a Stevem Jobsem, protože představovali velice uznávané studio a člověka, který byl k Disney otevřeně kritický. Potom bylo třeba zcela překopat firemní orgán pro strategické vedení, který podle Igera příliš svazoval kreativní rozhodnutí a jeho velká moc snižovala morálku lidí, co je měli činit.

V nedávném rozhovoru pro Variety bývalý ředitel dominantní síly v Hollywoodu řekl: „Musíte respektovat tvůrce a jejich tvůrčí procesy a nezasahovat do nich. Měli byste se chovat jako roztleskávači, kteří povzbuzují, tlačí a vyžadují dokonalost i inovace.“ Poměrně jednoduchý (a v kontextu specifické tvorby Disney možná překvapivý) návrh, Igerův přístup byl ale výraznou změnou oproti předchozímu vedení firmy, která kreativně strádala a produkovala drahé propadáky.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Mizerné nové animované filmy s minimálním kulturním dopadem byly také jedním z hlavních důvodů pro první zásadní nákup nového ředitele. Pouhý rok poté, co převzal vedení, se Igerovi díky rychlému jednání a odvážným nápadům podařilo zlepšit vztahy se Stevem Jobsem a Pixarem.

Jelikož animační divize Disney neměla nejmenší šanci v dohledné době Pixaru konkurovat kreativně, technologicky ani reputačně, Iger se snažil všechny relevantní strany přesvědčit, že velký risk se vyplatí a obě studia se posunou výrazně kupředu. Vyšlo mu to a Disney koupilo Pixar v roce 2006 za 7,4 miliardy dolarů. Od té doby si na konto připsalo jedenáct Oscarů za nejlepší animovaný film a několik titulů mezi dvacítkou nejvýdělečnějších všech dob.

Desítky miliard dolarů v nákupech, stovky v růstu hodnoty

Snad ještě větší a profitabilnější byly risky s koupením Marvel Entertainment v roce 2009 a Lucasfilmu s právy na ságu Star Wars v roce 2012. První z nich měl za sebou velké komiksové impérium, avšak bez mainstreamového publika, a několik neúspěšných komiksových adaptací jako Ghost Rider nebo Daredevil s Benem Affleckem. S vydáním Iron Mana právě odstartoval nový experiment ve formě filmového univerza Marvelu.

Lucasfilm, společnost vybudovaná Georgem Lucasem, se ve druhé polovině nultých let dvacátého století do velkých projektů příliš nepouštěla. V roce 2005 vyšel poslední díl nové trilogie Star Wars, o tři roky následoval nový Indiana Jones a animovaný seriál Klonové války. Lucas chtěl pak pracovat spíš už jen na menších projektech.

bob-iger5

Foto: MasterClass

Bob Iger, strůjce moderního úspěchu Disney a staronový CEO společnosti

Jak píše ve své autobiografii, Iger své kroky řídil několika základními pravidly, která si vytyčil při rozhodnutí usilovat o pozici ředitele Disney, a následoval je až do svého odchodu. Zaprvé pro něj bylo zásadní dávat mnoho času a peněz do tvorby kvalitního nového obsahu. Zadruhé chtěl vždy přijímat nové technologie, ať už pro posouvání možností filmů, nebo pro vytváření vlastních distribučních platforem. Za třetí mělo Disney hrát větší roli na mezinárodním trhu, hlavně v hustě zalidněných zemích jako Čína a Indie.

V souladu s prvním bodem ve vedení Disney rychle došli k závěru, že obrovské pokladnice duševního vlastnictví Marvelu a Lucasfilmu jsou skvělé pro rozsáhlý rozvoj obsahu. Za obojí v horizontu tří let firma zaplatila přes osm miliard dolarů. Následovalo také vybudování Disneylandu v Šanghaji za asi 3,5 miliardy dolarů a o dalších pár let později nákladné spuštění streamovací služby Disney+. Zdaleka největší investicí Igerova působení byl v roce 2019 nákup studia 20th Century Fox za více než 71 miliard dolarů.

Většina z investic a risků se vyplatila. Filmové (a nyní už i televizní) univerzum Marvelu závidí firmě Disney celý Hollywood a patří mu tři z první desítky nejvýdělečnějších filmů všech dob. Nová trilogie Star Wars sice nepotěšila mnoho fanoušků franšízy, v kinech ale byla přesto velice úspěšná a ve světě předaleké galaxie vznikají jiné populární tituly jako The Mandalorian nebo The Book of Boba Fett. V době vedení Boba Igera hodnota Disney vzrostla pětinásobně – z 48,5 miliardy dolarů na 240 miliard.

Igerův odkaz není jednoznačný

Jeho odkaz ale samozřejmě není jen o velkých úspěších a růžových obláčcích. Obrovský růst jedné firmy s sebou nese nebezpečí monopolizace a uniformizace trhu, možné problematické praktiky a honba za zvyšováním hodnoty mohou mít za následek přehlížení významných problémů. Jeden z velkých úspěchů, který mezi své hlavní zařazuje také sám Iger, bylo už zmíněné otevření Disneylandu v Šanghaji.

Z byznysového hlediska je to bezesporu obrovský přínos a šéf Disney se i snažil, aby zdejší atrakce byly přizpůsobené místnímu trhu a nepůsobily jako pokusy o kulturní imperialismus z americké strany. Vztah zábavního obra s Čínou, což čím dál více platí pro celý Hollywood, ale zdaleka není bez nepříjemných kompromisů.

Médii v minulých letech proběhlo už mnoho zpráv o konkrétních detailech filmů, které se v hollywoodské produkci objevily specificky pro uspokojení čínských orgánů rozhodujících o uvedení daného titulu v zemi. Jak ale upozornil třeba The Washington Post, ústupky někdy přesahují ikonografii nebo části příběhu s určitou politickou konotací. Hraná adaptace snímku Mulan se natáčela v Sin-ťiangu, kde se nachází četné převýchovné tábory pro ujgurské muslimy. „Titulky filmu dokonce děkují místní bezpečnostní agentuře,“ píší noviny.

mulan-1

Foto: Falcon

Mulan je prvním blockbusterem vydaným paralelně v kinech i online

Dnešní Disney také pro mnohé symbolizuje úpadek kultury. Ačkoliv bývalý šéf firmy často mluví o své filozofii riskování, mediální gigant v očích veřejnosti dnes působí spíše jako dokonalý příklad korporace spoléhající se na ty nejbezpečnější možné investice. Jinými slovy – když si dnes stěžujeme na nekonečné franšízy, rebooty a remaky, v hlavě skoro jistě máme alespoň několik titulů od Disney, ať jsou to právě Avengers, nebo hrané remaky animovaných klasik.

Navíc, jak do detailu vysvětluje video YouTube kanálu Wisecrack, Disney je takřka od začátku postaveno na vytváření extrémně konzumních verzí původně temnějších, komplexnějších příběhů s cílem co největších výdělků. Třeba politické hrany filmů se obrousí, aby si náhodou neodcizily část publika, poselství jsou jednoduchá a málokdy nás něco skutečně překvapí.

Iger v takovém kontextu říká, jak je pyšný na vznik filmu jako Black Panther – jen proto, že jde o superhrdinský blockbuster s výraznými afroamerickými postavami a tvůrci, což by dnes měla být dávno samozřejmost. Když se pak například Marvel snaží o komplexnější vyprávění, naráží na limity vlastních kreativních prostředků.

Odkaz Boba Igera tak není zdaleka jednoznačný. Zásadní měrou se podílel na rozvoji nejúspěšnější zábavní firmy na světě, zároveň tím ale přispívá k nejednomu problému dnešního Hollywoodu i byznysu obecněji. Otěže Disney teď definitivně převzal Bob Chapek, sám dlouhodobý zaměstnanec společnosti.

Odcházející ředitel říká, že z byznysového hlediska teď nic v plánu nemá. „Ze všeho nejvíc se těším, až vypnu, jednoho dne se probudím a nebudu cítit všechnu tu zodpovědnost, kterou mám na svých bedrech,“ zmínil v rozhovoru pro Variety. Prý to bude poprvé od osmé třídy, co bude mít pořádné volno. Zároveň ovšem dodává, že se těší na to, co podnikne potom.