Vypiplat si firmu a v určité chvíli se vzdát kontroly nad ní je pro mnohé majitele naprosto nepředstavitelné. Přitom tím, že se snaží vše zvládat, i když už vyrostla nad jejich schopnosti, škodí sobě a často i své firmě. Výkonný ředitel, anglicky Chief Executive Officer neboli CEO, přebere většinu dennodenní agendy a majitel se může soustředit na strategická rozhodnutí, networking nebo sám na sebe a svůj osobní život. Jak na to, když se dostanete do takové situace?

„Majitelé takového člověka chtějí i nechtějí. Na logické úrovni jim to dává smysl, ale pak přijdou emoce, podvědomí a návyky, které si za roky ve firmě vybudovali, a toho všeho se velice těžko vzdávají,“ vysvětluje Jiří Jemelka, zakladatel společnosti JPF, v novém díle podcastu BrandStories, ve kterém nahlížíme do zákulisí českých firem. Pustit si ho můžete na YouTube, Spotify, Apple Podcastech nebo v přehrávači výše.

„Vidíme v praxi, že pokud to majitel intuitivně nevnímá a neudělá ten krok včas, začne trpět celá firma. On už není schopen při padesáti či sto lidech obhospodařit všechny procesy, úkoly a lidi. Takže se začnou věci zadrhávat, spousta věcí mu padá ze stolu, on je nestíhá chytat a už se soustředí jen na ty nejdůležitější,“ dodává Jemelka, který se s kolegy v JPF specializuje na řízení firem, jejich záchranu či restrukturalizaci.

Řeší takzvaný interim, tedy dočasný management, se kterým pomáhají nastavovat novou strategii, a tím firmám asistovat s jejich záchranou, pokud jsou v problémech, nebo třeba nakopnutím, pokud stagnují. A řeší i situace, kdy se majitel firmy rozhodne najít si nového CEO, který ho v řadě aktivit nahradí. I tak totiž ještě nemá vyhráno. Spousta majitelů přistupuje k výběru své pravé ruky podle Jemelky minimálně naivně.

„Vidíme, že si někde popovídá s jiným podnikatelem na golfu, na nějaké společenské akci či kávě, ten mu řekne, že zná strašně dobrého manažera Františka, kterého rozhodně doporučuje, a je to. Přitom když ten stejný člověk vybírá do firmy obchodníka, dělá spoustu různých kroků a vybírá nejlepšího z nejlepších. Ale když poprvé v historii, navíc ve vlastní firmě, obsazuje pozici ředitele, tak si často nechá poradit u piva nebo na golfu,“ říká zakladatel JPF.

Vybírat si ředitele firmy je podle Jemelky srovnatelné s tím, kdyby si měl majitel vybrat společníka, se kterým se podělí o část společnosti. A tím proces nekončí. Pak začíná tvrdá práce na tom, naučit se v novém uspořádání existovat. I poté, co si majitel a CEO jasně rozdělí kompetence, se podle něj stává, že je majitel za dva týdny opět v hale a řeší „hlouposti“.

„My už pro to máme celkem hluboké pochopení, takže si řekneme: ‚Ježkovy voči, Franto, co tady děláš? Víš, na čem jsme se domluvili… Máš to v papírech, v zápise.‘ Prostě si sedneme znovu a znovu. Je to možná úsměvný příklad, ale když posadíte dítě na kolo, tak taky nezačne hned šlapat, ale spadne. Málokdo si uvědomuje, že i toto je proces učení,“ popisuje Jemelka.

Více si můžete poslechnout v dalším díle podcastu BrandStories na YouTube, Spotify či Apple Podcastech. Dozvíte se v něm také:

• Jak lépe vybírat CEO? Co všechno by měl splňovat a proč nevzít někoho, kdo má sice potenciál, ale nikdy žádnou firmu neřídil?
• Jak připravit majitele na předání části kompetencí?
• Proč musí mít i majitel vytvořený jasný plán, co bude po přijetí CEO dělat, a jak by měl takový plán vypadat?