Jak se vzdát kontroly nad firmou, pořídit si CEO a nenasekat při tom plno chyb? Radí Jemelka z JPF

I to, že má majitel firmy plán, co bude dělat, až předá část kompetencí novému šéfovi, je klíčové, říká v podcastu BrandStories Jiří Jemelka.

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

Vypiplat si firmu a v určité chvíli se vzdát kontroly nad ní je pro mnohé majitele naprosto nepředstavitelné. Přitom tím, že se snaží vše zvládat, i když už vyrostla nad jejich schopnosti, škodí sobě a často i své firmě. Výkonný ředitel, anglicky Chief Executive Officer neboli CEO, přebere většinu dennodenní agendy a majitel se může soustředit na strategická rozhodnutí, networking nebo sám na sebe a svůj osobní život. Jak na to, když se dostanete do takové situace?

„Majitelé takového člověka chtějí i nechtějí. Na logické úrovni jim to dává smysl, ale pak přijdou emoce, podvědomí a návyky, které si za roky ve firmě vybudovali, a toho všeho se velice těžko vzdávají,“ vysvětluje Jiří Jemelka, zakladatel společnosti JPF, v novém díle podcastu BrandStories, ve kterém nahlížíme do zákulisí českých firem. Pustit si ho můžete na YouTube, Spotify, Apple Podcastech nebo v přehrávači výše.

„Vidíme v praxi, že pokud to majitel intuitivně nevnímá a neudělá ten krok včas, začne trpět celá firma. On už není schopen při padesáti či sto lidech obhospodařit všechny procesy, úkoly a lidi. Takže se začnou věci zadrhávat, spousta věcí mu padá ze stolu, on je nestíhá chytat a už se soustředí jen na ty nejdůležitější,“ dodává Jemelka, který se s kolegy v JPF specializuje na řízení firem, jejich záchranu či restrukturalizaci.

Řeší takzvaný interim, tedy dočasný management, se kterým pomáhají nastavovat novou strategii, a tím firmám asistovat s jejich záchranou, pokud jsou v problémech, nebo třeba nakopnutím, pokud stagnují. A řeší i situace, kdy se majitel firmy rozhodne najít si nového CEO, který ho v řadě aktivit nahradí. I tak totiž ještě nemá vyhráno. Spousta majitelů přistupuje k výběru své pravé ruky podle Jemelky minimálně naivně.

„Vidíme, že si někde popovídá s jiným podnikatelem na golfu, na nějaké společenské akci či kávě, ten mu řekne, že zná strašně dobrého manažera Františka, kterého rozhodně doporučuje, a je to. Přitom když ten stejný člověk vybírá do firmy obchodníka, dělá spoustu různých kroků a vybírá nejlepšího z nejlepších. Ale když poprvé v historii, navíc ve vlastní firmě, obsazuje pozici ředitele, tak si často nechá poradit u piva nebo na golfu,“ říká zakladatel JPF.

Když posadíte dítě na kolo, tak taky nezačne hned šlapat, ale spadne. Málokdo si uvědomuje, že i toto je proces učení.

Vybírat si ředitele firmy je podle Jemelky srovnatelné s tím, kdyby si měl majitel vybrat společníka, se kterým se podělí o část společnosti. A tím proces nekončí. Pak začíná tvrdá práce na tom, naučit se v novém uspořádání existovat. I poté, co si majitel a CEO jasně rozdělí kompetence, se podle něj stává, že je majitel za dva týdny opět v hale a řeší „hlouposti“.

„My už pro to máme celkem hluboké pochopení, takže si řekneme: ‚Ježkovy voči, Franto, co tady děláš? Víš, na čem jsme se domluvili… Máš to v papírech, v zápise.‘ Prostě si sedneme znovu a znovu. Je to možná úsměvný příklad, ale když posadíte dítě na kolo, tak taky nezačne hned šlapat, ale spadne. Málokdo si uvědomuje, že i toto je proces učení,“ popisuje Jemelka.

Více si můžete poslechnout v dalším díle podcastu BrandStories na YouTube, Spotify či Apple Podcastech. Dozvíte se v něm také:

  • Jak lépe vybírat CEO? Co všechno by měl splňovat a proč nevzít někoho, kdo má sice potenciál, ale nikdy žádnou firmu neřídil?
  • Jak připravit majitele na předání části kompetencí?
  • Proč musí mít i majitel vytvořený jasný plán, co bude po přijetí CEO dělat, a jak by měl takový plán vypadat?
CC Native

Partnerem článku je JPF

Nike utlumí výrobu nejoblíbenějších tenisek historie. Nechce, aby Air Force 1 nosili všichni

Bílá ikona streetwearové obuvi už možná nebude tak dostupná jako dosud. Hlavně proto, že jí je všude moc, čehož si všiml i její výrobce.

Filip HouskaFilip Houska

air-force-1

Foto: Nike / CzechCrunch

Nike Air Force 1

0Zobrazit komentáře

Jsou prověřené historií, protože je lidé nosí už od osmdesátých let. Jsou dokonale bílé, takže ladí ke každému outfitu. Jsou i zpravidla kvalitně ušité, tudíž něco vydrží. A jsou natolik známé, že je dnes obouvá opravdu kdekdo. Vysoká popularita se teniskám Air Force 1 nedá upřít, jenže čeho je moc, toho je příliš. Proto se teď samo Nike odhodlalo k odvážnému kroku: omezí jejich výrobu, aby se staly opět o něco vzácnějšími. A to i za cenu znatelné trhliny v příjmech, které mu z prodeje bot plynou.

Byly na trhu sotva pár let, když se Nike rozhodlo, že ukončí jejich prodej. V osmdesátkách se ve firmě chtěli více soustředit na rozvoj značky okolo Michaela Jordana, proto na Air Force 1 nebyl prostor. Rychle se ale v prodejnách napříč Spojenými státy začaly tvořit fronty a lidé prosili personál, aby jim aspoň jeden pár ze skladu vyhrabal. Nike si nakonec uvědomilo, že zaříznout je by nebylo správné byznysové rozhodnutí. A zjevně udělalo dobře. Velmi dobře.

Během následujících čtyřiceti let se Air Force 1 staly ikonou fanoušků tenisek, ale i těch, kteří je nosili proto, že je obouvali jejich oblíbenci. Například rappeři, u kterých byly koncem minulého století silně populární, nebo hollywoodské hvězdy. Velkou relevanci si udržují i dnes – spolu s modelem Air Jordan 1 jde o nejprodávanější tenisky všech dob, každý rok se jich podle odhadů prodá asi deset milionů párů. Možná i vy v nich teď čtete tento text.

Proto může být pro mnohé překvapivé, když před pár dny Matthew Friend, finanční ředitel Nike, oznámil, že produkci tenisek pojmenovaných po letadlu amerických prezidentů omezí. Nadcházející strategií je limitovat množství Air Force 1, které putují na pulty kamenných prodejen a do e-shopů, aby nepřesytily trh a staly se znovu alespoň o trochu vzácnějšími. Navíc chce firma podle Friendových slov dávat větší prostor novým designům.

af1

Foto: Derrick Payton/Unsplash

Nike Air Force 1

„Jsme uprostřed proměny našeho produktového portfolia směrem k novějším řadám. Začneme omezovat dodávky klasických modelů, jako jsou Air Force 1, a také snížíme dodávky běžecké siluety Pegasus,“ řekl Friend v posledním hovoru k investorům s vědomím, že na tom firma ztratí miliony dolarů, ale z dlouhodobějšího hlediska má jít o dobro věci. S čímž souhlasí i expert na tenisky Peter Kováč, který má boty značky Nike na starosti ve Footshopu.

Podle něj je klíčové, aby se čas od času zásobování trhu regulovalo kvůli tomu, aby nedocházelo právě k přesycení nebo masovému zlevňování konkrétního modelu, v tomto případě bílých Air Force 1. „Nike to umí udělat velmi efektivně i za cenu dočasné frustrace u obchodních partnerů a zákazníků, častokrát je to ale důležité pro dlouhodobý úspěch tenisky,“ říká pro CzechCrunch.

Mít větší přehled o tom, v jakém množství firma pouští boty do oběhu, není jen věc Nike, ale i jiných výrobců. A někdy se to nemusí povést podle představ. „Dobrý příklad je Gel-Lyte III od Asics, který byl dlouhodobě úspěšný, ale v roce 2015 značka touto siluetou trh přeplnila a prakticky ji zabila. Od té doby se model v plné síle nikdy nevrátil,“ zmiňuje Kováč. V případě Air Force 1 – ale i třeba Superstar od Adidasu – je situace jiná.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Bedlivě to sledují. Když se trh začne přehřívat, potažmo začne upadat zájem ze strany zákazníků, včas zareagují. Ve správné době pak umí konkrétní siluetu vrátit na trh v plné kráse. Rovnou s novými spolupracemi, ve svěžejších provedeních a se správnou, účinnou marketingovou podporou. To je kombinace, která je lety ověřená a zpravidla vede k úspěchu,“ doplňuje teniskový odborník z české firmy.

Všechny zmíněné aspekty, o kterých Kováč mluví, Air Force 1 splňují. Ačkoliv je nejpopulárnější jejich čistě bílá varianta s retailovou cenou kolem tří tisíc korun, na trhu jsou vyšší desítky variant, které se od nestárnoucí klasiky odlišují v barevnosti loga nebo štítku. Lze najít i modely, na kterých se kreativně podílely známé osobnosti (například rapper Travis Scott nebo zpěvačka Billie Eilish) či jiné značky, typicky streetwearový brand Supreme. Nehledě na to, že také vznikaly verze, které jsou vyrobené z jiných, ekologičtějších materiálů. Pořád ale jde o tu stejnou, úspěšnou botu.

Zákazníci by v následujících týdnech a měsících neměli čekat, že Air Force 1 najednou nebudou v kamenných prodejnách nebo na e-shopech dostupné. O tak velký řez nepůjde. Teoreticky ale nebude na skladech takové množství tenisek jako dříve (navíc v různých velikostech), případně se prodlouží doba doručení. Konkrétně Footshop omezení zatím neeviduje, naopak ještě stihl objednat dost modelů na další sezóny.

Samo Nike přiznává, že se omezení nabídky Air Force 1 propíše do jeho finančních výsledků v dalším období, potenciálně ale může mít takové rozhodnutí i jiný efekt. Stačí si vzpomenout právě na „chaos“ v první polovině osmdesátých let, kdy firma chtěla tyto tenisky zaříznout a zákazníci stáli fronty. I teď se může stát, že fanoušci budou modely skupovat ve větším množství, což příjmy jednorázově vystřelí.

exec-final

Přečtěte si takéČupr, Šejdová a Hajduček ukazují, jak budovat byznys s vizíČupr, Šejdová, Hajduček. Navzdory tržním turbulencím ukazují, jak budovat byznys s dlouhodobou vizí

Americký server CNN mimo jiné cituje teniskového analytika Christophera Burnse, který si stojí za tím, že právě tento krok skutečně loajální fanoušky Nike přiměje k tomu, aby si začali kupovat jiné modely. Což je jedním z cílů, kterého chce oregonský sportovní gigant dosáhnout. Zároveň uvádí, že v ohrožení by neměli být ani sběratelé tenisek (takzvaní sneakerheads), pro které klasické AF1 stejně nejsou tak cenné – a koukají spíše po raritnějších variacích.

Nike by ovšem mělo být na pozoru s ohledem na rostoucí konkurenci, která může nedostatku jedněch z nejúspěšnějších bot planety využít. Typicky třeba dravá francouzská firma Hoka, která si ukrajuje čím dal větší kus trhu mezi mladými – a pomáhá jí také americký prezident Joe Biden, který se v černé siluetě s přídomkem Transport objevil na veřejnosti. A nelze zapomínat ani na Adidas. Nebo Under Armour. Nebo značku On, kterou táhne Roger Federer.