Zítra má v českých kinech premiéru Dungeons & Dragons: Čest zlodějů, filmové zpracování nejslavnější hry na hrdiny na světě. Už z prvních trailerů bylo jasné, že druhého Pána prstenů by nikdo neměl očekávat, snímek hraje na komediální a akční tóny. Jenže v tomhle brnkání to není žádný ošuntělý šumař, ale charismatický bard jaksepatří. Jakkoliv totiž může takové pojetí fantasy filmu vyvolávat obavy z laciné béčkovosti, výsledek je fantasticky zábavný.

Hráli jste někdy Dungeons & Dragons? Případně jinou hru na hrdiny, třeba devadesátkovou českou variaci Dračí doupě? Pokud ne, Čest zlodějů vás i tak pobaví coby dobrodružný film, který umí opravdu hlasitě a upřímně rozesmát. Na předprojekci se to celému sálu stalo nesčetněkrát. Je to taková fantasy verze Strážců galaxie se vším, co k tomu patří. Najdete v ní nějakou snahu o vážnější příběh a spoustu akce, ale hlavně se smějete. No a pokud jste někdy D&D či podobnou hru hráli, tak se pobavíte ještě 2k6krát víc.

Celkem často se stane, že hráči her na hrdiny přicházejí ke stolu s očekáváním toho, že napodobí existující epos jako z pera J. R. R. Tolkiena. Jenže najednou jejich do detailu promyšlený plán ztroskotá po prvním kroku. Ideálně kvůli nějaké absolutní malichernosti. Nebo extrémně vypjatou a dramatickou situaci s arcizáporákem rozčísne nepatřičná, ale o to humornější hláška. Případně nesmyslně bizarní strategie s mizivou šancí na úspěch díky šťastnému hodu kostkou zrovna vyjde.

Není to třeba to, co jste si představovali. Ale je to místy až neuvěřitelná legrace, která se musí zažít. A přesně takový je i snímek Dungeons & Dragons: Čest zlodějů. Zdaleka není jen pro fanoušky fantasy a aktivní hráče, ale když ho sledujete s alespoň minimálními žánrovými zkušenostmi, nejde se ubránit prakticky konstantnímu a vědoucímu úsměvu na rtech, který velmi často přejde v hlasitý smích.

Dungeons & Dragons: Čest zlodějů je doslova jako zfilmování nějakého dobrodružství, jež jste v obýváku s přáteli sami zažili. A které vám zůstalo v paměti ani ne tak díky hrdinským okamžikům v boji s nepřítelem, ale spíš kvůli vyřešení situace pomocí originální a vtipné (a obvykle naprosto šílené a ztřeštěné) improvizace. Nebo díky jedné jediné větě, která rozesmála družinu i vypravěče. Případně kvůli kouzlu, které vám umožní položit pár otázek zesnulému, ale celé se to tak trochu zvrtne…

Ve filmu je nejčastějším zdrojem takových hlášek Chris Pine alias bard Edgin. Mírně řečeno nedokonalý hrdina, ale současně nenahraditelný spojovač nesourodé skupiny. Michelle Rodriguezová je na slovo skoupá barbarka Holga, jejíž akční scény vyzdvihují ty více cool momenty, jež stolní D&D umí vytvořit. Nesmělý čaroděj Simon (Justice Smith) je zdrojem tak akorát nehrdinského humoru, dávku střízlivosti partě podivínů dává druidka Doric (Sophie Lillisová). A lehce afektovaný a zcela slizký Hugh Grant by po Paddingtonovi 2 a nově i Cti zlodějů už neměl hrát žádné jiné role než úlisné podvodníky.

Všechno to jsou nejklasičtější žánrové archetypy zahalené do klišé lehce dysfunkčních smolařů (se srdcem ze zlata, samozřejmě), jenže není právě archetyp základem mýtů, ze kterých Dungeons & Dragons čerpají? Ba ne, to by bylo až příliš filozofování nad něčím, co je prostě humorem napěchované a mocným kouzlem levitace nádherně odlehčené dobrodružství. Na podobnou kartu vsadili už i zmiňovaní marvelovští Strážci galaxie a stejně jako v jejich případě to i tady funguje na jedničku.

Zcela objektivně vzato Dungeons & Dragons: Čest zlodějů žádné Oscary neuloupí. Triky jsou koukatelné, ale rozhodně nijak revoluční ani fotorealistické. Scénář rozhodně není očarován kouzlem nepředvídatelnosti. Ale bohatství komediálních scén by záviděl leckterý chamtivý drak, přitom se ale nepřetáčí závit únosnosti nebo trapnosti. Vážnějších okamžiků je o poznání méně a jsou i méně povedené – respektive jsou veskrze nepřekvapující – nicméně pro potřeby vtipného fantasy filmu to postačí.

Znalcům D&D navíc snímek servíruje snad v každé scéně několik pomrknutí na jejich oblíbené fiktivní světy. Hromadou záběrů proběhnou bytosti známé z Monster Manualu. Snad stokrát zazní názvy míst nebo postav (Baldur’s Gate! Waterdeep! Szass Tam! Harfeníci!) ze světa Zapomenutých říší alias Forgotten Realms. Několikrát zazáří a zařádí owlbear (kříženec medvěda a sovy, ve filmu medvýr), objeví se i nebezpečný klamopard neboli displacer beast a další ikonické příšery, které jsou pomyslným trademarkem D&D už desítky let. A možná… možná přijde i Elminster!

Je to prostě od začátku do konce fantastická jízda, která nemá vyloženě hluchá místa. A byť je to jízda velice přímočará, která nikterak komplikovaně vede k očekávatelnému konci, na její zábavnosti to nic nemění. Jistě, jako u každého podobného počinu je i tentokrát škoda, že nevznikl magnificentní, vysokorozpočtový a vážný velkofilm, který by se zařadil na nejvyšší vrchol žánru vedle tolkienovských adaptací Petera Jacksona. A kdo jiný by na něco takového měl být připravený více a lépe než půl století známá značka Dungeons & Dragons?

Jenže nemá smysl nad něčím takovým ronit slzy, když vznikla opravdu povedená fantasy komedie. Která je o to lepší, že se zdrojovému materiálu nevysmívá. Naopak, úsměvy vyvolává přesně tím, čemu se smějí sami hráči her na hrdiny. Mimochodem, základem těchto her jsou především hráčská rozhodnutí a volby, nemívají předpřipravený scénář. Dungeons & Dragons: Čest zlodějů samozřejmě scénář má, ale i tak film před diváky předkládá volbu.

Můžete se vrtat v tom, že v jádru je tak trochu jednoduchý, předvídatelný a že ukazuje jen malý výsek žánru, který umí být i velice vážný a přemýšlivý. Anebo si můžete užít parádní dobrodružství, které zachycuje nefalšovanou radost z her na hrdiny a s nimi spojený humor. Pokud se nemůžete rozhodnout, hoďte si dvacetistěnnou kostkou. Když vám padne deset a více, jděte se na film podívat. A pokud hodíte méně? Tak si uvědomte, že vlastníte dvacetistěnnou kostku – a Dungeons & Dragons: Čest zlodějů je film přesně pro vás.