Jako Slovák mám po návštěvě Izraele vzkaz pro Čechy: Přestaňte už konečně s tím „malým národem“
Osmnáct zemí v Evropské unii je menších. HDP na obyvatele je vyšší než v Japonsku. Přijde mi, že Češi si neuvědomují, jak velkou zemi vlastně mají.
Jsou Češi skutečně malým národem?
Komentář Petera Brejčáka. Při zpracovávání příběhu o tom, jak se z prodejce pomerančů stal globální lídr pokročilých technologií, jsem narážel na srovnání Izraelců s Čechy, v čem se liší jejich přístup k inovacím i vůbec vnímání sebe sama. A jako Slovák jsem neustále musel myslet na to, jak Češi sami sebe zbytečně brzdí. Vůbec nechápu proč. Asi žádný národ sám o sobě tak často a s takovou radostí neříká, že je malý. Ani Slováci. A to už je co říct. Můžete namítnout, že je to jen můj pohled. Zkusme si proto pozici Čechů a Česka zasadit do trochu širšího kontextu.
Osobně jsem se do čtrnáctého největšího města Evropské unie přestěhoval před dvanácti lety. Co že to bylo za město? Přece Praha. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale ve všech sedmadvaceti zemích EU je jen třináct měst, v nichž žije více obyvatel než v českém hlavním městě.
Kolik z evropských měst – a pokud vůbec nějaké – je hezčích, by bylo na subjektivní debatu, ale když ji i místní obyvatelé zvolili za třetí nejkrásnější město na světě, tak ani tomu idea o malosti národa Čechů neodpovídá. Praha je ovšem světem sama o sobě a nikdy nedokáže popsat celé Česko.
„Malost“ celé země se lépe ukáže v jiném srovnání – v rámci evropské sedmadvacítky je v počtu obyvatel hned osmnáct zemí menších než Česko. Jen osm států je větších (osm, protože Brexit). Ano. Velikost národa a velikost země není to samé. O to zajímavější je ale srovnání Čechů s Izraelci. Nazvali byste je malým národem? Mají o přibližně 1,5 milionu obyvatel méně, rozloha jejich země je menší o celé tři čtvrtiny, navíc z velké části jde doslova o poušť. Izrael má zároveň pověst globální technologické a startupové velmoci.
Zatímco v padesátých letech to byla země, která vyvážela pomeranče, dlouhodobou vládní podporou inovací, výzkumu a vývoje – což museli politici udělat, aby židovský stát vůbec dokázal existovat – nakonec začala špičkové technologie exportovat do celého světa. Izrael je například centrem kybernetických pokroků, i když v něm žije jen přibližně 0,11 procenta světové populace. Z každých 100 dolarů, které byly ze soukromých zdrojů globálně investovány do kybernetických firem, směřovalo loni do těch izraelských až 41 dolarů.
Důležitou roli v tom hraje armáda, odchovanci jednotky 8200 se zaměřením na kybernetiku stojí za desítkami globálně úspěšných firem, například i v Česku běžně známými ICQ, Viber či Waze. Příklady ale zahrnují také lídra v digitalizaci zákaznické péče Nice, který před čtyřmi lety koupil tuzemský startup Brand Embassy, nebo giganty z oblasti kybernetické bezpečnosti jako CyberArk nebo Check Point, společnost stojící za vývojem firewallu či systémů VPN.
V kontrastu s těmito úspěchy si stojí Česko takto – průměrný Čech podle OECD předloni vyprodukoval větší hrubý domácí produkt než průměrný Izraelec (izraelská data za rok 2022 zatím nejsou k dispozici). To slovy neekonoma zjednodušeně znamená, že průměrný Čech je bohatší než průměrný Izraelec. K tomu ještě malá zajímavost. Česko má HDP na obyvatele vyšší i než Japonsko.