Jako studenti v Praze nahrávali přednášky. Dnes z toho mají byznys v USA a věří jim miliardáři

SlidesLive slaví deset let a budují digitální knihovnu, která obsáhne všechny zajímavé přednášky. Už nyní mají desítky tisíc záznamů.

Luboš KrečLuboš Kreč

vojtaStory

Foto: SlidesLive

Vojtěch Ciml, zakladatel SlidesLive

0Zobrazit komentáře

ICLR je jedna z největších světových konferencí týkajících se umělé inteligence. Na pár jarních dní se vždycky sejdou tisíce expertů na strojové učení, prezentují své studie a debatují o posunech a výzvách v oboru. Poslední tři roky se ovšem akce odehrává v digitálním prostoru, kam ji zahnal covid, nový ročník se uskuteční na konci dubna. A firma, která online přednášky zajišťuje, je z Prahy: jmenuje se SlidesLive, jejími investory jsou Václav Dejčmar a spoluzakladatel Avastu Eduard Kučera, letos slaví 10 let na trhu a za to, že i dnes prosperuje, vděčí tak trochu právě ICLR.

„Na jaře 2020, když udeřil covid, nám ze dne na den v podstatě vypadly všechny zakázky. Měli jsme byznys postavený na tom, že jsme natáčeli přednášky a konference. To ale zmizelo,“ vzpomíná na dva roky staré události zakladatel a šéf společnosti Vojtěch Ciml a dodává: „Zpětně viděno jsme to přestáli dobře a doba deprese, kdy jsem nevěděl, co s námi bude, nebyla moc dlouhá, jen pár týdnů. Ale do zpěvu mi tehdy nebylo.“

Pomocnou ruku mu podali organizátoři ICLR, což je zkratka pro International Conference on Learning Representations. Na přelomu dubna a května 2020 se tehdejší ročník měl uskutečnit v etiopské Addis Abebě. To sice padlo, ale jak se v běžném firemním světě podařilo lidi rychle přepnout do remote režimu, stejné pokusy se děly i na poli veletrhů a konferencí: „Takže jsme museli během pár dnů dát dohromady úplně jiný koncept. Už předtím jsme některé eventy streamovali, jenže najednou jsme řešili, že se k vysílání budou připojovat tisíce lidí. A budou i reagovat mezi sebou.“

Ciml a spol. (kromě něj SlidesLive spoluzakládali ještě Tereza Horáková a Vojtěch Drbohlav) vsadili na vlastní technologické řešení, nespoléhali na cizí platformu typu Zoom – a dopadlo to dobře. Ohlasy i z řad účastníků byly pozitivní a především si toho všimli další organizátoři a konferenciéři, takže stejně jako byznys firmy nejdřív rychle zmizel, začal o něco později i rychle naskakovat zpět, byť v jiné podobě. „Nakonec jsme rok 2020 zakončili obratově růstem. Což považuji za velký úspěch.“

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

A slušné tempo udrželi i loni – zatímco tržby v roce 2019 byly 39 milionů korun a o rok později 44 milionů, v roce 2021 se konečné číslo přiblížilo 60 milionům, konkrétně firma utržila 57 milionů. Cíl pro letošek je jasný: dosáhnout aspoň na 100 milionů. „Abychom se tam dostali, nachystali jsme jednu výraznou produktovou a obchodní změnu. Víc se zaměříme na hotely, budeme jim poskytovat komplexní službu pro pořádání eventů a konferencí,“ říká třicetiletý absolvent ČVUT, který s byznysem začal tak, že si jako student nahrával zajímavé přednášky a postupně tuto svou vášeň a chuť zaznamenávat cenná vystoupení přetavil do úspěšného podnikání.

Když Ciml hovoří o hotelech, má na mysli především ty ve Spojených státech, protože právě tam je byznysová základna firmy. On sám v New Yorku tráví většinu času od roku 2016 a sídlí tam i obchodní srdce podniku, celkem za oceánem pracuje zhruba dvacítka zaměstnanců SlidesLive, v Praze pak působí hlavně vývojáři a technici, jde o čtyřicet lidí. „To, že máme víc lidí ve vývoji, ale ukazuje, že jsme primárně technologická firma,“ upozorňuje Ciml. A jako důkaz dává svůj sen vybudovat digitální obdobu velké knihovny, kde budou soustředěné (jednou) miliony přednášek a vystoupení. Samozřejmě dostupné veřejnosti.

ciml

Foto: SlidesLive

Vojtěch Ciml, zakladatel a CEO startupu SlidesLive

„Dokážeme nejen zajistit nahrávání a streaming akce, ale také umíme synchronizovat slajdy prezentací s řečí vystupujícího, propojit to se sociálními sítěmi, umíme integrovat jiné platformy typu Microsoft Teams nebo Zoom, máme vlastní algoritmy i vlastní servery,“ říká mladý podnikatel s tím, že jeho firma ukládá záznamy konferencí jak na cloudová úložiště AWS od Amazonu, tak na vlastní servery a také na optické disky.

Ve společnosti SlidesLive drží Ciml se dvěma spoluzakladateli Horákovou a Drbohlavem většinu 55 procent, zbytek mají dva známí miliardáři – necelých 20 procent vlastní Václav Dejčmar, známý investor z finanční skupiny RSJ, a čtvrtinu má Eduard Kučera z Avastu. Ten byl prvním externím investorem firmy, Ciml ho kdysi oslovil náhodou na letišti a vyklubalo se z toho cenné, mnohaleté partnerství.

dejcmar-rektor

Přečtěte si takéPříliš dokonalí lidé bez empatie. Podívejte se na debatu Dejčmara a Rektora o psychopatech na CzechCrunch OfflajnuPříliš dokonalí lidé bez empatie. Podívejte se na debatu Dejčmara a Rektora o psychopatech na CzechCrunch Offlajnu

„Myšlenka týmu SlidesLive, aby nahrávání konferencí kdekoliv na světě prošlo stejnou revolucí jako třeba objednávání taxi, mě od první chvíle zaujala. Navíc šlo o nadšené a pracovité foundery, a tak jsme se na finanční investici domluvili velmi rychle,“ vzpomíná Václav Dejčmar na rok 2016, kdy s Kučerou poslali do firmy celkem milion dolarů.

Aktuálně Vojtěch Ciml ani žádné další investory nehledá, jeho společnost je bez problému zisková, jen v roce 2020 měla hrubý zisk EBITDA (profit před daněmi a odpisy) více než osm milionů korun. Z Ameriky má 80 procent byznysu, jejími klienty jsou firmy jako IBM a Adobe, Kolumbijská univerzita v New Yorku nebo magazín The Economist, v Česku se k jejím zákazníkům řadí Škoda Auto či Karlova univerzita.

Databáze nahrávek SlidesLive sestává z 80 tisíc záznamů, některé jsou veřejně přístupné, některé jsou k dispozici jen partnerům. Cimlův ultimátní cíl je mít videí miliony. A především, uchovat je – téměř – navěky: „Jednou to budeme mít uložené na speciálních krystalech a ty nahrávky poběží i za tisíc let. A možná si je někdo bude pouštět na Marsu, pokud se Elonu Muskovi podaří ho kolonizovat.“

Elon Musk spřádá plán B na ovládnutí Twitteru. Síť je podle něj klíčová pro svobodu a civilizaci

Jak by měla fungovat jím tolik vzývaná maximální svoboda slova a kde leží hranice mezi nenávistným a hloupým projevem, ale neví ani on sám.

Luboš KrečLuboš Kreč

Elon Musk, šéf automobilky Tesla a vesmírné společnosti SpaceX

0Zobrazit komentáře

Zapomeňte na čisté ovzduší, mír, všeobecné volební právo. Klíčem k prosperující civilizaci je… přece Twitter. Alespoň podle Elona Muska. Jasně, je to s nadsázkou, ale od chvíle, kdy oznámil, že by si sociální síť rád koupil, se k této argumentaci stáčí blíž a blíž. A při svém vystoupení na konferenci TED to dokonce řekl. Jenže jeho mantra o aréně, kde vládne svoboda slova, není bez chyb.

Už jsou to dva týdny, co vyšlo najevo, že Elon Musk se s podílem 9,2 procenta stal největším akcionářem Twitteru. A pár dní nato nabídl, že svou oblíbenou sociální síť koupí celou za zhruba 43 miliard dolarů. Je to sice jen asi sedmina jeho celkového jmění, ale pořád není tak úplně jasné, jak by transakci vlastně financoval, když skoro všechno Muskovo bohatství spočívá v držení akcií Tesly.

Řešení ale nepochybně existuje. Jednak může cenné papíry své automobilky použít jako zástavu, jednak se už začali ozývat zájemci z řad investičních fondů, že by mu klidně s obchodem pomohli. Ohlásil se například fond Apollo Global Management. A vzhledem k tomu, že vedení Twitteru se rozhodlo jeho plánu na převzetí firmy bránit, možná bude Musk něčí pomoc potřebovat.

Sice už dřív prohlásil, že jeho nabídka na odkup firmy při ceně 54 dolarů za akcii (momentálně se obchoduje pod 50dolarovou hranicí) je konečná, tak úplně konečná ale být nemusí – možná mu nezbude nic jiného než přihodit pár miliard navíc. Když mu šéf neziskové organizace TED, která pořádá stejnojmenné konference, položil otázku, jestli má záložní plán pro případ, že management Twitteru se mu postaví, jen stručně odpověděl: „Ano, mám plán B.“

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Víc to nerozváděl, což je logické, protože každý krok v této nastávající právně-burzovní bitvě bedlivě sleduje Komise pro cenné papíry, s níž má Musk několik nevyřízených účtů. Nicméně v den, kdy vedení Twitteru aktivovalo takzvanou jedovatou pilulku, tedy mechanismus, který mu případný odkup akcií má zkomplikovat a prodražit, na svém twitterovém účtu napsal: „Love Me Tender“.

To je jméno slavné písničky od Elvise Presleyho. Pod slovem tender se ovšem, jak upozornil například slavný reportér deníku The New York Times Andrew Ross Sorkin, skrývá také jiné označení pro nepřátelské převzetí: „Může nepřátelská nabídka přebít jedovou pilulku Twitteru? Ne, jenže dostane vedení firmy pod větší tlak, aby ochranu zrušili, pokud bude víc akcionářů podporovat Muskův plán.“

Na rozuzlení tohoto příběhu si budeme muset ještě počkat, zatím si ovšem můžeme udělat aspoň rámcovou představu, proč to vlastně všechno Musk podniká. Cožpak mu nestačí Tesla, SpaceX, Neuralink, Starlink, Boring Company a sedm potomků včetně nejmenších pojmenovaných Exa Dark Sideræl a X Æ A-12?

„Když mně až chorobně záleží na pravdě,“ odpověděl při vystoupení na pódiu na závěr konference TED ve Vancouveru. A Twitter je podle Muska klíčem nejen k pravdě, ale i ke zdravému rozvoji civilizace a demokracie. Tedy Twitter takový, jaký by jej udělal on, nikoli ten stávající.

„Je klíčový pro demokracii a její fungování nejen v Americe, ale i v mnoha dalších zemích,“ prohlásil nejbohatší muž světa a dodal: „Twitter může pomoct šířit svobodu ve světě. Je důležité, aby tu byla inkluzivní aréna pro svobodu slova. Je to takové náměstí a je důležité, aby lidé měli pocit, že tam mohou mluvit otevřeně. Samozřejmě v mezích zákona.“

Jenže s těmi mezemi zákona je obtíž. A bylo to patrné i na Muskovi, když se jej moderátor ptal, jak si to vlastně představuje. Že přece absolutní svoboda slova může být velmi nebezpečná. Kde se pozná hranice, co je ještě tolerovatelné a co už ne? Vždyť algoritmy tohle pořád ještě neposoudí a nakonec bude muset přijít nějaký člověk a určit, co je nenávistné a nepřípustné.

„Rozhodující jsou zákony, těch je třeba se držet. Je určitě riskantní nechat algoritmy, aby rozhodovaly, které tweety se upozadí nebo smažou a které naopak ne. To je pak černá skříňka, která může být nebezpečná,“ řekl Elon Musk s tím, že příspěvky, které jsou na hraně, by povolil. A určitě by prý, pokud by měl do fungování Twitteru co mluvit, nepodporoval mazání účtů a trvalé zákazy něčích profilů.

To se mimochodem stalo exprezidentu Donaldu Trumpovi, který přišel o své účty jak na Twitteru, tak na Facebooku. Provinil se tím, že nejprve šířil různé fake news a konspirace a poté podněcoval své příznivce, aby vzali útokem Kapitol, když prohrál volby. Trumpa a jeho tým kvůli tomu dodnes vyšetřují americké úřady.

Když se mi něco líbí, prostě to napíšu nebo nasdílím. Není za tím žádná strategie.

Ostatně sám Musk, který má k Trumpovi, matadorovi populismu, relativně dobrý vztah, se něco z té demagogie přiučil. Při svém tažení za lepší Twitter oznámil, že jeho představenstvo by zbavil odměn a honorářů. Společnost by na tom sice ušetřila ročně tři miliony dolarů, její roční obrat v roce 2021 byl ovšem více než pět miliard dolarů. Takže je to něco podobného, jako když někdo v Česku slibuje, že stabilizaci veřejných rozpočtů provede mimo jiné zmrazením platů ústavních činitelů…

Během rozhovoru ještě zmínil to, co řekl už několikrát – že Twitter by měl svůj zdrojový kód včetně algoritmů, které jej řídí, zveřejnit, aby mohl být podrobený kritice a vylepšení od veřejnosti. Nebo že by za svou prioritu číslo jedna stanovil boj se spamem a reklamními boty, kteří Twitter zaplavují.

No a jak vlastně on přemýšlí o svém twitterovém účtu? Má nějakou strategii, co a kdy vypustit? „Nemám. Můj Twitter je vlastně takový kontinuální záznam mého vědomí. Když se mi něco líbí, prostě to napíšu nebo nasdílím. Není za tím žádná strategie, že bych dlouze dumal, co dám na Twitter,“ prohlásil muž, který má desátý nejsledovanější účet na světě s 82 miliony followerů.