Možná jste si už někoho takového ve svém okolí všimli – člověka, který se není schopný vcítit do emocí ostatních, bez empatie, který jde v uvozovkách přes mrtvoly za tím, co chce, ale zároveň s vysokou dávkou inteligence, charismatu a organizace. I to může být definice psychopata, byť se o klíčových rysech takového člověka mluví různě a někteří termín psychopat neuznávají vůbec.

Často psychopaty vnímáme jako zástupce nejhorších kriminálních živlů, například sériových vrahů nebo válečných zločinců, nicméně v reálném životě je vídáme všude kolem nás. Mohou být kvalitními lídry týmů, šéfy firem nebo třeba špičkoví chirurgové s minimálním stresovým vlivem.

Dost možná jste na ně tak narazili například v nějaké větší korporaci narazili a ani o tom nevíte. V CzechCrunchi jsme se proto rozhodli o tomto tématu pobavit a rozklíčovat rysy potenciálních psychopatů na dalším setkání CzechCrunch Offlajn, kam jsme si pozvali investora, spoluzakladatele finanční skupiny RSJ a autora dokumentu o psychopatech Ryba smrdí od hlavy Václava Dejčmara a uznávaného psychiatra a psychoterapeuta Tomáše Rektora.

„Jediná možnost, jak komunikovat s psychopatem, je útěk,“ shodují se oba pánové, jelikož vyhrát nad takovým typem člověka je podle nich v mnoha ohledech složité. Psychopat si o sobě navíc obvykle nemyslí, že je psychopat, je to spíše jako by něco potlačoval sám v sobě a nedával navenek znát žádné city a další emoce.

Pokud na někoho takového narazíte v osobním životě, dost možná vám bude připadat extrémně sympatický, takřka dokonalý, ale v některých situacích se dokáže chovat bezohledně a postupně vás může využít ke svému prospěchu. „Já když dnes potkám někoho na první pohled dokonalého, tak si hned raději dávám pozor,“ směje se Dejčmar, který se s psychopaty potkával právě při natáčení zmíněného dokumentu.

Dnes už se nicméně ani v medicínské terminologii slovo psychopat nevyužívá, vše se schovává za termínem antisociální porucha osobnosti a jen velmi složité najít hranici mezi potenciálním psychopatem a sociopatem. Právě o tom nejčastěji na Offlajnu mluvil Tomáš Rektor, který na jasnou definici oproti Václavu Dejčmarovi nevěří. Rektorova slova přitom vycházejí z jeho dlouholeté praxe.

K zakladateli zdravotnického zařízení Terapie.info chodí na terapii nespočet lidí, kteří vykazují podobné známky chování, ale většinou jde právě o sociopaty, kteří stále cítí nějakou, byť velmi malou, dávku empatie. „Sledoval jsem lékařské spisy mnoha masových vrahů ve Spojených státech. Všichni měli podobné rysy, problémy v dětství, které eskalovaly k hrůzným činům. Jen málokdy by ale mohlo jít o psychopaty, dokázali si jen své činy racionálně zdůvodnit,“ říká Rektor.

Jen málokdy se navíc stane, že si psychopat uvědomí, že je psychopat, a bude s tím chtít něco udělat. Takový člověk na terapii sám nepřijde a nebude problém řešit, proto se Rektor ve své praxi potkává zejména s jejich partnerkami a partnery. Přitom v pracovním životě může být v mnoha ohledech takový člověk užitečný, jelikož táhne věci kupředu. Dokáže se vyrovnat s nadměrným stresem, a proto postupuje v kariérním žebříčku nahoru.

„Psychopatické rysy má zhruba jedno procento populace, tedy alespoň to, o kterém víme. Korporátní psychopatie neustále narůstá, i proto jde o samostatný pojem,“ říká Václav Dejčmar. „Přesně se ale počet lidí mezi námi s takovou poruchou spočítat nedá,“ dodává. Největší vtip je totiž v tom, že ty, u kterých byly psychopatické rysy odhaleny, považoval kolektiv v práci za nejvíce přátelské a pozitivní.

Neřeší to ani komplexní psychotesty, které lze nějakým způsobem obejít. Dokonce jsou někteří z nich natolik inteligentní, že pokud o sobě jen vzdáleně tuší, že mají problém, záměrně odpovídají a chovají se v opačném duchu, aby bylo ještě složitější rozpoznat jejich pravou tvář.

Pokud byste se v pracovní sféře chtěli takovým lidem bránit, snažte se sami odhalit své slabé stránky dřív, než je proti vám bude moci takový člověk použít. Lépe pak poznáte, že vás využívá k něčemu, co nechcete. Sociopatů je pak navíc v populaci ještě o několik procent více, takže si je mezi sebou jednoduše dokážete splést. Velkým rozdílem mezi psychopatem a sociopatem je náchylnost k záchvatům vzteku, cítí i hněv nebo stres, který je značně ovlivňuje.

Jak pak takové jednání psychopata v pracovní rovině vypadá? Časté střídání emocí, hněvu, agrese, absence morální roviny, lži s úmyslem ublížit druhým, veřejné ponižování a diskriminace, zadávání nesplnitelných úkolů s cílem selhání druhých, vyhrožování, sabotování práce nebo neschopnost přiznat vlastní chybu. To vše může poté oběti dostat do spirály zoufalství, ze které se nedokážou jednoduše vymanit ven.

Galerie z CzechCrunch Offlajnu s Václavem Dejčmarem a Tomášem Rektorem:

Foto: Nguyen Duy McLavin/CzechCrunch