Když jste šéfem velké banky, navíc ještě s mezinárodním vlastníkem, obvykle si dáváte velký pozor, co a jak říkáte. Je to tak trochu i diplomatická pozice. Jan Juchelka, který stojí v čele Komerční banky od roku 2017, takové dekorum většinou dodržoval. V posledních dnech mu ale, podobně jako řadě dalších top manažerů z finančního světa, došla trpělivost. To kvůli mimořádné dani, kterou na banky či energetické firmy vymyslela vláda Petra Fialy. „Nedává to smysl,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

Na Zbyňka Stanjuru, ministra financí za ODS, se z byznysových kruhů snáší kritika za to, jak speciální daň se svými lidmi zkonstruoval. „Odhadujeme výnos z této daně na 85 miliard na rok 2023. Z toho 33 miliard bude z bankovního sektoru, zbytek bude převážně energetický sektor,“ uvedl Stanjura na tiskové konferenci. Jenže odborníci zpochybňují, že taková suma je reálná, ve skutečnosti jde podle nich o hodně přemrštěná čísla.

I Juchelka nad ministrovými slovy kroutí hlavou. Nelíbí se mu, že by novou daň, prý dočasnou, mělo platit jen šest největších bank, nikoliv všechny. Nesouhlasí ani s tím, že banky budou mít cosi jako mimořádné zisky, když za sebou mají dva celkem slabé covidové roky, které jejich výkonnost opticky upravují. A obecně má pocit, že vláda svými kroky dělá všechno pro to, aby odradila zahraniční investory. Což je mimochodem argument, který aktuálně zmínil například i šéf investiční skupiny Natland Tomáš Raška.

Rozhovor CzechCrunche s Janem Juchelkou, který je kromě postu generálního ředitele Komerční banky také viceprezidentem České bankovní asociace, vznikal v den, kdy vláda své plány na speciální daň zveřejnila. Bylo na něm patrné rozčilení, které se sice snažil maskovat, ale i z jeho uměřeného výraziva probleskovalo dost často. Druhá část interview, zaměřená na problematiku ESG a zelených financí, vyjde přesně za týden.

Vláda oznámila, že od ledna zavede mimořádnou daň, která dopadne hodně i na banky. Vy z ní určitě radost nemáte.
Je to nezdravý, nesystémový, domácí ekonomiku a Česko v očích investorů poškozující prvek.

Co poškozuje? Vždyť vláda chce vybrat víc peněz, aby v mimořádné situaci pomohla především domácnostem.
Škodí tím, že odebírá bankám základní pracovní nástroj, což je kapitál. A ten tak nebude moci být využit pro financování české ekonomiky. A to v době, kdy naše hospodářství bude další financování potřebovat, protože tady chybí prvky základní infrastruktury. Ať už dopravní, nebo digitální, školské či v této době tak aktuální infrastruktury energetické. A banky v tomto sehrají hodně důležitou roli. Jenže když jim kapitál stát vezme formou daně, těžko ho budou moci poskytnout v dostatečné míře na tyto velmi důležité projekty.

Argument z druhé strany je, že si stát vezme peníze, které by jinak odtekly třeba do zahraničí k akcionářům velkých bank.
Rád bych vyvrátil legendu, že banky posílají masivně zisky svým mateřským společnostem. Banky reinvestují zisky zpět do svého rozvoje nejvíce ze všech relevantních ekonomických odvětví. A země mateřských společností českých bank dokonce nejsou ani na špici států, kam dividendy českých bank směřují.

My v Komerční bance vyplácíme akcionářům obvykle šedesát pět procent zisku, zbytek reinvestujeme do vlastního rozvoje a do financování české ekonomiky. Šedesát procent Komerční banky je v držení Société Générale Group. Jsme veřejně obchodovaná firma, naše akcie si může koupit kdokoliv. Skládáme účty více než šedesáti pěti tisícům minoritních akcionářů, z nichž přes šedesát tisíc jsou fyzické osoby z Česka. To jsou obvykle lidé, kteří se chovají odpovědně ke svým úsporám, vezmou část své výplaty a investují ji do akcií Komerční banky. Dělají to, aby si například našetřili na důchod, protože Komerční banku chápou jako důležitou součást ekonomiky. A protože to nese pravidelnou dividendu. Činí své rozhodnutí s vědomím, že je zde stabilní prostředí. A podobně se rozhodují velké investiční domy, asset manažeři z USA, Kanady, Singapuru nebo z evropských zemí. Distribuce nadbytečného kapitálu patří do rukou akcionářů, to je naprosto přirozené a v tržní ekonomice samozřejmé. Mimořádná daň do tohoto prostředí vnáší prvek nejistoty a nepředvídatelnosti.

Zase je fakt, že se nacházíme ve výjimečné situaci. A pokud půjde o dočasné řešení, jak vláda tvrdí, třeba to i zahraniční investoři pochopí…
Jenže ta dočasnost je další riziko, které vnímám. S ohledem na stav českých veřejných financí bude každý ministr financí váben takové opatření opakovat. A je jedno, že nyní má jít o časově omezený krok. Máme přece zkušenost s tím, když se zavádí něco dočasně. Vezměte si solidární příspěvek z daní lidí nad určitou výši příjmu, který byl v roce 2010 takto zaváděn a máme ho pořád. Tohle všechno může být spolu s nepředvídatelným prostředím, které vytvoříme, špatná zpráva nejen pro investory do akcií Komerční banky, ale pro jakékoliv domácí a zahraniční investory.

Myslíte, že dojde třeba na žaloby kvůli ochraně investic?
Na to je příliš brzy, nemá cenu teď hovořit o žalobách. Ten návrh ještě ani nemá finální písemné znění. Pokud by ale mělo opravdu platit, že daň navíc v sobě bude obsahovat další diskriminační prvky – a bude platit jen pro vybranou část bank –, tak to akorát znásobí komplexitu problémů, o kterých jsem mluvil. Návrh daně podle mě nedává smysl sám o sobě a její určení jen pro vybrané účastníky trhu nedává smysl na druhou.

Narážíte na to, že se opatření má týkat jen šesti bank, že?
Ano, to by byla čirá katastrofa pro reputaci Česka. Deformovalo by se tím konkurenční prostředí. Nemám k tomu co říct, nechápu, proč a jak se stanovila zrovna tato hranice. Víte, nám dlouho chyběl přímý dialog se státem, neměli jsme zpětnou vazbu k návrhům a připomínkám, které jsme odevzdali počátkem září. Pořád to beru tak, že jsme uprostřed procesu, že jednání budou ještě pokračovat, dokud věc neschválí poslanci a senátoři a nepodepíše prezident. Stále vidím šanci na diskuzi, chceme být konstruktivní. Banky zde rozhodně mohou sehrát pozitivní roli. Přišli jsme se seznamem projektů, které bychom mohli podpořit, navíc jsme nabídli navýšení kapitálu Národní rozvojové banky. Česku chybí silná veřejnoprávní banka, jakou mají ve Francii nebo v Německu.

Vláda zjevně upřednostňuje nějakou formu daňového řešení. Co je tam podle vás schůdné řešení? Aby se nová daň týkala aspoň všech?
Když se podíváte na deset největších bank v Česku, tak ve všech jsou relativně nově ve vedení jen Češi. Všichni to tu máme rádi, narodili jsme se tu a pravděpodobně tu i zemřeme. Záleží nám na tom, jak se bude Česko dlouhodobě vyvíjet, jak se naší zemi bude dařit.

Pro mě osobně je důležitá kvalitní demokracie a svobodný trh. Neříkáme si dost nahlas, že Česko je učebnicový příklad integrace do ekonomiky Evropské unie. A protože část společnosti je aktuálně v nouzi, především kvůli drahým energiím, bohaté firmy, jako jsou banky, jim mají pomáhat. Solidarita je na místě. Ale k tomu je třeba přijít se systémovým řešením.

A to má podle vás vypadat jak?
Systémové opatření si osobně představuji tak, že vláda nasvítí svou výdajovou stránku a řekne – děláme následující strategická opatření, snižujeme objem nákladů připadající na centrální vládu, její ministerstva a agentury o tolik a tolik procent, provádíme penzijní a zdravotnickou reformu, která ušetří tolik a tolik. Celkově tedy v opatřeních na straně výdajů ušetříme tolik a tolik, na straně příjmů však žádáme podnikatelské subjekty, které jsou v zisku, občany, kteří mají pravidelnou a slušnou výplatu a poradí si se zvýšenými cenami energie, aby na dočasnou dobu všichni přispěli určitou zvýšenou daňovou kvótou. To je systémové opatření. V případě, že nechám výdajovou stranu tak, jak je, žádná ad-hoc daň na pár vybraných subjektů nic neřeší. Ať už ji budeme nazývat windfall tax, válečná, nebo jakkoliv jinak. A nakonec nic jiného než brutální a trvalé zvýšení daní nepomůže. To by byl hořký konec našeho příběhu.

Jak do toho všeho zapadá mimořádná dividenda, kterou teď schvalujete?
Není to mimořádná dividenda. Je to část nerozděleného zisku, který byl zmražen na našem balance sheetu během covidu z důvodu rozhodnutí regulátora. V Komerční bance běží velmi mechanizovaný, přísný proces kapitálového plánování. Je to jedna z nejdůležitějších disciplín v bankovnictví. Regulátoři – a udělal to každý regulátor v Evropě, USA i jinde – zakázali bankám v průběhu covidových let vyplácet dividendu, protože se nevědělo, s čím se vlastně potýkáme. Část tohoto zadrženého zisku se teď vyplácí akcionářům, ale s mimořádnými zisky to nemá právě nic společného.

Je vůbec reálný vládní plán, že by se z nadstandardních zisků bank vybralo v následujících třech letech každý rok dvacet pět miliard?
Já především odmítám používat termín windfall nebo označení jako nadstandardní, neočekávané nebo nezasloužené zisky v oblasti bankovnictví. Banky vydělávají nominálně více peněz jenom proto, že roste jejich kapitálová báze. Podnikáme tak, že kapitál poskytujeme pro financování projektů domácností či firem, a na tom vyděláváme. Jelikož bilance bank rostla, rostlo mezi lety i nominální číslo výnosů, respektive zisků v bankovnictví. Není však pravda, že je tu nějaký neočekávaný, z nebe spadlý zisk, protože když se podíváte, kolik vydělávají banky na svých aktivech nebo investovaném kapitálu, tak vydělávají víceméně pořád stejně.

Teď možná o něco víc, protože ekonomický život českých domácností a firem byl v posledních dvou letech postižen úředním rozhodnutím o lockdownech a dalších opatřeních. V těchto dvou letech měly banky slabší výkonnost, a proto to v roce 2022 nominálně vypadá, že jsou jejich zisky mnohem vyšší, ale srovnáváme nesrovnatelné. Je to, jako kdybyste ležel na JIP se žloutenkou a bojoval o svůj život, vykřesal se z toho, dvanáct měsíců chodil do posilovny, jedl vitamíny a někdo vás po roce obvinil, že jste ve srovnání s loňským rokem nějak extrémně zdravý. Nedává to žádný ekonomický smysl, windfall v bankách neexistuje.

Vláda argumentuje mimo jiné tím, že si u České národní banky úročíte finance sedmi procenty, ale chamtivě to už nepřevádíte na koncové uživatele.
To je další mýtus, který rozhodně neplatí. Komerční banka má ve své rozvaze zhruba 1,3 bilionu korun, přičemž přes bilion je v rámci vybraných vkladů od retailových klientů, malých a středních podniků a korporací. To, co říká vláda, by platilo, kdybychom všechny tyto peníze vybrali, nic za ně klientům nezaplatili a všechny je vložili do České národní banky na krátkodobou úložku za sedm procent. Tak to ale přece není, to ví každý. Komerční banka financuje českou ekonomiku přibližně 800 miliardami, velmi zaokrouhleno půlkou retail a půlkou české firmy. Máme nakoupeny dluhopisy České republiky za více než 100 miliard. Ten argument je absolutní nonsense a buď je to nepochopení, anebo špatný záměr.

Je pravda, že banky začaly také celkem rychle zvyšovat úrokové sazby na termínovaných a spořicích účtech.
Přesně. Není pravda, že by na spořicích účtech či termínovaných vkladech byly sazby pod jedno procento ročně. Dnes na nich vyplácíme přes pět procent a budeme ceníky dál upravovat. Cenotvorba se vytváří v konkurenčním prostředí bank a já poctivě říkám, že Komerční banka nechce být lídrem v tom, že bude platit na depozitech nejvíc, držíme se obvykle v půlce pelotonu. Chceme ale klienty férově odměňovat, přičemž je sympatické, že po mnoha letech Češi objevili investování do podílových fondů. Je to nejrychleji rostoucí část našich aktiv pod správou.

To je zřejmě i kvůli tomu, že mezi ně vláda v posledních letech nasypala spoustu peněz, respektive že tolik neutráceli, a tak jim zůstaly peníze, které teď mohou investovat, ne?
Teď jste v krátké větě velmi dobře popsal dynamiku roku 2022. V některých měsících vidíme z pohledu objemů transakcí až o 200 a více procent vyšší aktivitu na platebních kartách, než byla v roce 2020 nebo 2021. Je to jednoduché. V předchozích dvou letech byla zavřená obchodní centra, nejezdilo se na dovolenou, nechodilo se do restaurací. V průběhu covidových let míra úspor v českých domácnostech i firmách velmi rychle rostla.

Druhá část rozhovoru s Janem Juchelkou, zaměřená na problematiku ESG a zelených financí, vyjde přesně za týden.