Českou investiční scénou v posledních týdnech hýbou dvě témata: jednak pád skupiny RSBC, jednak boom investičních fondů, které si jako na běžícím pásu zakládají nejen developeři, ale zkouší to už dokonce i venture kapitalisté. Pro celý trh to znamená zvýšenou konkurenci a přetahování o klienty, ale také potenciální rizika. „Jsem si jistý, že brzy nastane převis nabídky nad poptávkou,“ říká Milan Růžička. Ten patří k matadorům oboru: v 90. letech rozjížděl poradenskou síť Interlife a v roce 2015 stál u vzniku skupiny Investika, jejíž fondy dnes mají ve správě aktiva za více než 30 miliard korun.

Růžička aktuální dění v investiční komunitě hodnotí opatrně. Z rozhovoru je nicméně patrné, že si podobně jako řada dalších důležitých hráčů uvědomuje, že na trhu jsou patrné známky přehřívání, a to v souvislosti s explozí nových fondů. „Je to jedna z relevantních forem, jak získat potřebné cizí zdroje na své projekty bez toho, aby museli plnit omezující podmínky běžného bankovního financování, jako jsou zajištění a kovenanty. A to vše většinou bez pevně stanoveného data splatnosti,“ říká.

Zároveň připouští, že roli hraje to, že Češi milují nemovitosti a rádi do nich ukládají peníze – ať už formou nákupů bytů, domů nebo pozemků, či prostřednictvím investičních nástrojů, jako jsou právě fondy. Ostatně nemovitostní fond Investiky za dekádu své existence vyrostl na objem více než 25 miliard korun. „Mnoho nových subjektů, může mít za vzor právě příběh Investika realitního fondu,“ dodává v rozhovoru pro CzechCrunch.

V něm jsme probrali i to, jak fungují zprostředkovatelské sítě a finanční poradci, kteří jsou klíčoví při výběru peněz do fondů a část trhu jim připisuje důležitou roli i v nedávných aférách, jako je pád skupiny RSBC. Milan Růžička v interview popisuje, na co si lidé mají dát pozor při investování a jaká rizika jsou s fondy spojena.

Pojďme to vzít trochu detailněji. Jaká úskalí přináší boom investičních fondů?
Úskalí netkví v typu finančního vehiklu, ale v jeho byznysové náplni. Na příkladu našeho realitního fondu vidíme, že převážně investuje do dokončených projektů, které už generují významné cashflow. U developmentu jste ale v podstatě na počátku daného projektu a rizik je tam logicky mnohem víc.

Za zmínku určitě stojí i nabízení různých „garantovaných“ či „bonusových“ tříd cenných papírů fondu, které slibují určitý fixní výnos bez ohledu na jeho situaci. To připomíná korporátní dluhopisy s fixním výnosem, které jsou aktuálně na mušce médií i investorů. Obecně jsou velkým úskalím těchto typů fondu často probíhající obchody mezi takzvaně spojenými osobami – tedy že se zakladatel snaží svůj majetek prodat do fondu za peníze nasbírané od investorů. Což samo o sobě nemusí být problém, pokud je hodnota prodávaného či vkládaného majetku oceněna při takové transakci správně.

Jak se vlastně získávají prostředky do těch nových fondů? Když jich je tolik, musí v tom přece hrát opět roli finanční poradci, nebo ne?
Neumím popsat bez přílišného zjednodušení celý trh, ale předpokládám, že fundraising do těchto fondů funguje obdobně jako u jiných fondů kvalifikovaných investorů, tedy buď skrze B2C, zejména pokud je zakladatel známou entitou, nebo skrze B2B, tedy skrze poradenské sítě.

Pokud jsem drobný investor a můj finanční poradce mi nabízí investice do nějakého fondu nebo dluhopisy, jak si mám prověřit, zda se mnou nehraje levou? Jsou to přece často právě poradci, které problematické finanční nástroje dostanou k retailu…
Rozhodně nesouhlasím s tím, že by poradenský trh unisono nevhodně radil svým klientům. Současná regulace jednoznačně stanovuje postupy, které chrání zájmy klienta a pomáhají vybírat vhodně finanční produkty v poměru k jeho potřebám a možnostem. My lidem stále opakujeme, že pokud do něčeho investují, měli by tomu produktu rozumět. Proto i často mluvíme o srozumitelnosti investování.

Já osobně bych nepodléhal tlaku na rychlé rozhodnutí týkající se investic a absenci diverzifikace investic. Zároveň bych byl velmi opatrný, pokud by mi poradce tvrdil, že nějaká investice, resp. výnos z ní je garantovaný, protože já osobně mnoho investic s opravdu garantovaným výnosem neznám. Je nutné mít stále na paměti, že s investováním jsou vždy spojena určitá rizika.

Foto: Investika

Milan Růžička z Investiky

Můžu si někde zjistit výšku provize poradce, kterou dostane, když mi prodá nějaký produkt? Tam může být často zakopaný pes, hodně se řešilo, že například různá dluhopisová letadla poradce de facto uplácela extrémně vysokými provizemi.
Ano. Dnes již evropská regulace u investičních služeb, což jsou právě i služby finančního poradce, požaduje, aby alespoň na roční bázi byl klientovi předkládán vcelku podrobný rozpis nákladů spojených s investicemi klienta, a to včetně případných pobídek pro poradce ze strany producentů investičních nástrojů. Na nějakou obecnou výši provize nelze odpovědět, protože se často odvíjí od složení investičního portfolia klienta a vztahu klienta a poradce.

V praxi přitom existují dva základní modely finančního poradenství – poradenství placené přímo klientem a provizní poradenství placené produktovým partnerem. Jedná se o dva filozoficky odlišné, ale legální přístupy ke vztahu klient–poradce. A byť by v ideálním světě asi byl vhodnější první přístup (placené poradenství), domnívám se, a to i například na základě zkušeností ze západní Evropy, že v Česku by s ním většina klientů prozatím měla daleko větší problém než s provizním poradenstvím.

Nucením, například prostřednictvím regulace, do placeného poradenství by tak podle mne daleko více klientů přestalo využívat služeb kvalitních a kvalifikovaných poradců a v konečném důsledku by nejspíš vůbec neinvestovali. Což si vzhledem k aktuální demografické situaci a nastavení průběžného financování důchodů už rozhodně nemůžeme dovolit.

Vidíte nějaké paralely boomu investičních fondů s dluhopisovými emisemi, které byly fenoménem minulé dekády?
Nových fondů vzniká opravdu hodně. Obecně je problém v tom, že trh je dnes relativně nasycený a pokud přijde nový subjekt, nemá moc čím zaujmout, a tak zpravidla musí nabídnout vyšší výnosy. Jenže realita je taková, že nemovitosti dlouhodobě vydělávají kolem 5–6 procent. Takže když slibujete víc, je v tom obyčejně skryté i nějaké další riziko. Uvedené bylo viditelné i u dluhopisových investic, které postupně slibovaly investorům stále vyšší a vyšší výnosy s cílem vybrat peníze.

Vy jste pionýr jak mezi fondy (skrze Investiku), tak mezi finančními zprostředkovateli (skrze Interlife). Jak probíhá akvizice drobných investorů, je jasné, ale co ty FKI, jak se to liší? Přece jen milion a víc je rozdíl oproti 500 korunám měsíčně nebo i jednorázovém vkladu 100 tisíc.
Určitě je akvizice kvalifikovaných investorů jiná, souvisí to samozřejmě s jiným vnímáním dané minimální investice a rizikem její ztráty. Na druhou stranu, byť zákon umožňuje investovat do fondu kvalifikovaných investorů od milionu korun, rozhodně by poradenství pro toto investování mělo podléhat stejným obecným pravidlům jako drobné investování. Tedy i portfolio investic kvalifikovaného investora by mělo být dostatečně diverzifikované, rozhodně by u produktů s vyšším rizikem neměl sázet vše na jednu kartu, protože to není ruleta.

Zároveň by si klienti, ale i poradci měli uvědomit, že investice do fondů kvalifikovaných investorů jsou zpravidla rizikovější než do retailových fondů pro drobné investory. Je to opět dáno regulací, která pro fondy kvalifikovaných investorů nestanoví tak přísná pravidla týkající se diverzifikace portfolia, držení likvidních prostředků, jakož i lhůt pro vypořádání odkupů. S tímto by dle mého názoru měl být každý klient investující do fondu kvalifikovaných investorů předem poradcem seznámen, aby následně nevznikaly jakékoliv neshody s očekáváním klienta.

A nemůže na trhu nastat velký převis nabídky nad poptávkou?
Samozřejmě, že může a dle mého názoru i nastane. Očekáváme následné období konsolidace, které musí logicky přijít. Aby fond byl dlouhodobě i nákladově efektivní (musí hradit poplatky správci, depozitáři, auditorům, účetním a dalším odborným poradcům), musí dorůst do určité minimální velikosti, kterou aktuálně vidím ve vyšších stovkách milionů. Pokud se toto fondu nepovede, jeho provoz je nákladově méně efektivní, resp. dražší, což vytváří tlak na jeho výnos, protože uvedené náklady jdou na vrub majetku fondu, tedy v konečném důsledku na vrub investorů.

Nemáte z té potenciální konsolidace strach? Aby nedošlo k poškození renomé oboru, a to především těch fondů…
Z převisu nabídky nad poptávkou v Investice strach nemáme. Poškozování dobrého jména celého oboru rizikem však je. Myslím, že nespornou výhodou ale je, že po 10 letech na trhu jsme se dostali na pozici jednoho z leaderů investování do nemovitostí, který určuje směr a prokázal vysokou odolnost vůči tržním výkyvům. Těch jsme za posledních 10 let zažili více než dost – covid, válka na Ukrajině, drahé energie, mimořádná inflace… Takže věřím, že bychom ustáli i toto.

Vnímáte, že pověst finančních poradců znovu poklesla? Aktuální kauzy, jako je pád skupiny RSBC, jim nepřidávají. Nebo je to jen bouře ve sklenici vody?
Vzhledem k tomu, že žiji de facto celý profesní život ve finančně-poradenské komunitě, tak mě žádná negativní kauza na trhu netěší. Za těch 30 let na trhu vnímám obrovský tlak na profesionalizaci celého oboru, který viditelně a trvale zlepšuje úroveň poradenského trhu. Tak jako všude jinde, i v poradenském oboru najdete lidi s různými zkušenostmi a přístupem. Proto jak jsem již uvedl, by každý profesionál, který svou činnost bere vážně a dlouhodobě, měl vždy přemýšlet nad tím, zda případný krátkodobý zisk stojí za ztrátu dlouhodobě budované reputace.