Stačí otevřít webovou stránku, naťukat pár slov a zmáčknout Enter. Na obrazovce pak v reálném čase vznikají unikátní umělecká díla, která vygenerovala umělá inteligence. Jsou to ale vůbec vlastně umělecká díla? Právě otázky na pomezí technologií a umění byly součástí projektu Česko budoucnosti: Umění a pixely od CzechCrunche, který jsme ve čtvrtek zakončili online debatou s Martinem Poštou, šéfem Signal Festivalu, a Annou Pulkertovou, art manažerkou J&T Banky.

V loňském roce upoutaly pozornost generativní modely umělé inteligence jako DALL-E nebo Midjourney a spolu s tím, jak internet začaly zaplavovat perfektní ilustrace, se objevovaly i panické hlasy o tom, že umělci či designéři začnou přicházet o práci. Martin Pošta ani Anna Pulkertová však nevidí situaci tak dramaticky.

„Technologie zasahují do umění v podstatě už od dob Leonarda da Vinciho. Od devatenáctého století ho výrazně ovlivnila fotografie, později film a ještě později třeba přenosné videokamery,“ zmiňuje Pulkertová jen některé z historických milníků, jejichž důsledky jsou ostatně vidět v uměleckém světě dodnes. „Díky Photoshopu také nezmizela fotografie nebo malba. Je ale důležité, aby designéři sledovali vývoj a nevnímali ho jako hrozbu,“ doplňuje Pošta.

Mohlo by se tak zdát, že svět technologií ten umělecký nezadržitelně pohlcuje, ve výsledku nicméně záleží na tom, jakou cenovku na umělecká díla dají sběratelé. A ti, minimálně v Česku, vykazují značnou dávku konzervatismu. „K technologickému umění si Češi teprve hledají cestu. Pojem umění totiž máme spojený s něčím statickým i fyzickým a zároveň s ním nedokážou tolik pracovat a žít,“ popisuje Pulkertová sentiment trhu.

V zahraničí ale situace může být jiná a nejslavnější sbírky světa dnes už typicky obsahují digitální umění. Například sběratelé v Belgii už mají ve svých domovech i polopropustné stěny, které například dovolují instalaci takzvaného video artu. Podle Pošty je transformace jen o změně mindsetu. Ostatně coby šéf festivalu, kde jsou technologie dle jeho slov podpůrným prvkem každého díla, změnu pozoruje každým rokem.

Zábleskem novoty v konzervativním světě byl už před časem fenomén NFT. Na čistě digitální výtvory padaly těžko uvěřitelné cenovky, ale loňský rok naopak znamenal výraznou korekci trhu. „Z mého pohledu byl zajímavý fenomén, ale nezamával nijak s uměním jako takovým. Otevřel velkou otázku týkající se vlastnictví. V případě NFT jen víme, že dílo vlastníme, přitom je to dostupné jen někde v nějakém cloudu,“ podotýká Pulkertová na změnu paradigmatu vlastnictví a odklonu od nutnosti mít jeho fyzickou podobu.

Podle šéfa Signal Festivalu tak tehdy padaly velké cenovky na díla, která mají v dlouhodobém horizontu hodnotu jen těžko. Ostatně jeden z výrazných faktorů toho, co tvoří hodnotu umění, je podle Pulkertové i jeho kvantita – a právě množství nových děl je v současné době značné.

„Čekám inflaci děl na uměleckém trhu. Je tu jakási paralela mezi výtvarným uměním a hudbou. Digitalizace hudby vlastně umožnila každému stát se hudebníkem, ale to neznamená, že ne každý, kdo má v dispozici nástroje, tak uspěje,“ tvrdí Pošta. Pro umělce (i ty výtvarné) tak může být do budoucna větší problém se prosadit.

Otázkou však je, zda nově generované obrázky můžeme považovat za umění. Záleží především na tom, do jaké míry autor umělou inteligenci používá. Pulkertová zmiňuje například německého umělce Maria Klingemanna, který je známý použitím algoritmů při svých dílech. Ten používá technologie tak, že výsledné instalace mají stále jeho vlastní rukopis.

„Sofistikovaná práce s umělou inteligencí bude vždy věcí nějakého člověka. I když máte domácího robota na úklid, tak mu vlastně musíte to prostředí předpřipravit,“ dává Pošta názorný příklad. Celou hodinovou debatu o průsečících umění a technologií si můžete pustit zde.