Šéf a zakladatel platformy Airbnb Brian Chesky možná našel způsob, jak bojovat s epidemií osamělosti na pracovišti, kterou v poslední době řeší zaměstnavatelé napříč planetou a kterou zaznamenávají i psychologové. Obtížné pracovní úkoly totiž zadává dvojicím. Ty se pak mohou lépe doplňovat a vzájemně se podporovat při práci. Že zaměstnávání dvojic dává smysl, potvrzuje i americký psycholog Adam Grant. Lidé podle něj nepotřebují kolem sebe desítky spolupracovníků, aby se necítili sami, stačí prý jeden dobrý „parťák”.

Podle průzkumu analytické společnosti Gallup zažívá dvacet procent zaměstnanců po celém světě každodenní osamělost v práci. Vyšší procento osamocených lidí se vyskytuje ve věkové skupině pod třicet pět let (25 %),a u těch, kteří pracují z domova. Pocit sociální izolace a chronického osamění přitom může mít podle spoluautorky průzkumu Lisy Berkman vážné následky v mentálním a fyzickém zdraví.

Berkman v rámci svých výzkumů zjistila, že riziko úmrtí mezi lidmi, kteří nemají kvalitní sociální vazby, je dvakrát vyšší než u těch, kteří jimi disponují. A nezáleží na fyzickém zdraví, socioekonomickém statusu nebo životním stylu.

Zdá se, že klimatem v zaměstnání výrazně otřásla pandemie koronaviru. „Od té doby, co nás zasáhla pandemie koronaviru v roce 2020, se naše pracovní zkušenosti změnily. Byly zde některé nezamýšlené důsledky flexibility a fyzické vzdálenosti, které se teď mohou proměňovat v mentální vzdálenost,“ řekl stanici CNBC šéf Gallupu Jon Clifton.

Zakladatel populární ubytovací platformy Airbnb přitom na způsob, jak samotě čelit, možná částečně přišel, navíc víceméně náhodou. „Před čtyřmi lety jsme najali dva kreativní ředitele. Pracovali spolu jako dvojice. Jeden víc jako kreativní ředitel, druhý jako psavec. Dali jsme je dohromady, protože oni vlastně chtěli pracovat spolu. Pamatuji si, že jsem se toho jednoho ptal, jestli k nám nastoupí, a on mi odpověděl, že jestli nastoupí i ten druhý, tak to vezme,“ uvedl Brian Chesky v rozhovoru ze série ReThinking s americkým psychologem Adamem Grantem. Ten je zároveň profesorem psychologie na prestižní Whartonově univerzitě v Pensylvánii a autorem řady knih, jako jsou bestsellery Ještě to promysli nebo Skrytý potenciál.

Chesky popsal, že návrh na dva lidi na jedné pozici mu přišel nejdřív zvláštní. „Bylo to nezvyklé, protože to byli dva lidé na jednu práci, ale dobře se doplňovali. Fungovalo to tak dobře, že jsem začal přemýšlet nad tímhle nastavením dvojic i v jiných oblastech, které jsou složité. Takže to původně nebylo kvůli samotě, ale myslím, že je to nakonec skvělý nápad,“ dodal dvaačtyřicetiletý byznysmen.

Postupem času přišel i na další výhody zaměstnávání dvojic: „Někdy je těžké pro jednoho člověka být lídrem ve firmě a dělat všechno. Ale když vytvoříte dvojice, můžou si vzájemně vykrýt své nedostatky. Ale systematicky jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. A také když někam nastoupíte nový, chvíli trvá, než se začleníte do týmu. A pokud se začleňujete ještě s někým, je to pro vás lepší.“

Grant v rozhovoru s Cheskym zmínil i práci své již zemřelé kolegyně z univerzity Sigal Barsade, která působila jako profesorka managementu. Ta se zajímala o to, jak pocit osamocení v práci řešit. Mimo jiné se zaměřila na to, kolik přátel či blízkých spolupracovníků je ideální v zaměstnání mít. A došla k poměrně překvapivým závěrům.

„Člověk by si tipnul deset, dvacet. A ukázalo se, že jeden přítel v práci stačí k tomu, aby potlačil tyto negativní pocity. To mě opravdu dostalo. Není potřeba mít hluboký vztah s každým v týmu. Potřebuji mít jednoho člověka, kdo mi bude krýt záda, komu na mě záleží a zároveň na kom záleží mně,“ řekl psycholog a dodal: „Myslím, že jsme se tolik soustředili na práci kolem týmů, že jsme zapomněli na důležitost párů. I když na dvojici jako základní jednotce je postaveno celé lidstvo.“