Její dvojče zbourali, tahle prošla rekonstrukcí. Stoletá vila na Vinohradech má dnes saunu v altánu

Zrekonstruovaná vila na Vinohradech má šest nájemních bytů, jeden mezonet pro majitele a nově i altán. Uvnitř je sauna a prostor pro cvičení jógy.

Eliška NováEliška Nová

vila-na-vinohradech-11

Foto: Papundekl/Alex Shoots Buildings

Vila na Vinohradech

0Zobrazit komentáře

Na pražských Vinohradech stojí sedm vil, které vznikly jako bydlení pro zaměstnance Státního zdravotního ústavu. Některé zůstaly v jednadvacátém století v žalostném stavu. Týkalo se to i dvou, které si byly na chlup podobné. Zatímco jedna z nich prošla rekonstrukcí, druhá šla k zemi. Ta první přitom nyní ukazuje, že bydlení ve skoro sto let staré vile může být šik. Třeba díky altánu vhodnému k relaxaci.

Bytová vila na pomezí Vinohrad a Vršovic dnes už Státnímu zdravotnímu ústavu nepatří. Je ve vlastnictví soukromého majitele, který si k rekonstrukci přizval architektonické studio Papundekl. „Vila byla sice v obyvatelném, ale dost zanedbaném stavu. Během let se nakupilo několik vrstev stavebních úprav,“ popisuje výchozí stav pro CzechCrunch architekt Šimon Bierhanzl. Na historických fotografiích, na které se můžete podívat na konci fotogalerie níže, je například vidět sprchový kout v rohu obytné místnosti či časem obroušenou chodbu se schody.

Vila není památkově chráněná, i tak se architekti rozhodli zanechat základní hmotové a dispoziční rozvržení domu. Jak sami říkají, především díky nadčasovým kvalitám původního návrhu. Dodali ale i vlastní vrstvu. „Ctíme architekturu původního domu, k níž přidáváme soudobou vrstvu, která se do ní přirozeně začleňuje,“ líčí.

Vila se stejně jako ve dvacátých letech dělí na tři části. Sokl z režného zdiva, kde byly původně sklepy, zděnou omítnutou část, kde byly čtyři byty, a posledně vysokou sedlovou střechu s pálenými taškami. V rámci rekonstrukce se upravil právě sokl domu, který architekti rozšířili směrem do zahrady. Z původních sklepů a přístavby se tak staly dva nové byty. Jednopatrová přístavba zároveň vytvořila terasu na své střeše, která slouží obyvatelům prvního patra. Přístavba také navazuje na stávající podezdívku a je z režného zdiva, takže vytváří integrální součást domu.

Čtyři původní byty se změnily především dispozičně – došlo k propojení obytného prostoru s ložnicí. Dohromady je jich tu teď k pronájmu šest. Jeden samostatný pak vznikl v podkrovní části, kde je nyní mezonet obývaný majitelem vily. Každý z bytů má svůj venkovní prostor: dva nové byty předzahrádky, které ulouply kus zahrady, další mají k dispozici terasu nebo lodžii. Ty k pronájmu jsou pak vybaveny vestavěným nábytkem, je tu podlahové topení nebo stropní kapilární chlazení. Celý dům byl také zateplen.

K mezonetovému bytu architekti přistupovali jinak než ke zbytku domu. „Je navržen kompletně na míru, protože v něm žije majitel celého objektu s rodinou. Dřevěná konstrukce podkroví je navíc prostorově i konstrukčně něco úplně jiného než zděný spodek domu. Chtěli jsme na specifičnost podkroví navázat a zdůraznit ji. Proto jsou zde veškeré původní dřevěné konstrukce krovu odhalené, všechny šikmé plochy jsou z překližky, stejně jako nově vestavěné horní patro. Podkroví jsme pojali jako takovou dřevěnou čepici na zděném domě,“ vysvětluje Bierhanzl.

Specialitou projektu je altán. Ačkoli všude v okolí jsou v rozích zahrad vidět různé podobné stavby, vila u zdravotního ústavu žádný neměla. Architekti se tak rozhodli vytvořit ho jako novostavbu. Funguje mimo jiné jako hradba, která zahradu chrání před hlukem z ulice. Uvnitř se pak nachází sauna a cvičebna, která ale může sloužit i pro home office. „Směrem do ulice je těžká zděná stěna, směrem do zahrady dřevěné sloupky, altán se pak otevírá směrem do zahrady velkým prosklením. Náplň altánu byl nápad majitelů, hlavní prostor je víceúčelový, jedním z možných využití je ale právě cvičebna, protože majitelka ráda cvičí jógu,“ popisuje architekt.

Vila vznikla souběžně se stavbou Státního zdravotního ústavu v roce 1925 jako bydlení pro jeho zaměstnance. Dohromady jich bylo osm, všechny byly dílem architekta Rudolfa Kvěcha. Některé byly identické, další se lišily. Většina byla zprivatizována, a zatímco jedna byla před pár měsíci zdemolována, jiná teď slouží jako zubní klinika. Nynější rekonstrukce jednoho z domů ale ukazuje, že stále mohou sloužit i původnímu účelu.