No ty… Asi si domyslíte, jaká slova padají nejčastěji v momentě, kdy u Modelu 3 ve verzi Performance pořádně dupnete na plynový pedál a během mrknutí oka se dostanete na rychlost přesahující sto kilometrů v hodině. Ještě aby nepadala, moc osobních automobilů nedokáže nabídnout tak radikální zrychlení jako tento. Svůj zběsilý charakter na sobě přitom na první dobrou nedává příliš znát, je však důkazem, že i v Tesle se umí zbláznit.

Elektromobilita má moc i nevinně vyhlížející vozy měnit na monstra se schopnostmi sportovně laděných modelů. Tesla Model 3 v konfiguraci Performance je toho jasným důkazem. Posouvá v základu již tak zajímavý vůz na zcela novou úroveň, kdy vylepšuje maximální rychlost z 201 km/h na 262 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h ze 6,1 na 3,1 sekundy. Pro příklad hybridní Porsche 911 Carrera GTS dá stovku z nuly o sekundu pomaleji. Čísla nezprostředkují pocity, ale věřte, že zrychlení Tesly je masakr.

Řidičům se dostává do ruky malá kapesní raketa, která se na první pohled tváří jakoby nic. Že je něco jinak, napovídá jen decentní úprava nárazníků s difuzory, jemné zadní křídlo z karbonu a bystrému oku neujdou ani dvacetipalcová kovaná kola s aerodynamickými prvky, za kterými nenápadně vykukují červeně lakované třmeny brzd.

Kdo má Teslu rád a ví, kam se dívat, ovšem okamžitě nahlédne na záď vozu. Zde se nachází malý štítek s grafikou připomínající průchod hvězdnou bránou nadsvětelnou rychlostí poté, co na ní byl zadán sedmý symbol. Tato grafika se opakuje i v interiéru vozu a prozrazuje, že má člověk co dočinění právě s Performance konfigurací.

Zpropadená tlačítka směrovek

Interiér u Tesly je něco, co mi vždy zvedá koutky úst. Interiér, volant a nic víc, to je setup, na který si člověk musí pokaždé chvilku zvykat. Že se klimatizace, a dokonce i proudění toku vzduchu z jejích výdechů nevolí manuálně, ale přes displej, je věc, která se poddá. Ovšem volant, za nímž není žádný přístrojový štít, je prostě zvláštní. Majitelé Tesly však tento detail po několika týdnech používání nejspíš vůbec neregistrují.

Veškeré důležité informace, dokonce i řazení, totiž zprostředkovává displej, kterému se to daří uživatelsky velmi přívětivě. Ostatně právě obrazovka je základním jádrem know-how Tesly a nabízí některé zajímavosti, které konkurenti prostě nemají. Příkladem může být velký fokus na entertainment, kdy můžete s Modelem 3 lámat rychlostní rekordy, zatímco děti v zadní části sledují pohádky na Netflixu. Po zastavení si lze kroucením volantu odjet závod v Beach Buggy Racing 2 nebo pokosit pár nepřátel v jiných arkádách. S hravě založenými uživateli a milovníky digitálních inovací to Tesla zkrátka umí, jak jsme popisovali i v našem nedávném testu Modelu Y ve verzi Long Range.

V interiéru nabízí M3 ve verzi Performance sedadla s větším bočním vedením a některé optické detaily, jako jsou pedály z nerezu či karbonové výplně částí palubní desky. Jinak je vše strohé a maximálně utilitární. Našla se však věc, která mě při řízení extrémně rozčilovala.

Absence manuálních ovladačů znamená i chybějící páčky pod volantem. Jak tedy ovládat směrovky? K tomu jsou určena dvě tlačítka přímo na volantu. Člověk vypadá trochu zvláštně, když odbočuje a naprázdno máchá rukou vedle volantu, protože zvyk je železná košile. Rychle si však vzpomene a tlačítko zmáčkne.

Velký problém mi však tlačítka dělala v momentě, kdy jsem potřeboval vyjet z kruhového objezdu. Jejich poloha se samozřejmě s tím, jak člověk točí volantem, přesune na opsané kružnici z výchozího bodu A na neznámou pozici X a věřte, že není úplně příjemné v daný moment luštit rovnici o jedné neznámé. Do výpočtu navíc vstupuje i prohazování polohy směrových tlačítek. Zatímco ve výchozí poloze volantu je směrovkou doprava tlačítko nahoře a doleva zase tlačítko dole, s otočením volantu o 180 stupňů se tyto pozice prohodí.

Zanechme však interiér interiérem a pojďme k tomu nejdůležitějšímu, co Model 3 Performance nabízí, tedy k výkonu a jízdním vlastnostem. Po položení rukou na volant se jezdec ujímá otěží 460 elektrických koní, jejichž síla je převáděna na kola vozu s efektivitou 723 Nm. To znamená, že v momentě, kdy do těchto koní zhurta prásknete, se začnou dít nevídané věci.

Vůz okamžitě vyletí dopředu, elektromotory začnou hučet, jako byste seděli ve vesmírné lodi, ale zároveň je vše až sterilně klidné a tiché. Tělo se zaboří hluboko do sedadla a cítíte, jak se vaše orgány vydají směrem ke kufru. Z pohodového vozu M3 se najednou stává berserk s očima podlitýma krví, který nezná nic než zuřivost.

Samozřejmě, že si takovou zábavu nechcete nechat jen pro sebe, a tak jsem do této odstředivky vhodil každého, kdo projevil zájem. Dokonce i z úst mé vždy distingované matky se při akceleraci vydralo „ty vole“ a otec měl plné ruce práce s brýlemi, které se jaly cestovat z jeho hlavy kamsi do zadní části vozu.

Nadšený byl i jedenáctiletý synovec, který si vyžádal repete, protože takovou horskou dráhu k nám do města nevozí ani kolotočáři. O něco méně nadšená však byla manželka, kterou jsem vhodil do odstředivky jako první a ještě jsem ji na schopnosti vozu moc dobře nepřipravil, což mělo za následek mírnou nevolnost z přetížení. Kosmonaut z ní asi nebude.

Na hraně legislativy

Aby bylo možné s M3 Performance podobné psí kusy předvádět, je nutné aktivovat Insane mód. Tesla však nabízí i předem nadefinované módy Normal a Sport, přinášející relativně citelný rozdíl v nastaveních adaptivních tlumičů a podvozku. Je tu také možné nalézt konfiguraci určenou pro závodní jízdu a driftování, a Tesla dokonce umožňuje vytvořit i zcela vlastní profily a v nich nastavit sílu rekuperace, přetáčivost či nedotáčivost. Experimenty jsou ale samozřejmě doporučeny výhradně na uzavřeném okruhu.

Model 3 Performance bych rozhodně neoznačil za závodní speciál. Jeho řízení je zábava, ale spíše na rovinatých úsecích než v zákrutách svíjejících se jako had. Přece jen se pořád jedná o klasický Model 3, u kterého se v Tesle pokusili vymáčknout naprosté maximum z jeho potenciálu. Je ho dost, ale na vyladěné závoďáky to nestačí.

Jízda s Performance je ale určitě zážitek, který ocení vášnivý řidič i posádka. U vozů vždy rád zkouším, jak obstojí i jako rodinné. V tomto případě si vedla M3 na jedničku. Stačilo jen nastavit ambientní barvu na oblíbenou růžovou, na zadním displeji pustit pohádku a o rodinném voze roku bylo rozhodnuto. Snad jen kdyby byl o něco větší zavazadlový prostor. Přední kufr nabízí 88 litrů, zatímco vzadu je v nabídce 594 litrů, do kterých je ovšem počítán i prostor pod podlážkou.

Rodiče navíc může potěšit fakt, že i přes neustálé brykule s Performance po najetí přibližně 350 kilometrů stav baterie hlásil 20 %, tedy přibližně 100 kilometrů dojezdu. S rukou na srdci tedy mohu říci, že i pokud budete dávat tomuto vozu pořádně napít z akumulátoru, stále budete schopni na jedno nabití ujet zhruba 400 kilometrů, což vzhledem k výkonu není špatné.

Tou poslední dobrou zprávou je, že vás pořízení nejnadupanější verze nepřijde zas tak draho. Model 3 Performance je dostupný od 1 405 990 korun. Kdo využije dotační srážku, ten si může odečíst 200 tisíc a hned má cenu, která je v souvislosti se schopnostmi vozu opravdu zajímavá. Možná až nebezpečně zajímavá vzhledem k tomu, jak jednoduché je se ním dostat za hranu toho, co na našich silnicích dovoluje legislativa.