Autotest Luboše Kreče: Pierce Brosnan a Izabella Scorupco, palmy, karibské slunce a prašná kubánská cesta. Rok 1995, film Golden Eye čili Zlaté oko a premiéra roadsteru BMW Z3. Byť se malý kabriolet na plátně objevil jen párkrát a na chvilku, utkvěl mi v hlavě. Ostatně věta geniálního vynálezce smrtonosných zařízení, pana Q, která zněla: „007, máte povolení zabíjet, nikoli porušovat dopravní předpisy“, dobře vystihla komediální charakter Brosnanovských bondovek. Do žádného zetka jsem si ale nikdy nesedl. Až teď.

Německy se budoucnost řekne Zukunft a právě z tohoto slova pochází písmenko Z, jímž automobilka označuje své dvoumístné sporťáky. Není už sice moc jasné, v čem ona budoucnost spočívá, když ji dnes symbolizuje spíš písmeno I u elektricky poháněných modelů, ale zní to cool.

Úplně původní bylo Z1 v roce 1989, pak přišlo Z3 a po něm – s krátkou exkluzivní pauzou v podobě Z8 – už následovala Z4. Vyrábí se od roku 2003 a její nynější podoba je na trhu pátý rok. Jak už to u bavoráků bývá, auto vypadá i po těch letech dobře, nezestárlo, je nadčasově moderní.

Jinak to moje první usednutí bylo… asi typické pro někoho, kdo nemá s útlými roadstery zkušenosti. První, co mi napadlo, bylo: Safra, tady je místa jak v hodinkách! Je to dané hlavně sportovními sedačkami, které vás obepnou jako kazajka, abyste se v zatáčkách nekymáceli, protože auto v nich drží na silnici jako přilepené, takže je třeba přilepit i posádku.

BMW Z4 je paradoxní auto. Na jednu stranu působí mnohem větším dojmem, než jaké ve skutečnosti je, zároveň má charakter vozu, který si boomeři a pánové s krizí středního věku koupí, aby se za nimi aspoň občas někdo otočil, jenže nastoupit do tohohle kabrioletu a vystoupit z něj, to fakt není pro starý. Auto je logicky hodně nízko položené, navíc mezi vysokými postranicemi sedaček a volantem nezůstává bůhví kolik místa pro manipulaci s nohou, když se chcete vzpřímit a stoupnout si.

A k paradoxům se u motorizace 20i, kterou jsme dostali na test, dá přiřadit i jízdní projev. Ten vlastně pro starý je (spoiler alert – nemám nic proti lidem nad 50, jde o narážku na slavnou knížku Cormaca McCarthyho a film bratří Coenů). Z nuly na sto se dostane oficiálně za 6,6 sekundy, v rukou normálního řidiče ještě pomaleji, což není žádná raketa.

Dvoulitr má totiž výkon střídmých 145 kW a to z něj činí sice svižné, ale určitě ne závodně se chovající auto. Asfalt s ním trhat nebudete ani náhodou. Zároveň vám ale hodně tvrdé manuální řazení a božská stabilita auta dají pocit, že byste závodit mohli. A třeba i chtěli.

Foto: Ondřej Holzman/CzechCrunch

Čelní maska BMW Z4 20i

Zadokolka má plátěnou střechu, žádný skládací hardtop, takže i po otevření a složení vršku zůstane v zavazadelníku relativně dost místa. Třeba na dvě sportovní tašky a něco málo k tomu. V kabině jsou tradičně jen dvě sedadla, kabelka a pár papírů se vejde ještě za ně, nic dalšího už ale ne.

Tedy? Aby nedošlo k mýlce, tohle je návykový zážitek – hlavně když vyrazíte na cestu a můžete u toho vnímat vítr a vůbec přírodu. Protože co je víc než čerstvý vánek ve vlasech, pokud je tedy ještě máte, že ano? Pak je vám fuk i ten slabší výkon a nejspíš i zapomenete, že jste si hnuli v zádech, když jste do auta nalézali.

Zkrátka na romantický víkendový výlet je základní varianta Z4 ideální, kocháte se, cítíte se mladší a pokud mladší jste, musíte si jen dávat bacha, abyste nepropadli touze předvádět se a závodit, k čemuž image mnichovského prcka vybízí. Ovšem minimálně ten, který jsme zkoušeli, pro zuřivé předjíždění vhodný není.

Takže hezky v klidu a na pohodu.

Foto: Ondřej Holzman/CzechCrunch

Záď BMW Z4 20i sDrive