Jméno teroristy z Bratislavy si nepamatuju. A zapomenout bychom měli i to střelce z filozofické fakulty
Jméno útočníka na filosofické fakultě jste viděli na sociálních sítích nebo v médiích. Nezmiňujte jej. To je přesně věc, o kterou stál.
Státní smutek v Česku v podání od umělé inteligence
Komentář Petera Brejčáka. Poslední předvánoční sobota se v České republice nese ve znamení státního smutku, který je vyhlášený kvůli brutálnímu čtvrtečnímu útoku, při němž přišlo na Filozofické fakultě UK o život čtrnáct lidí. Právě v tento den bychom si měli uvědomit tu nejdůležitější věc a zaměřit naši pozornost na památku obětí. Ne na památku útočníka, jak má – bohužel – veřejnost i za pomoci médií ve zvyku.
Když před rokem v říjnu došlo k teroristickému útoku vůči mladým gayům před kavárnou Tepláreň v Bratislavě, na sociálních sítích i v médiích se hodně psalo a mluvilo o útočníkovi. Lidé se o čin zajímají a novináři o něm referují, když hledají každý kus informace, který mohou prezentovat. Nejde ale o správný přístup. Často – i když konaný s dobrým úmyslem – má totiž efekt přesně opačný.
Navzdory tomu, že jméno pachatele bratislavského útoku je poměrně lehce dohledatelné, já osobně si jej nepamatuju. Místo toho si pamatuju jiná jména. Juraj a Matúš. Dva kluci, jejichž mladé životy byly kvůli nenávisti ukončené předčasně.
Když v roce 2019 útočník ve dvou mešitách na Novém Zélandu zastřelil jednapadesát lidí, tehdejší premiérka Jacinda Ardernová prohlásila, že jeho jméno nikdy nevysloví. „Svým teroristickým činem chtěl získat mnoho věcí a jednou z nich byla proslulost. Proto ode mě nikdy neuslyšíte jeho jméno,“ řekla v emotivním projevu v parlamentu.