Jsem mizerný manažer, firmě je líp, když nejsem šéf. Michal Vrátný o tom, jak osvobodil Železnou kouli

Majitel populární fitness značky a sítě tělocvičen popisuje, jak se stáhl z postu CEO a že to prospělo jemu i společnosti, kterou založil.

Luboš KrečLuboš Kreč

radarStory

Foto: Železná koule

Michal „Radar“ Vrátný, zakladatel tělocvičen Železná koule

3Zobrazit komentáře

Velkou část letošního roku strávil Michal Vrátný v kanadském městečku Canmore na úpatí Skalnatých hor. S osmihodinovým časovým posunem oproti Praze a skvělými sjezdovkami za domem nemohl řešit denní byznysovou agendu, naopak se mohl víc věnovat třeba strategickému plánování. „A ukázalo se, že to bylo moc dobře. Firmě i mně to prospělo, odpoutali jsme se od sebe,“ říká pětatřicetiletý zakladatel fitness skupiny Železná koule, která čítá e-shop, tři tělocvičny i mobilní aplikaci. „Co jsem firmu přestal řídit, šlape parádně. Byl jsem mizerný šéf,“ směje se tmavovlasý muž, známý i pod přezdívkou Radar.

V čele společnosti, která dnes směřuje k ročním tržbám 50 milionů a zaměstnává sedm desítek lidí, už Michal Vrátný není téměř dva roky. Teprve když ale na sklonku loňského roku odcestoval na půl roku do Kanady za svou přítelkyní, naučil se žít bez své firmy. A co víc – ona se naučila žít bez něj. „Když jsem se vrátil, v podstatě mi kolegové zakázali, abych se vrtal do věcí,“ krčí rameny liberecký rodák, kterého ke cvičení přivedla sedavá práce ajťáka a následná nadváha a únava.

To bylo před více než patnácti lety, pak šel do sebe, začal (skoro) fanaticky posilovat, udělal si kurzy bojových umění a sebeobrany a začal připravovat odpolední a víkendové workshopy o tom, jak se správně starat o své tělo. „No a takhle nějak vznikl nápad rozjet tělocvičnu, kde budu trénovat jiné lidi,“ popisuje, jak v roce 2012 otevřel první fitko pod značkou Železná koule. Název je inspirovaný takzvaným kettlebellem, kulovou činkou s velkým uchem, která má v jeho cvičebním plánu ústřední roli.

Radarovi se dařilo, úspěchy slavil především jeho program Amazing 12 – dvanáct týdnů trvající dřina včetně striktního jídelního režimu, již si velmi oblíbili i známí startupisté. Třeba Jakub Nešetřil, který si po intenzivní etapě budování a následného prodeje své firmy Apiary do rukou koncernu Oracle uvědomil, že je v koncích se svou fyzičkou a vůbec svým zdravím. „Šlo to dobře, pomáhal jsem lidem, jenže v roce 2019 jsem dostal strašnou krizi,“ vzpomíná Michal Vrátný.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Tehdy poprvé uvažoval o tom, že Železnou kouli opustí nebo že ji prodá, měl pocit, že už se nemá kam posouvat. „Chtěl jsem ji poslat ze skály,“ dodává. Jenže přišel covid, který v jeho případě zafungoval jako motivátor: „Byl to pro mě vlastně unikátní restart.“ Pandemie a šok, který vyvolala, jej vybičovaly, ozval se i pocit odpovědnosti za více než desítku zaměstnanců. Tehdy se také zrodil plán dostat Železnou kouli víc do digitálního prostředí a umožnit lidem cvičit v podstatě kdekoli.

Tím se ale Radar, který dnes otevřeně říká, že byl mizerný manažer a ještě horší CEO firmy, zadělal na další problémy. V létě 2020 s kolegy začal publikovat instruktážní videa, která slavila úspěchy, a tak se rozhodli vytvořit celý online ekosystém včetně aplikace: „Od začátku jsem hodně sázel na content marketing, psal jsem blog, začali jsme natáčet podcast… Tohle byl ale samozřejmě jiný level.“

Protože na pořádný krok do digitálu neměl s kolegy dost peněz ani zkušeností, rozjeli na platformě Hithit crowdfundingovou kampaň, která se setkala s mimořádným ohlasem – oficiálně chtěli vybrat 555 tisíc korun, ale nakonec dosáhli na bezmála 6,8 milionu korun. „Dneska už můžu říct, že jsme všechno, co jsme přispěvatelům slíbili, splnili. Ale teda způsob, jak nehospodárně jsme s těmi penězi nakládali, mně zpětně strašně štve, to byl prostě další moment, kdy jsem si uvědomil, že potřebuju někoho, komu předám vedení,“ zdůrazňuje Michal Vrátný.

koule

Foto: Železná koule

Michal Vrátný, zakladatel Železné koule

Kampaň na Hithitu proběhla na přelomu let 2020 a 2021, byl to sice sukces, jenže Železnou kouli a Radara uvrhl do dalšího kolotoče interních trablů: ze 30 lidí bylo najednou skoro 70, k tělocvičnám a videím přibyl ještě e-shop Kouloniál a vznikala aplikace. Výsledek? Nálada v týmu klesla k nule, zaměstnanci si stěžovali na chaotické kroky, zároveň řadě z nich neseděly změny v organizaci práce, zaznívala kritika, že z Železné koule se stává korporát… „A do toho jsme na podzim 2021 jeli ekonomicky hranu, návrat lidí do tělocvičen nebyl tak silný, jak jsme původně počítali,“ vzpomíná Vrátný, který je také vášnivým parašutistou.

Ředitelské otěže předal na sklonku roku 2021, čímž se završily jednak jeho osobní úvahy o potřebě po více než deseti letech dát sobě i firmě nový impuls, jednak to byla v podstatě nutnost. „Fakt mně došlo, že jsem v podstatě neschopný manažer. Je něco úplně jiného být founder firmy a být její CEO. Každý z nich má jinou roli a ne vždy jsou kompatibilní,“ popisuje uvědomění, které dobře zná řada zakladatelů firem.

Od prosince 2021 je tak šéfem Železné koule o dva roky mladší Martin Kříbala, který v ní původně začal jako student v tělocvičně, ale postupně se s Vrátným sblížil. A protože měl zkušenosti s projektovým řízením (překvapivě ale dopravních projektů), dohodli se, že to bude on, kdo dá fitness skupině potřebný řád. „Já jsem teď CVO, tedy chief visionary officer. Jsem firemní vizionář,“ směje se Vrátný, který ještě celý loňský rok tu a tam fušoval do denního řízení podniku, který zakládal a který dodnes stoprocentně vlastní.

vratny-1

Přečtěte si takéŽelezná koule je druhým nejúspěšnějším projektem na Hithitu. Pražská posilovna na něm vybrala téměř 7 milionůŽelezná koule je druhým nejúspěšnějším projektem na Hithitu. Pražská posilovna na něm vybrala téměř 7 milionů

Letošní pobyt v Kanadě ale ukázal, že Železná koule jeho dohled už nepotřebuje a že je jí bez něj vlastně i líp. Zároveň jemu vznikl prostor věnovat se strategickému rozvoji byznysu, takže do finále jdou práce na nové, už třetí verzi aplikace s názvem Online koučink, co má koule, ta bude na jaře 2024 zároveň k dispozici v angličtině. Ruku v ruce s tím půjde také nový výživový program, který provede klienty postupně úplnou změnou jejich životosprávy: „Podobně jako při cvičení i tady to chceme dělat nenásilně, krok za krokem, žádné změny ze dne na den.“

No a co tělocvičny? Ty zůstanou jen tři v Praze a jedna maličká pobočka v Mladé Boleslavi? „V Praze máme v každé tělocvičně převis zájemců o členství zhruba 150 lidí a trvá několik měsíců, než je můžeme přijmout. Což mi strašně štve. Takže ano, něco se chystá i ve fyzickém světě, ale ten digitální má teď přednost. Nemůžeme dělat všechno naráz, musíme jít systematicky. To už teď vím.“

Kašlete na vysokou, dám vám sto tisíc dolarů. Díky stipendiu Petera Thiela vznikly obří byznysy

Výzva amerického podnikatele a miliardáře Petera Thiela, aby mladí raději než školu dělali byznys, dala život už jedenácti jednorožcům.

Peter BrejčákPeter Brejčák

thiel

Foto: Midjourney

Peter Thiel (vytvořeno umělou inteligencí)

1Zobrazit komentáře

Miliardáři po celém světě se relativně běžně snaží část svého nashromážděného majetku využívat ku prospěchu ostatních. V rámci filantropických aktivit tak podporují třeba nadějné studenty, kterým platí stipendia na nejvyhlášenějších univerzitách. Známý americký podnikatel Peter Thiel, jenž spoluzakládal PayPal nebo byl prvním externím investorem Facebooku, na to jde naopak – mladým a chytrým lidem nabízí sto tisíc dolarů, aby z vysoké školy odešli a místo toho dělali byznys či řešili velké společenské problémy. A dosahuje s tím pozoruhodných výsledků.

Nadace Thiel Fellowship funguje od roku 2011 a zatím podpořila 271 lidí, přičemž ucházet se o to může kdokoliv mladší dvaadvaceti let. Pokud studuje na vysoké škole, podmínkou je, že toto studium ukončí. Výměnou dostane postupně během dvou let sto tisíc dolarů (asi 2,3 milionu korun). Uchazeč ovšem musí mít zajímavý nápad, lidé kolem Thiela mu pak také pomáhají svými zkušenostmi a zejména kontakty mezi investory, partnery, zákazníky a dalšími experty po celém světě.

„Vysoká škola může být dobrá k tomu, abyste se dozvěděli, co už bylo uděláno, ale také vás může odradit od toho, abyste dělali něco nového. Každý z našich stipendistů si vytyčil jedinečný směr. Společně dokázali, že mladí lidé mohou uspět, když budou přemýšlet sami za sebe, místo aby se vydali tradiční cestou a soutěžili ve starých kariérních kolejích,“ píše Thiel Fellowship na svém webu.

Nejzbytečnější filantropický počin desetiletí?

„Myslím si, že nejzbytečnějším filantropickým počinem tohoto desetiletí je speciální program Petera Thiela na uplácení lidí, aby zanechali studia,“ komentoval ještě v roce 2013 Thieolovy aktivity – který sám mimochodem vystudoval filosofii a právo na prestižní Stanfordově univerzitě – bývalý ředitel Harvardovy univerzity Larry Summers. Zajímavé je srovnání úspěšnosti přijetí uchazečů těchto institucí – zatímco Harvard příjme v průměru čtyři procenta kandidátů, Thiel Fellowship jen 0,1 procenta. Nutno ale podotknout, že za přihlášku na Harvard se platí.

Mezi kritiky nebyl Summers sám, ve stejné době se vůči programu ostře vyjádřil také přispěvatel magazínu Forbes, bývalý podnikatel a akademik Vivek Wadhwa: „Zdá se, že není žádný Thielův startup, nad kterým by se dalo žasnout. Těch několik málo úspěchů, které byly vychvalovány, se zdají být přeludem nebo prostě jen hloupostí.“

V některých případech kritika Thiela může souviset i s jeho dalšími aktivitami, protože sám je považován za kontroverzní osobnost. Během let byl například úspěšným zakladatelem ze Silicon Valley, ale také velkým donátorem Donalda Trumpa, podporovatelem kryptoměn, skeptikem vůči demokracii a nově také informátorem FBI, jak upozornil portál Business Insider. A také si zaplatil za to, aby jej po smrti zmrazili, což mu má umožnit jednou opět žít.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Čas navzdory kritikům ale ukázal, že Thielův přístup je úspěšný, o čemž nedávno psal portál Bloomberg. Z 271 podpořených projektů totiž vzniklo již jedenáct takzvaných jednorožců, tedy firem s hodnotou přesahující miliardu dolarů. Jednotlivé příklady jsou známé i u nás v Česku. Asi nejznámějším z nich je případ Vitalika Buterina, spoluzakladatele etherea, tedy dlouhodobě druhé nejhodnotnější kryptoměny světa, jež dala vzniknout celému ekosystému tisíců nových decentralizovaných aplikací.

Dalším je Austin Russel, zakladatel Luminar Technologies, s jejímiž akciemi se obchoduje na burze. První miliardu vydělal v pětadvaceti letech a mimo jiné koupil Forbes. Dylan Field pak zakládal designérský nástroj Figma, který loni koupilo Adobe za astronomických půl bilionu korun. Společnost Atlassian oznámila, že kupuje startup Loom zakladatele Shadeda Kahna za 975 milionů dolarů, tedy jen kousek od magické miliardové hranice.

Mezi další startupy pak patří Scale AI zakladatelky Lucy Guo s aktuální valuací přesahující sedm miliard dolarů či Polkadot Roberta Habermeiera s hodnotou 4,5 miliardy dolarů. Seznam úspěšných projektů obsahuje mnohem víc zajímavých jmen a další budou nepochybně přibývat, a to nejen v byznysu – Thiel se svými kolegy totiž podporuje i nadějné neziskové projekty, například The Ocean Cleanup, který chce vyčistit oceány od plastů a dalších odpadů.

Jak píše Bloomberg, vedle Thielova přístupu existuje mnohem více stipendií, která platí i více než sto tisíc dolarů mladým lidem za to, aby studovali, a zároveň nabízí větší síť kontaktů k mnohem vlivnějším osobnostem. Existuje mnoho různých prestižních programů, jež slouží k určování studentů s největším potenciálem.

„Všechny dohromady se však nemohou rovnat podnikatelskému úspěchu Thielových stipendistů před dosažením 35 let. Kromě toho dnes téměř každá vysoká škola má podnikatelské instituty, inkubátory nebo jiné programy na podporu studentských nápadů, zatímco jejich zakladatelé pokračují ve výuce. Žádný z nich však nedosáhl takového úspěchu jako Thiel Fellowship,“ upozorňuje Bloomberg.

Nic z toho ovšem neznamená, že vysoké školy jsou k ničemu. Objektivní a relevantní studie dokládají, že získání vyššího vzdělání v průměru zvyšuje příjem daného člověka i jeho životní úroveň. Úspěchy programu ale otevírají debatu, zda i nejprestižnější univerzity světa nějakým způsobem nelimitují ty nejbystřejší hlavy. S tím, na jakým pozicích se v mezinárodním měřítku umisťují české vysoké školy a univerzity, je taková debata na místě i u nás.