Jsme v nich vážně dobří. Česko se může stát v nanotechnologiích světovou velmocí, říká nanoexpert Jiří Kůs
Jiří Kůs, předseda Asociace nanotechnologického průmyslu ČR
Jen málokterý obor má tak velkou možnost se teď rozjet tak rychle jako nanotechnologie. Z neznámého slova se během pár týdnů stala skvělá investiční příležitost. Opomíjené firmy, které se často pohybovaly na hraně výdělku, jsou najednou žádanými obchodními partnery. Nanovlákna v rouškách, o kterých se mluví, jsou ale jen začátek. „V Česku se vyvíjejí technologie jako ze Star Treku a teď mají šanci změnit naše fungování,“ říká Jiří Kůs, který předsedá Asociaci nanotechnologického průmyslu v České republice a vede vlastní firmu nanoSPACE.
Poslední týdny se schází s politiky a přesvědčuje je o tom, že Česko se má stát nanotechnologickou velmocí. Upoutal pozornost výzvami zákonodárcům a alespoň trochu na něj zareagovalo prý téměř celé politické spektrum. Některé kroky, o kterých roky snil, se teď rychle dějí, jiné, jako jsou konkrétní tendry na zdravotní materiál, zůstávají zatím vyslyšeny jen částečně. I tak Jiří Kůs věří, že s nanotechnologiemi teď budeme žít na úplně jiné úrovni než dosud.
Jeho snahy už jsou – především díky současné situaci – alespoň částečně vyslyšeny. Česko do propagačních materiálů prezentujících zemi přidává informace o nanotechnologiích a o tom, jak to tu firmy s nimi umí. „To může pomoct celému sektoru, firmám, přilákání zájmu zákazníků, investorů i pozornosti k celé naší zemi. Všichni budou vědět, že to tu umíme,“ říká Kůs, se kterými jsme nanotechnologický potenciál Česka probrali ve velkém rozhovoru.
Jaký byl vlastně doteď stav odvětví v Česku?
Česká republika je výjimečná tím, že stála u zrodu konkrétních výrobků a aplikací nanotechnologií. První nanotechnologie se objevily dřív, ale my jsme v roce 2005 patentovali verzi stroje na průmyslovou výrobu nanovláken. To je důležité, protože jde o zařízení, které dokáže nanomateriál vyrábět průmyslově. Už to není nějaké laboratorní zařízení a výzkumy. Začala tady vznikat řada firem. Ale nanovlákno je jen jedna větev. Máme tu další nanotechnologie, které využívají vlastnosti hmoty v nanoměřítku.
Jaké to jsou?
Jde o vlákenné nanostruktury, nanokrystaly, nanostrukturaci povrchů a řadu dalších. Právě v tom vláknu jsme dobří. Máme už řadu výrobků, které jsou na trhu a prodávají se tu už několik let. Třeba i Izraelci, které vnímáme jako startupový národ, byli překvapení, že už nejde o prototyp, ale o sériově vyráběné produkty. V tomhle jsme dobří a může se to stát jednou ze strategických technologií České republiky. Český stát by se mohl stát i nanovelmocí.
Jak ale byznysově doteď nanotechnologie fungovaly? Můžou si na sebe vydělat a pronikat do běžných činností a služeb?
To je případ od případu. Faktem však je, že nanotechnologie či pokročilé materiálové technologie jsou v zásadě na začátku. Většinou jsou to malé firmy, které jsou stále ve fázi velkých investic a vstupu na trh a obchodních partnerů. Celé toto však koronavirová doba úplně převrátila do jiné pozice. Naše asociace existuje pět let a za tu dobu jsem byl v kontaktu s řadou investorů. Vždy jsme však naráželi na to, jak materiálové technologie jsou třeba proti IT pomalu návratné.
U nanotechnologií je návratnost třeba až 10 let. A Česká republika ani Evropa nebyla příliš nastavená tím směrem, aby investoři mohli do těchto kategorií dávat peníze. Ale to, co se teď odehrálo, úplně změnilo situaci. Investoři se začali sami hlásit, chtějí vyrábět nanovlákna. Vlažný zájem se úplně změnil, zásadně ožil.
„Z oboru, který nebyl srozumitelný, se stalo něco, co je velmi sexy.“
Už máte i nějaké konkrétní příklady?
Třeba společnost Nafigate hledala asi rok a půl investora, chtěla 100 milionů korun na vybudování továrny na výrobu nanovlákna. Najednou ho má. Stejně tak mně se ozývaly spousty investorů nebo lidí, co mají peníze, že by chtěli investovat, co to stojí a koho by měli oslovit.
Dalším případem je firma Pardam, která měla téměř dva roky vyvinutý nanovlákenný respirátor, o který téměř nebyl zájem. Už to vypadalo, že ten projekt opustí. A na konci ledna vyprodala celý sklad. Stal se z toho klíčový produkt, který každý chce. Od té doby už investovali dvě desítky milionů, navýšili mnohonásobně výrobu a ještě by to mělo pokračovat dál, budou mít automatickou linku a novou na výrobu nanovlákna. Z oboru, který nebyl srozumitelný, se stalo něco, co je velmi sexy.
Dokáže to podle vás vydržet i na později? Když předtím o konkrétně nanovlákenný respirátor nebyl zájem, myslíte, že o něj za dva až pět let zájem bude?
Myslím, že aktuální pandemie způsobuje a ještě způsobí technologický skok. Věci kolem nás existovaly už předtím jako možnosti, třeba právě nanovlákenné membrány. Ono se to nějak prodávalo, ale nebyl to standard. Teď se z nich podle mě stane nový standard ochrany člověka.
Vy jste mi říkal, že nanoroušky by se měly stát standardem pro zdravotníky, ale kde bude ten potenciální odběratel či uživatel technologií, pokud se budeme bavit o rouškách? Předpokládám, že jak to nebude nařízené, každý běžný člověk roušky na ulicích nosit nebude.
Samozřejmě je zásadní, jak dlouho celá ta situace bude trvat. Ale podle mě už se změní standardy ochrany navždy. Nošení roušek na veřejnosti nebo tam, kde se schází více lidí, už bylo dřív běžné v Asii. Teď se z toho může stát standard i u nás. Obávám se, že se hned tak zcela roušek nezbavíme, jen se omezí místa, kde se používají. Třeba ve veřejné dopravě možná budou povinné dlouho. Myslím, že to zůstane jako žádané zboží a spotřeba materiálu bude úplně jinde, než byla předtím.
Ale jsou další možnosti. Mé firmě i dalším se ozývají velké korporace, které chtějí chránit své zaměstnance. Firmy typu Škoda, Nestlé, Google dlouhodobě uvažují o prostředcích ochrany svých zaměstnanců.
Vy už máte ve firmě uzavřenou dohodu s nějakou společností?
Máme za sebou už několik testovacích dodávek velkým společnostem. Od ostatních výrobců nanovlákenných roušek nebo respirátorů vím, že jsou na tom podobně. Přichází jim řada poptávek nejen z České republiky. Jsou to firmy o stovkách zaměstnanců.