Jsou dva a říkají si mistři. Původně chtěli dělat těstoviny, nakonec zjistili, že mají cit pro nábytek

Ondřej Zita a Luděk Šteigl se znají od patnácti let a teď stojí za úspěšnou českou značkou Master & Master, pod kterou nabízejí designový nábytek.

mmStory

Foto: Martin Chum

Luděk Šteigl a Ondřej Zita si říkají jednoduše Master & Master

0Zobrazit komentáře

Zatímco pro většinu z nás prázdniny znamenají o něco víc volného času a třeba i několik dovolených, pro dva kamarády od Zábřehu na severní Moravě je letní režim hlavně o finišování nových produktů, které posledních několik let představují na podzimním Designbloku. Ten už opět klepe na dveře, a jelikož Ondřej Zita a Luděk Šteigl tentokrát chystají na poměry své nábytkářské firmy docela velkou změnu, měli práce o to víc. To, že skončili u designového vybavení domácností, je přitom docela náhoda a cesta k němu byla poměrně punková.

Jejich značka Master & Master, kterou tak pojmenovali jednoduše proto, že se oba považují za mistry svého oboru (Šteigl truhlařiny a Zita v grafickém designu), na sebe krátce po svém startu před jedenácti lety upozornila kovovými podnožemi. Tedy tím, na čem stojí stoly, pokud k sobě nemají přišroubované čtyři nohy. Ty jejich vypadaly ze všeho nejvíc jako zohýbané tlusté dráty, zaprášilo se po nich a dodnes jsou pro značku tak trochu poznávacím znamením.

Do svého portfolia od té doby zařadili řadu dalších produktů jako nejrůznější stoly a stolky, police, věšáky (v nichž je často patrná estetika původních drátových podnoží) i židle či křesla. Pořád ale šlo o relativně „jednoduché kousky“. Teď se ovšem pustili do náročnějšího úkolu a přišli se svou první pohovkou neboli – jak Šteigl se Zitou raději říkají – sofa. „Tak nějak na ně nazrála doba, cítili jsme poptávku, která nám zapadla do toho, že chceme naše portfolio víc přizpůsobovat projektovým zakázkám,“ říkají partneři, kteří se znají od svých patnácti let a zhruba od té doby spolu prý i chtěli podnikat.

Sofa pro Master & Master navrhl, stejně jako všechno ostatní, co má firma v nabídce, externí designér – to je cesta, na kterou Zita se Šteiglem naskočili už na začátku. „Nebylo o čem uvažovat, já jsem sice taky designér, ale ve 2D. Doteď nemáme ambici do toho profíkům fušovat,“ vysvětluje Zita. Tentokrát šlo o profesora Jiřího Pelcla, renomovaného českého autora a architekta, mimo jiné bývalého rektora UMPRUM, který se značkou spolupracuje dlouhodobě.

masteri-uvod

Foto: Karin Zadrick

Luděk Šteigl a Ondřej Zita se znají od puberty a prý spolu vždycky chtěli podnikat

Novinka si svou premiéru odbyde už za pár dní, na začátku října, kdy v Praze startuje přehlídka Designblok, a finální podobu její autoři dotáhli opravdu až na konci prázdnin. Tvoří ji třemi mezerami oddělené očalouněné válce, které jsou posazené na kovových nohách. Na dvou válcích se bude sedět, jeden poslouží jako opěrka. Zda právě tenhle kousek nábytku, ke kterému patří ještě křeslo a taburetka, posune Master & Master vytouženým směrem, se teprve uvidí. Šteigl se Zitou už ale mnohokrát dokázali, že schopnost vybrat věc, která se bude líbit, mají.

Prvním příkladem jsou už zmíněné podnože. Ty objevili v ateliéru UMPRUM u svého známého Michala Maláška, jenž je vymyslel a sám používal. Slovo dalo slovo a všichni se domluvili, že to nově vzniklá firma s jeho nápadem zkusí. A bylo to terno.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Hrozně se to tentokrát chytlo. Dali jsme produkt na web, lidi ho začali objednávat a my ho pomalu nestačili balit. Odesílali jsme i do Německa. Říkali jsme si, že podnikání je vlastně hrozně jednoduchá věc, prostě produkt nafotíte, zveřejníte a je to. Byli jsme naivní,“ směje se dnes Ondřej Zita, který má ve společné firmě na starosti obchod a marketing. Sídlí v Praze, kde využívá své kontakty na ostatní designéry a řídí showroom, zatímco jeho parťák coby zkušený truhlář, který řemeslné zkušenosti sbíral i v Londýně, spolu s dalšími šesti lidmi obstarává výrobu doma v Zábřehu.

I další produkty, které Master & Master poslali na trh, byly často velmi žádané a malá firma si rychle udělala jméno mezi koncovými zákazníky, architekty, kteří ji začali doporučovat svým klientům, i mezi designéry, kteří pro ni navrhovali. Dnes se Master & Master může pochlubit nejen spoluprací s Jiřím Pelclem, ale třeba i se současnou vládkyní tohoto oboru v Česku Lucií Koldovou, Tomášem Vargou, edit! architects nebo se zahraničními studii.

Na kontě má také dvě ocenění Czech Grand Design v kategorii Výrobce roku i vítězství v Cenách Designbloku. V nabídce najdete klasičtější kousky, ale taky třeba venkovní židle z roxoru, tedy železných tyčí, co se používají jako výztuž do betonu. Loni si měla firma připsat obrat 18,5 milionu, přitom předloni to bylo ještě o bezmála pět milionů méně. Podobný meziroční růst očekávají její zakladatelé i pro letošek.

Jejich cesta do světa designového nábytku přitom – vzhledem k tomu, že jeden ze zakladatelů sám prošel UMPRUM a druhý je truhlář – vedla oklikou. Dohromady se dali už na střední ve zmiňovaném Zábřehu, odkud přímo Šteigl pochází a nedaleko kterého Zita bydlel. I když se pak každý vydali studovat něco jiného, myšlenka na společné podnikání nikdy nezmizela.

Nápadů měli přehršel, třeba že budou prodávat ryby nebo vyrábět balicí papír. „Nejdál jsme se dostali s nápadem na otrubové těstoviny. Na ty jsme měli už nakoupené stroje a jednali jsme i s farmářskými obchody, že bychom je dodávali. Nakonec jsme ale nesehnali včas prostor na výrobu a celkově to bylo hodně komplikované, tak jsme šli od toho,“ vzpomíná Zita. Pak si ale prý vzpomněl, jak se ještě coby student stěhoval a sháněl postel.

Něco mezi Ikeou a high-end nábytkem

Takovou, která by se mu líbila a zároveň si ji mohl dovolit, totiž nenašel. „Prostě na trhu nebyla, takže jsme jednu s Luďkem navrhli a vyrobili a dodnes slouží,“ vypráví. „Tehdy jsme si uvědomili, že hezké a dostupné věci nejsou. Dneska už je to zase jinak, ale tehdy byla Ikea a high-endové značky a nic mezi tím. A doteď cítíme, že pro kvalitní český produkt je místo,“ popisuje uvažování, které mělo stát za rozhodnutím zkusit to s nábytkem.

Později, když už vznikl Master & Master, prý i zkoumali, co by větší výroba postelí obnášela. Vyhodnotili to pro sebe ale jako příliš velké sousto. A tak šla myšlenka k ledu a na řadu se dostaly jednodušší kusy. Uspané ale zůstávají postele i nyní, přestože se Master & Master pustili do výroby sofa. „Souvisí to s tím, co jsem už řekl: chceme dělat víc věcí do kanceláří. Privátní zákazníci jsou skvělí a jsme rádi za každého z nich, ale potřebujeme smysluplně pokračovat a myslíme si, že tohle by mohla být cesta, jak do tohoto segmentu proniknout,“ přemítá Zita s tím, že by rád, aby jeho firma více vybavovala jak kanceláře, tak třeba i kavárny či hotely.

foamy

Přečtěte si takéDvě české firmy vyrobily kolekci nábytku z pěny a rýžeSedačka z pěny měla zůstat prototypem. Nakonec jde do prodeje celá kolekce nábytku, který je i z rýže

Na starost už dostala například kanceláře společnosti Hilti, její židle najdete ale třeba i v restauraci Čest, šumperském hotelu Perk nebo v oblíbené holešovické kavárně Supernova Bakehouse, vedle níž je aktuálně i showroom Master & Master. Ten má firma propojený s předváděcími prostory dalších českých značek – sklářů Dechem (s nimiž dali dohromady zrcadlo) a nábytkáři Todus, jejich základnu v Opavě zasáhly nedávné povodně.

Ta u Zábřehu velké vodě unikla, a i když jsou na ni Zita se Šteiglem pyšní, vrásky jim v poslední době také přidělává. „Už se nám vyrábělo líp, ale jestli je výhodná, nebo jestli jsme měli outsourcovat, si říkáme tak nějak pořád. Poslední dobou ale jednoznačně platí, že vyrábět tady v Česku je složitější a složitější,“ říká Zita s narážkou na současné vyšší ceny materiálů a energií, s nimiž se ale potýká každá výroba.

Pak ale potřese hlavou a v duchu svých punkových začátků dodá, že to hlavní měřítko pro ně se Šteiglem je pořád zatím stejné – aby dělali produkty, které je baví a líbí se jim. „A doufám, že nám to ještě dlouho vydrží,“ uzavírá.

Vzniká příliš mnoho solárů. Evropanům nikdo neřekl, jak moc zdraží energie, říká Matoušek z Centropolu

Do energetiky vstoupila ideologie a ubylo technického přemýšlení, což se nám vymstí. V rozhovoru o tom mluví člen nejužšího vedení Centropolu.

Luboš KrečLuboš Kreč

Jiří Matoušek, člen představenstva skupiny Centropol

0Zobrazit komentáře

Ačkoli slunečný víkend i start pracovního týdne dal vzpomenout na léto, topná sezóna už někde začala. Ostatně, v polovině září, když Morava i značná část Čech bojovaly s extrémními povodněmi, teploty sotva přelezly deset stupňů. Jak vlastně dnes přemýšlet o energiích pro domácnost? „Pokud energetika není středobodem vašeho zájmu, vždycky se vyplatí fixovat,“ říká Jiří Matoušek, člen představenstva skupiny Centropol, jednoho z největších nezávislých dodavatelů energií. V rozhovoru pro CzechCrunch detailně popisuje i to, jakou proměnou prošel obor obchodníků s elektřinou a plynem, kteří dnes tvrdě bojují o nové klienty.

Skupina Centropol, kterou vybudoval a dodnes vlastní podnikatel Aleš Graf, patří k průkopníkům mezi nezávislými dodavateli energií a na českém trhu působí přes dvacet let. Stále sídlí v Ústí nad Labem, nyní má v péči přes 300 tisíc odběrných míst po celé republice a úspěšně se jí podařilo překonat těžké období let 2021 a 2022, které mimo jiných zlomilo vaz i holdingu Bohemia Energy. Tehdy ceny energií na burzách dramaticky vzrostly, což řadu firem dostalo do kolen. „Náš majitel nám finančně pomáhal a ve spojení s konzervativním nákupem komodit jsme krizi ustáli,“ vzpomíná Jiří Matoušek, který působí v nejužším vedení Centropolu od roku 2019. Předtím pracoval v Pražské plynárenské nebo v E.On.

Od roku 2021 se situace hodně změnila – na trhu je opět patrný razantní boj o zákazníky. A soupeří se i ne zcela férovými praktikami, jako jsou třeba různé akviziční bonusy. Matoušek je přesvědčený, že jde i o důsledek windfall tax, tedy daně z neočekávaných zisků, kterou na firmy primárně z energetického sektoru uvalila vláda a která by měla zůstat v platnosti i příští rok. „Windfall tax se vypočítává z průměru zisků z let 2018 až 2021. Takže když začnete dosahovat nadprůměrných hospodářských výsledků, máte v tu chvíli jako řádný hospodář vlastně povinnost položit si otázku, jestli ty nadprůměrné zisky nemáte použít třeba pro růst své zákaznické báze,“ vysvětluje Jiří Matoušek.

Pokud jde o ceny energií pro koncové odběratele, podle jeho názoru už nijak dramaticky klesat nebudou. Předně velkoobchodní cena elektřiny padala poslední rok a půl v podstatě nepřetržitě a je dnes na svém přirozeném minimu. Na druhé straně bude stoupat podíl regulované složky, tedy poplatků stanovovaných Energetickým regulačním úřadem, jimiž spotřebitelé mimo jiné přispívají na budování energetické infrastruktury či na podporu obnovitelných zdrojů. A právě z toho, jak moc bude ozeleňování energetiky zdražovat výrobu elektřiny, je Jiří Matoušek smutný: „Nikdo z politiků nepředložil Evropanům modely ilustrující, jak moc se jim energie zdraží.“

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V rozhovoru pro CzechCrunch Jiří Matoušek popisuje, v jaké situaci má smysl fixovat ceny energií, jak výrazně se změnil byznysový model obchodníků s energiemi, kteří dnes musí poskytovat i služby výkonové stability, co přesně bude znamenat přechod na čisté zdroje energií, a jestli nebyla hloupost tolik rozvolnit pravidla pro budování solárních elektráren.

Taková obligátní otázka na úvod: fixovat, či nefixovat?
Pokud energetika není středobodem vašeho zájmu, vždycky se vyplatí fixovat. Otázkou pouze je, na jak dlouho. Jelikož ceny elektřiny na velkoobchodním trhu šly poslední rok a půl postupně dolů, nyní bych většině lidí doporučil uzavřít jednoletou fixní smlouvu. Když máte menší spotřebu, klidně i dvouletou. Potenciální benefit není tak zajímavý jako případné riziko.

Jaké riziko máte na mysli?
Ceny v roce 2022 vystřelily vysoko a už se nikdy nevrátí na tak nízkou úroveň, na jaké byly předtím. A s ohledem na geopolitiku, na to, jak vypadá situace v Evropě, jak probíhá tranzice k obnovitelným zdrojům, je zjevné, že trh bude i nadále extrémně volatilní. Do roku 2030 či do doby, než se ustálí akceptovatelný podíl obnovitelných zdrojů, nás budou běžně provázet cenové výkyvy o deset až dvacet procent tím či oním směrem. Negativní roli hraje i to, že energetika je pod vlivem ideologií víc, než by bylo zdrávo.

A to jsou důvody, proč je nutné mít se na pozoru před spotovými tarify?
Ano, právě jsem vyjmenoval argumenty, proč pro typické domácnosti dává smysl mít fix. Spotové ceny nedoporučuji nikomu, kdo není fanda do energetiky a nechce se stresovat. Ostatně, i s nabídkou měsíčních fixací, které mají k dynamickým cenám relativně blízko, jsme my jako Centropol dost otáleli, než jsme je spustili. Spot je samozřejmě zajímavý přes léto, kdy jsou ceny velmi nízké, ale jsou v něm ukrytá překvapení.

Třeba?
Typicky v létě večer mezi devátou a desátou hodinou. Solární elektrárny už nevyrábějí elektřinu, zato v domácnostech se rozsvítí a zapnou spotřebiče. A cena elektřiny na spotu dosáhne klidně na 300 nebo 400 eur za megawatthodinu, letos byla i na 582 eurech. Je to v podstatě zákon poptávky a nabídky v praxi.

navrh-bez-nazvu-17

Foto: Centropol

Jiří Matoušek z Centropol Energy

Každopádně, když se podíváme na dvouleté forwardy, tedy za kolik se obchoduje silová elektřina s dodávkou za dva roky, tak vidíme stabilní cenu kolem hodnoty 80 eur za MWh.
Ve výhledu je patrný i drobný pokles ceny, nicméně zájemcům doporučuji dívat se nikoli na forward s průběžnou dodávkou s označením Cal, ale raději sledovat výhled po měsících a kvartálech. Protože výslednou cenu elektřiny i za dva roky určuje její cena v zimních měsících, které mají klíčový vliv na celoroční cenu.

Protože v létě jí je dost, je vesměs levná, ale v zimě naskakují dražší zdroje.
Přesně tak, v létě přes den bude elektřiny dost, to není problém. Naopak potřebujeme akumulaci, tedy kam ji ukládat pro čerpání ve večerních hodinách. Dřív jsme byli zvyklí regulovat množství elektřiny v síti s pomocí přečerpávacích elektráren a točivých strojů. Jenže dnes je výrobních zdrojů řádově víc, a to zásadně mění prostředí, ve kterém se pohybujeme.

Jak to ovlivňuje váš byznys obchodníka s energiemi?
Hodně. Museli jsme výrazně upravit a rozšířit náš operační záběr, už zdaleka nejde jen o to dobře nakoupit forwardy na energie, k tomu připočíst marži a zakomponovat cenu odchylek. S tím dnes nevystačíte. Teď musíte zvládnout spotřebu také řídit, což je důležitější než umět nakupovat. Musíte přesně vědět, jakou spotřebu i dodávku v daném čase bude mít váš kmen, což jsou domácnosti, firmy, veřejné instituce, ale i výrobci, kteří vám elektřinu dodávají, a to nejen tu solární. Musíte také umět predikovat počasí, my pracujeme se dvěma meteorologickými modely a naše tradingové oddělení je teď zčásti vlastně meteorologickou stanicí.

Jestli se nepletu, jako obchodník musíte regulátorovi hlásit den dopředu, jakou spotřebu váš kmen bude mít, že? Takže když znáte předpověď počasí, můžete přesněji modelovat, kolik vaši zákazníci spotřebují, respektive vyrobí.
Jenže počasí se mění i během dne. Takže obchodník nakupuje forwardy, nominuje a obchoduje spotřebu na denním trhu, což se děje den předem do dvanácté hodiny, kdy musí definovat spotřebu svého kmene po čtvrthodinách na následující den. Ale pak máte i vnitrodenní trh. Tam reagujete na momentální změny. A do toho potřebujete mít i nějakou vlastní schopnost regulace – tedy nespoléhat se jen na to, že dodatečnou energii budete moci někde koupit či ji naopak prodat, ale že máte i vlastní kapacity ovlivnit spotřebu. Tahle komplexnost je a bude čím dál víc rolí dodavatelů, to je zásadní změna oproti minulosti.

jakub-a

Přečtěte si takéPlyn fixujte na dva roky, elektriku na rok, říká šéf Tedom EnergiePlyn fixujte na dva roky, elektřinu na rok. Zuří boj o klienty, jde se za hranu, říká šéf Tedom Energie

Vlastní schopností regulace myslíte to, že musíte umět sami elektřinu navíc buď spotřebovat, nebo si ji vyrobit, a to v rámci vašeho klientského kmenu? Pak se ale také poskytuje služba výkonové rovnováhy pro provozovatele přenosové soustavy, což je u nás státní společnost ČEPS, kdy mu pomáháte vykrývat výkyvy, ne?
Je to tak, jak říkáte. Roste počet agregátorů, kteří poskytují české přenosové soustavě službu vyrovnávání výkyvů v síti, takzvané výkonové rovnováhy, a to je něco, na čem se v případě energetického holdingu, jako je i Centropol, dá dnes zajímavě vydělat. Právě tato komplexnost povede postupně ke konsolidaci na trhu, řada dodavatelů jí ale nebude schopná.

Zuří na trhu boj o klienty? Dochází už ke konsolidaci?
Určitě se situace na trhu hodně otočila. Jsou k vidění velmi zajímavé nabídky pro nové klienty a myslím, že zásadní roli v nich hraje windfall tax. Pomáhá tomu, že v cenících dodavatelů ceny energií klesají rychleji a že zájemci dostávají atraktivní akviziční nabídky.

Velcí hráči přece platí lidem za to, že k nim přestoupí. Není to zvláštní?
Jsem přesvědčený, že i to je dopad windfall tax. Pro spotřebitele to je sice fajn, ale trh jako takový to pokřivuje. A ne málo.

Já jsem slyšel o případu, kdy majiteli několika odběrných míst přišlo na účet téměř 50 tisíc korun jako bonus. Není to už na prošetření nějakým úřadem?
Vždy záleží na tom, od jakého dodavatele ta nabídka přišla a jak velký je jeho podíl na trhu. Je těžké hodnotit, když neznám konkrétní detaily. Ale obecně bych k tomu řekl, že každá regulace, za níž považuju i windfall tax, vytváří anomálie. Těmi jsou podle mého názoru i ty nesmírně atraktivní akviziční nabídky. A je fakt, že pokud jde o regulace, my v Česku i v Evropě jsme jimi svázaní čím dál víc.

solar

Foto: S-power

Instalace solární elektrárny

Takže říkáte, že než aby firma zaplatila vyšší daně, radši peníze rozdá mezi nové zákazníky?
Windfall tax se vypočítává z průměru zisků z několika posledních let. Takže když začnete dosahovat nadprůměrných hospodářských výsledků, máte v tu chvíli jako řádný hospodář vlastně povinnost položit si otázku, jestli ty nadprůměrné zisky nemáte použít třeba pro růst své zákaznické báze. To je zcela legitimní cíl. Otázkou ale je, jaký je tržní podíl firmy, která se k takovým taktikám uchyluje.

Na Centropol se windfall tax také vztahuje?
Ano, protože obsluhujeme přes 300 tisíc klientů a jsme velcí i obratově. K akvizičním bonusům jsme ale nepřistoupili z několika důvodů. Ten asi hlavní je, že se velmi špatně vysvětluje vašim stálým klientům, kterým zrovna končí smlouva a jednáte o jejím prodloužení, proč oni žádný bonus nedostanou, ale soused vedle, který k nám chce zrovna přejít, ano. Že se ceny liší, protože elektřinu zajišťujete v jiných časových obdobích, je normální, ale když připočtete i bonus, vzniká smrtící koktejl. Jsou dodavatelé, kteří nabízeli až šest tisíc korun.

Hovořil jste o tom, že dnes musíte umět řídit a plánovat spotřebu elektřiny. Je to velký rozdíl oproti minulosti?
Jak se to vezme. Především se změnilo to, že dopad rozdílu mezi vaší predikcí spotřeby a realitou může být finančně opravdu významný. Rozpětí mezi tím, co jste oznámil, že spotřebujete, a tím, o kolik více či méně jste skutečně spotřeboval, může citelně zasáhnout váš rozpočet. Takže si dvojnásob musíte být jistý, že nominujete přesně. Je drahé se netrefit. Proto věnujeme víc zdrojů do technologií a lidí, kteří se predikcím věnují. Ovšem modelování bylo vždycky součástí naší práce, teď to je jenom podstatnější a viditelnější.

Proč je dnes o tolik dražší se netrefit?
Trh obecně je citlivější, je rozkolísaný. Může za to počasí i politika, zároveň energetiku čím dál víc ovládají čísla a matematické modely. Odpovědí na otázku je následující příklad. Bavíme se v pátek, který má jiný průběh spotřeby než víkendové dny. Navíc je slunečno. Celý trh počítá s tím, že z fotovoltaiky bude vyrobený určitý objem elektřiny, který je zakomponovaný do bilance všech dodavatelů a celkové bilance soustavy.

Teď se ale stane, že přes jižní Moravu, která je stran produkce energie z fotovoltaiky v našem regionu nejvýznamnější, přejde velký mrak, který se nám podle všech modelů měl vyhnout. V tu chvíli je elektřiny nedostatek a vy ji potřebujete zajistit. Buď disponujete vlastní regulační energií, například v podobě akumulace nebo jiných vlastních zdrojů, třeba kogeneračních jednotek, nebo si ji musíte koupit na trhu. Tohle se stávalo i před pěti lety, ale dnes je situace jiná v tom, že cenové rozdíly dodatečně získávané elektřiny jsou mnohem větší než tehdy.

Každá regulace, za níž považuju i windfall tax, vytváří anomálie. Těmi jsou podle mého názoru i ty nesmírně atraktivní akviziční nabídky.

Zároveň je mnohem víc solárních zdrojů. Nečiní to celé plánování složitější? Nebo s dobrými modely počasí se i výkon solárů dá dobře odhadovat a připravit?
Umíme je naplánovat. Ale trápí mě jiná věc – fotovoltaika patří k vám domů, na vaši střechu a pro vaši spotřebu. Nebylo správné povolit, aby si skoro kdokoli mohl postavit fotovoltaiku o kapacitě až 50 kW, tady by ta regulace bývala byla správná. Když má dvoučlenná domácnost, která je přes den v práci, na střeše elektrárnu s výkonem 25 kWp, nerozumím tomu. Vyrobenou elektřinu nikdy nespotřebují a výkon nevyužijí.

Solární mikrozdroje mají primárně uspokojit vaši spotřebu, jenže tím, jak lidé instalují mnohem výkonnější elektrárny, protože jim to někdo poradil, vzniká v systému nerovnováha. Mají velké přetoky, které musí někam posílat. My je vykupujeme, ale když dosáhly určitého výkonu, raději jsme i my přijali opatření a nové smlouvy na výkup podepisujeme jen s klienty, kteří od nás elektřinu také odebírají. Pak tu jsou i solární parky, které byly postaveny s pomocí dotací. Ptám se, proč vznikají další a další? Vždyť tolik elektřiny v létě nikdo nebude potřebovat.

Co z toho plyne?
Z těchto zdrojů, které vznikly s pomocí dotací a dotované jsou i jejich výkupní ceny, máme levnou elektřinu v létě. Zdroje, které jsou stabilní a dobře řiditelné, se proto v létě vypínají. Jenže pak stačí jakýkoliv výpadek nebo špatné počasí a provozovatelé je musí spustit, aby vykryly výpadek ze solárních elektráren. A naúčtují si vysoké ceny, do nichž rozpustí své náklady. Nebojuji proti solárním elektrárnám, jen je třeba brát v potaz fakta a čísla. Existují studie, které stanovují rozumný a přirozený podíl obnovitelných zdrojů na energetickém mixu, tuším, kolem dvaceti procent. A pokud je vyšší, vede to k výraznému zvýšení nákladů.

A tedy ke zdražení.
K tomu jsme se v Evropě rozhodli. Jen mě mrzí, že to nikdy nikdo takhle jasně neřekl. Neřekli to jasně politici na Západě a ani tady u nás. Evropská unie se rozhodla, že k lepší péči o planetu a ke snížení emisí přispějeme zásadně přes energetiku. Ovšem nikdo Evropanům nepředložil model, jak se jim budou zvedat ceny elektřiny. A nikdo to neřekl ani firmám. Domácnost někde ušetří, aby měla na energie, ale podniky se chovají tržně, a když budou moci, odejdou. A to se začíná dít. Jednu ideologii jsme nahradili jinou a myslím, že to nebylo čestné ani správné.

Nemyslím, že by to byl zlý úmysl a snaha likvidovat firmy a přerozdělovat. Hlavní problém byl a asi pořád je, že ti, kteří tolik horují pro zelenou energetiku, energetice vlastně nerozumí. Nemají kontext, co ta která změna způsobí a jaké to bude mít následky. A když jim to někdo vytkne, bohužel se zapouzdří a osočí jej, že je zpátečník. Na druhou stranu je třeba s klimatem něco dělat a možná je nutné mít nastavené vysoké cíle.
Pozor, já nepopírám, že ke změnám dochází, ostatně teď za sebou máme extrémní povodně. Ani nevybízím, abychom se nestarali o planetu. Co mi ale vadí, je, že se zapomnělo na fakta, na čísla, na technický přístup. Zapomnělo se na zdravý rozum a stanovení si, co je a co není rozumná tranzice k čistým nebo čistším zdrojům. Ani já si nemyslím, že to byl primárně zlý úmysl, jen se to celé nějak vymklo z kloubů.