Brutalistní kostka někdejšího podniku zahraničního obchodu Koospol v pražských Vokovicích ční nad Evropskou ulicí a připomíná betonovou pevnost, která moc vlídnosti nevyzařuje. Ze severních oken sedmipatrového kolosu se ale otevírá výhled na Divokou Šárku a nádrž Džbán a člověk má najednou paradoxní pocit blízkosti přírody. A stejně jako mate budova samotná, mate i její hlavní nájemník – v Česku založená skupina BTL, která vyrábí a do celého světa vyváží zdravotnickou techniku a letos cílí na tržby 16 miliard korun. Víc na sebe upozornila až na jaře, kdy získala za miliardu Palác Lucerna. „Záměrně jsme se drželi pod radarem,“ říká jeden z jejích šéfů Tomáš Drbal.

Určitou tajemnost a nepřístupnost má BTL ve svých genech po majiteli. Tím je šestapadesátiletý podnikatel Jan Vild, který se po revoluci krátce mihnul Federálním shromážděním jako poslanec v dresu Občanského fóra, ale záhy začal budovat zdravotnický byznys. Celou dobu, a platí to dodnes, si dával pozor na to, aby se nikde neukazoval. Dlouho se neobjevoval ani v žebříčcích nejbohatších lidí, až letos – premiérově – jej časopis Forbes zařadil se jměním 35 miliard korun na 13. místo.

„Našemu majiteli to tak vyhovuje, nestojí o pozornost,“ usmívá se jednapadesátiletý Drbal, který je členem nejužšího vedení firmy, zastává post technického ředitele a je veřejnou tváří firmy. Ostatně ví o ní první poslední, protože v ní působí v podstatě od jejího vzniku v první polovině 90. let: „Měl jsem zaměstnaneckou kartičku číslo pět.“ Byl to mimo jiné on, kdo vedle Dagmar Havlové oznamoval v červnu vstup BTL do Lucerny.

„Uvědomili jsme si, že už jsme dost velcí, abychom začali i víc pomáhat, angažovat se ve společnosti a dávat o sobě vědět,“ vysvětluje vystudovaný elektroinženýr, proč se BTL rozhodla vystoupit z byznysového přítmí. To, že za miliardu získala tři čtvrtiny Lucerny a pomůže s nákladnou (a nutnou) rekonstrukcí rozsáhlého komplexu, je jen jedním z dílků této skládačky.

Tím dalším je i podpora startupů, samozřejmě takových, které mají nějakou vazbu na její byznys. Proto vložili peníze například do společnosti Adalid Sciences, která vznikla při Ústavu organické chemie a biochemie a která se zaměřuje na genové terapie. Nebo do projektu Bene Meat Technologies, což je český pokus o vývoj laboratorně vyráběného masa.

„Adalid je hodně v rané fázi, tam nás čeká ještě dlouhá cesta. Ale Bene Meat by mohlo v horizontu několika let být velmi zajímavý byznys,“ vypráví Drbal s tím, že tým kolem zakladatele Romana Kříže už má recept na výrobu umělého masa, které se nejprve dostane do potravy pro domácí mazlíčky. A k lidem až později. „V mini reaktoru budeme brzy schopni vyrábět desítky kilogramů masa denně, ale plán je, aby to byly jednotky až desítky tun. To je dosažitelné do dvou let, pak se mohou i tržby počítat ve stovkách milionů,“ dodává s tím, že už mají domluveného i prvního výrobce zvířecího žrádla, který od nich bude odebírat.

Všechny tyhle aktivity, které BTL hradí ze svého, si podnik může dovolit díky tomu, že jádro jeho podniku, tedy výroba zdravotní techniky, funguje na jedničku. Společnost sice přesná čísla o své ziskovosti nezveřejňuje, podle odhadu CzechCrunche se ale profit dlouhodobě pohybuje na úrovni jednotek miliard korun ročně – firma si totiž zakládá na tom, že cokoliv, co dělá, musí být vysoce ziskové.

„O tom je podnikání. Musíte mít produkt, který má vysokou přidanou hodnotu a za který si pak můžete nechat dobře zaplatit. Naše vize je být špička v tom, co děláme. To nám umožňuje dále investovat, mít špičkový výzkum a vývoj, “ říká Tomáš Drbal a ve stručnosti tak zároveň definuje kouzlo kapitalismu.

Na úplném začátku ale nebylo jisté, že BTL bude sukces. Když společnost v roce 1993 Jan Vild ještě se svým otcem rozjížděl, v plánu bylo, že budou vyrábět kosmetické přístroje. Ostatně podnik se původně jmenoval Beauty Line (česky by se to dalo přeložit jako krásná křivka), jenže tento segment se ukázal jako mnohem méně lukrativní, než si zakladatelé originálně malovali.

„Postupně jsme se přeorientovali na medicínské přístroje, které jsme začali i sami vyvíjet a vyrábět. Ale protože jsme to dělali pod původním názvem, nakonec jsme ho jen zkrátili, abychom nemuseli všechno měnit,“ usmívá se Drbal nad otázkou, proč zůstali u názvu firmy, který už s jejím zaměřením tak moc nekorespondoval.

Ačkoli – i zkrášlování má v aktuálním podnikání BTL svou roli, ostatně před časem zarezonoval příspěvek spoluzakladatele Applu Steva Wozniaka nebo influencerky Kim Kardashian, na němž se nechávají opečovávat zeštíhlovacím přístrojem Emsculpt, který je právě z dílny BTL. „Estetika je segment, který je extrémně zajímavý a extrémně lukrativní. Především v USA, kde je po něm i historicky přece jen větší poptávka než v Evropě,“ vysvětluje Drbal.

Zařízení, která pomáhají hubnout nebo s vyhlazováním vrásek, ale nejsou tím hlavním, co BTL vyrábí. Další produktové nohy skupiny, pro kterou po celém světě pracuje na 3 700 zaměstnanců a svá vývojová centra má kromě Česka i v Rakousku, Bulharsku či Indii, jsou ryze medicínské – jde o přístroje, které pomáhají ve fyzioterapii, v ortopedii a v kardiologii.

Především v posledně jmenovaném segmentu jsou inženýři z Evropské třídy hodně silní, konkurenci utekli například s profesionálním bezdrátovým EKG nazvaným Flexi, které je menší než mobil a naměřená data z pacienta posílá do počítače na dálku. „Také se hodně zaměřujeme na integraci umělé inteligence. Vím, že to teď říká kdekdo, ale v kardiu to opravdu dává velký smysl,“ zdůrazňuje Tomáš Drbal.

A rovnou dává příklad – AI, kterou s kolegy vyvinuli, umí vyhodnotit data z EKG rychleji než lidský lékař. Zatímco člověku vyhodnocení záznamu trvá v průměru 40 vteřin, AI to s přesností 99,99 procenta udělá do 20 sekund a lékař si může být téměř jist, že pokud řekne zdráv, je tomu tak. „Systém je záměrně nastavený tak, aby při jakékoliv nejistotě hlásil podezření na problém, ale i tak to ušetří spoustu času, neboť statisticky je více než polovina všech měření bez problémů. Vždy to pak podléhá ještě kontrole člověka,“ připomíná technický šéf BTL.

Když vypráví v sedmém patře brutalistní krychle, jak vymýšlí s profesorem Petrem Neužilem léčbu arytmie s pomocí pulzní technologie, do zasedačky nakoukne asistentka, která předtím donesla kafe: „Tak já už jdu, čau.“ Člen představenstva Drbal mávne rukou: „Čau.“ A jen co dopovídá o tom, jak investují hodně peněz i energie do výzkumu a že drží dvě stovky patentů, k drobné příhodě s rozloučením se vrátí: „My si tu všichni tykáme.“

To není neobvyklá praxe v technologických startupech, ale ve výrobních firmách s tisíci zaměstnanci už to tak běžné není. „Nikdo z nás šéfů tu navíc nemá svoji kancelář ani vlastní sekretářku,“ dodává Tomáš Drbal a po chvíli to dokládá tím, že posbírá hrnky ze stolu a odnese je do kuchyňky do myčky.

Úplně se nabízí jedna rýpavá otázka: Jak se s tím sžívali zaměstnanci, když do BTL nastoupil nedlouho poté, co skončil v roce 2017 v premiérském křesle, Bohuslav Sobotka? „Ze začátku pro ně bylo zvláštní zdravit ho ve výtahu a na chodbě ahoj,“ směje se Drbal.

Podnikovou kulturu podle něj ale nejlépe vystihuje něco jiného – slovo proč. V jakém smyslu? „Dáváme lidem relativně dost svobody. Klidně na jejich doporučení změníme produkt, který je už v relativně pokročilé fázi a stál hodně peněz. Klíčové je totiž vědět, proč ho děláme, jestli bude dostatečně užitečný, jestli bude lepší než konkurence. A když zjistíme, že tahle rovnice pokulhává, že nám to proč nesedí, jdeme do něčeho jiného.“

Tenhle vítězný mindset prý chápou všichni na ústředí, ale je složitější jej předat kolegům v odlehlejších částech – ať už v indickém Bengalúru, ve výrobě v Bulharsku nebo v jižní Itálii, kde nedávno BTL pohltilo jinou zdravotnickou firmu. „Hodně rosteme a to s sebou nese různé výzvy. Dlouho jsme bojovali se zahraničními obry, až jsme se v některých ohledech sami tím obrem stali,“ shrnuje.