Kafka, sérioví vrazi či horor o omlazování. Vybíráme, co zhlédnout na festivalu v Karlových Varech

Začal Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Abyste se neztratili v programu, vybíráme nejzajímavější filmy, které neminout.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

kviff58

Foto: KVIFF

Jaké filmy neminout v Karlových Varech?

0Zobrazit komentáře

V pátek oficiálně začala hlavní domácí filmová událost roku, festival v Karlových Varech. Stejně jako tradičně potrvá devět dnů, v průběhu nichž bude k vidění kolem dvou stovek nových, starších, celovečerních i krátkometrážních snímků. Jelikož vyznat se v programu může být náročné, přinášíme několik tipů na některé z nejzajímavějších titulů, od nichž se pak bude snadnější odrazit dále.

Letos sice probíhá 58. ročník festivalu, na zahájení se ale přesto slavilo jedno významné výročí – je to třicet let, co se vedení KVIFF ujal stávající prezident Jiří Bartoška. V roce 1994 celé akci hrozilo zrušení, do věci se ale zapojila festivalová nadace v čele s Bartoškou a zajistila budoucnost přehlídky, dnes jedné z nejstarších na světě.

Z globálně uznávaných umělců tentokrát do Karlových Varů přijel filmový Aragorn Viggo Mortensen, režisér Dannyho parťáků či Nákazy Steven Soderbergh a herci Daniel Brühl, Geoffrey Rush nebo Clive Owen. První ze zmíněných si hned na úvodní slavnosti převzal cenu prezidenta festivalu za významný přínos kinematografii. Owen a Brühl mají křišťálové lupy za svoji práci dostat na slavnostním zakončení.

Vedle nich jsou oficiálními hosty Varů také čeští herci a herečky Ivan Trojan, Iva Janžurová nebo Jiřina Bohdalová, americká nezávislá režisérka Nicole Holofcener, režisér X a Pearl Ti West, dokumentarista a režisér Sergej Loznica a další. Některé z nich bude možné potkat na veřejných rozhovorech, jiní zde uvedou svoje nové či starší snímky.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V hlavní soutěži se o ceny utká celkem dvanáct děl ze zemí po celém světě, včetně několika českých a slovenských příspěvků. Dalších tucet filmů pak bude soutěžit v sekci Proxima, zaměřující se na dosud neobjevené tvůrce nebo zavedené autory, kteří hledají nové definice své tvorby. Nesoutěžních sekcí je pak rovnou čtrnáct a jsou mezi nimi světové premiéry, zajímavé aktuální tituly z globální produkce, experimenty s filmovým jazykem, klasická díla nebo pocty hercům filmařům. Kam nejdříve?

Mr. Kneff

Jedna nejzajímavějších letošních sekcí festivalu nese název Touha stát se Indiánem: Kafka a film, která vzdává poctu slavnému autorovi ke stému výročí od jeho smrti. K této příležitosti oceňovaný americký režisér Steven Soderbergh přestříhal a jinak upravil svůj film Kafka z roku 1991, který kombinuje životopisné prvky s vlivy spisovatelových děl. Mr. Kneff si má zajímavě hrát se vztahy skutečnosti a fantazie a experimentuje s vyprávěním a absurditou, podobně jako sám Kafka.


Substance

Substance je naopak horká novinka, která se poprvé představila před měsícem v Cannes. Demi Moore zde hraje stárnoucí fitness influencerku, která se rozhodne zlepšit svoji fyzičku pomocí čerstvě vyvinuté regenerační látky. Skutečně před očima všech začne mládnout, vyžaduje to ale pravidelnou speciální proceduru, která bude mnohé diváky jistě provázet v nechutných nočních můrách. Substanci se dostalo nemálo chvály coby skvělé, znepokojivé i zábavné satiře idealizované moderní ženskosti.


MaXXXine

MaXXXine je poslední část hororové trilogie, která započala v roce 2022 úspěchem snímku X, následovaném prequelem Pearl ještě v témže roce. Novinka sleduje ambiciózní mladou herečku Maxine, která po traumatických událostech v X vyráží do Hollywoodu s cílem stát se velkou hvězdou, jak si vždy přála. Je pro to ochotná udělat skutečně mnoho, sny jí ale naruší řádění sériového vraha, skutečností inspirovaného Richarda Ramireze známého pod přezdívkou Night Stalker. 


Milé laskavosti

Režisér Yorgos Lanthimos po značném úspěchu svých Chudáčků neusnul na vavřínech a rychle se pustil do natáčení další podivné jízdy. V Milých laskavostech opět uvidíme Emmu Stone nebo Willema Dafoea, jde ale o docela jiný příběh – vlastně rovnou tři příběhy. Povídkový snímek na jedné straně vyzývá diváky, aby mezi jednotlivými historkami hledali spojitosti, na druhé testuje jejich hranice čím dál temnějším vyzněním.


Paříž, Texas

Pokud bychom měli vybrat jediného zástupce starších filmů, které letos v Karlových Varech určitě zhlédnout, musí to být nejoceňovanější dílo Wima Wenderse. Tato intimní existenciální odysea vypráví příběh Travise, muže, jenž byl čtyři roky považován za mrtvého, ale znenadání se němý a se ztrátou paměti objeví v poušti na hranici s Mexikem. Ujímá se jej bratr Walt, který se dosud staral i o Travisova syna, a společně se snaží zjistit, co se stalo. Paříž, Texas tento tajuplný námět využívá jako premisu rozjímavého vyprávění o hledání svého místa ve světě.


Xoftex

Tvůrci dramatu Xoftex, které ve Varech soutěží o hlavní cenu, už mají na festivalu historii, spoluscenárista Babak Jalali zde loni uspěl s černou komedií Fremont. Novinka pojednává o syrských a palestinských uprchlících v táboře v Řecku. Sledování zdejšího každodenního života a snah postav vymyslet, co se svou budoucností, doplňují snové, surrealistické výjevy.


Až na konec světa

Až na konec světa je nový režijní počin Vigga Mortensena, jež k němu napsal i scénář, hudbu a ztvárnil jednu z hlavních rolí. Romantický western přestavuje Vivienne a Holgera, kteří se zamilují a společně se vydávají najít svůj vysněný domov. Když ale Holger odchází bojovat do občanské války, jeho milá musí sama čelit drsnému prostředí městečka ovládaného korupcí, despotickým starostou a jeho neomaleným synem. Mortensenův snímek v mnoha ohledech skládá poctu žánru, obsahuje ale také osobitý autorský vklad a zaujme ženskou hrdinkou.

Hudební průmysl zažívá těžké časy. Umělci dostávají nízké honoráře a soupeří s umělou inteligencí

Velké nahrávací společnosti žalují umělou inteligenci, která má porušovat autorská práva. To je ale jen špička ledovce problémů hudebního průmyslu.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

spotify-iphone-music

Foto: Omid Armin/Unsplash

Hudby je dnes více než kdy předtím, ale snižuje se její hodnota

0Zobrazit komentáře

Začít tvořit hudbu a sdílet ji s lidmi po celém světě je dnes snadnější než kdy dříve. O to náročnější je to ovšem pro ty, kteří chtějí umění zasvětit život a svojí tvorbou si vydělat na živobytí. Na jedné straně je dominance streamovací služeb platících minimální odměny, na druhé velké firmy zaštiťující prodej lístků na koncerty. A nejnovějším ohrožením je umělá inteligence.

Nejpopulárnějšími online nástroji, které pomocí AI podle požadavku automaticky generují zvuk a hudbu, jsou Suno a Udio.Obě z uživatelského pohledu fungují velice podobně – rozhraní připomíná klasické streamovací služby, místo pole pro vyhledávání ale nabízejí textové. Sem po založení účtu můžeme popsat, co chceme slyšet – například taneční skladbu o kuchyňském náčiní – a do pár desítek vteřin už můžeme poslouchat původní hudbu.

Ovšem původní… Stejně jako všechny nástroje využívající umělou inteligenci, také Suno a Udio trénují svoje generativní algoritmy na už existujících dílech a následně napodobují různé prvky jako žánr, tempo, nástroje, ale také melodie nebo barvu hlasu. Problém je v tom, že hudba používaná pro trénování není licencovaná a držitelé autorských práv nedostanou žádnou odměnu. Může se tak snadno stát, že vygenerovaná skladba bude silně připomínat jinou, vytvořenou člověkem.

suno-screen

Foto: Suno

Prostředí platformy Suno

Právě to jsou jedny z důvodů, proč na firmy vyvíjející zmíněné nástroje teď podaly společnou žalobu velké nahrávací společnosti Sony Music, Universal Music Group a Warner Bros. Records. Uvádějí, že obě platformy v masovém měřítku porušují autorská práva a mají za cíl konkurovat, devalvovat a nahrazovat tvorbu skutečných lidí.

Firmy Suno ani Udio nezveřejňují informace o zdrojích, na kterých svoje umělé inteligence trénují. Podle žalobců je to právě proto, že jinak by bylo porušování autorských práv zcela zřejmé a neobhajitelné. V knihovně obou služeb mají být vygenerované skladby, které úzce napodobují hlasy hudebníků jako Michael Jackson, Bruce Springsteen, Drake nebo členů ABBA nebo jsou hudebně velice podobné American Idiot od Green Day či All I Want for Christmas Is You od Mariah Carey.

Žaloba požaduje, aby obě firmy přiznaly, že pro trénování svých algoritmů použily hudbu chráněnou autorským právem, aby to přestaly dělat a aby zaplatily odškodné. To má dosahovat až 150 tisíc dolarů (cca 3,5 milionu korun) za každý prokazatelný plagiát. Firma Suno letos v květnu oznámila, že získala investici ve výši 125 milionů dolarů, a uživatelům, kteří vygenerují nejpopulárnější skladby na platformě, nabízí odměnu až 10 tisíc dolarů. Udio letos v dubnu oznámilo získanou investici 10 milionů dolarů.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Žaloba vůči dvěma startupům představuje první případ podobně rozsáhlého právního kroku vůči umělé inteligenci a možnému porušování autorských práv. Toto téma se ale řeší už dlouho a do budoucna by mohlo představovat rostoucí problém. I kdyby lidé nechtěli poslouchat generovanou hudbu, výsledky umělé inteligence dnes dokáží být velice přesvědčivé, prakticky nerozeznatelné od původní tvorby.

Už v minulosti se objevila podezření, že streamovací služby jako Spotify do svých playlistů vedle skutečných tvůrců zahrnují také díla algoritmů – v zásadě vlastní původní obsah, o jehož zdroji posluchači neměli tušení. Lidští hudebníci tak mohou přicházet o místa v playlistech a šanci vydělat, a ještě se na jejich tvorbě učí umělá inteligence.

To je ale stále jen vrcholek ledovce výzev, kterým umělci snažící se uspět v dnešním hudebním průmyslu čelí. Samotné Spotify nedávno přišlo s velkou změnou odměňování, podle níž na příjem ze streamování nemá nárok žádná skladba s méně než tisíci poslechy za rok. Firma tvrdí, že cílem nových pravidel je zamezit šíření „falešných umělců“ a různých podvodů. Podle odhadu organizace United Musicians and Allied Workers ale nastavenou laťku nepřekročí 86 procent skladeb na platformě a řada malých nezávislých tvůrců přijde o minimální příjem, který měli dosud.

1280-daniel-ek-spotify

Foto: Spotify

Daniel Ek, spoluzakladatel a šéf Spotify

Nevstřícný vztah mezi Spotify a umělci demonstrují také další příklady. Služba nedávno opět zdražila, odměny pro tvůrce se ale nezvýšily. Naopak. Důvodem pro zdražení je zařazení audioknih a služba si tím nárokuje právo na snížení odměn z předplatných. Švédská firma přitom opakovaně hlásí miliardové zisky a její šéf Daniel Ek se prezentuje výroky, že umělci, co chtějí uspět, mají zkrátka vydávat více alb a že náklady na tvorbu jsou dnes prakticky nulové.

Jiné streamovací služby jako Apple Music či Tidal za streamování platí několikanásobně více. Stále je to ovšem v řadě případů daleko dlouhodobě udržitelným příjmům a někteří posluchači se pro lepší podporu svých oblíbených tvůrců obracejí k nakupování hudby na platformách jako Bandcamp.

Situace není o mnoho lepší ani u živého hraní, které se často považuje za hlavní způsob, jak si mají hudebníci vydělat na živobytí. Zde ovšem dominují obří korporace jako Live Nation, které skupují menší konkurenci, uzavírají exkluzivní smlouvy s provozovateli koncertních prostor a zahlcují fanoušky poplatky.