Red Bull v Praze připomněl, jak vznikala česká rapová scéna. Rest a Redzed si to rozdali tváří v tvář
Český rap má základ v takzvaných battlech, které teď Red Bull oživil – a přizval do nich Resta a Redzeda. Jak to na Red Bull SoundClash vypadalo?
Být v davu fanoušků a zažít, jak se okolo vás ze sebe snaží vytlačit ten nejpronikavější řev, jaký dokážou, je zážitek sám o sobě. A lékařský personál na ORL by vás asi nepochválil. Red Bull nicméně na totálním hudebním chaosu, který přivezl do Prahy, postavil divácky atraktivní akci, se kterou Česku připomněl, jak se tady rýsovala rapová scéna. A my jsme byli u toho.
Když byl rap v Česku ještě v plenkách a nedominoval žebříčkům, hrstka umělců se scházela na soutěže, kde proti sobě stáli a snažili se na místě rapovat do instrumentálky tak, aby to dobře znělo a zároveň trochu popíchlo soupeře. Takový formát už dávno není tak populární jako před deseti patnácti lety, pořád má ale kvůli své spontánnosti a zábavnosti své příznivce.
Přesvědčit jsme se o tom mohli i my, když jsme ve čtvrtek večer zavítali do pražského Fora Karlín, kde se zrovna odehrávaly rapové bity mezi Restem, českou rapovou legendou, který na takzvaném freestylování rozjížděl svou úspěšnou kariéru, a Redzedem, mladým umělcem z jihu Moravy, který rapuje v angličtině a je statisticky nejposlouchanějším Čechem na Spotify.
„Okay, toto vypadá fakt šíleně,“ říkám svému kolegovi, když míříme do davu lidí ve vyprodaném hlavním sále, abychom euforii, která stříkala ze všech stran, nasáli. Stojíme někde uprostřed, před námi je jedno pódium, za námi druhé. Každý z umělců měl vlastní stage a pod ní stovky fanoušků, kteří měli jediný úkol – být natolik hlasití, aby jim zajistili vítězství.
Koncept akce, nazvané Red Bull SoundClash, byl postavený tak, že sami fanoušci rozhodují o tom, kdo takzvaný battle vyhraje. Tak jako tomu bylo v dřevních dobách, kdy byl freestyle v kurzu. Čím hlasitější fanoušci byli, tím více bodů interpret dostal. Nerozhodoval o tom přitom sluch poroty nebo někoho dalšího, ale hlukoměr, který hladinu intenzity zvuku měřil.
Jakmile tedy oba umělci odehráli na přeskáčku svou písničku, hlavy lidí se zvedly ke stropu a na povel se začalo skandovat, řvát, pištět, bučet. Prostě dělat cokoliv, co by přidalo pár decibelů k dobru Resta, nebo Redzeda. Rozhodovalo se v pěti kolech, tudíž zaznělo pět soutěžních skladeb – a bylo tak pět příležitostí si pořádně zajásat. A posunout svého favorita k vítězství.
Randál, který jsme zažívali, se těžko popisuje, Apple Watch mě ale pravidelně upozorňovaly na to, že jsem „v prostředí se zvýšenou hladinou hluku“. A že bych asi měl odejít, aby to na mně nezanechalo následky. Omlouvám se Applu (i mé ušní a krční), ale nikdo by mě z parket nedostal. Jednak proto, že jsem toho chtěl být součástí, jednak proto, že by to kvůli menšímu davovému šílenství ani nešlo.