One Man Show byl původně docela nenápadný internetový pořad, zaměřující se na rozhovory se známými lidmi českého showbyznysu. Od roku 2015 pak přišla velká změna, když se z One Man Show stala velká hra na diváky i všechny ostatní a z jeho autora samotného, věčného šprýmaře Kazmy Kazmitche, se stala čím dál tím prominentnější tvář internetu. Ačkoliv se mohlo zdát, že dny největší slávy má v tomto ohledu za sebou, nový film Onemanshow: The Movie demonstroval pravý opak. Utrhnul si nejúspěšnější domácí premiéru v historii.

O filmu se přitom přes zprávy o masivních předprodejích dlouho nevědělo, zda vůbec existuje. Jeho děj byl zahalen tajemstvím, oficiální synopse obsahovaly nanejvýš vágní zmínky o „nabourávání dosud zaběhnutých pravidel kinematografie“ a i trailer vyvolával otázky, zda jde o upoutávku na film, nebo jeden velký podvod. Všeobecné zmatení umocnil ještě trailer na historický válečný snímek Tajný zákop, který se ukázal jako zcela fiktivní.

Co to vše dohromady znamenalo? Na jedné straně nevyhnutelné zklamání části publika a kritiky, na druhé pocit, že u toho diváci nesmějí chybět. Jen za čtvrtek tajemnou novinku vidělo 130 tisíc diváků, což by samo o sobě stačilo na velice dobrý první víkend. Nakonec se číslo nicméně vyšplhalo až na neuvěřitelných 291 tisíc a k tržbám přes 54 milionů korun, což z premiéry Onemanshow: The Movie činí zdaleka nejúspěšnější start novodobé české historie.

Dosavadním rekordmanem byla pohádka Anděl páně 2 z roku 2016, Kazmova show ji ale zcela zadupala do země, když její návštěvnost překonala o více než 100 tisíc diváků. Ve stejné hladině kolem 170tisícového až 180tisícového publika se pohybují také ostatní české hity jako komedie Ženy v běhu (177 tisíc) nebo Vyšehrad: Fylm (173 tisíc).

Onemanshow: The Movie se tak stal jediným domácím titulem, který dokázal skutečně konkurovat i největším hollywoodským hitům. S přehledem porazil Avatar: The Way of Water (242 tisíc diváků), Harryho Pottera a relikvii smrti – 1. část (246 tisíc) i Padesát odstínů šedi (254 tisíc). Kazmově marketingu dokázali odolat jedině Avengers: Endgame – globálně druhý nejúspěšnější film v dějinách.

A o čem že vlastně veškerý povyk byl? Na to není tak docela jednoduchá odpověď. Sám Kazma, vlastním jménem Kamil Bartošek, v nedávném rozhovoru poznamenal: „Můžu všechny ubezpečit, že 17. srpna v českých kinech všichni uvidí opravdový, plnohodnotný, stominutový film.“ Neodpustil si ale další znejišťující poznámku: „Vypadá to jako film, tváří se to jako film, podle mě to bude muset být film. Dokonce to má přídomek The Movie, to nemůže být přece nic jiného.“

Skutečně nešlo o jednu velkou hru – když diváci usedli do sálů, na velkém plátně před nimi proběhl sto minut dlouhý snímek s herci, postavami, příběhem, hudbou a vším, co ke kinematografické zkušenosti patří. Ke konvenční podívané ale má Onemanshow přesto poměrně daleko – aniž bychom zabíhali příliš do detailů, ve výsledku jde o z většiny fiktivní film, který si ovšem neustále hraje s tím, kde fikce končí a začíná skutečnost. A naopak.

Nejde o tak docela originální koncept, který dá v určitých ohledech vzpomenout například na mockumenty s Boratem Sashy Barona Cohena nebo domácí Český sen. Kritiku novinka v tomto ohledu příliš nepřesvědčila, jelikož snímek často naráží na limity vlastního konceptu, působí nesoudržně a jeho zápletka nedává valný smysl. Nakonec je to ale ještě o něčem trochu jiném.

Jak totiž správně zaznělo už v upoutávce, Onemanshow je film, který nekončí v kině a Kazmova hra jím vlastně teprve začíná. Diváci totiž spolu se vstupenkou dostanou soutěžní kartu, která má spolu s deseticiferným heslem odemknout trezor umístěný někde v Praze. Ten, kdo ho na základě indicií skrytých napříč snímkem úspěšně otevře, získá milion dolarů. Ale bude to tak opravdu? Kdo ví.