Pokud se podíváme na křivku vývoje cen energií za poslední rok, zjistíme, že právě na jaře loňského roku začala nabírat vzestupný trend, který trval a výrazně zesiloval až do konce léta. Podle Pavla Farkače, manažera rozvojových a transformačních projektů a analytika energetické skupiny Sev.en Energy, se jednalo o výsledek střetu dvou faktorů. Na jedné straně stály dopady snah o dekarbonizaci evropské energetiky, na straně druhé pak hrozba nedostatku plynu v důsledku válečného konfliktu na Ukrajině. V posledních měsících se vývoj cen uklidnil, co máme ale čekat dál?

Dekarbonizační snahy napájet Evropskou unii energií z čistých zdrojů v posledních letech zvedaly ceny emisních povolenek, což prodražovalo provoz elektráren na fosilní paliva. Ty mají v Evropské unii stále zásadní vliv na cenotvorbu. Produkce řady z nich proto byla v souladu s požadavky na ekologičtější provoz snižována, adekvátní náhradní zdroje však chyběly.

S covidem pak přišel útlum, který se promítl i do snížení spotřeby energie, což vyvolalo dojem, že té z obnovitelných zdrojů je dostatek. Ale nebyl, jak se ukázalo v momentě, kdy se soukolí světa dalo opět do pohybu. Do práce se tak musely dát záložní plynové elektrárny, jejichž produkce se prodražila nejen cenou emisních povolenek, ale také událostí, kterou nemohl nikdo predikovat. Válečný konflikt na Ukrajině vyvolal hrozbu nedostatku plynu na trhu, což způsobilo jeho zdražování. Plyn přitom cenu elektrické energie zásadně ovlivňuje, a pokud roste jeho cena, roste také cena elektřiny.

Důsledky těchto událostí již všichni známe. Ceny energií byly natolik rekordní, že vláda rozhodla přistoupit k jejich zastropování. Jak ale bude situace vypadat během letošní zimy a jaký vývoj na trzích s energiemi můžeme očekávat do budoucna? Nad českou energetikou visí otazníky, říká Pavel Farkač v rozhovoru pro CzechCrunch.

Zkusme nahlédnout do budoucnosti. Hrozí podle vás to, že se i letos bude opakovat scénář růstu cen z minulého roku?
Už bych rozhodně neočekával takové vyšponování cen na trhu se zemním plynem, jaké jsme viděli v uplynulém roce. A neroste-li cena zemního plynu, neporoste ani cena elektřiny. Je to dané zejména tím, že v loňském roce byl cenový výkyv způsoben důvodem, že nikdo nevěděl, co bude. Letos už to tak není. Letos víme, že s plynem z Ruska se nedá počítat, to znamená, že se reálně hledají jiné dodavatelské trasy, respektive se už našly.

Z jakých lokalit budeme dovážet jako náhradu zkapalněný zemní plyn, tedy LNG, a jak se to projeví na jeho ceně?
Bude to z Kataru, Spojených států, Ázerbájdžánu a dalších zemí. Kritické v tomto ohledu bude, kolik budeme mít LNG terminálů. Zde Německo a Polsko předčily samy sebe a rozvoj tamní LNG infrastruktury je ohromný. Takže sem budou mířit tankery s LNG, které sice mají oproti puštění plynu do trubky významně větší emisní stopu, ale díky tomu bude plynu dostatek, byť už nikdy nebude za původní „ruské“ ceny. Jeho cena bude globální, my ji budeme přejímat a přetahovat se s Asií o to, kdo zaplatí víc. Plyn tedy budeme mít dražší, ale nebude to pětinásobně či desetinásobně. Oproti původním cenám za ruský plyn to bude odhadem dvojnásobek.

Jak by měl tedy nyní postupovat spotřebitel? Měl by vyčkávat, případně fixovat, pokud může?
Minimálně tzv. spotové ceny, tedy okamžité ceny energií, budou v zimních měsících dražší a v letních měsících levnější tak, jak bude v létě relativně zadarmo energii vyrábět slunce a v zimě zase elektrárny spalující fosilní zdroje platící povolenky. Nicméně když spotřebitel uzavírá smlouvu, má většinou ambici uzavírat ji alespoň na rok, dva či tři dopředu, aby měl cenu nějakým způsobem zafixovanou. V tomto ohledu nemají spotové ceny až takový vliv, protože i dodavatel energie kouká na to, jak se bude trh vyvíjet ve dvouletém či tříletém horizontu. A zde se domníváme, že ceny budou postupně klesat. Pokud tedy někomu aktuálně končí fixace, dá se doporučit zafixovat produkt třeba na rok. A za rok přejít například na tříletou fixaci.

Optikou dneška před sebou máme zimu, kdy je určité riziko nedostatku zemního plynu, protože LNG terminály ještě nemají vybudované potřebné kapacity. V některých evropských zásobnících je ještě ruský plyn, ale jakmile o tento poslední polštář zemního plynu z Ruska přijdeme, je otázkou, zda paliva bude dostatek. Zima před námi je tak ještě s otazníkem, ale od roku 2024 se trh zase vyrovná a ustálí. A tehdy bude rozhodně smysluplné nechat si nabídnout co nejnižší dvouletý či tříletý fixovaný kontrakt.

Zastropování cen energií byl podle vás správný krok? A jak celkově hodnotíte přístup vlády k energetické krizi?
Specificky v České republice jsme měli problém v podobě pádu dodavatele Bohemia Energy, který zničehonic nechal milion klientů bez energie. Konsekvencí bylo, že dodavatelé poslední instance neměli jinou možnost než pro tyto zákazníky skoupit elektřinu z trhu za tak vysoké ceny, které tehdy byly. To byl specifický problém. A je otázka, zda se neměl řešit určitými sociálními opatřeními v podobě nějakých voucherů na elektřinu pro postižené spotřebitele, či jinou cílenou pomocí. Na druhé straně bychom tu ale roztáčeli morální hazard a ukazovali trhu, že je vlastně možné brát spotřebitele, tedy voliče, jako rukojmí. A to také není dobrý signál.

Obecně si myslím, že čím méně vlády zasahují do trhu, tím lépe. Rozhodně v tomto případě by asi bývalo bylo nejefektivnější přijít se selektivními opatřeními. Tedy mít jasně vydefinované skupiny těch nejzranitelnějších zákazníků. To znamená seniory, typicky domácnosti s jediným živitelem a podobně. Čili podobným způsobem zacílit podporu. Ale plošná podpora na ceny elektřiny ve výsledku znamená, že přestože by řada domácností bývala zvládla více šetřit, najednou díky cenovému stropu nemusela. A nutno říci, že jsem se zatím nesetkal s mnoha případy, kdy by elektřina byla vyloženě nedostupnou komoditou. Stále s ní nešetříme tolik, kolik bychom mohli.

Dává vám stále smysl, aby domácnosti nadále kladly maximální důraz na energetickou soběstačnost a vybavovaly se solárními panely a dalšími zdroji obnovitelné energie?
Zde je moje hodnocení trochu subjektivní, protože si myslím, že jak na národní, tak i úrovni domácností se vždy vyplatí spoléhat na to, co je doma. Jestli má kdokoliv finanční prostředky k tomu, být sám sobě dodavatelem energie, tak je to určitě volba, kterou lze doporučit. Logicky pak ale dává smysl uvažovat nejenom o fotovoltaice, ale také o akumulaci, tedy baterii, díky které dokáže domácnost využívat energii z panelů i během nočních hodin. Takže obecně je to už jenom z bezpečnostního hlediska doporučitelná varianta. Nicméně čtvrt milionu na fotovoltaiku v běžném rozsahu stále není výdaj, který by si dokázala většina českých domácností pohodlně dovolit, nehledě na to, že řada českých rodin žije v panelových bytech, kde je instalace fotovoltaiky v podstatě nemožná.

Jak již bylo zmíněno, právě solární energie by měla v energetickém mixu České republiky hrát stále důležitější roli na úkor energie získávané ze spalování uhlí. Od něj se chce vláda odklonit v roce 2033. Je to podle vás reálné?
To ovlivní v první řadě ČEZ, protože je stále suverénně dominujícím výrobcem elektřiny v České republice a dominujícím výrobcem elektřiny z uhlí. Pokud tedy bude ČEZ v roce 2030 nebo v roce 2033 bez uhlí, tak to bude mít zásadní konsekvence. Na druhou stranu vidíme, že za poslední dva roky nevypnul žádnou elektrárnu, naposledy to byly elektrárny Prunéřov I a Mělník III, což jsou v celkově instalované kapacitě stále ještě zdroje, které dovedeme v Česku postrádat. Čili jejich vypnutí nemělo vliv na ceny elektřiny, ani na její dostatečnost. Aktuálně je to tedy sázka na kroky ČEZu. Pokud se budeme držet toho, že ČEZ v roce 2030 plánuje ponechat zhruba dvě nebo maximálně tři elektrárny na uhlí a do té doby neplánuje vystavět žádné nové zdroje, které by svou výrobou odpovídaly odpadlé výrobě těchto utlumených zdrojů, tak bych začal být nervózní, zda energie bude dost. Protože, jak jsme se bavili na začátku, tisíc postavených megawattů ve fotovoltaice není totéž, co tisíc megawattů v uhelné elektrárně.

Je to tedy v zásadě o tom, že pravděpodobně v České republice tempo útlumu uhelných zdrojů nebude následováno výstavbou jiných kapacitně odpovídajících zdrojů. Dneska nestavíme nic v plynu, stavíme velmi málo obnovitelných zdrojů a plánujeme utlumit gigawatty v uhlí. V první polovině třicátých let máme velký otazník nad tím, zda si jako Česká republika budeme schopni vyrobit dost energie pro vlastní potřebu.

Jaká je tedy podle vás ideální cesta, kterou by se měla v otázce energetiky Česká republika nyní vydat?
Česká vláda udělala sebevědomý a správný krok, když rozhodla o výstavbě nového jaderného zdroje. Udělala správný krok, když nastavila podporu malým i velkým obnovitelným zdrojům. Ale stále chybí hrozně důležitý mezičlánek, který řeší období, kdy obnovitelné zdroje nevyrábí. To jsou přesně ty zimní měsíce, kdy najednou velké fotovoltaické elektrárny negenerují, nemá je co nahradit a v síti chybí energie. Dnes je tou náhradou uhlí, ale když uhlí v roce 2030 nebo 2035 být již nemá, tak co to tedy má být? To je podle mě velký dluh vlády. Je nutné říci, zda uhlí má ještě 15 let perspektivu, nebo s uhlím končíme.

Několikrát jste zmínil jádro. Jaká je jeho budoucnost v energetickém mixu ČR? A může být řešením problémů, které popisujete, nový blok v Dukovanech?
Kdokoliv, koho se v odborné obci zeptáte, vám řekne, že nový jaderný zdroj bude vyrábět nejdříve ve druhé polovině třicátých let. Bude-li se tedy utlumovat větší množství dosavadních kapacit, jádro není řešením. Pokud budeme stavět další bloky, tak už jsme ve čtyřicátých letech atd. Čili jádro svou roli v českém energetickém mixu má, měl by ovšem být jasně stanoven harmonogram, případně i výstavba nových zdrojů. A měli bychom i definovat, jak budeme přistupovat k malým modulárním reaktorům, které mají výkon třeba jen desetiny jednoho bloku v Temelíně. A předpokládá se tedy, že i nižší bezpečnostní rizika. Zatím se totiž ukazuje, že nebudou mít úplně snadnější podmínky než ty velké. Prozatím všechny povolovací orgány nahlíží na jejich povolovací a bezpečnostní proceduru stejně jako u velkých jaderných elektráren. Zatím se tedy nenaplňuje příslib snažší výstavby tohoto zdroje energie.