Když se okolo roku 2011 připojil pod přezdívkou Slush na internetové fórum Bitcointalk.org, patřil do malé skupiny asi dvou tisíc nadšenců na celém světě, které myšlenka nejznámější – a později průkopnické – kryptoměny zaujala. Dnes je Marek Palatinus jednou z největších osobností kryptoměnové komunity a vytvořil bezpečnostní standard pro hardwarové kryptopeněženky. Ve svém oboru je něčím, čím byl Apple pro chytré telefony. Ostatní ho už jen následují.

Produkt, který vytvořil se svým byznysovým parťákem Pavolem „Stickem“ Rusnákem, nazval jednoduše Trezor a původně myslel, že prodá maximálně několik tisíc kusů. Dnes je jich po světě přes milion, konkurence ho kopíruje – a navíc je to byznys, který slušně vynáší. Loni při obratu 1,4 miliardy korun vydělal v čistém bezmála 600 milionů korun. Předloni to bylo ještě více.

O tom, v jakých podmínkách projekt vznikl, mluvil Palatinus v Investičním podcastu Vojty Žižky, který si můžete pustit na přehrávači níže. Ačkoliv dnes je Slush jednou z nejuznávanějších osobností české kryptoscény, když celá idea bitcoinu začínala, vlastně jí příliš mnoho šancí nedával. Jakožto odvěký nadšenec do všeho technického ho ale přesto dost zajímala a hledal způsoby, jak nově vznikajícímu fenoménu pomoct.

Vývoj hardwarové peněženky začal v roce 2012, rok poté, co se v Praze uskutečnila vůbec první bitcoinová konference na světě. Kolem bitcoinu, který ještě tehdy nedoplňovala žádná jiná kryptoměna, v podstatě neexistovala žádná infrastruktura jako burzy, směnárny nebo jednoduché způsoby, jak ho nakoupit. Existoval jen kód, který navíc nebyl okomentovaný, a dvě fóra s řádově tisícovkami lidí.

Vstupní bariéra do kryptoměnového světa tak byla dlouhá a Palatinovi podle jeho slov trvalo rok, než vůbec do hloubky pochopil, jak celý systém funguje. Tím spíš pak byly pramálo řešeny pokročilé problémy, například bezpečné skladování bitcoinu.

„Chtěli jsme vyřešit vlastní problém, který jsme viděli kolem nás. Vypustili jsme produkt a až postupně se na to věci začaly nabalovat. Byli jsme strašně naivní, neměli jsme vůbec žádný podnikatelský plán a s.r.o. jsme založili až ve chvíli, kdy nám účetní řekla, že bez něj exportovat opravdu nepůjde,“ popisuje Palatinus.

Nepravdivá, avšak široce rozšířená legenda říká, že Palatinus začal Trezor tvořit poté, co přišel o tři tisíce bitcoinů. Respektive, majetek, který by měl dnes cenu dvou miliard, skutečně ztratil, ale přímým impulsem k vytvoření Trezoru to nebylo. Podle svých slov o tom už dnes nepřemýšlí. „Nejde to vůbec brát dnešní optikou. Koupil jsem si třeba ponožky za 80 bitcoinů, 82 s poštovným,“ směje se.

Připomíná, že byly doby, kdy jen málokdo věřil, že bitcoin v ceně překoná dolar, deset dolarů nebo sto dolarů. Slavila se každá hranice, která z dnešního pohledu vypadá komicky. „Při pohledu na graf to vypadá, že cena šla roky do strany a pak se to jednou utrhlo. Ale tak to nebylo. Byly tam také výkyvy,“ vzpomíná Palatinus.

Kód k softwaru Trezoru v začátcích zkrátka tvůrci sdíleli online, lidé ho komentovali a začali používat. Když přišel čas na výrobu fyzického hardwaru, dávali si ambice v maximálně několika tisícovkách kusů, které rozdají po komunitě. Externí výrobce se tehdy s bitcoinovými nadšenci ovšem vůbec nechtěl bavit, pokud by dávka nebyla alespoň třicet tisíc kusů.

„Samozřejmě jsme to odkývali a řekli, že třicet tisíc určitě bude. Ale vnitřně jsem tomu opravdu moc nevěřil,“ vzpomíná Palatinus. Tím pádem ale začaly v novém byznysu zásadně růst náklady na materiály, protože hardware se – na rozdíl od softwaru – jednoduše nedal dělat na koleni.

Lupták a Palatinus alias Stick a Slush se tak rozhodli pro komunitní crowdfunding na Kickstarteru. Podporu od podobných nadšenců by měli, ovšem narazili na institucionální nevoli ze shora, právě ze strany Kickstarteru, který řekl, že jejich projekt na své stránce nechce. Zajímavé je, že se tvůrci Trezoru nedozvěděli, proč se tak stalo.

„Kickstarter pokládal stále absurdnější otázky o tom, jak Trezor funguje, až nám nakonec došla trpělivost. Dodnes nevíme, proč jsme jim leželi v žaludku,“ popisuje Palatinus příhodu, na níž se dá dobře ilustrovat nevýhoda online světa s centralizovanými institucemi.

Nakonec se tak zavřel na pár dní k počítači a nakódoval vlastní e-shop, kde si mohli bitcoinoví nadšenci Trezor předplatit. Začala tak cesta neustálého vylepšování a iterování softwaru s cílem co možná největší bezpečnosti. Byl zaveden dnes již celým trhem protkaný standard takzvaného recovery seedu. Znamená to, že každý nový Trezor ukáže při spuštění čtyřiadvacet náhodných slov. Ty si má uživatel opsat na papír a použít v případě, že ztratí nebo zničí svou fyzickou schránku, aby je přenesl na jinou. „O své bitcoiny tak nepřijde, i kdyby Trezor přejel parním válcem,“ uzavírá.