Bill Gates nejen hodně čte, ale taky hodně píše. A i když už má za sebou knihy o tom, co nás možná čeká, jak se poučit z pandemie, jak se vyhnout klimatické katastrofě nebo jak se propojují byznys a technologie, s vyprávěním vlastního příběhu si dal na čas. Dnes ale jeho paměti konečně vychází – jmenují se Zdrojový kód a jak zakladatel Microsoftu tímto názvem naznačuje, popisuje v nich to, co jeho samotného formovalo. A jak se stalo, že devatenáctiletý kluk, který začal programovat ve třinácti – což ovšem bylo na konci šedesátých let (!) –, spoluzaložil firmu, co doslova a do písmene pomohla změnit svět.

Dneska tohle tvrzení může znít možná až příliš silně, protože počítače nebo jiná chytrá zařízení používáme skoro všichni a dost se nás už do světa, kde Microsoft existoval, narodilo. V současnosti je z téhle firmy taky symbol korporace, v některých odvětvích ji převálcovala konkurence a Bill Gates ji už dávno neřídí.

Přesto to byli právě dva zakladatelé této společnosti a jejich kamarád, kdo v roce 1975 napsali první software pro první takzvaný mikropočítač Altair (mikro proto, že nezabíral celou místnost) a pomohli tak nakopnout rozjíždějící se technologickou revoluci. A můžete mimochodem třikrát hádat, kdo stvořil programovací jazyk Applesoft, na němž běžel jeden ze svaté trojice prvních domácích počítačů Apple II…

Jak se tohle všechno dělo, se dočtete v právě vydaném Zdrojovém kódu, ale až v jeho závěrečných kapitolách. Bill Gates to vzal, jak se říká, od podlahy a své paměti začíná už v raném dětství, kdy střídá popis toho, jak jeho matka varovala učitele ve školce, že to s ním bude náročné, s historií svých předků. Ale neděste se, zastaví se už u praprarodičů. Jeho vyprávění je ale poutavé, a tak i když v této části knihy vykresluje dobu od té dnešní opravdu hodně vzdálenou, dokáže vás přenést do Seattlu na začátku dvacátého století jako by nic a podat zajímavou, historicky-sociologickou studii alespoň části tamní společnosti.

Vedle toho je z prvních kapitol cítit také hluboký sentiment a vděk vůči rodině, jejíž cílevědomý, ale podle všeho taky láskyplný přístup k výchově Gatese dovedl až do dobu, z nějž po mnoho let opanoval pozici nejbohatšího a nejúspěšnějšího muže světa. Ve Zdrojovém kódu například popisuje, jak ho jeho babička při hraní karet nenápadně navedla k tomu, že se dají „počítat“. Což ho už jako malého prý utvrdilo v tom, že s intelektem a dostatečně vytrénovaným mozkem se dá ve světě dosáhnout ledacos.

Hodně místa pak zabírá popis vztahu s jeho matkou. Mary Maxwell Gatesová byla silná a ve své době velmi emancipovaná a úspěšná žena. O úspěších svých dětí měla ale jasné představy, jež se ovšem tak úplně neshodovaly s tím, jak to viděl její syn. Otec Bill byl o poznání smířlivější, vztahu všech tří ale podle Gatese stejně nejvíc prospělo, když jim psycholog, k němuž ho jako malého a vzpurného kluka zavedli, řekl, ať mu dají volnost. Že nad nimi stejně vyhraje. A tak mu ji rodiče dali.

K onomu psychologovi dovedlo Gatesovi nejen zlobení jejich syna, ale také jeho zvláštní chování, které vycházelo z toho, že si už velmi brzy začal uvědomovat své mentální schopnosti. Gates to nijak nedramatizuje a věcně píše o tom, jak mu ve škole došlo, že je chytřejší než ostatní, jak zjistil, že se velice rychle dokáže naučit, co potřebuje, a neučil se to, co ho nezajímalo (což právě dělalo vrásky jeho matce). A že měl celkově problém pochopit, proč by měl poslouchat dospělé, třeba paní učitelku, jenom proto, že je dospělá, když toho ví pravděpodobně míň než on.

Jak Gates shrnuje jednou jedinou větou v závěru Zdrojového kódu, v současnosti by mu lékaři nejspíš diagnostikovali autismus, on ale vyrůstal v jiné době a se svou odlišností se popasoval po svém. Dočíst se tak můžeme o tom, jak ze sebe dělal třídního šaška, chodil do skauta, hrál v divadle anebo ještě na střední programoval.

Tomu se nejdřív věnoval ze zábavy, rychle ale s přáteli, mezi které se sice poměrně komplikovaně, ale brzy, zařadil i jeho starší spolužák Paul Allen, stvořili mzdový program nebo rozvrhový software pro svou školu či jak pomáhali energetické firmě vymyslet software na hlídání plynulého dodávání elektřiny. Během studia střední školy.

Románový spád pak Zdrojový kód získává ve své poslední části, kdy Gates popisuje své roky na Harvardu, než z něj odešel, aby se naplno věnoval Microsoftu. To je právě ona doba, kdy se objevil Altair a Gatesova a Allenova firma si říkala ještě Micro-soft…

Proč pomlčku s Allenem nakonec z názvu vynechali mimochodem Gates ve své knize vtipně komentuje. Odlehčený a zábavný tón jí je navíc vlastní po celou dobu, díky čemuž se jednak dobře čte, jednak je příjemně uchopitelná pro kohokoliv, kdo se bude o Gatese zajímat.

Ano, čteme vzpomínky muže, který pomohl osobním počítačům k vám domů a vydělané miliardy dnes rozdává prakticky po celém světě, zároveň se mu ale i z pozice „moudrého strýčka Billa“ podařilo vytvořit i pro běžného člověka představitelný obraz někoho, kdo má sice super mozek a dokázal ho využít způsobem, jako málokdo, ale taky je pořád jen člověkem se všemi našimi chybami, touhami a pochybnostmi. Nebo láskou k rychlým autům a hovězím řízkům s křupavou strouhankou.

Gates se nijak netají tím, že vždy věřil svým intelektuálním schopnostem, s pokorou a sebekritikou, které už jistě patří k jeho věku, ale sympaticky popisuje a komentuje, že se mnohdy choval… jako floutek a reflektovat to dokázal až časem. Ostatně vedle poznámky o autismu otevřeně přiznává, že sociální dovednosti se učil až v pozdějším věku a výrazně mu k tomu pomohla až jeho vlastní rodina.

A taky že to, co dokázal, zvládnul i díky tomu, komu, kam a v jaké době se narodil. Coby bohatý bílý muž – což jsou jeho vlastní slova – zkrátka připomíná, že zazářil v době, kdy nikdo jiný než bohatí bílí muži moc zazářit nemohl. Jeho vzpomínky jsou samozřejmě jednostranné a jistě taky časem obroušené a chybí jim vhled do toho, jak uvažovaly všechny ty osobnosti, které Gatesův život i kariéru určovaly, to je ale daň, kterou platíme za každou autobiografii.

Své vyprávění končí Gates v době, kdy Microsoft vyhrál důležitý spor s výrobcem Altairu, společností MITS, jež blokovala šíření jeho produktů i mezi další výrobce. Dostojí tedy opravdu tomu, co si předsevzal v názvu a na zhruba čtyř stech stránkách popisuje, co vedlo k bodu, kdy Microsoft začal psát historii.

Co se dělo pak, je známé, nicméně o to, jak to probíhalo Gatesovým pohledem, bychom přijít neměli – v závěru totiž slibuje, že ke svým aktuálním pamětem dopíše ještě dva díly. Zatím si ale musíme vystačit se Zdrojovým kódem, který v originále vychází právě dnes. Už za dva dny, ve čtvrtek 6. února, ale do knihkupectví dorazí i český a slovenský překlad od nakladatelství Práh.