Vybrat si v právě skončené druhé řadě Rodu draka – která bavila, i když finále moc nenadchlo – mezi Černými a Zelenými pro vás nejspíš nebylo kdovíjak těžké. Ani jedna strana nejsou žádní svatoušci, ale jen jedna je nacpaná k prasknutí slizkými, hnusnými, krutými a celkově strašnými postavami. Jenže! Právě to je nakonec udělalo mnohem zajímavějšími.

Promiňte, právoplatná královno týmu Černých. Fandíme vám a váš nárok na trůn nezpochybňujeme – ale Zelení jsou zábavnější. Což tedy rozhodně neznamená sympatičtější. Z velké části nás druhá série Rodu draka na streamovací službě Max potěšila právě díky nim. Ale bez chyb rozhodně nebyla. Když už se po pozvolném začátku rozjela, tak v závěru nepříjemně zpomalila. Namísto rozhoření plamenů války jen škádlila pár ohýnky. A ze scénáře jsme si občas ťukali na čelo.

Napínal i překračoval hranice uvěřitelnosti, některé dějové linky se odehrávaly zcela odtrženě od zbytku seriálu. Třeba Daemonovo šílenství v Harrenově. I když bylo samo o sobě až shakespearovské, v osmidílné sérii se zbytečně natahovalo a ztrácelo spojení s hlavním dějem. O tom, jak si obě královny jen tak jezdí sem a tam mezi ostře střeženými hrady radši ani nemluvme. Anebo o počtu scén, kdy lord Velaryon s někým hovořil na stále tom stejném místě v přístavu.

A hlavně od finále další sezony Rodu draka jsme toho čekali víc. Druhá řada prequelu Hry o trůny především díky svému (ne)zakončení působila spíš jako dlouhatánský trailer na sérii třetí. Bavila, a to místy opravdu hodně. Jenže poslední epizoda měla přinést mnohem víc uzavřených dějových linek a mnohem méně cliffhangerů.

Ale Rod draka má to štěstí, že do velmi zábavných výšin ho posouvají jeho postavy. Kterým jste fandili vy? My jsme vybrali tyto:

Aegon

Nejprve otravný a odpudivý floutek, který dával vzpomenout na Joffreyho ze Hry o trůny. A který si víc než trůn zasloužil výprask. Targaryenský panovník z Wishe („Aegon Dračí srdce? Aegon Dračí péro!“). Pak šikanovaný chudák. A taky zádumčivý melancholik, kterého z deprese jen na pár chvilek vytáhlo jeho pouto s milovaným drakem. Nakonec oběť až příliš doslovného syndromu vyhoření. Nejzajímavější vývoj a nejlepší postava druhé řady Rodu draka.

---

Ser Criston Cole

Ne, vážně. Však jsme říkali, že nejzajímavější neznamená nejsympatičtější. Ser Criston je jako neoblíbený spolužák, co učitelovi připomene, že jste měli psát písemku. Člověk, u kterého vůbec nikdo neví, kdo a proč ho pozval na párty. Na co sáhl, to zkazil. Škoda, že s přibývajícími epizodami už nedostával prostor. Určitě by zase opomenul své povinnosti/ohrozil něčí život/zachoval se jako největší ubožák. Je osvěžující sledovat dobře zahranou, ale fakt otravnou a negativní postavu. 10/10 would hate again.

---

Rhaenys

Většina šlechticů jsou v jádru zakomplexovaní chudáci. Rhaenys se královnou Sedmi království nestala, ale byla nekorunovanou panovnicí druhé sezony Rodu draka. Kam se na její rozvážnost i rozhodnost – a odvahu! – hrabe většina mocných pánů a paní Západozemí. Jak jsme nesnášeli Colea, o to víc jsme drželi palce jí. Až do samotného konce.

---

Aemond

Co mu chybí v počtu očí, to nahrazuje čirým zlodušstvím. Když už máte být pořádný zm…etek, tak přesně takový. V místy až realistickém či pseudohistorickém (jasně, sem si dosaďte ty největší uvozovky, co vás napadnou) pojetí seriálu by mohl působit jako béčková karikatura z laciného fantasy. Ale místo toho je to mrazivý padouch, kterého je z pozice diváka snadné nenávidět i milovat. A Vhagar je pořádná bestie.

---

Daemon

Jo, spoustu času připomínal zmateného Johna Travoltu v oblíbeném gifu z Pulp Fiction. V Harrenově se rozhodně neměl v halucinacích zmítat tak dlouho. Jenže Matt Smith to hraje dobře. Skoro jako by už někdy egoistické princátko ve stínu své manželky a panovnice ztvárnil! Jeho scény navíc byly důvod vrátit do seriálu Paddyho Considinea neboli Viseryse, který byl králem doslovným i hereckým v první řadě.

---

Simon Strong

Toho jste nečekali, co! Správce Harrenova vedle všech těch epických megadramat a jejich psychopatických účastníků působil jako balzám na duši. Obyčejný a dobře živený chlapík, co má rád zvěřinu s kapustou a hráškem (bez rybízu, bohužel) a klid. Pravda, snad v každé druhé scéně jsme se o něj báli, ale dopadlo to dobře. Sedm království by potřebovalo méně Daemonů a Aemondů a mnohem více Simonů Strongů. Na pohodový a kutilsko-kulinářský spin-off toho, jak zvelebuje Harrenov, bychom se na Maxu klidně podívali!

---

A co královny a draci?

Popravdě, čekali jsme od obojího víc. Emma D’Arcy je dobrá herečka, ale její Rhaenyra v osmi epizodách jen stála v královské síni a vymýšlela důvody, proč se z ní nehnout. Její zelený protějšek Alicent se ztrátou moci ztratila i větší přínos pro příběh. Ale jako čím dál zajímavější postava se jeví Aegonova sestromanželka Helaena, která ze svého snového světa ve finále neváhala pořádně srazit hřebínek dokonce i Aemondovi.

Draci čelili jiným problémům. Když už na obrazovce byli, stálo to za to. Jenže rozpočet Rodu draka nám tuhle radost omezoval. Každopádně seriálu se i tak skvěle daří je ukazovat jako devastující zbraně hromadného ničení i coby mazlíčky oddané svým pánům. Když vyletí Vhagar do oblak, tak víte, že je zle. Když Sluncežár dloubne čumákem do Aegona, tak je vám dvojnásob líto toho, co následuje…

A líto je nám i toho, že další série skončila. Navzdory scénáři, který často skřípal, a tempu vyprávění, které připomíná draka po sežrání stáda krav. Třetí řadu Rodu draka nejspíš můžeme čekat zase za dva roky. Vyhlížíme ji ale i trochu s obavou. Druhá sezona toho moc nevyřešila, tak aby toho ta následující nemusela v pár epizodách stíhat přece jen až moc. Jak už tvůrci potvrdili, víc než čtyři sezóny seriál nedostane.

No a jestli máte rádi fantasy, třeba už za tři týdny dáte šanci jiné adaptaci knižní předlohy. Jen G. R. R. Martina vyměníte za J. R. R. Tolkiena. Tedy jestli vás první řada Prstenů moci neodradila úplně. Druhá začíná už 29. srpna. A aspoň podle traileru nové Rings of Power slibují zlepšení.