Kdo si dnes ve svém telefonu otevře aplikaci Portál občana, dost možná si už ani nevzpomene, jak vypadala interakce se státem na přelomu tisíciletí. V roce 2000 to byl svět, ve kterém veřejná správa fungovala primárně na papíře, úřední hodiny byly svaté a procesy měly osobní, často až intimně byrokratický charakter. Už tehdy ale probíhala tichá revoluce zahájená v roce 1997 na Ministerstvu obrany – nasazení informačního systému GINIS, který běžel ještě na operačním systému MS-DOS.

Byl to jeden ze stěžejních momentů, kdy se začal rozmotávat pomyslný „gordický uzel“ kolem digitalizace české veřejné sféry. Dnes, o čtvrt století později, stojí Marek Řezáč, ředitel pražské centrály společnosti Gordic, před mnohem zásadnějším evolučním skokem.

„Stojíme na prahu transformace, která je nesrovnatelná s čímkoli, co jsme dosud zažili. Umělá inteligence přestává být podpůrným nástrojem a stává se páteří fungování moderní veřejné správy,“ předpovídá Řezáč ve svém novoročním zamyšlení nad budoucností eGovernmentu.

Od diskety přes roboty k AI agentům

Pohled do zpětného zrcátka je v kontextu českého eGovernmentu fascinující jízdou plnou napínavých zvratů a postupných větších či menších vítězství. Zatímco první dekáda nového milénia přinesla spíše opatrné experimenty, skutečný zlom přišel s projekty, jako je síť Czech POINT (2007) nebo Datové schránky (2009).

Ty se staly digitálním pilířem státu, na kterém stavíme dodnes. „Digitalizace nebyla revolucí přes noc. Jednalo se o postupné evoluční kroky, které na sebe logicky navazovaly a postupně si nacházely své místo jak v systému, tak v legislativě,“ vzpomíná Řezáč.

Softwarová společnost Gordic u toho nebyla jen jako divák. Jihlavská firma se postupně vypracovala do pozice, kdy její systémy využívá přes šest tisíc organizací veřejné správy, včetně většiny ministerstev a magistrátů. Je to pozice, která je pro Gordic značnou výzvou. Implementace a udržování legislativně závislých systémů pro fungování státu je specifická disciplína, zejména pak ve srovnání například s mnohem srozumitelnějším světem e-commerce.

„Každá technologie veřejné správy musí reflektovat českou legislativu. Ta v této oblasti za poslední období procházela turbulentními změnami, které nebylo možné vždy nějak rozumně predikovat,“ upozorňuje Řezáč. Kromě rychlých reakcí na změny existuje i řada dalších kritérií. „Samozřejmě se musí řešit i další otázky, jako je vendor lock-in a další,“ říká Řezáč, podle kterého má Česká republika bohaté zkušenosti především s tím, jak by se systémy soutěžit neměly. „Nicméně každý systém lze nahradit a vysoutěžit nový za rozumnějších podmínek,“ doplňuje.

Takto silné partnerství ale může být i výhodou. Zejména pak v době, kdy digitalizace státní správy nabírá na obrátkách. Jedním ze základů, o které se tato snaha státu opírá, je například stabilní a legislativně ukotvené řešení spisové služby. Tisíce organizací od malých obcí až po ministerstva dnes využívá systém spisové služby GINIS, který Gordic dlouhodobě vyvíjí na míru potřebám jednotlivých institucí.

„Díky své flexibilitě a spolehlivosti dnes GINIS tvoří digitální páteř české veřejné správy a je zároveň prvním a zatím jediným systémem v Česku, který získal oficiální atestaci spisové služby od Ministerstva vnitra ČR. To samo o sobě potvrzuje jeho plnou shodu s přísnými legislativními požadavky,“ vyjmenovává Řezáč jednu ze služeb, které jsou klíčem k dalším krokům v oblasti digitalizace státu.

BankID je jasný úspěch, lokální portály překvapují

Zatímco vize o budoucnosti plné umělé inteligence a automatizovaných procesech mohou znít příliš obecně, data o adopci digitálních služeb nastiňují tvrdou realitu. Klíčovým zlomem v oblasti digitalizace nebyla ani tak nová legislativa, jako nástup Bankovní identity (BankID). Tu dnes používá přes 5 milionů Čechů – stala se de facto standardem pro ověřování totožnosti, který daleko předstihl čistě státní projekt eObčanka.

Zajímavý trend je vidět i na úrovni měst. Zatímco centrální Portál občana (gov.cz) slouží jako rozcestník pro „velké“ agendy, jako je bodový systém řidiče, na lokální úrovni roste obliba městských portálů.

Příkladem mohou být města Mariánské Lázně, Písek nebo Znojmo. Tamní občané se přes BankID přihlásí do portálu, který Gordic obcím dodal na míru, a vidí přesně to, co je pálí – neuhrazený poplatek za psa nebo svoz odpadu, který mohou rovnou zaplatit přes QR kód. Zároveň můžou nahlásit třeba i závadu na veřejném osvětlení. A v tomto směru se veřejná správa musí vyvíjet i dál.

Před 30 lety jsem zvedal v Gordicu telefony a budu nejspíš i za dalších 30, říká o sobě s nadsázkou šéf pražské centrály, který po 15 letech převzal spolu s bratrem otěže rodinného byznysu

„Občan nebude muset znát konkrétní procesy ani úřady. Postačí mu vyjádřit záměr ve formě jednoduchého hesla ‚chci zaplatit poplatky‘ nebo ‚stěhuji se‘ a systém si sám najde a spustí potřebné procesy,“ věří Řezáč.

Budoucnost podle Řezáče patří automatizaci rozhodování. „Stát, respektive eGovernment, se bude muset proměnit v soustavu AI agentů, kteří budou fungovat proaktivně,“ popisuje téměř vizionářsky. V praxi by tato myšlenka měla znamenat konec vyplňování formulářů – pokud se občanovi ČR narodí dítě, musí dnes obíhat úřady nebo alespoň vyplňovat formuláře online. Do roku 2050 by mělo být samozřejmostí, že systém sám zaznamená událost „narození“ z matriky a virtuální AI úředník automaticky vyřídí žádost o rodný list, sociální dávky, uvědomí pojišťovnu i zaměstnavatele.

Zní to jako sci-fi? První střípky už fungují, i když v méně symbolických oblastech. Gordic dnes využívá AI například pro vytěžování faktur. Umělá inteligence čte naskenované dokumenty, rozpoznává IČO, částku i variabilní symbol a data sama vepisuje do účetních systémů. Člověk vstupy jen kontroluje.

Přesto je třeba brát futuristické vize s rezervou. Umělá inteligence může fungovat jen nad kvalitními daty. A ta ve státních registrech často chybí nebo jsou fragmentovaná (vzpomenout můžeme na problémy při Sčítání lidu 2021, které začalo osmihodinovým výpadkem systému a ukázalo limity státní infrastruktury). Dokud nebudou mít úřady v datech pořádek, AI jim nepomůže – spíše zrychlí tvorbu chaosu.

Úředník jako auditor a „evropský cloud“

Pokud se podíváme ještě dále, k horizontu roku 2050 by se měl stát podle přání Řezáče změnit v takřka neviditelnou službu: „Úloha úředníka se posune od administrativy ke kontrolní a validační roli.“ Fyzické úřady nezmizí, ale změní se v kontaktní centra pro ty, kteří si s technologiemi nerozumí nebo řeší specifické životní situace. A rutinu přeberou stroje.

Technologickým podhoubím pro tuto změnu má být jednotná evropská státní cloudová infrastruktura. Zde se však vize střetává s tvrdou realitou geopolitiky. Projekty jako evropský cloud GAIA-X postupují pomalu. Gordic proto, podobně jako stát, volí pragmatickou cestu hybridního cloudu. Citlivá data a kritické agendy se drží v zabezpečených datacentrech na území ČR (v souladu s kybernetickým zákonem a NIS2), zatímco pro běžnou agendu a kancelářskou práci lze využít globální technologické platformy.

„Lokální servery jednotlivých úřadů postupně ustoupí centralizovanému cloudu a stanou se spíše technickou vzpomínkou na dobu, kdy každý resort provozoval vlastní IT svět,“ dodává Řezáč.

Výzvou příštích dekád tak nebude ani tak výkon procesorů, jako spíše schopnost státu a jeho zaměstnanců udržet krok s velmi rychlým rozvojem digitálních služeb. Například zásady kybernetické bezpečnosti, ochrana před ransomwarem a schopnost kritického myšlení budou pro úředníky důležitější než znalost spisového řádu.

„Budoucnost bude patřit těm, kteří se dokážou učit a přehodnocovat vlastní roli,“ uzavírá Řezáč. A to platí pro úředníky za přepážkou stejně jako pro vývojáře v Jihlavě, kteří už čtvrtstoletí píší kód, na kterém tento stát běží.