Svým způsobem je synonymem pro Pařížskou ulici v Praze, kde má čtyři luxusní obchody. Její firma Carollinum prodává hlavně špičkové hodinky a blíží se miliardovému ročnímu obratu. Tamara Kotvalová je zkrátka jednou z nejúspěšnějších českých podnikatelek. A podobně jako další průkopníci kapitalismu v Česku i ona řeší, jak svůj podnik předat dětem, aby měla víc času. Nikoliv na odpočinek, ale na další byznys.

Z Pařížské ulice otevřeným oknem občas zazní klapot koňského spřežení nebo zabublá nějaký ten osmiválec. Tamara Kotvalová se usměje: „Já běžně používám Apple Watch.“ Od kohokoliv jiného by to byla podružná informace. Ovšem ne od majitelky společnosti Carollinum, která v centru Prahy provozuje obchody s luxusními hodinkami značek jako Breitling, Patek Philippe nebo Rolex. Ostatně jedny zlaté rolexky si během povídání o jablíčkářských chytrých digitálkách intuitivně posouvá na levém zápěstí.

„A proč by ne? Na běhání nebo na výlety jsou skvělé. Je to užitečná věc. Hodně lidí to nerado slyší, ale stejně většina z nás už kvůli času kouká na mobil a hodinky mají spíš jako šperk, jako ozdobu, je to svým způsobem umělecké dílo,“ vysvětluje. Takže bylo jasné, že se nenaplní prognózy, že chytré hodinky od Applu, Garminu nebo Samsungu položí staletý byznys švýcarských hodinářů? „Bylo to jasné od začátku a nikdy jsem z toho neměla strach,“ říká Kotvalová, která o své podnikatelské cestě promluví také na investiční konferenci Money Maker 21. listopadu v pražském Cubexu.

Čísla jí dávají za pravdu: jak ta za Carollinum, tak za celý sektor. Prodeje švýcarských hodinek za prvních devět měsíců letošního roku meziročně vzrostly o 8,6 procenta na 19,7 miliardy franků (zhruba 500 miliard korun). Loňský rok byl přitom podle dat Švýcarské hodinářské federace nejlepším v historii.

A totéž platí o byznysu Carollina – loni firma dosáhla na tržby 895 milionů korun, a ty půjdou podle odhadů nahoru i letos, takže nejpozději příští rok by měly pokořit miliardovou hranici. „Rosteme pravidelně od našeho založení, jedinou výjimkou byl covidový rok 2020. Co je pod 10 procent, neberu úplně za růst. I letos jsme na tom obratově dobře a jsme výš než loni, přestože je znát, že lidé jsou opatrnější a víc si rozmýšlejí, zda a co si koupí, takže poptávka mírně poklesla,“ vysvětluje Kotvalová, že chmurná nálada ve společnosti a v ekonomice se propisuje i do byznysu s drahými hodinkami.

Že by ale dáma, které se někdy přezdívá Královna Pařížské, měla obavy o to, jak se bude Carollinu dařit, nepřichází v úvahu: „Když přijde krize, lidé si začnou kupovat drahé hodinky jako určitou ochranu, je to pro ně investice. Jako obchodnici mě to, co vidím kolem sebe, neznervózňuje. Ale jako patriotku a občanku mě to, že postrádám světlo na konci tunelu, trápí hodně.“

Byznysové impérium Tamary Kotvalové, která nedávno oslavila šedesátiny, má dvě základní nohy. Tou hlavní a viditelnější je Carollinum, jež v Pařížské ulici provozuje tři butiky s hodinkami Rolex, Patek Philippe a Breitling a pak multibrandový obchod Carollinum s více značkami, k tomu je společnost také velkoobchodníkem s výrobky firem Montblanc, Mido nebo Hamilton.

Vedle Carollina má ale její rodina ještě podíl ve společnosti Servind, která se věnuje průmyslovým lakům a motorovým olejům. Podnik založil její zesnulý manžel Petr Kotval a druhým podílníkem je německý partner, s nímž byznys v 90. letech rozjížděl. Servind měl v loňském roce v Česku a na Slovensku tržby 1,5 miliardy korun a čistý zisk přesahující 100 milionů. „Je to dobře fungující, zavedená firma, která má profesionální management,“ krčí rameny Kotvalová, která připouští, že jádrem jejího zájmu (a i zájmu jejích tří potomků) je přece jen Carollinum – které mimochodem dosahuje podobných zisků jako Servind, ovšem s třetinou zaměstnanců, jichž má pětačtyřicet.

Carollinum Kotvalová buduje od roku 1996, kdy začínala s dámskou kosmetikou, ale postupně se přeorientovala na luxusní módu a doplňky a po roce 2002 přešla skoro výhradně na hodinky. „Mně na tom baví, že se potkáváte s chytrými, úspěšnými lidmi. A je to pro mě i tak trochu pokračování toho, co jsem znala z dětství,“ přiznává. Jejím otcem byl předrevoluční diplomat Josef Nálepka, Kotvalová se narodila ve Varšavě, do školy chodila v Moskvě a Bělehradě. Rodiče působili i na ambasádě v Aténách, takže ve světě lidí, kteří si potrpí na noblesu, se pohybuje odmalička.

Ne vždycky to pro ni ale byla procházka v růžových lodičkách. Ve druhé polovině 80. let se odstěhovala do Tater, kde pracovala jako učitelka v dětské léčebně. Manželství nevyšlo podle plánů a těsně po revoluci odešla s dvěma malými dětmi do Prahy zkusit štěstí v čerstvě svobodné ekonomice. Vrhla se do byznysu s kosmetikou – nejdřív jako asistentka ve firmě, pak tamtéž jako obchodnice, nakonec jako manažerka, která strávila dva roky v Rusku, kde budovala prodejní síť. Když měla našetřeno dost na to, aby se postavila na vlastní podnikatelské nohy, osamostatnila se a založila si firmu s dámskou kosmetikou. Ta už dnes ale aktivní není.

V roce 1996 se přes manžela Petra Kotvala dostala ke švýcarské značce Montblanc, která vyrábí luxusní pera, diáře a hodinky. A to byl začátek Carollina. Naplno se ovšem rozjelo až v závěru roku 2002: v mezičase se jí narodil nejmladší syn Matěj a zemřel jí manžel, kvůli čemuž musela pozornost upřít i k Servindu. A když v létě 2002 otevřela v Pařížské první obchod s hodinkami… „Přišly v srpnu povodně. A před nimi nás i vykradli. To byl start za všechny peníze,“ směje se.

Kotvalová ale postupně prokázala, že si dokáže jít za svým a má obchodní talent. „A také se ukázalo, že luxusní hodinky jsou zkrátka dobrý byznys, to nemá cenu skrývat,“ říká ve své kanceláři nad Pařížskou ulicí, odkud to má jen pár kroků do svých obchodů a kde je jejím „sousedem“ například druhý nejbohatší Čech Daniel Křetínský.

Schopnost přerodit se prokázala i během covidu, kdy z Prahy zmizeli turisté. Do té doby téměř polovinu obratu tvořili hlavně návštěvníci z Asie, ti se už ale v takovém množství nevrátili. Rusové zmizeli z jejích obchodů ještě dřív. „Prostě jsme si museli najít cestu k domácím klientům. Ti dnes tvoří 95 procent našich tržeb, které jsou výrazně vyšší než před covidem. Náš obor je díkybohu konzervativní, takže když si zákazníka získáte, pravděpodobně s vámi zůstane,“ popisuje Kotvalová specifika. Pro zajímavost: nejdražší hodinky, které kdy prodala, byly loni jedny od Patek Philippe za více než 30 milionů korun.

Jenže po 25 letech v byznysu s luxusním zboží (včetně módy, protože mezi roky 2009 a 2015 provozovala v Pařížské obchod Simple Concept Store) cítí… co vlastně cítí? Únavu? „Únava to není, ale je pravda, že mám čím dál silnější pocit, že v tomto oboru už mě nic nepřekvapí. A ráda bych se ještě posunula jinam. Mým snem je mít víc času,“ uvažuje.

Ale pozor, ne víc času na rozjímání nebo odpočinek. Ostatně od člověka, který ve volném čase vyráží se svým Porsche 911 do finského Rovaniemi za polární kruh, aby se na ledě učil triky jako od Jamese Bonda, nebo se účastní závodů v lovu chobotnic a olihní, těžko čekat důchodcovské sny. Chtěla by mít víc prostoru pro své chorvatské investice: v zadarské oblasti a na okolních ostrovech totiž začala v posledních letech kupovat v první linii od moře atraktivní nemovitosti, především pak pozemky.

„Ve srovnání s Itálií či Francií se tam pořád ještě dá nakupovat za dobrou cenu. A když si k Chorvatům uděláte vztah, dají vám lepší cenu a dostanete se k příležitostem, které v inzerátech nenajdete,“ vypráví s nadšením v hlase. Středomoří je její vášeň, mluví chorvatsky a region zná z mládí, kdy s rodiči žila v Bělehradě.

Má jasno, že právě na Jadranu chce trávit čím dál víc času. „Jenže teď ještě nemůžu Carollinum opustit, firma na to není připravená,“ připouští. A souhlasí i s tím, že firma trpí všemi syndromy rodinných podniků, které se točí kolem jejich zakladatelů: „Nemáme manažery, chybí nám lidé na pozicích ředitelů. Fungujeme sice bez problémů a daří se nám dobře, ale vím, že to takhle nejde dál, první krok bude najít CFO.“

Dalším krokem předtím, než bude moct svou pozornost plně upřít na Chorvatsko, bude zajistit rodinné nástupnictví. V Carollinu působí všichni její potomci, tedy jak nejstarší dcera Daniela, tak prostřední Martin i nejmladší Matěj. Každý z nich sice tu a tam pokukuje i po jiných byznysových příležitostech – Daniela se svého času zhlédla ve farmaření, Martina láká realitní byznys v Chorvatsku, Matěj se poohlížel po Servindu –, ale gravitace Carollina (a nepochybně i jejich matky) je vždy přitáhla do Pařížské.

Daniela Jannová je dnes pravou rukou své matky a šéfové v jednom a podílí se na provozním řízení firmy. Martin dohlíží mimo jiné na posilování technologického zázemí, aby firma obstála v e-commerce a byla na výši i digitálně, což není v oboru luxusních hodinek zdaleka standard. A Matěj získává zkušenosti v jedné z prodejen.

„Musím mít jistotu, že se budou umět dohodnout, že zajistí, aby firma prosperovala dál,“ říká. Na dětech podle ní mimo jiné bude, aby zvážily a podnikly expanzi do zahraničí, což je otázka, kterou sama několikrát řešila, ale vždy ji odložila. Důvod byl stejný – když jsou všechny obchody a lidé v Pařížské, snáz dohlédne na kvalitu, než když budou v Brně, Bratislavě nebo třeba Budapešti. „Kam bychom se případně vypravili, bude samozřejmě hodně záležet na našich partnerech, bez jejich licence bychom neměli proč někam vyrážet,“ zdůrazňuje.

Kotvalové úvahy o tom, jak a komu předat společnost, kterou budovala po dvě dekády, nejsou v Česku ničím výjimečné. Je to fenomén posledních let, jak zakladatelé a zakladatelky, kteří byznys rozjížděli v 90. letech, postupně ustupují do pozadí. Někomu se podaří zajistit kontinuitu, někomu ne a pak musí podnik prodat nebo zavřít. Nic takového prý Carollinum nepotká, i když do toho, co s firmou bude dál, má co mluvit nejen její majitelka, ale i obchodní partneři, speciálně pak firmy Rolex a Patek Philippe.

„Když se jim moji nástupci nebudou líbit, mohou říct, že už s Carollinem nebudou spolupracovat. Já to musím respektovat a chápu to. Oni chtějí poznat ty, kdo prodávají jejich zboží, jen tak se udrží kvalita. Takže i teoretický prodej firmy by musel být s jejich souhlasem,“ vysvětluje dáma, která tráví většinu času v Praze, ale když jí to práce dovolí, odjíždí do svých oblíbených destinací – do Krkonoš, Vysokých Tater či do Chorvatska.

I když slovo dáma v jejím případě platí, jak ale sama se smíchem přiznává, jen v něčem. Byznys s hodinkami je prý pánský byznys, protože 95 procent klientů jsou muži: manažeři, podnikatelé, umělci, úspěšní sportovci. A ona je do značné míry jako oni: „Víte, co jsem za ty roky v byznysu vypozorovala? Chlapi rádi utrácejí za nemovitosti, auta a hodinky. A co mám ráda já? Auta, nemovitosti a hodinky.“