Libeňský most musí lidé využívat nahoře i dole. Podobně k přemostěním přistupují i ve světě

Autor Štvanické lávky a nového konceptu Libeňského mostu Petr Tej říká, že okolí mostů jsou cenná a zároveň velmi přitažlivá místa.

Eliška NováEliška Nová

tej_1

Foto: CzechCrunch

Architekt Petr Tej

0Zobrazit komentáře

V roce 2018 rozhodli pražští radní o zbourání Libeňského mostu, který spojuje Holešovice s Palmovkou. O čtyři roky později – a s novou politickou garniturou – má Praha návrh, který unikát mezi mosty přivádí zpátky k životu. Tím, že umisťuje do jeho jednotlivých oblouků obchody, kavárny nebo služby. Autorem je mostní inženýr a architekt Petr Tej, který o své práci mluví v novém díle podcastu Město.

„Snažili jsme se na celé soumostí podívat jako na urbanistický prvek, chtěli jsme k tomu přistupovat jinak. A nakonec jsme si řekli, že to musí být stavba, kterou mohou lidé využívat jak nahoře, tak i dole,“ říká Petr Tej v novém podcastu, který si můžete poslechnout v přehrávači níže nebo na SpotifyApple PodcastechGoogle Podcastech či na YouTube.

K mostům tak podle architekta přistupují i ve světě. Podobné projekty má Berlín nebo třeba Los Angeles. „Mají tam spoustu mostů a také spoustu různých nadjezdů. Lidé si začali uvědomovat, že prostory pod mostem jsou velmi cenné a také velmi přitažlivé. Lidé by je proto měli využívat namísto toho, aby tam byly jen betonové opěrné zdi, kolem kterých se chodí a kde případně přespávají bezdomovci,“ líčí Tej.

Inspirací pro nový Libeňský most byl ale také Negrelliho viadukt. I jeho mostní oblouky mají postupně ožít. Zatím hotovo není, zkušenost ze světa ale ukazuje, že podobná místa jsou velmi oblíbená.

A tak zatímco dnes je na holešovické straně silnice a přebývají tu lidé bez domova, nově tu budou dvě prosklené kavárny s posezením venku. U nich budou dvě schodiště, která umožní sejít přímo k řece. Úplně na druhé straně, okolo Palmovky, je zase v plánu vybetonovaný plac, který může mít různá využití. Od skateparku po zimní kluziště.

Vášnivé diskuze o zbourání Libeňského mostu se vedly mimo jiné proto, že jde patrně o jediný kubistický most na světě. Dílo je autorem architekta Pavla Janáka a při jeho slavnostním otevření k výročí založení Československa v roce 1928 ho navštívil i Tomáš Garrigue Masaryk.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Most je ale dlouhodobě v zuboženém stavu, a to především proto, že se za celou dobu své existence neopravoval. Podle Teje, který je zároveň mostním inženýrem v Kloknerově ústavu, ho lze ale zcela jistě zachránit.

Petr Tej ale doplní ještě jednu spojnici do hlavního města. Jde o Štvanickou lávku, která propojí Holešovice s Karlínem. Přemostění bude hotové už zkraje příštího roku. Lávka bude unikátní nejen pro volbu materiálů, ale i proto, že je zdvihací. A to pro případ povodní.

Podcast Město s architektem Petrem Tejem si můžete poslechnout v přehrávači výše nebo na SpotifyApple PodcastechGoogle Podcastech či na YouTube. Uslyšíte v něm mimo jiné odpovědi na tyto otázky:

  • Bude v opravě a nové koncepci Libeňského mostu pokračovat i nová politická reprezentace Prahy?
  • Jak bude rekonstrukce probíhat?
  • Proč už se Štvanická lávka nejmenuje Holka?
  • Proč je lávka zdvihací a nakolik je to nezvyklé?
  • Proč Petr Tej navrhuje výhradně mosty a lávky?

Ukazujeme to nejzajímavější ze světa architektury a co se nejen v Česku staví.

Newsletter Arch | Poslední vydání

Český rozhlas v Olomouci má nové sídlo plné světla. Byla to výzva, říkají o něm architekti

Pětiletá rekonstrukce umožnila Českému rozhlasu nastěhovat se do úzkého domu z roku 1911, který nyní oplývá moderními technologiemi.

Eliška NováEliška Nová

Nové sídlo Českého rozhlasu Olomouc

Foto: Atelier 38

Nové sídlo Českého rozhlasu Olomouc při pohledu shora

0Zobrazit komentáře

Český rozhlas v Olomouci může říct, že jeho sídlo je skrz naskrz unikátní. O přeměnu někdejšího obchodního domu z roku 1911 se postaral Atelier 38, který o projektu mluví jako o výzvě, která přijde jednou za život. Rozhlas se do budovy, kde dřív sídlil obchodní dům, přestěhoval už v květnu. A předcházela tomu pětiletá rekonstrukce, která domu dala moderní lesk.

V zadní části budovy Českého rozhlasu v Olomouci architekti vybudovali rozhlasová studia, v přední části a na ochozech vznikly kanceláře. Ochozy byly rozčleněny pomocí skleněných příček, aby jejich původní záměr zcela nezanikl. Ateliéru se tak skvěle podařilo snoubit staré s novým.

Více než sto let stará olomoucká budova je nyní také vybavená moderními rozhlasovými technologiemi, počítačovými sítěmi a vzduchotechnikou. Zachováno bylo atrium a domu dodnes zůstal také prosklený světlík, který atrium zastřešuje.

„V průběhu projektování jsme se úporně snažili zachovat viditelnou nosnou strukturu domu a nezničit celistvost a sošnost centrálního prostoru. Veškeré instalace jsou vedeny viditelně, jsou zkoordinovány a tvoří výtvarně technologický dialog s původní nosnou strukturou,“ popisují architekti Tomáš Bindr a Martin Struhala.

V novém sídle v Pavelčákově ulici stál původně obytný dům, který měl obchodní parter. Ten byl zdemolován a na úzké a hluboké parcele vznikl podle architekta Christopha Galsnera obchodní dům pro obchodníka s nábytkem Franze Kleina. Galsner se inspiroval jiným obchodním domem, konkrétně Gerngrossem ve Vídni.

Nové sídlo Českého rozhlasu Olomouc

Foto: Atelier 38

Světlík nad atriem

„V roce 1911 se jednalo o konstrukčně progresivní stavbu, jednu z prvních realizací monolitického železobetonového skeletu nejen v Olomouci, ale i v celém Rakousku-Uhersku,“ líčí architekti.

Z původního domu zde zůstal historický portál. Ten byl před jeho demolicí snesen a zkrácen o spodní část. Díky tomu našel místo v prvním patře. „Po válce byl portál – pravděpodobně díky nápisům v němčině – zazděný a znovuobjevený až při rekonstrukci v osmdesátých letech minulého století,“ líčí Atelier 38.

Obchodní účel si budova nechala i během komunismu. Změnu přinesl až rok 1989. Po revoluci tady byl obchod a sklad asijského textilu, přičemž využíváno bylo jen spodní patro. Horní světlík, původce světla v budově, byl zakryt. „V průběhu prací bylo fascinující odkrývat, na jak vysoké úrovni byl technický, estetický a řemeslný um našich předků. A na kolik bylo jejich činění před více než sto lety svobodnější, oproštěné od množství dnešních předpisů,“ říkají architekti.

Český rozhlas, respektive jeho olomoucká pobočka, sídlila původně nedaleko. Sídlo změnila po 73 letech. Nové budově požehnal olomoucký a v budoucnu pražský arcibiskup Jan Graubner.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Zakoupením budovy bývalého obchodního domu Českým rozhlasem a jeho přestavbou získal objekt novou, důstojnou funkci a šanci na druhý život. V historickém jádru Olomouce bylo prázdné místo se skomírající energií nahrazeno novým symbolickým objektem,“ míní Atelier 38.

Někdejší obchodní dům v moderním hávu chce rozhlas také zpřístupnit veřejnosti. V rámci Dnů evropského dědictví bude možnost si nové prostory prohlédnout už 10. a 11. září každou půlhodinu, a to od 10:00 do 16:30. Kdo by to nestihl, další možnost dům navštívit bude také 28. září, 1. října, 28. října a 17. listopadu.

„Budova Českého rozhlasu v Olomouci patří mezi symbolické objekty, které se vám podaří projektovat s největší pravděpodobností jedenkrát za život. Byla to obrovská výzva a touha. Museli jsme se toho spoustu naučit o specifickém provozu i využívaných technologiích. Úzce jsme spolupracovali také s neobvyklými profesemi, jako například s akustiky, se kterými se u běžných staveb nepotkáme,“ vylíčil pro Český rozhlas architekt Bindr.

Nové sídlo Českého rozhlasu Olomouc

Foto: Atelier 38

Budova je prošpikována moderními technologiemi

Ukazujeme to nejzajímavější ze světa architektury a co se nejen v Česku staví.

Newsletter Arch | Poslední vydání