Blíží se volby do evropského parlamentu a s tím se roztáčí vlna dohadů a spekulací, kdo je vyhraje, kolik k nim přijde lidí, jak hlasování ovlivní celostátní politiku i co strany dělají pro mladé lidi a jak se to u volebních uren projeví. Michal Kormaňák z mezinárodní agentury Ipsos, která v březnu dělala celoevropské šetření o volbách do Evropského parlamentu, patří k nejzkušenějším expertům na politické průzkumy v Česku. A v rozhovoru pro CzechCrunch popisuje, co politika znamená pro nastupující generaci, jestli je černým koněm eurovoleb Danuše Nerudová nebo Kateřina Konečná i co mladí říkají na hnutí ANO.

V polovině letošního března vyšel průzkum agentury Kantar pro Českou televizi, ze kterého vyplývá, že hnutí ANO výrazně posílilo u mladých voličů. Pomoct jim měla mimo jiné přítomnost na TikToku. To je celkem důležitá informace. Běžně totiž mladí lidé k volbám moc nechodí. To potvrzuje i analytik Michal Kormaňák. „Když je vám dvacet pět, chcete asi dělat trochu jiné věci, než řešit politiku.“ Teze, se kterými přišel Kantar, ale Kormaňák nepotvrzuje. V průzkumech agentury Ipsos, pro kterou pracuje, se nárůst mladých voličů u hnutí ANO neukazuje.

V rozhovoru pro CzechCrunch Michal Kormaňák vysvětluje, jak může volební úspěch u méně významných voleb ovlivnit ten u velkých sněmovních, podle čeho se voliči rozhodují při volbách do Evropského parlamentu, nebo jestli má ještě pořád šanci na návrat do domácí politiky Kateřina Konečná a KSČM. „Kateřina Konečná je totiž poměrně dobře vidět – je často v médiích, které konzumuje její cílová skupina. A je velmi energická. Mimochodem, energie vyhrává volby. Lidé jdou za energií,“ říká specialista na volební výzkumy.

Nejbližší volby, které nás čekají, jsou ty do Evropského parlamentu. Vychází vám z průzkumů, že posiluje hnutí ANO u mladých? O tom se teď hodně diskutuje v souvislosti s šetřením agentury Kantar pro ČT.
U hnutí ANO to úplně nevidím. V našem posledním průzkumu pro volby do sněmovny z prosince 2023 je ANO někde u 35 procent. Když se ale podívám dovnitř na data, u nejmladší volební skupiny, řekněme do 35 let, má ANO podprůměrný výsledek, někde kolem 18 procent. To je prakticky polovina toho, na čem je celostátně. A lineárně roste s věkem. U střední věkové skupiny má svůj průměr a u lidí šedesát plus dokáže oslovovat až polovinu všech voličů.

A mění se čísla mladých voličů u ANO v čase, zlepšují se, nebo jsou dlouhodobě stejná?
Je pravdou, že ANO nabralo díky poslední prezidentské volbě v průměru tři až čtyři procentní body, když se Andreji Babišovi podařilo nalákat na sebe část voličů, která už u něj zůstala. Ale nevidím nějaký zásadně se měnící trend. Podpora u mladých lidí je pořád u ANO nejmenší a lineárně s věkem roste. Mluvím ale o datech, které máme k dispozici my.

Samozřejmě je pravda, že volba hnutí ANO koreluje se vzděláním. ANO má nejmenší podporu lidí s vysokoškolským vzděláním, největší podporu mají u lidí se základním vzděláním nebo výučním listem. U těch je podpora hnutí ANO kolem 45 procent. Naproti tomu u vysokoškoláků někde na dvaceti procentech. Částečně se podpora může mezi měnit, ale trend, že by ve velkém ANO začalo získávat mladé voliče, nevidím.

Co se týká mladých voličů, pozorujete, že by se měnil jejich vztah a pohled na politiku? Teď se třeba diskutuje, že vláda pro mladé nedělá dost, že jim nejde moc naproti, řeší se TikTok…
Dlouhodobý trend je, že se mladí o politiku nezajímají a je těžké je dostat k volbám. Když je vám dvacet pět, chcete asi dělat trochu jiné věci, než řešit politiku. Výjimkou byl například Dominik Feri, který dokázal přitáhnout až milion lidí přes své sociální sítě a pomocí relativně přirozeného nástroje a svým charismatem přivedl mladé lidi k politice.

Všechny politické strany se snaží získat mladé voliče. Některé to ale řeší víc, protože je to jejich cílová skupina, klasicky se na ně dnes zaměřuje hnutí STAN a Piráti. Musíte přijít na to, jak s nimi komunikovat způsobem, který je jim blízký. Ideálně přes politiky a političky jim podobné. Přes lidi, kteří jim rozumí, mluví jejich jazykem. Nesmí se z toho stát parodie. Nejde vzít šedesátiletého politika, který byl celý život úředníkem, a snažit se z něj dělat hvězdu Instagramu. Nebude to fungovat.

Platí tohle všechno i pro evropské volby? Nejsou přece jen v něčem pro tu mladší generaci zajímavější?
Z dat, která máme k dispozici, je vidět, že to opravdu mohou být trochu zajímavější volby pro eurooptimistější generaci. Což jsou často mladší lidé. Máme v Česku 400 tisíc lidí, kteří byli na programu Erasmus a jsou vysokoškolsky vzdělaní. Bavíme se o generaci do 35 let. Konec konců my v datech vidíme, že oproti výsledkům do poslanecké sněmovny, kde jsou na 35 procentech, je hnutí ANO v evropských volbách na nižších číslech, kolem 26 či 27 procent. Hodně to ovlivňuje i volební účast.

Voliči hnutí ANO k tomuto typu voleb nechodí, že?
K eurovolbám mají tendenci chodit voliči, kteří rozumí tomu, jak funguje Evropská unie, a zajímají se o ni. To pomáhá spíše současným vládním stranám, nikoliv stranám, jako je hnutí ANO nebo SPD.

Zároveň ale Andrej Babiš hovoří o tom, že z voleb chce udělat referendum o Petru Fialovi. Nemůže se podařit jedné či druhé straně aktivizace voličů a zvednout tak účast?
V zájmu současných vládních stran je, aby byla účast u voleb co nejnižší. Naopak v zájmu Andreje Babiše, případně asi i Tomia Okamury, je, aby účast zvedli. Jejich voliči jsou často ti, kteří mají o něco horší vztah k Evropské unii, mají pocit, že je to zbytečná instituce a podobně.

Andrej Babiš několikrát řekl, že z toho chce udělat referendum o vládě, a myslím si, že kampaň bude takhle stavět. Protože, řekněme si na rovinu, evropská témata nejsou pro jeho voliče často zábavná. Byť se samozřejmě dá hrát karta ilegální migrace. Voliči ale většinou nechápou rozdíl mezi evropskými institucemi, netuší, jaká je role Evropského parlamentu a už vůbec netuší, jak fungují evropské frakce. To ví přibližně šest procent voličů.

To není zas tak málo.
Tvrdí, že vědí, jak fungují evropské frakce. Otázka je, jestli to opravdu vědí. Pokud chcete voliče v kampani zmobilizovat, přirozeně to uděláte na tématech, která jsou blízká lidem. Často se nám třeba stává, že lidé v průzkumech říkají, že tématem evropských voleb bude euro. I když to reálně není vůbec pravda. Evropský parlament nemá žádnou kompetenci pro schvalování eura, je to věc národního parlamentu. Samozřejmě můžete si v rámci evropské rady vyjednat nějaké výjimky, ale není to vůbec záležitost Evropského parlamentu. Takže si myslím, že minimálně ze strany hnutí ANO budou v té kampani slyšet domácí témata.

Hodně se diskutovalo o tom, zda dává smysl, aby Spolu kandidovalo dohromady, že tam jsou hodně odlišní lidé jako Alexandr Vondra a Luděk Niedermayer. Vadí to voličům?
Pro Spolu to vypadá v průzkumech na zhruba dvacet procent. Je druhé hned za hnutím ANO. S tím, že ANO nemá náskok nijak velký, kolem pět procentních bodů. To dokazuje, že koalice není pro voliče zas až takový problém. Že je Luděk Niedemayer v jedné a Alexander Vondra v druhé frakci v evropském parlamentu, to pro velkou část voličů vůbec nehraje roli. Ani neznají jejich názorové rozpory. Že jeden je víc pro zelené energie a druhý pro větší realismus a držení spalovacích motorů co nejdéle, to lidé neřeší.

Zároveň se ale ukazuje, že tématem těchto voleb bude bezpečnost. Ať už ta vnější z hlediska toho, že by Evropská unie měla konat v souvislosti s válkou na Ukrajině, nebo ta vnitřní, která se týká nelegální imigrace. Případně pak ještě jedna bezpečnost – ta energetická. Toto budou hlavní témata voleb a v nich nemá koalice Spolu rozpory.

Zmiňoval jste, že STAN se snaží cílit na mladé voliče, v kampani je to znát. Hlavně Danuše Nerudová chce využít podpory, kterou nabrala v prezidentských volbách. Vyplácí se jim to? Mohou být společně s komunisty černým koněm voleb?
Bavíme se o situaci na základě dat z půlky března, reálně ale začne volič nad evropskými volbami přemýšlet pár týdnů před nimi. Stát se tedy může leccos, ale oproti celostátním průzkumům, kde se STAN pohybuje kolem sedmi procent, to vypadá, že faktor Danuše Nerudové by je mohl vytáhnout ke třinácti procentům. Ona je v rámci této cílové skupiny velmi oblíbená. S komunikací hnutí STAN v poslední době radí odborníci ze Slovenska a i výjezdy Víta Rakušana do regionů a sebevědomější politika STANU vůči zbytku vlády přináší jistou viditelnost.

Ve chvíli, kdy jste vidět, vás lidé začnou zvažovat a pak vás často i reálně zvolí. Cokoliv, co teď STAN dělá, se mu vyplatí. Minimálně proto, že obsadil prostor. A ještě je tu jeden faktor, hnutí STAN se podařilo vytěžit velmi dobrý volební výsledek z krajských voleb roku 2020, kdy získali hejtmanku ve Středočeském kraji. A už měli hejtmana v Libereckém kraji. Tím, jak se o úspěchu mluvilo, se přenesl i do celostátních preferencí. Podobně, pokud by získali dobrý výsledek v evropských volbách, mohlo by jim to pomoci ve volbách do poslanecké sněmovny.

Může se něco podobného stát i komunistům? Že by se Kateřině Konečné podařilo se oživit, získat jedno europoslanecké křeslo a na tom stavět i v následujícím roce a přes něj se vrátit do české politiky?
V eurovolbách mají komunisté reálnou šanci na jeden mandát. Kateřina Konečná je totiž poměrně dobře vidět, je často v médiích, které konzumuje její cílová skupina. A je velmi energická. Energie vyhrává volby, lidé jdou za energií. Kateřina Konečná mluví přesně tím jazykem, který její elektorát chce. Mluví o míru s Ruskem.

Byl bych ale opatrný s tím přenesením voličů do sněmovních voleb, protože komunisté mají dost společných voličů s hnutím ANO. Takový volič v evropských volbách, které pro něj nejsou důležité, experimentuje a půjde volit KSČM. Do sněmovních voleb to ale nejspíš znovu hodí Andreji Babišovi. O tom svědčí i to, že v průzkumech do europarlamentu nám vyšlo poměrně vysoko i hnutí, o kterém nevím, co si myslet. Je to Přísaha a Motoristé sobě.

Zmiňoval jste, že Kateřině Konečné se hodně překrývá elektorát s Andrejem Babišem. S Tomiem Okamurou a SPD to tak není?
Uvidíme, jak se bude Tomiu Okamurovi v těchto volbách dařit. Spojuje se pro ně s Trikolorou. A otázka je, jak mu tenhle kalkul vyjde, protože musí nějaká místa na kandidátce dát právě i kandidátům Trikolory, ale nejsem si jistý, že mu to něco přinese. Když to vezmete, tak vlastně máme jeden klastr voličů, což je hnutí ANO, okolo kterého se točí jako satelity SPD, KSČM, částečně sociální demokracie, i když voliči Socdem se trochu vzdalují a jsou o něco proevropštější.

No a pak máte druhý blok, kde jsou vládní strany. Tam je extrémně malé překrytí. Když jste volič současné vládní strany a strana vás naštve, nebudete přemýšlet, že byste šel volit Andreje Babiše. Spíš nepůjdete volit vůbec. Ale abychom byli fér, opačně to funguje stejně. Místo Andreje Babiše nepůjdete volit Petra Fialu, Markétu Pekarovou Adamovou nebo Víta Rakušana. Ty bloky jsou velmi silné a přesuny se dějí spíš uvnitř nich.

Takže bezpečnost a migrace budou hlavní témata? Ta budou mít potenciál aktivizovat voliče před eurovolbami?
Záleží, jakou cílovou skupinu budete chtít oslovit. Roli bude hrát třeba i přístup k zeleným energiím, ovšem sociální témata kupodivu ne. Ale bezpečnost je skutečně téma číslo jedna. Už čtyři roky žijeme neustále v nějaké krizi. Ipsos pracuje v 90 zemích světa, tak jsme k tomu mohli vydat globální studii. Ještě nikdy jsme nebyli za poslední století atakováni tolika velkými krizemi v tak krátkém čase po sobě.

Nejdříve covid, pak přišla válka, energetická krize, pak ta ekonomická a inflační. A pořád tady máme krizi klimatickou, která se jen odsunula do pozadí, protože bylo potřeba vyřešit ostatní krize. Všechny jsou ale vzájemně propletené a lidé u každých voleb hledají cestu, jak si od krizí ulevit.

Nedokážu si ale představit, jak se budou strany například u tématu migrace odlišovat. Kromě Tomia Okamury a Jindřicha Rajchla budou všichni říkat to stejné. Nakonec budou nejspíš opět rozhodovat osobnosti, což také z průzkumů vyplývá, že jsou pro lidi důležité. Musí nabídnout energii a kompetenci.

Zmiňoval jste Green Deal, jak moc jsou Češi nadšení pro zelená témata? Historicky v průzkumech vždy vycházelo, že kvalitní životní prostředí je něco, co Čechy hodně zajímá.
Tady se dostáváme do pasti interpretace výzkumů veřejného mínění. Lidé jsou totiž schopní si v průzkumech protiřečit nebo schvalovat varianty, které jsou protichůdné. Dobrý příklad jsou prezidentské volby. Lidé by chtěli za prezidenta člověka, který má politickou zkušenost, ale nechtějí politika. U Green Dealu společnost rozhodně není proti zeleným technologiím.

Když se ptáte na podporu, tak jsou lidé deklaratorně pro. Mají pocit, že to je ta správná cesta. Přichází tady ale jedno velké ale, a to ve chvíli, kdyby se to mělo nějakým způsobem dotknout životního komfortu střední třídy. Takže zní ano, zelené změny podporujeme, ale nechceme si zničit průmysl a nechceme platit pětinásobek za energie jen proto, že energie bude zelená.