Firmu myTimi zakládal Jan Skovajsa s jasným cílem – pomáhat lidem šetřit čas pomocí virtuálních asistentek, které za ně vybaví například papírování na úřadech, zařídí různé rezervace či cestovní itinerář nebo zpracují rešerši. Loni se však společnost zaměřila na firemní klientelu, protože jde o výhodnější byznys. Ukázalo se to jako správné rozhodnutí, od té doby myTimi rychle roste a chystá se dobýt anglicky mluvící trhy.

Základem byznysu myTimi je tak outsourcing, kdy si jeho klienti firmu najímají zejména na komunikaci se zákazníky, a to zejména v oblasti marketingu od tvorby webů, grafiky, SEO, získávání klientů až po zákaznickou péči. Na rozdíl od svých konkurentů však na druhé straně spoléhá na tzv. crowdsourcing, kdy práci na projektech přerozděluje mezi lidi na volné noze.

„Původně jsme se snažili dodávat neobvyklou službu obvyklým způsobem pomocí vlastních asistentů. Teď dodáváme obvyklou službu, kterou firmy poznají, ale neobvyklým způsobem, protože využíváme speciální systém na projektový management, což nám umožňuje nákladově docela dobře fungovat,“ popisuje Skovajsa.

Jan Skovajsa zakládal svoji první firmu před čtyřmi lety. „Chtěli jsme lidem pomáhat s ušetřením času. To se ukázalo jako debilní nápad,“ směje se dnes dvaatřicetiletý podnikatel, když o svém příběhu mluví pro CzechCrunch. Samotná idea za byznysem firmy myTimi přitom byla dobrá, jako nesprávné se ale ukázalo zacílení na běžné zákazníky, tedy trh B2C.

„Byl to debilní nápad kvůli tomu, že ne každý chápe hodnotu času převedenou do peněz. Ukázalo se však, že ji velmi dobře chápou podnikatelé a manažeři,“ říká Skovajsa. Důvodem je podle něj zejména to, že běžní spotřebitelé slyší na emocionální úvahy, firmy naopak slyší na racionální argumenty – za službu zaplatí tolik, dostanou toto, výsledek je tento a trvá to tolik času.

Skovajsa přitom přiznává, že rozhodnutí opustit s myTimi trh B2C a zaměřit se na firemní zákazníky v B2B sektoru trvalo poměrně dlouho. „Pořád jsem chtěl dělat B2C, protože je komplexnější a zajímavější. Udělat dvěstěmilionovou B2B firmu není až tak komplikované, jako udělat stejně velkou B2C firmu. Z naší strany to bylo spíš bránění se očividnému,“ popisuje.

Navzdory tomu se myTimi na trhu dařilo a postupně rostlo, v únoru loňského roku ale přišlo rozhodnutí začít nabízet služby také firmám. O několik týdnů později pak přišel národní lockdown a stejně tak rychle přišlo opuštění původního zaměření – trh B2C spadl na nulu a B2B pokračoval v původním režimu.

Už za dva měsíce se tak prodeje firmám dostaly na stejnou úroveň, jako měl segment pro běžné zákazníky, kterým myTimi služby poskytovalo tři roky. Skovajsa se tak poučil a návrat do B2C už neplánuje. „Za mě už nikdy více,“ směje se a pokračuje: „Retail je neuvěřitelně složitý a moc nezávidím firmám, které tam působí. S podnikateli se dá obecně domluvit mnohem lépe.“

Mezi nejčastější poptávky myTimi od začínajících klientů patří právě pomoc, když vstupují na trh a chtějí doladit web, nastavit marketingovou komunikaci nebo akviziční kanály. V tomto stadiu se tak velké zaměření klade na projektový management, jež postupně klesá a poptávky většinou obsahují stejný styl úkolů.

Jednotlivé úkoly od firem nejdřív zpracuje projektový manažer v myTimi, plní je přitom některý z freelancerů, kteří se o ně hlásí. Pokud odborník na volné noze pracuje na projektech od jednoho klienta dlouhodobě, dostává přitom přednost před ostatními, díky kontrole od projekťáka jsou zároveň preferováni ti, kteří odvádějí dobrou práci.

Ze stran klientů myTimi přitom jde o klasickou konzultační nebo agenturní práci – jednoduše mu zadá poptávku projektu na vyřešení a komunikuje jen s jednou kontaktní osobou v podobě projektového manažera, nemusí tak sám organizovat práci několika freelancerů, což řízení projektů obecně komplikuje.

„Vůči klientům se prezentujeme jako konzultační firma, což vnímají pozitivně. Jde pro ně o známé prostředí, ve kterém se orientují. Většina lidí obecně nemá ráda inovace, takže my radši děláme inovaci na backendu v tom, jak fungujeme my, a klientům dodáváme služby, na které jsou zvyklí,“ vysvětluje Skovajsa.

Na trhu se přitom takovému byznysu daří, což podporují také statistiky myTimi. Aktuálně jeho služeb využívá bezmála deset tisíc klientů, z nichž je asi devět tisíc lidí na volné noze, několik stovek malých či středních firem a pár desítek miliardových korporací. Měsíční obrat firmy se díky tomu pohybuje na úrovni 2 až 2,5 milionu korun, což je šestkrát více než před rokem.

„Loni v březnu jsme začínali a teď máme v podstatě třicetimilionovou firmu. Jde to docela rychle, ale nedělám si iluze, že se nám takový růst podaří udržet,“ říká Skovajsa. Jeho plánem je do konce příštího roku dostat tržby na úroveň 75 milionů korun s dlouhodobějším výhledem toho, že tempo růstu bude zpomalovat.

„Jsem zvyklý cíle plnit, zatím se nikdy nestalo, že by se nám to nepovedlo. Z mojí zkušenosti vím, že když vám dá cíl někdo jiný, tak jej splníte blbě. Když si cíl dáte sám, tak si za ním jdete nehledě na to, jak je velký. Je ale pravda, že každý rok si při stanovování cílů říkáme, že je to naprostá kravina, které se nedá dosáhnout. Nakonec se nám to ale daří,“ popisuje zakladatel myTimi.

Letos je už společnost navíc poprvé v zisku, jen za červenec na úrovni jednoho milionu korun. Sám Skovajsa však má z velkých černých čísel špatné svědomí. „Jako investor jsem fanda firem, které jsou v zisku, ne však jako ředitel. Mým úkolem je všechno reinvestovat, firma by měla být na nule a k tomu mít velké free cashflow,“ popisuje své zásady.

Jako pozitivum však jmenuje, že zisk aktuálně pomáhá myTimi vytvořit dostatečný polštář na účtu, což zlepšuje vyjednávací pozici například s investory. Historicky kromě Skovajsy do firmy vložili peníze také jeho kamarádi Matěj Turek a František Zeman, kteří mají své vlastní byznysy a prostředky investují na burze či do dalších firem. Jako trojice tak činí přes společný projekt Eskalator Capital.

V úplných počátcích do myTimi vložili 7,5 milionu korun a účastnili se i dalších kol. Dohromady tak firma nabrala už 17,5 milionu, z čeho asi 13 milionů padlo na dobytí B2C trhu. „Je to cena za znalost. Kdybychom neminuli těch třináct milionů, neměli bychom myTimi tam, kde je teď,“ říká Skovajsa.

Ještě v původním modelu fungování zaměřeném na běžné zákazníky se myTimi chystalo na zahraniční expanzi do okolních zemí jako Německo, změna cílové skupiny klientů přinesla přehodnocení i tohoto kroku. Místo toho se aktuálně firma snaží dobýt trh ve Velké Británii.

„Náklad na vstup tam není velký, ve Velké Británii si začínáme oťukávat první klienty a to, jak funguje online marketing. Není to moc rozdíl oproti Česku, fungují tam podobná slova a jsou i podobně drahá jako u nás, což mě překvapuje,“ popisuje Skovajsa.

Aktuálním úkolem v rozvoji myTimi je pak kromě udržení růstu v Česku a dobytí zahraničních trhů také hledání investora, což už firma řeší s anglickými fondy. Nejdřív však potřebuje mít reálná čísla o prvních klientech a rostoucí tržby, aby konzervativní anglické investory přesvědčila, že to s tamním trhem myslí opravdu vážně.

Když se pěkně rozběhne v Británii, ještě letos by chtělo myTimi expandovat také do Spojených států. „Pro nás není ten risk tak velký. Potenciální zisk je obrovský, náklady na investici, abychom si to vyzkoušeli, jsou minimální. Stojí to řádově jednotky milionů korun, nejsme výrobní fabrika, která tam bude stavět halu,“ popisuje Skovajsa.

Rozhodnutí zaměřit se na anglicky mluvící trhy přitom má několik faktorů. Jedním z nejdůležitějších je, že ve Velké Británii i Spojených státech jsou firmy zvyklé na outsourcing, stále větší oblibě se těší také oblast freelancingu. Angličtinu jako oficiální jazyk přitom využívá mnoho dalších zemí jako Nigérie nebo Jihoafrická republika, odkud je možné služby dodávat za zlomek ceny oproti tomu, kdyby je dělali domácí.

Tím se dostáváme také k jedné z dalších motivací, proč se Skovajsa rozhodl právě pro takový styl budování byznysu. Jako vášnivý cestovatel navštívil už hodně zemí a jako ekonom je podle svých slov poznamenaný velkými rozdíly v bohatství mezi jednotlivými státy i přímo v nich.

„Vnímám, že to bude dlouhodobě problém. Konvergence bohatství států existuje, na úrovni lidí v rámci států však není a společenské nůžky se spíš otevírají. Proto bychom měli nastavit systém zaměstnání, který je férový pro všechny. To je freelancing, nevytváří nerovnováhu ani na jedné straně. Lidé si na volné noze vydělají víc a dává jim volnost,“ popisuje Skovajsa.

Právě ve freelancingu vidí možnou pomoc lidem z chudších zemí. Zatímco ve Velké Británii firma za grafika zaplatí tři tisíce korun za hodinu, v Nigérii tu samou práci udělá grafik za tři dolary za hodinu. „Nechápu, proč by na tom měl vydělávat Angličan, který už se narodil bohatý. Když se srovnají rozdíly v bohatství, vzroste bohatství v celé společnosti, snižuje se kriminalita i demografická křivka a více se šetří zdroji. To pomůže všem,“ dodává Skovajsa.