Lidé si někdy myslí, že když je něco levné, nemůže to být udržitelné, říká manažerka pro udržitelnost IKEA

Barbora GeršlováRozhovor

Foto: IKEA

Barbora Geršlová je manažerkou IKEA pro udržitelnost pro Česko, Slovensko a Maďarsko

Pravděpodobně největší zásah z produktů IKEA do celého světa má knihovna Billy. Na planetě jí je okolo šedesáti milionů kusů, což je zásah zhruba do každé sté domácnosti. Kromě ikonické knihovny se ale v modro-žlutých obchodních domech čím dál častěji objevují také výrobky, které mají za úkol nechat planetě oddechnout. Jsou to sprchy, které pomáhají šetřit vodu, odpadkové koše, které vštěpují nutnost třídit odpad, ale jsou to také bezmasé masové kuličky. I o těch jsme mluvili s Barborou Geršlovou z místního zastoupení firmy.

„Nesnažíme se jen nabízet produkty, ale plníme také vlastní domácí úkol – snažíme se snižovat uhlíkovou stopu i u nás,“ líčí v rozhovoru pro CzechCrunch manažerka společnosti IKEA pro udržitelnost v Česku, Slovensku a Maďarsku Barbora Geršlová. Součástí toho jsou různá měření dopadů na životní prostředí i ambice.

Jednou z nich je například závazek transformovat se do roku 2030 na plně cirkulární byznys. Přičemž dílčí kroky podniká IKEA už nyní. Loni například odstartovala službu garantovaného odkupu dětského nábytku. „Má mnohem delší životnost, než jaká je jeho potřeba, protože děti vyrostou rychleji nebo jim vyhovuje něco jiného. Protiúčtem je dárkový poukaz. Vykoupený nábytek pak prodáváme v našem second handu,“ říká manažerka.

Ambicí společnosti IKEA je transformovat život v domácnostech po celém světě. Jak víte, že se to daří?
Snažíme se to měřit, nechceme mít cíl, o kterém nikdo neví, co vlastně znamená. Ptáme se tedy, kolik našich produktů a řešení lidé opravdu využívají a kolik lidí chápe IKEA jako někoho, kdo jim umožní žít zdravěji a udržitelněji.

Snažíte se tedy využít postavení na trhu k tomu, abyste lidi přesvědčili, že mají žít jinak?
Máte pravdu, umožňuje to i naše postavení na trhu, dá se na to ale dívat i z druhé strany. Tedy že máme silnou pozici díky tomu, co děláme. Nesnažíme se jen nabízet produkty, ale plníme také vlastní domácí úkol – snažíme se snižovat uhlíkovou stopu i u nás.

IKEA

Foto: IKEA

IKEA nabízí několik služeb, které mají pomáhat zlepšit životní prostředí

Jak to ale měříte?
Jedna věc je, kolik lidí si koupí produkt, díky kterému se daří šetřit energii nebo který snižuje potravinový odpad. Snažíme se na to dívat tak, že díky produktu z IKEA může člověk pomoci, aby na tom byla naše planeta lépe. Další metrikou je klimatická stopa, kterou měříme v operativě, dopravě zákazníků i přepravě našeho zboží. Měříme i to, jak se naše produkty používají v domácnostech a jaký mají dopad na globální změnu klimatu. Velice důležitá součást je i dopad na společenské aspekty. A vyvíjíme také novou metriku, která by měla pozitivní sociální dopad našich aktivit měřit. Data nyní začínáme sbírat a předpokládáme, že za rok 2022 už je budeme moci zveřejnit.

Věnujete se i výrobě, případně tomu, odkud pochází materiál?
Součástí je i měření našeho celkového hodnotového řetězce, kde se skutečně zabýváme i výrobou, logistikou, extrakcí materiálů a rozvážením do obchodních domů. Sledujeme také to, jak se naše výrobky likvidují. To sice tvoří jen čtyři procenta naší klimatické stopy, operativa našich obchodních domů je ale ještě nižší, má vliv z 3,3 procenta. Ve finále má tedy to, jak lidé výrobky vyhazují, v globálním měřítku větší klimatickou stopu než našich 422 obchodních domů.

Snažíte se na to reagovat i výběrem materiálů?
Ty jsou pro nás samozřejmě důležité. Každý rok se to s nimi trochu mění. Loni tvořily 42procentní podíl naší klimatické stopy. Největším přispěvovatelem jsou kovy, což může být překvapení, vzhledem k tomu, že nemáme příliš kovového sortimentu. V celkovém objemu našich výrobků tvoří jen deset procent, jejich klimatická stopa je ale téměř třetinová. Primárně je to způsobeno ocelí, což je skvělý materiál, používaný hlavně na nádobí, jeho výroba je ale velmi náročná. Při výrobě tuny oceli se jako vedlejší produkt vyprodukuje 1,8 tuny oxidu uhličitého.

Takže když chci dbát na životní prostředí, mám mít větší starost s nákupem hrnce než výrobků z plastu?
Z pohledu klimatické stopy ano. Plast je velmi efektivní materiál, a to i v případě energetické výroby. Vždy je ale potřeba dívat se na to komplexněji a kriticky. Je tedy dobré položit si otázku, jak dlouho chci výrobek používat. Doporučila bych tedy raději pánev z oceli než z plastu.

Chápu, má to samozřejmě víc rozměrů, plasty zamořují zemi zase jinak. Zejména proto, že jsou v přírodě nerozložitelné. S tím se snažíte nějak pracovat?
Jistě, plast je pro nás obrovské téma. V porovnání s ocelí je to skoro až neškodný materiál, zejména z pohledu vyprodukovaného oxidu uhličitého při výrobě. Problém je samozřejmě to, že plast stále neumíme stoprocentně recyklovat, spousta plastů končí v oceánech, mikroplasty zamořují vodní toky i půdu. Minulý rok jsme proto vydali závazek, že do roku 2028 odstraníme plastový materiál z produktového balení.

Při objednávání online už plast téměř nepoužíváme a v Česku i jiných zemích jsme ho minimalizovali na lepicí pásku a strečovou folii, které jsou navíc jen u některého zboží, které by bylo nebezpečné balit jen do papíru. To je třeba v případech těžkého zboží, u kterého hrozí, že by z balení vypadlo. Zatím jsme nenašli lepší a efektivnější variantu. Plast je také pořád nutné zachovat u potravin, protože je nejbezpečnější a nevidíme zatím alternativu. I proto jsme si závazek týkající se plastu stanovili v takovém časovém horizontu, aby byl dostatečný čas přijít s alternativou, novým materiálem, který by plast nahradil a zároveň byl udržitelnější.

Mluvila jste o měření toho, jak zákazníci výrobky likvidují. Můžete do toho ale vůbec nějak promluvit?
Snažíme se s tím pracovat skrze cirkulární ekonomiku, což je naše oblíbené téma. Do roku 2030 se chceme transformovat do cirkulárního byznysu, což je obrovská výzva, která souvisí nejen s likvidací, ale i se začátkem výroby, s tím, jak produkty navrhujeme a jaké materiály používáme.

Stále rozšiřujeme portfolio našich cirkulárních služeb, díky kterým nábytku prodlužujeme život. Pokud se tedy naši zákazníci rozhodnou, že už některý nábytek nechtějí, dáme mu druhou šanci. Držíme se principu tří R – recycle, reuse a repair, tedy oprav, znovu použij a zrecykluj. Nabízíme také službu náhradních dílů online, kdy si zákazník na pár kliknutí najde, co hledá, třeba šroubek nebo matičku ke konkrétnímu výrobku, díky čemuž pak nemusí ten výrobek měnit celý. Náhradní díly jsou k dispozici také v našich obchodních domech.

Máme také takzvané cirkulární huby, což jsou multifunkční oddělení, kde prodáváme nábytek druhé jakosti, který má poškozený obal nebo jde o kus použitý v showroomu, případně secondhandový nábytek vykupovaný od našich zákazníků za dárkovou kartu prostřednictvím služby Druhý život nábytku. Loni jsme také spustili garantovaný odkup dětského nábytku, protože ten má mnohem delší životnost, než jaká je jeho potřeba, protože děti vyrostou rychleji nebo jim vyhovuje něco jiného. Protiúčtem je opět dárkový poukaz, díky kterému mohou lidé koupit to, co momentálně potřebují víc. Vykoupený nábytek pak opět prodáváme v našem second handu.

Někomu by se mohlo zdát, že kvalita a nízká cena stojí proti sobě, pro nás je ale obojí důležité stejně.

Jaké další opatření by teprve mělo přijít?
Do Česka, Slovenska i Maďarska by měl brzy dorazit také cirkulární hub online, to nám ještě trochu chybí. Každý obchodní dům si nyní na své stránce spravuje nabídku, postupně bychom ji ale chtěli optimalizovat, aby si lidé mohli předem vybrat, zboží si zarezervovat a přijet si pro něj, aby nejezdili naslepo.

Dbá IKEA víc na kvalitu výrobku jako takového? Obecně se o něm totiž nesmýšlí jako o nábytku, který vydrží celý život.
Odjakživa se řídíme principy demokratického designu, což znamená, že se řídíme pěti prioritami. Těmi jsou design, funkce, kvalita, udržitelnost a nízká cena. Někomu by se mohlo zdát, že kvalita a nízká cena stojí proti sobě, pro nás je ale obojí důležité stejně a na obojí také stejně dbáme. Stejné je to i s udržitelností. Chceme ji nabídnout co největšímu počtu lidí, to znamená, že nemůže jít o nic exkluzivního.

Platí totiž, že pokud se bude dvacet lidí chovat udržitelně z osmdesáti procent, není to stejné, jako když se osmdesát procent lidí bude chovat udržitelně z dvaceti procent. A proto je pro náš důležité, aby byly výrobky dostupné. Máme LED žárovku, která stála 399 korun, když jsme ji pouštěli na trh. Ze začátku si ji nekupovalo tolik lidí a nemohli jsme si dovolit nižší cenu. Lidé si ale začali zvykat, zjistili, že je opravdu efektivní a šetří peníze. Díky tomu, ale samozřejmě i díky velikosti IKEA jsme si mohli dovolit cenu stáhnout. Dnes stojí 39 korun.

Takže nesehrává roli ani tak technologie, jako spíš objem lidí, kteří si zboží koupí?
Obojí. Vývoj a technologie hrají velkou roli, čím větší je ale rozsah výroby, tím větší si můžeme dovolit investice do rozvoje. Ona žárovka se tak mohla rozvíjet, a nyní má i delší životnost, asi dvacet let. Rozsah nám dodává větší flexibilitu ve výzkumu a vývoji, a pak můžeme nabídnout i nižší cenu.

Systémy na tříděný odpad v IKEA

Foto: IKEA

Systémy na tříděný odpad v IKEA

Jak se vlastně z byznysového hlediska vyplatí myslet na udržitelnost? Doplácíte na ni?
Produkt nebo služba, které vypouštíme na trh, musí samozřejmě mít i dobrý byznysový výsledek, protože ten produkt se musí sám uživit. Vždy řešíme, aby šlo o dobré řešení pro naše zákazníky a jejich domácnost, aby to bylo dobré pro planetu, i pro společnost. Někdy se stane, že něco nefunguje, ale poučíme se z toho a můžeme to pak někam posunout. Asi nikdy ale nebude dlouhodobě fungovat služba nebo zboží, které jsou ztrátové.

Velký oříšek jsou pro nás investice do udržitelných řešení, které se týkají budov a jejich operativy. Ty jsou totiž finančně velmi náročné. Výhodou jsou paradoxně rostoucí ceny energií, které mohou pomoci udělat tento sektor byznysově příznivější. Směřuje to k tomu, že vyjde lépe si svoji vlastní energii, ať už teplo, nebo elektřinu, vygenerovat z obnovitelných zdrojů než ji kupovat.

Jak na udržitelná témata reagují zákazníci? Je to v každé zemi jiné?
Neřekla bych, že by na udržitelná řešení byly negativní reakce. Někdy se setkáváme se smíšenou reakcí na sociální témata, která také řešíme, na ně jsou někde kulturně citlivější. Cirkulární projekty ale slaví úspěch. A to i v Česku. Naši službu Druhý život nábytku tady využilo už 2 700 zákazníků, šest tisíc lidí si objednalo náhradní díly online. To vůbec není špatné.

Děláme i pravidelný výzkum, jak zákazníci vnímají udržitelnost. Čerstvé výsledky za rok 2021 potvrzují, že v Česku je ohromné množství příležitostí. Polovina Čechů se klimatické krize bojí, devět z deseti uznává vědecký konsensus, že za ní stojí lidská aktivita. Protipólem k tomu je to, že pouze jeden z deseti Čechů, je ochotný vyvinout velké úsilí, aby s klimatickou změnou něco udělal.

To je obrovská mezera, kde vidíme naši roli, protože tento okruh zákazníků můžeme přesvědčit, aby nějaké úsilí vyvinuli, třeba skrze nákup nějakého udržitelného výrobku. S tím souvisí i ta cena. Spousta lidí stále udržitelnost vnímá jako drahou, minimum lidí je ochotných za to připlatit. Někdy ale také narážíme na dojem zákazníků, že když je něco levné, nemůže to být zároveň udržitelné.

V obchodních domech recyklujeme až 27 druhů odpadů.

Není to tedy o tom, že by některým lidem lezlo na nervy samotné téma, prostě jen nejsou ochotní za něco takového připlácet?
Někdy ani neví, co dělat. Pořád je potřeba to vysvětlovat. Specifikum středoevropského regionu je také ohlížení se na ty ostatní. Když něco nedělá soused, proč bych to dělal já. Když ale s něčím začnou, vystoupí ze své komfortní zóny, má to skutečný efekt.

Měříte konkrétní dopad na životní prostředí i u jednotlivých výrobků?
Měříme uhlíkovou stopu na roční bázi, za jednotlivé země a necháváme výsledky dvakrát auditovat, aby byla data opravdu přesná. Vizí je nabízet i informaci o tom, jakou klimatickou stopu mají jednotlivé výrobky. Jsme hodně na začátku, protože sběr dat je velmi náročný.

Nestahujete tedy produkty z výroby například proto, že by měly vysokou uhlíkovou stopu?
Když se ukáže, že produkt není tak udržitelný, jak jsme si mysleli, klademe si otázku, zda v jeho výrobě pokračovat. Minimálně vždy dojde k tomu, že je u takového výrobku odstraněný štítek, že je udržitelný. Obecně platí, že výrobky se stahují především kvůli bezpečnosti, neustále se ale snažíme inovovat, takže bych neřekla, že je na trhu nějaký výrobek, který by byl pro naši planetu výrazně náročný.

Předpokládám ale, že není udržitelných sto procent výrobků?
Ono se to hodně mění. Pracujeme s materiály a u některých výrobků se mění použitý mix. Loni se třeba podařilo nahradit 88 procent polyesteru recyklovanou variantou. Ta má lepší uhlíkovou stopu a některé výrobky z tohoto materiálu tedy můžeme klasifikovat jako udržitelné. Pokud se ptáte na celkové složení, v Česku mělo klasifikaci udržitelného výrobku 31,8 % našich produktů. Do definice patří to, že je z udržitelného materiálu, že pomohl provést v domácnosti nějakou změnu, tedy například že šetří vodu nebo elektřinu, dalším měřítkem je, zda je prospěšný pro zdraví zákazníka. Tak je definovaná například naše čistička vzduchu nebo rostlinná strava.

masove-kulicky

Masové kuličky IKEA

Co ostatní materiály? Evropa nyní řeší například textil, který je hodně problematický.
I textil je obrovské téma, ale spíš pro módní průmysl. V IKEA tvoří asi šestiprocentní podíl, je ale pravda, že je také za devatenácti procenty naší uhlíkové stopy. Největší problém je ale zmíněný polyester, pak polyuretanová pěna, která se používá do matrací, a bavlna. Byť používáme ve sto procentech certifikovanou bavlnu, dováží se z Číny či Pákistánu, takže má velkou uhlíkovou stopu. Snažíme se tedy bavlnu nahrazovat lyocelem, který je efektivnější. U polyesteru už jsem zmínila využití recyklované varianty, což snížilo klimatickou stopu o 45 procent. S pěnou je pak podobně velký problém jako s ocelí, protože zatím není moc řešení, jak s ní naložit.

Jak to máte například se dřevem?
Pracujeme s ním velmi efektivně. Byť tvoří 61procentní podíl našich výrobků, jeho klimatická stopa je pouze 22 procent. Lesy jsou pro nás důležité i kvůli pohlcování oxidu uhličitého, pracujeme proto s certifikovaným dřevem. Vytyčili jsme si také nový cíl, do roku 2030 chceme mít třetinu dřeva pouze z recyklovaných zdrojů.

Vaším cílem je i to, že nechcete vyvážet žádný odpad na skládky, ale měnit ho na surovinu. Je to proveditelné u veškerého odpadu?
V obchodních domech recyklujeme až 27 druhů odpadů. To je mnoho materiálu a ne všechen je možné převést zpátky do výroby. Vizí nicméně skutečně je minimalizovat odpad, který nejde dále využívat. V našem regionu momentálně recyklujeme 85 procent, zbytek odpadu jde na spalování se záchytem energie a jen jedno procento je pořád skládkované, což bychom rádi co nejdříve eliminovali na nulu. Máme také vytipovaných několik materiálů, které se ve výrobě dají použít zpětně, a byť je to možné, zatím to v tomto regionu neděláme. Je ale potřeba to průběžně vyhodnocovat, protože to, že přeneseme jeden materiál do výroby, by nemělo znamenat, že bude cestovat po celém světě nebo že bude procházet zbytečnou úpravou.

Ve Švédsku třídí v domácnostech až šestnáct položek. Snažíte se okruh tříděného odpadu rozšířit i do dalších zemí?
Snažíme, je to ale hodně lokální záležitost, protože každá země, dokonce i každé město, má jiná pravidla třídění a jinou technologii. Třeba v Praze nejsou moc kontejnery na hliník. Pokud bychom do toho zákazníky tlačili, spíš by je to frustrovalo. Minimum zákazníků půjde čtyři sta metrů ke kontejneru, takže by pak takový odpad stejně házeli do směsi. Zjišťujeme nyní, zda je někde vhodné třídit kartóny, protože některá místa mají takové třídící linky, které ho dokážou odlišit od plastu. Na to, abychom třídili šestnáct položek, v Česku není infrastruktura.

Jaké jsou vlastně ambice IKEA? Chcete od nábytkářského byznysu vykročit ještě dál, podobně jako to třeba ve Švédsku děláte s elektřinou?
Řekla bych, že už se to děje. Naší vizí není jen nábytek, ale domov. Vytváříme tedy i řešení, inspiraci. Chceme vnášet do domovů individuálního ducha, příjemný pocit i pocit bezpečí. Navíc velkou část našeho byznysu tvoří i potraviny.

ikea-cerny-most

Foto: Arch.Design

Obchodní dům IKEA Černý Most

Vím, dočetla jsem se, že jste v potravinovém byznysu šestí největší na světě. Předpokládám ale, že plýtvání jídlem v domácnostech jen tak neovlivníte, nebo ano?
Nabízíme celé recyklační sektory, které jsou hodně populární a mají vliv i na plýtvání potravinami. Recyklaci se věnujeme hodně i v našich obchodních domech, kde se snažíme ukazovat, jak to dělat správně, zároveň nabízíme celou řadu řešení, která dokážou uložit potraviny tak, aby vydržely co nejdéle. Zákazníci přitom po čase opravdu přichází s tím, že to funguje. Pracujeme s tím ale i kreativně, kanadská IKEA například přišla s kuchařkou, jak vařit ze zbytků, a mělo to velký úspěch. Převzali jsme to i do našich kantýn a IKEA Brno měla týden, kdy vařila jen ze zbytků surovin, což lidi přijali velmi dobře.

Poslední dobou nabízíte i rostlinnou stravu, jaký to má vliv?
Šedesát sedm procent klimatické stopy tvořené potravinami je z hovězího masa. Rostlinná strava je přitom daleko efektivnější a nutričně poměrně vyvážená. My používáme hovězí maso primárně na masové kuličky. I proto jsme představili světu rostlinnou variantu, bezmasé kuličky. Oproti masovým mají pouze čtyřprocentní klimatickou stopu, na jejich výrobu je zapotřebí jen sedm procent zemědělské půdy a dvanáct procent vody. Strukturou i chutí přitom připomínají kuličky z masa.

Kupují Češi rostlinnou variantu?
V porovnání s těmi masovými si je lidé v restaurací dávají v deseti procentech. V obchodu se švédskými potravinami si je kupuje osmnáct procent lidí a deset procent lidí kupuje ty zeleninové. Třicet procent tedy tvoří nemasová strava. Důležité je, že jde o postupnou změnu. Kdybychom všechny masové kuličky najednou nahradili těmi rostlinnými, asi bychom ničeho nedosáhli. Takhle to lidé vyzkouší, ochutnají, zvyknou si na to a udělají to i u jiného produktu. Minulý rok jsme představili rostlinné mleté maso, které přináší větší variabilitu, protože zákazníci si z něj mohou udělat boloňské špagety, hamburger a podobně.

Loni jste začali vyrábět také sušenky z kávové sedliny, jak se osvědčily ty?
V Česku byly dokonce jako první. Sušenky z kávové sedliny souvisí zejména s ambicí být více cirkulární. Rozhodli jsme se s pekárnou Zemanka z vedlejšího produktu udělat právě sušenky.

Jakou udržitelnou variantu potravin chystáte teď?
Rostlinný hot dog. Snažíme se přicházet s variantami u produktů, které se hodně prodávají. A to je po masových kuličkách právě náš hot dog. Platí to nejen v bistru, ale i v obchodě se švédskými potravinami. Patří i k bestsellerům mraženého jídla. Termín uvedení zatím není, ale mělo by to být brzy.

Eliška Nová

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.