Žije v Africe a jižních částech Evropy, nově se ale objevila i u nás. Drobné rejskovité zvířátko bělozubka tmavá se nedávno stalo 90. druhem savce v Česku. Na naše území ji přilákalo čím dál teplejší podnebí, které souvisí s globální změnou klimatu. A důkazů, že se podnebí mění, je čím dál víc. „Rok 2023 byl na území Česka teplotně silně nadnormální,“ zní z Českého hydrometeorologického ústavu. A mnozí si jistě vzpomenou na vlny extrémního vedra, které některá území zasáhly teplotami dosahujícími 40 °C.

Podle dat meteorologů vystoupala průměrná roční teplota na 9,7 °C. Přitom v začátcích měření, které se datují do šedesátých let, se pohybovala kolem 6,5 °C, nejvýše poskočila k 8 °C. Hlavní příčina oteplování je přitom zřejmá: růst koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, který způsobuje spalování fosilních paliv.

Loňský rok nejvíce poznamenalo letní období, během kterého padaly rekordy nejen v Česku, ale po celém světě. Nejteplejší léto v historii měření tak například zaznamenala i stanice v Arktidě, kde v červenci až září průměrná teplota dosahovala 6,4 °C. I září loňského roku pak mnohým připomínalo spíše letní měsíce. U nás bylo dokonce o 3,5 °C více, než je normál z let 1991 až 2020.

Průměrnou roční teplotu v Česku 9,7 °C je potřeba dát do širšího kontextu. Je to o 1,4 °C stupně více, než je průměr let 1991 až 2020. Což znamená, že se přibližujeme ke krizové hranici 1,5 °C, kterou vytyčila Pařížská dohoda. Od šedesátých let minulého století dokonce u nás teplota vzrostla o 2,2 °C.

Dosud nejteplejším rokem v historii měření byl na našem území rok 2018, kdy byla průměrná teplota 9,6 °C. Mimořádně se výškou teplot vymykalo loňské září s odchylkou 3,5 °C, stejně tak leden s odchylkou 3,4 °C a říjen s odchylkou 2,9 °C. Velmi chladný byl naopak duben, kdy průměrná teplota dosáhla 6,4 °C, což je o 2,1°C méně oproti normálu.

Foto: Fakta o klimatu

Průměrná globální teplota byla v roce 2023 vyšší o +1,46 °C ve srovnání s preindustriálním průměrem 1850–1900

Za zmínku také stojí, že posledních sedm nejteplejších roků Česka v historii měření připadá na posledních deset let. „Současné rekordy nejsou bohužel nic, co by klimatologové a klimatoložky nečekali. Věda hovoří jasně, pokud budeme dále spalovat fosilní paliva, a tím zvyšovat koncentraci skleníkových plynů v atmosféře, průměrná globální teplota dále poroste,“ říká k problému Ondráš Přibyla, ředitel projektu Fakta o klimatu, který shromažďuje data o klimatu a o klimatické změně od vědeckých institucí jako ČHMÚ, NASA, Eurostat a jiné.

Z dat ČHMÚ dále vyplývá, že rok 2023 byl srážkově normální. To jde ruku v ruce s predikcemi vědců a vědkyň o vývoji klimatických podmínek v Česku. V minulosti uvedli, že srážky se výrazně měnit nebudou, ale teplota poroste. Důležitá je však změna rozložení srážek v průběhu roku, což souvisí s extrémními projevy počasí. Rok s prudkými srážkami, ve kterém se vyskytly povodně, může ve skutečnosti být rokem se závažnými dopady sucha.

„Kombinace vyšší teploty a stejného množství srážek však povede k navyšování výparu a s pravděpodobností rovnající se jistotě bude intenzita suchých epizod narůstat a oblasti zasažené suchem se zvětšovat,“ vysvětluje kolektiv vědců a vědkyň v jedné ze shrnujících zpráv Agrární komory, která se týká zemědělského sucha v České republice.

Co se průměrné globální teploty týče, i ta loni pokořila nežádoucí rekord: vyšplhala se na 14,98 °C, což je o 1,48 °C více ve srovnání s průměrem let 1850 až 1900. Někomu možná teplotní výkyv nepřipadá kdovíjak zásadní, Pařížská dohoda ale apeluje na úsilí, aby nárůst globální průměrné teploty výrazně nepřekročil hranici 1,5 °C. Ta přitom není stanovena náhodně. Určuje překročení takzvaných bodů zlomu – některé části ekosystému se totiž mohou při postupujících klimatických změnách „zlomit“ a výrazně se proměnit.

Kriticky ohrožené jsou například korálové útesy, které nepřežijí po tom, co se průměrná globální teplota zvýší o 1,5 až 2 °C. Je na ně přitom vázáno 25 procent všech druhů mořských živočichů, jejich úbytek tak ohrozí i stamiliony lidí, kteří se živí rybolovem. Další bod zlomu se týká tropických deštných pralesů, kde dojde k hromadnému úhynu v momentě, kdy průměrná teplota stoupne o 3 až 4 °C. Stejná míra oteplení ohrozí severské jehličnaté lesy a už dnes vidíme, že zvedání průměrné teploty negativně ovlivňuje počasí, stále častěji tak dochází k jeho extrémním projevům.

Růst teplot a s ním související extrémní projevy počasí mají přitom jasného činitele: růst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře. Globální úsilí o snižování závislosti na fosilních palivech přitom definují celosvětové úmluvy, jako je například již zmíněná Pařížská dohoda. Ta zavazuje jednotlivé státy světa včetně Česka ke snižování emisí, které je klíčové v této dekádě.

Na sklonku loňského roku se také poprvé v historii státy světa shodly na odklonu od fosilních paliv na velké klimatické konferenci COP28. Téměř 200 států během ní podepsalo cíl globální klimatické neutrality do roku 2050, tedy snahu udržet oteplení pod 1,5 °C a výrazně redukovat emise do roku 2030.

„V Česku aktuálně probíhá revize tří klíčových dokumentů v oblasti klimatu a energetiky: Politiky ochrany klimatu, Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu a Státní energetické koncepce. Ty určí, jak bude vypadat česká cesta k bezemisní ekonomice a společnosti v dalších letech. Všechny tři dokumenty přitom musí zahrnovat závazky vyplývající z mezinárodních úmluv a unijní legislativy a ideálně směřovat ke klimatické neutralitě v roce 2050,“ dodává Kateřina Kolouchová, analytička Fakt o klimatu.