Určitě ho znáte jako Luciuse Malfoye z Harryho Pottera. Ale britský herec Jason Isaacs má za sebou spoustu dalších rolí – a nejen o nich se rozpovídal o víkendu v Brně. Proběhl tam totiž Comic-Con Junior, popkulturní akce plná zábavného obsahu a hvězdných hostů. Podívejte se, jak Isaacs vzpomínal na natáčení kouzelnických filmů, na role záporáků nebo na Jackieho Chana.

Hlava smrtijedské rodiny Malfoyů z filmové ságy o Harrym Potterovi je nejspíš jeho nejvýraznější rolí, ale stoprocentně si vzpomenete i na krutého plukovníka Tavingtona z Patriota s Melem Gibsonem. Anebo na kapitána Lorcu ze Star Treku: Discovery. A když zapátráte v paměti, vybavíte si Jasona Isaacse i z válečného filmu Černý jestřáb sestřelen či coby kapitána Hooka z Petera Pana. A kdo má rád videohry, slyšel ho třeba v Baldur’s Gate 3.

To všechno jsou zkušenosti, které rodáka z Liverpoolu pasují do role ideálního hosta právě skončeného Comic-Conu Junior spojeného s prvním ročníkem veletrhu Kniha Brno. Než se pustil do setkávání s fanoušky, podepisování a focení, čelil Isaacs dotazům médií včetně CzechCrunche. O čem v Brně hovořil?

O tom, že je známý rolemi padouchů
„V životě jsem hrál nějakých 250 rolí, ale padouchů z nich bylo asi jen čtyřicet. Přesto si je lidé pamatují. Protože i kdybyste měli skvělý den a potkávali samé milé lidi, když pak někdo přijde a kopne vás do koulí, zapamatujete si právě to. Proto si každý pamatuje záporáky. A Lucius Malfoy je padouch, je to rasista, věří v nadřazenost své rasy. Harry Potter je fantasy film, ale v tomhle ohledu Malfoy působí jako postava ze skutečného světa.“

O tom, že neměl být Lucius Malfoy, ale Zlatoslav Lockhart
„Šel jsem na casting Lockharta, ale oni mi nabídli Malfoye. Jenže o toho jsem neměl zájem, protože ve stejné době už jsem měl hrát kapitána Hooka v Peteru Panovi a nechtěl jsem hrát dva zloduchy v dětských filmech. Ale snad každý v mém okolí mě přesvědčoval, ať to vezmu. Synovci, neteře, dospělí přátelé, ti všichni mě žadonili, abych tu roli přijal. A jsem rád, že jsem ji vzal!“

O nejlepších chvílích při natáčení Harryho Pottera
„Při natáčení velké bojové scény na konci Harryho Pottera neustále pršelo. Kdybychom točili v Hollywoodu, všichni by zalezli do svých karavanů. Ale tohle byla Anglie, takže jsme stáli pod takovým velkým stanem s Maggie Smithovou, Julií Waltersovou a Emmou Thompsonovou, popíjeli studený čaj, jedli sušenky a vyprávěli si historky o tom, co se nám při hraní nepovedlo, třeba jak jsme zapomněli nástup na scénu… To byly ty nejlepší natáčecí dny. Vlastně jsem si přál, aby nepřestávalo pršet.“

O rozdílech mezi Hollywoodem a Evropou
„Američtí herci prodávají sami sebe, svou dokonalost, svůj perfektní zářivý úsměv, své charisma. To my angličtí herci ve vlastní kůži nejsme úplně komfortní, raději se vciťujeme do osudů jiných postav.“

O oblíbeném herci
„Žádného nemám. Potkal jsem spoustu slavných lidí, ale skoro vždycky je to neskutečné zklamání. Čím větší hvězda, tím horší člověk. Vlastně jedna výjimka tu je. Jackie Chan byl neuvěřitelně zábavný, milý a naprosto výjimečný člověk. Ale jinak platí, že se se svými idoly nechcete potkat. (smích)“

O hereckých začátcích
„Nikdy jsem se ve společnosti necítil dobře, byl jsem židovské dítě v nežidovském světě, pak jsem byl kluk z Liverpoolu mezi bohatými děcky v Londýně… Ale když jsem začal s herectvím, najednou jsem se poprvé ocitl ve světě, kam jsem patřil. Nezáleželo na mém původu. Všichni jsme byli nepopsaný list. Prozkoumávali jsme různé lidské osudy, zjišťovali, co to znamená být člověkem. A to je něco, co mě dodnes fascinuje.“

O důležitosti hlasu
„Hlas je pro mě padesát procent role. Totiž když v Anglii otevřete pusu, hned si vás lidé zařadí. Nejen zeměpisně, ale i společensky, z jakých poměrů pocházíte… Vystřídal jsem v životě hodně přízvuků, měl jsem liverpoolský, pak silný londýnský – zněl jsem jako Jason Statham! Po chvíli na univerzitě jsem zase dokázal napodobit přízvuk Hugha Granta nebo prince Williama. Při natáčení nezůstávám celý čas v roli, ale snažím se si udržovat daný akcent. Hlas je pro mě něco jako maska v italské renesanční komedii, kde určuje roli. Když najdu ten správný hlas, odhalím i charakter dané postavy. Proto jsem třeba kapitána Lorcu ze Star Treku: Discovery mluvil s americkým, jižanským přízvukem, který si snadno spojíte s vojákem. Byl zástupcem takového až trumpovského světa, kde silní vládnou slabým. A zvládám hodně akcentů, ale jeden mi nejde. Ten z Nového Zélandu.“

O divadle a filmu
„Oboje dokáže být svým způsobem výjimečné. Ale když jste součástí vynikající hry v divadle, nic se tomu nevyrovná. Celý sál se promění a sdílíte s diváky neskutečně lidský zážitek. Měl jsem to štěstí, vlastně možná smůlu, že jsem v Londýně hrál v představení Andělé v Americe od Tonyho Kushnera. Nejlepší hra, kterou jsem zažil. Lidé plakali, smáli se, změnilo jim to život. Od té doby bylo každé představení tak trochu zklamáním. A když hrajete v něčem, co není tak úplně skvělé? Tak to je pak opravdu hrozné. Utíkejte, rychle pryč, zapalte to tu! (smích) Zatímco i když hrajete v obyčejném filmu, můžete si to užít.“

O oblíbené roli
„Už dávno jsem zjistil, že důležitá je cesta, nemá smysl řešit její cíl. Takže ani nepřemýšlím nad tou spoustou rolí, které jsem nezískal nebo které jsem odmítl. Některé z nich byly úspěšné, ale třeba by nebyly, kdybych je vzal já. Takže ani není role, kterou bych si chtěl zahrát. Moje oblíbená role je vždy ta příští.“