Švestková dráha je železniční trať, která spojuje Most a Litoměřice, a ještě k tomu nabízí malebné výhledy na České středohoří. Dnes dopoledne byla na části této trasy mezi obcemi Libčeves a Židovice výluka. A to kvůli historicky významnému momentu. Vůbec poprvé se tu totiž veřejnosti představil autonomní vlak, jímž by mohli cestující v Česku přepravovat už za pár let.

Stát v kabině strojvedoucího jedoucího vlaku, a přitom hledět na prázdnou židli, na které by měl mašinfíra sedět, je zvláštní pocit. Zvlášť v momentě, kdy se vlak přibližuje k automobilu, který stojí na železničním přejezdu a nejeví nejmenší snahu ujet.

Naštěstí byl tento scénář součástí ukázky pro novináře, během které společnost AŽD představovala svůj koncept autonomního vlaku. V krásném prostředí nedaleko Milešovky a Házmburku jsme se tak proháněli vlakem schopným sledovat své okolí, sám otevírat a zavírat dveře a u perónu zastavit na metr přesně.

Společnost AŽD je specialistou na vývoj a dodávky řídící a zabezpečovací techniky na železnici a autonomním řízením vlaků, které se v železniční dopravě stává stále důležitějším tématem, se zabývá už několik let.

Například metro v Paříži je schopné fungovat bez strojvedoucího už nyní, podobně jako celá řada nadzemek v jiných městech. Ovšem pohybovat se po „sterilních“ podzemních či nadzemních kolejích je přeci jen něco jiného než jet po klasické železniční trati, kde se může objevit zvěř, člověk, nepojízdné vozy či další překážky.

Proto bylo nutné do vlakové soupravy implementovat systém, který dokáže reagovat podobně jako živý strojvedoucí. „V praxi to znamená instalaci řady senzorů, detektorů, umělé inteligence, podpůrných a diagnostických systémů na vozidle a na trati s cílem zajistit požadovanou bezpečnost a efektivitu provozu,“ vysvětluje Zdeněk Chrdle, generální ředitel AŽD.

Překážky v podobě vozu, ale i lidské postavy a dalších objektů, které se objevují v zorném poli vlaku, zachycuje laserový systém LiDAR, který umožňuje 3D modelování okolí tratě. Vlak je také vybavený optickými systémy a družicovou lokalizací a využívá i digitální mapu okolí. Díky doprovodným obrazovkám jsme mohli na vlastní oči vidět, jak se překážky detekované jako problém v systému okamžitě obarvily do červena.

Strojvedoucí o práci nepřijdou

ADŽ celý tento systém doplňuje dronem, který létá kolem vlaku, monitoruje trať a sbírá data, jež následně vyhodnocuje specializovaný software. Na základě nich je možné zachytit například defekty či lomy na kolejích. A na vše dohlíží i dispečer. Ten může na dálku monitorovat situaci před vlakem prostřednictvím kamer a v případě potřeby zasáhnout.

Systém, který vznikl ve spolupráci s univerzitami ZU v Plzni, VUT v Brně a ČVUT v Praze, je podle Zdeňka Chrdleho z 90 procent čistě české know-how a do pár let by mohl začít obsluhovat první české cestující. Podle Chrdleho odhadů by se tak mohlo stát za dva až tři roky, a to právě na Švestkové dráze.

Neznamená to však, že by technologie přinesla konec strojvůdců v Čechách. „Rozhodně nepracujeme s černobílou vizí nahrazování strojvedoucích, ale s vizí moderního způsobu obsluhy železnice, kde i nadále řada procesů nepůjde zajistit jinak než prací odborné obsluhy,“ vysvětlil Zdeněk Chrdle. Podle něj bude ve vlaku například také vždy stevard, který bude zároveň schopný zakročit v některých nouzových situacích.

V případě nasazení autonomie do ostrého provozu by byla doprava na Švestkové dráze zpočátku kombinovaná. Strojvůdci se tak budou s autonomní technologií střídat dle potřeby.

Jinde by mohla být autonomie zprvu nasazená pro odbavení některých specifických postupů, jako je například autonomní posun vlaků v depu. AŽD doufá, že těmito postupnými kroky se podaří zvýšit efektivitu na dráze a snížit náklady na provoz.

Ze Švestkové dráhy se projekt nyní stáhne a testování autonomních schopností vlaku bude pokračovat na trati Kopidlno – Dolní Bousov. Ta je bez pravidelné osobní dopravy, ale zároveň prochází výraznou technologickou modernizací, která je pro testování autonomie na železnici nezbytná. Trať by měla poskytnout dostatek prostoru pro rozvoj, ověřování, testování a uvádění autonomních technologií do běžného provozu.

Aby k tomu mohlo dojít, je však nutné vyřešit ještě jednu zásadní překážku, kterou je současná legislativa, jež zatím nedovoluje, aby v Česku vlaky fungovaly zcela autonomně. I zde se AŽD ale snaží činit patřičné kroky, a to jak na národní úrovni, tak i ve spolupráci s evropskými partnery a institucemi.

Na vývoji podobných autonomních systémů v současné době pracuje například Finsko či sousední Polsko. Zda se českému ADŽ podaří dotáhnout celý projekt do konce a vyprázdnit kabiny pro strojvedoucí, ukáže čas. Když jsem ale stál v kabině strojvedoucího, neměl jsem sebemenší pochybnosti o tom, že by takto budoucnost vlakové dopravy mohla skutečně vypadat.