Až teď v létě vyrazíte na výlet na kole nebo třeba do kempu a budete si chtít u stánku nebo v hospodě dát limonádu, máte dost velkou šanci, že do ruky dostanete tu od značky Koli. Zvlášť pokud si dáte točenou malinovku. Právě tenhle druh provozů a letní sezóna jsou pro kolínskou firmu s více než stoletou tradicí vůbec nejdůležitější a růžový nápoj ten nejvýnosnější. „A právě proto je potřeba, abychom začali dělat i něco trochu jiného,“ říká obchodní šéf Koli Pavel Vavruška.

Muže tohoto jména má Koli, Sodovkárna Kolín, jak se společnost oficiálně jmenuje, v čele už druhého. Zároveň je současný obchodní ředitel představitelem už čtvrté generace rodiny Vavrušků, kteří výrobně perlivých nápojů vládnou. A rodinná firma je to stále doslova a do písmene.

Své místo v ní mají totiž i Vavruškovi rodiče, Pavel starší coby technologický šéf, maminka jako ten finanční a Pavel mladší se svou rodinou v areálu továrny i bydlí. „Sejdu z obýváku dolů a jsem ve firmě, z oken vidím kompletní provoz na dvoře, takže když se cokoliv děje, můžu to hned řešit,“ usmívá se.

Historie firmy, která v duchu svého názvu začala výrobou sodovky, sahá až do osmdesátých let devatenáctého století. Rodina Vavrušků ji od původního zakladatele odkoupila zhruba o třicet let později a na jejím příběhu se dá dobře odvyprávět i vývoj československých dějin. V současnosti jde o zavedený podnik, jehož obrat se pohybuje kolem 200 milionů ročně, má okolo padesáti zaměstnanců a jeho roční výstav je zhruba 145 000 hektolitrů. A má také jasné plány, co dál.

„Oči nám v tom samozřejmě otevřel covid, protože nám ukázal, že to, co jsme si mysleli, že je naše pojistka, vůbec žádná pojistka nebyla,“ vypráví Pavel Vavruška. Naráží tím na to, že Koli skutečně navazuje na tradici regionálních českých sodovkáren – tedy malých továren, které podniky ve svém okolí zásobovaly limonádami. Ta kolínská během porevolučního vývoje vyrostla do celorepublikového měřítka a právě to brala jako svoji výhodu.

Foto: Koli

+4

Jenže to mělo háček. Koli neprodává koncovým zákazníkům, ale obsluhuje nejrůznější gastroprovozy, jako zmíněné stánky, restaurace, hotely nebo třeba jídelny. „Do covidu jsme si říkali, že jsme v pohodě, že máme pokryté celé Česko. Máme na 130 velkoobchodních partnerů a tím riziko diverzifikujeme. Že kdyby se náhodou něco stalo v západních Čechách, neovlivní to to, co se děje na Moravě. Nikdy nás nenapadla varianta, že se zavře celá země,“ líčí Vavruška.

V prvním covidovém roce se jinak dlouhodobě zisková firma dostala do ztráty 25 milionů korun. Díky dobré kondici tuhle ránu ustála, Vavruškovi ale začali okamžitě pracovat na tom, aby se podobná situace neopakovala. „Ponaučení bylo jasné – že musíme diverzifikovat svou činnost, nejen to, kde působíme,“ říká Pavel Vavruška. V Koli se tak teď intenzivně připravují na to, aby do pár let vstoupili i na retailový trh. „Je to jasný první krok,“ komentuje to obchodní šéf.

To obnáší i stavbu nové továrny, se kterou firma začala shodou okolností právě už za covidu, i když z jiného důvodu. „Šlo o kapacitu, dlouhodobě jsme jeli tak na 130 % našich výrobních možností a potřebovali jsme je navýšit. Takže jsme ke stávajícímu plánu prostě přidali další,“ říká Vavruška.

V průmyslové zóně Ovčáry, kde má nová výrobna vzniknout, momentálně už stojí jedna ze tří plánovaných nových hal a je v ní umístěný distribuční sklad. Až bude projekt jednou hotový celý, budou zde kanceláře i nové výkonné linky na plnění sudů, třetinkových skleněných lahví i petek. V rámci rozkročování se do retailu má ale přibýt i linka na plechovky, které Koli zatím nevyrábí. V novém provozu už teď jezdí elektrovozíky a na střeše je fotovoltaika dimenzovaná na zajištění provozu všech tří hal. Teď tak pohání tu první a zbytek energie si Koli posílá do stávající výrobny.

„Retail je ale jen jedna nová noha, lepší by bylo jich mít víc,“ dodává Vavruška. Co přesně má ale na mysli, prozrazovat nechce. „Je to asi jako když si velcí nápojáři koupí třeba menší pivovar,“ říká pouze s tím, že jednou, pokud všechny plány vyjdou, by se Koli mohla podle jeho odhadů dostat na čtyřnásobek současného obratu, tedy na zhruba osm set milionů.

Osvědčenou cestou, jíž firma expandovala do teď, bylo přidávání nových příchutí do svého sortimentu. V současnosti nabízí čtrnáct druhů a klientům je dodává ve třech možných variantách – v sudech a skleněných nebo pet lahvích. Plný sortiment nabízí ve skle, naopak do sudů ho stáčí necelou polovinu.

„Není totiž potřeba tam mít všechno. Lidé si dávají točenou limonádu jako produkt sám o sobě a není pro ně až tak důležité, aby měli v jednom podniku na výběr z x příchutí. A když ano, tak ty další mají majitelé v lednici,“ míní Vavruška.

Jednoznačným hitem kolínských sodovkáren je dlouhodobě sudová malinovka, které firma prodává nejvíc ze všech českých výrobců. Přesnější údaje o prodejích ale zveřejňovat nechce. „Zavedli jsme ji kdysi právě proto, že jsme se chtěli odlišit a sudovou malinovku tehdy nikdo moc nedělal. A povedlo se to. Pak se přidaly velké kolosy jako Heineken, Prazdroj, Kofola nebo Mattoni a dnes dělá sudovou malinovku v Česku už přes třicet výrobců,“ vypočítává Vavruška. Jedním dechem ovšem dodává, že nápojářský obor má podle jeho zkušeností jedno velké a sympatické specifikum – a sice vzájemný respekt jeho hráčů, ať už velkých nebo malých.

Foto: Koli

+3

„Jsou tu firmy, které jsou desetkrát větší než my, a kdyby se jim zachtělo, můžou nás zničit. Nic takového se ale neděje, naopak se drží příjemná rozmanitost. A když se něco děje, tak si i vzájemně pomůžeme. To v jiných segmentech tak časté není,“ dodává.

Pro letošní léto jeho firma vyjela s novinkou v podobě mangové limonády. Do prodeje šla v květnu a první reakce jsou prý velmi pozitivní – v současné době se jedná o čtvrtou nejprodávanější příchuť. Že je mango trend, dokazuje i skutečnost, že na něj ve stejnou dobu vsadila i řada konkurentů. „Takže jestli má někdo mango rád, tohle léto si určitě užije,“ směje se Vavruška.

Jeho firma si ale osahává i expanzi na zahraniční trhy. Momentálně jsou limonády z Kolína k dostání na několika místech na Slovensku, v Polsku nebo Německu. O tom, že je zrovna tohle pro Koli ta správná cesta, ale není Pavel Vavruška úplně přesvědčený, byť to byla právě přímá poptávka od zahraničních zákazníků, která Koli do ciziny vedla.

„Přeci jen jsme firma určité velikosti a většinu naší produkce dodáváme ve vratných obalech – sudech nebo skleněných lahvích – a vozit je do Německa a čekat, až se vrátí nazpět, vyjde klidně na čtyři měsíce, kdežto v Česku na měsíc a půl. A na to nejsme stavění,“ vysvětluje. „Zatím to tedy zkoušíme a vyhodnocujeme. Na druhou stranu – Německo je obrovský trh a sudové limonády tam teprve začínají. Takže jedna z možných cest to taky je,“ přemítá Vavruška.