V kinech právě můžete vidět snímek Manželé Stodolovi, který připomíná skutečné zločiny manželského páru, jenž začátkem milénia zavraždil osm důchodců. Ačkoliv film Petra Hátleho původně vznikal jako dokument, suchopárného převyprávění reálií se bát nemusíte. Ani odvaru z televizních kriminálek. Manželé Svobodovi jsou totiž docela psycho. Mrazivé a nepříjemné.

„Udělal jsem pro tebe všechno. Kdy jsi ty udělala něco pro mě?“

„A co chceš?!“

„Normální manželku…“

Dialog, který zazní v novém českém filmu Manželé Stodolovi, už sám o sobě říká mnohé. Ukazuje na nešťastný vztah, jenže jeho neštěstí se rozlévá do obludných, vražedných rozměrů. Tragédii posiluje skutečnost, že oběťmi vraždění Stodolových byli senioři na pokraji společnosti na zchudlém českém venkově krátce po roce 2000. Lidé mimo zájem okolí a do jisté míry i policie.

Standardně byste od takového zdrojového materiálu čekali zfilmování à la Případy 1. oddělení. Kriminálku o detektivech, důkazech a dopadení. Režisér Petr Hátle a producent Tomáš Hrubý ale ve svém snímku zvolili mnohem méně okoukaný způsob práce. Zajímá je to, co se děje v hlavách a ve vztahu titulních manželů. Není to pěkná podívaná. Ale film je to povedený.

Foto: Vertical Entertainment

+5

Manželé Stodolovi jsou psychologické drama o vztahu, na který do posledního písmenka platí dnes často skloňované slovo toxický. Dana Stodolová je – profesionálové prominou amatérskou analýzu – psychopat, sociopat, manipulátor, narcista a veskrze odporná lidská bytost. Proč je taková? To film jen párkrát naznačí, ale spíš neřeší. Zajímá ho tady a teď, které patří jejímu vztahu s Jaroslavem Stodolou.

Ten je zase takový jednodušší, naivní a trochu žárlivý chlap, co Danu podpantoflácky miluje. Byl by pro ni schopen učinit snad cokoliv. A Dana toho využije. Cesta z života na vesnici chudého na peníze i jiné vyžití, což je pro ničím nespoutanou ženu peklem, totiž vede přes vykradení souseda. To se zvrtne a Stodolovi učiní první krok na cestě za doživotím.

Manželé Stodolovi nicméně nejsou přímou rekonstrukcí zrůdných činů sériových vrahů (na brutální zločiny nicméně dojde). Mnohem víc je zajímá to, co se mezi ústřední dvojicí v kvalitním podání až macbethovské Lucie Žáčkové a Jana Hájka děje. Anonymizované či pozměněné skutečné události a místa jsou jen kulisou pro mrazivé činy a veskrze nepříjemnou partnerskou manipulaci.

Párkrát se vám možná bude chtít s Jaroslavem soucítit, když uvidíte, jak ho manželka ponižuje a zneužívá k nejhrůznějším činům. Podobné myšlenky ale rychle zapudí bezohlednost, každodennost a chladnokrevnost, se kterou Stodolovi vraždí. Zabít a okrást? Ne, předtím si s nicnetušícími seniory popovídat, pomoct jim uvařit – a po zločinu si k večeři sednout a vyspat se v jejich posteli.

Manželé Stodolovi nevolí kdovíjak objevné filmařské postupy, v kontextu české tvorby jsou ale solidním dílem. Občas se jim podaří rozbít nalajnované role manipulativní ženy a přihlouplého muže, jenž pro ni vraždí. Místy problikne trauma, které Stodolovou muselo formovat. Všechno prostupuje bezvýchodná atmosféra chudších částí venkova a života bez větších nadějí, ze které Stodolovi viděli vražednou cestu.

Po snímcích Úsvit, Bod obnovy nebo Bratři tak vznikl další domácí film, který lze snadno doporučit. Podobně jako zmíněné tituly není přelomový, natož světový – ale sledovat snímek, který je dobře natočený i zahraný a naplňuje požadavky žánru, to je velmi příjemné. Ačkoliv je to místy opravdu nepříjemná podívaná.