Když dnes chcete najít něco na internetu, jdete na Google. Ten ale pochopitelně nenajde všechno. Pokud byste hledali třeba nějaká videa nebo hudbu, už to tak snadné není. Příležitost na trhu ucítil před lety Slovák Rastislav Turek, který ve Spojených státech založil startup Pex a dnes je jedním z předních hráčů ve svém oboru. Díky technologiím Pexu si může dnes prakticky kdokoliv nechat vyhledat, kde všude po internetu je rozeseta jeho tvorba, ať už jde u hudbu nebo video, a kdo ji vlastně využívá.

Svým způsobem tedy Pex funguje jako Google pro video a hudbu, jen je mnohem propracovanější a jak zmiňuje Martin Hapl, potenciál celého projektu je ještě větší. Právě Hapl se stal nedávno šéfem české pobočky startupu, který se rozhodl v Praze otevřít vlastní vývojářské centrum, a nyní v rozhovoru pro CzechCrunch vysvětluje, v čem dříme velký potenciál Pexu a jeho technologií.

Přes deset let jsi působil v česko-americkém startupu GoodData. Naposledy na pozici viceprezidenta služeb pro region Evropy, Blízkého východu a Afriky, tedy velmi vysoko. Čím tě zlákal Pex?
Zlákal mě produkt, protože nic srovnatelného na trhu jednoduše neexistuje. Konkurenti sice jsou, ale když jsem si dělal průzkum, zjistil jsem, že tato konkurence je technologicky velmi zaostalá. A pochopitelně to mělo i určitou spojitost s tím, co jsem dělal v GoodData, protože i tam jsem na problematiku autorských práv či velkých dat narazil.

O co šlo?
Spolupracovali jsme s mediální firmou z Holandska, která mimo jiné vytvářela formáty televizních show, jež pak vysílaly televize po celé Evropě (a posléze i Americe). Záznamy těchto pořadů pak umísťovaly na YouTube jak jednotlivé televize, tak sami jejich diváci. A YouTube vyvinul systém nazvaný Content ID, který je v určitých ohledech podobný tomu, na čem pracuje Pex.

Content ID umožňuje velkým producentům obsahu vyhledávat kopie jimi vlastněného obsahu na YouTube, a buď požádat o jejich stažení, nebo je ponechat zveřejněné, ale stát se příjemcem části zisků z reklam, které uživatelé vidí při přehrávání videa. To byl i případ projektu, na kterém jsme pracovali v GoodData. Přerozdělování takového zisku mezi tvůrce formátu a televize, které jej produkují, se řídí poměrně složitými pravidly, jako například odkud byl člověk, který se díval na konkrétní video, a podobně.

A vy jste přišli se systémem, jak to přerozdělení řešit?
Strávili jsme tři čtvrtě roku implementováním všech možných pravidel, které jsme si s klientem postupně zpřesňovali, a poměrně dobře se při tom seznámili s fungováním Content ID. Tehdy jsem pochopil potenciál takové služby, a analytiky nad ní, pro každého, kdo produkuje obsah. Když jsem pak viděl, že Pex, který vlastně Content ID z YouTube rozšířil na celý web, shání někoho, kdo by vedl českou pobočku, ozval jsem se Rastymu Turkovi, že mě to zajímá.

Na to, co tě zlákalo v Pexu, jsem se ptal i proto, že jsi v GoodData působil prakticky od začátku, v různých ředitelských pozicích, až jsi nakonec skončil jako viceprezident. Je Pex další logický krok v kariéře, kdy jsi už v GoodData nemohl moc dál růst?
V zásadě ano. Beru to především jako další výzvu v kariéře. Do GoodData jsem nastoupil velmi brzy po jejich založení, v podstatě od nuly vybudoval konzultační organizaci pro celou Evropu a východní Ameriku a deset let jsem nedělal prakticky nic jiného, než že jsem najímal nové lidi, řešil procesy kolem fungování týmu a staral se o to, aby zákazníci byli spokojení.

Říkal jsem si, že bych si to rád celé vyzkoušel na větší ploše, než je jedno, byť velké, oddělení, načež přišel Rasty s tím, že bude stavět novou pobočku Pexu. Jedna věc pro mě byla, že se mi jejich technologie zalíbila a jejich produktu věřím, ale ještě důležitější bylo, že jsme si s existujícím týmem sedli lidsky.

V GoodData jsi zažil tým o 20 lidech, který za 10 let vyrostl až na několik stovek. Nyní jdeš řídit českou pobočku Pexu, kde začínáte zase od nuly. Chyběl ti ten startupový drajv na začátku?
Není to úplná nula, bylo tu několik velice klíčových lidí, kteří Pex vyvíjeli víceméně od začátku, ale rozhodně je tu opět ten startupový duch, který dává vzpomenout na začátky v GoodData. Nejlépe ten přechod asi ilustruje situace, kdy jsem přijel za Rastym do Los Angeles a uvědomil si, že celý Pex je teď stejně velký jako můj bývalý tým. A to se mi vlastně líbilo, protože po deseti letech už byly GoodData velké, moje oddělení slušně zaběhlé a nebylo už tolik výzev, které by mě tam přitahovaly. V Pexu budu zase pracovat na něčem novém a potenciálně mnohem větším než v GoodData. Věřím, že Pex má ohromný potenciál.

Už jsme to nakousli, ale pro začátek bude nejprve dobré představit, co vlastně Pex jako takový dělá. Protože jestli jsem to správně pochopil, je to služba, která na trhu prakticky nemá obdoby? Takový Google, akorát pro hudbu a video.
Základní funkcionalita by se tak skutečně dala popsat. Asi každý bude znát Google Image Search – dáte mu obrázek a on najde stejné, či podobné. Tohle umíme také, jenže pro video a audio, což je mnohem mnohem náročnější úkol. Navíc si umíme poradit s různými poškozeními, dokonce nasazujeme rozpoznávání cover verzí… Ale i to je jen začátek.

Jak už jsem zmiňoval, na této funkcionalitě je postavený systém podobný Content ID od YouTube, ale fungující prakticky se všemi hlavními online platformami včetně Facebooku, YouTube, Soundcloudu, VKontakte a více jak dvaceti dalšími.

Jak to funguje?
Vezmeš videoklip, nahraješ ho do Pexu a řekneš mu, ať ti najde, kde všude se daný videoklip nachází. Jsme schopni například říct, že existuje ve 2,5 tisíci kopiích, přičemž tisíc kopií je na YouTube, 500 kopií na Facebooku a tak dále. U platforem, které sdílí statistiky o přehrávání, je umíme vzít a říct, že bylo tvé video přehráno tolikrát na těchto platformách.

Umíme jít ale ještě do většího detailu. Pro každou kopii, kterou na internetu najdeme, dokážeme ukázat, kolik z daného videoklipu je v každé kopii využito a kde. Někde může být využito třeba jen počátečních 30 sekund, jinde zase třeba pět sekund někde uprostřed. Díky Pexu dostaneš kompletní přehled o tom, jak se tvůj obsah na internetu vlastně využívá.

K čemu všemu mohou taková data sloužit?
Využití je samozřejmě celá řada. Mezi naše zákazníky patří hudební nebo filmová studia, která vezmou svůj kompletní katalog, nahrají ho do Pexu a zjišťují, jak se jejich obsah na internetu sdílí. Může to být například nástroj pro boj proti pirátství, ale ani ne tak na individuální úrovni, kde by naši zákazníci chtěli stahovat každé video, které najdou, ale spíše pro vyjednávání o přerozdělování příjmů.

Když dokážete zjistit, že třeba na Facebooku je přítomna polovina vašeho katalogu, máte v ruce důležitá data o tom, že by vám měl Facebook platit nějaké poplatky. Facebook dosud s producenty tato data nesdílel, ale díky Pexu lze zjistit, jaký obsah na něm vlastně je.

Pex lze ale využít i třeba pro plánování koncertů. To je možná trochu nečekané, ale pokud zjistím, že existuje platforma, která je specifická pro určité publikum – pěkný příklad je ruskojazyčné VKontakte –, a můj obsah je na ni velmi populární, tak se podle toho můžu zařídit. Pokud vím, že na YouTube mám milion přehrání, a najednou zjistím, že v Rusku na VKontakte mám 10 milionů přehrání, mohu tomu uzpůsobit i koncertní turné.

Rozumím tomu, že Pex mě bude zajímat ve chvíli, kdy tvořím nějaký obsah, ať už hudbu nebo video, a chci vědět, kde ho někdo používá. Kdo je ale vaším typickým klientem?
Já od příchodu do Pexu po večerech studuji, jak funguje hudební a filmový průmysl, jakou roli má agent nebo produkční společnost, a zjišťuji, že je to celé neuvěřitelné komplikované. Na úspěšné vyprodukování písničky a její protlačení do éteru a na streamingové služby je potřeba neuvěřitelné množství rolí a lidí. Možností, kdo za námi může přijít, je tedy spoustu.

Našimi klienty jsou všechny hlavní nahrávací společnosti, které k nám nahrávají kompletní katalog umělců, s nimiž spolupracují. Dále to jsou menší, nezávislé labely a do budoucna je možné, že přidáme i jednotlivce.

Jak to funguje? Přijde za vámi zákazník a řekne, že potřebuje vědět, kde se zrovna objevuje tahle písnička?
Každý náš klient má živý náhled do našeho systému, kde má přístup ke dvěma hlavním modulům. V jednom si může spravovat svůj obsah a sledovat základní statistiky o tom, jak se přehrává, a ve druhém pak může přímo řešit správu autorských práv.

Když najdeme kopii, může se na ni podívat, pustit si ji synchronizovaně s originálem a jednoduše přeskakovat mezi zvýrazněnými místy, kde byla nalezena shoda. Například YouTube pak umožňuje přes API automaticky požádat o stažení videa, pokud nechcete, aby se na něm kopie nacházela, případně požádat o převedení zisků z reklam.

Když někde objevíte mé video, které je tam nelegálně, jaký je pak další postup?
My především nevíme, jestli je tam legálně, nebo nelegálně, to už si musí vyřešit náš zákazník. My jen zjistíme, že tam je. Není cílem, aby autoři masivně stahovali z YouTube a dalších platforem kopie jejich tvorby, ale spíše aby za jejich použití dostali férově zaplaceno. S informacemi, které od Pexu dostanou, mají naši klienti lepší vyjednávací pozici ohledně licenčních poplatků s jednotlivými platformami.

Lze to přirovnat k rádiu. Do rádia také nikdo nevolá, že hraje jeho písničky a co že si to dovolují, to by bylo kontraproduktivní. Rádio nicméně musí platit poplatky za to, že dané skladby může hrát, a stejného modelu se tvůrci obsahu snaží dosáhnout i u internetových platforem. Moje tvorba může být na Facebooku, ale když už tam je, ať mi Facebook něco platí. Na většině platforem – kromě těch streamovacích, jako je Spotify nebo Apple Music – dnes nedostávají tvůrci obsahu vůbec nic, což se snažíme v Pexu měnit.

Když přijdu za Facebookem, řeknu mu, že na něm mám 10 milionů přehrání denně, a budu po něm požadovat peníze, mám šanci uspět?
Funguje to. Platformy na takové dohody přistupují, protože jim vlastně nic jiného nezbývá. Tvůrci jinak mohou říct, ať veškerý jejich obsah, o kterém nově mají přehled, odstraní, ale ten přitom Facebooku a dalším platformám generuje návštěvnost a zvyšuje zisk z reklamy. Takže se chtějí dohodnout. Například YouTube je poháněný především videoklipy a není důvod se domnívat, že na Facebooku je to jinak. Kdyby se Facebook rozhodl, že nahrávacím studiím nic nezaplatí a musel by všechen jejich obsah smazat, prodělá na tom. Platí to nejen pro hudbu, ale třeba i pro trailery na filmy a seriály.

Napadá mě další využití. Když vydám trailer a díky Pexu zjistím, že v nějaké části světa funguje lépe než v jiné, můžu tam třeba poslat větší rozpočet na marketing…
Ano, přesně to je další možné využití. Dokážeme také zjistit, které části vašeho díla jsou nejvíce virální. Umíme rozpoznat už i krátké animované gify, které na základě různých situací často vznikají a rychle se šíří, takže i to může být zajímavá informace. Hudebníci také snadno zjistí, když někdo jejich skladby remixuje. Na naší platformě dokážeme najít libovolný obsah už od půl sekundy, možnosti využití jsou nekonečné.

Máte nějakou konkurenci? Jak to dnes autoři nebo vydavatelé řeší, když chtějí zjistit, kde a zda vůbec se někde jejich tvorba nachází?
Existuje několik služeb, které se snaží dělat to samé jako my, ale troufnu si říct, že buď nejsou technicky zdaleka tak daleko jako my, nebo to dokonce všechno dělají ručně. V jejich případě někdo sedí u počítače, prochází všechny platformy manuálně a hledá, jestli tam daný obsah už není. Nikdy nemohou mít takový záběr jako my, umíme vyhledávat velmi rychle, bez použití lidské síly. Dělali jsme si různé pokusy a když jsme vyhledávali obsah, který lidé sdíleli na YouTube z nějaké akce, dokázali jsme ho najít do pár hodin, automatizovaně bez lidského zásahu. Právě YouTube má ve svém Content ID jednoho z našich největších konkurentů, který však funguje jen u nich.

Jak do byznysu Pexu zasáhla směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu? Konkrétně článek 17 fakticky přenáší odpovědnost za porušení autorských práv od uživatelů směrem k platformám pro sdílení obsahu.
Nová směrnice platformám říká, že musí vyvinout prokazatelnou aktivitu a snahu, aby v co nejrychlejším čase odstranily obsah, ke kterému nemají licenci. Zatím čekáme, jak budou vypadat implementace směrnice do jednotlivých národních legislativ, ale to, co platformám nabízíme, je možnost identifikovat, zda se jedná o licencovaný obsah, či nikoliv, už při jeho nahrávání. Díky tomu se může platforma rozhodnout, jak s takovým obsahem naloží.

Zmiňoval jsem, že Pex je dnes něco jako Google pro audio a video, ale rádi bychom se stali také Mastercardem nebo Visou pro autorská práva – tedy být prostředníkem mezi online platformami a držiteli licencí pro vše, co se licencí týká. Naši klienti pak budou moci u každého díla snadno zjistit, zda je jeho součástí licencovaný obsah, kdo je jeho vlastníkem a za jakých okolností je povoleno šíření.

To je další velký produkt, který v Pexu stavíme, a zejména pro evropské firmy by to vzhledem k nové směrnici mohlo být velice zajímavé. Nevíme o žádném konkurenčním řešení, které by něco takového nabízelo, a firmy to přitom budou muset velmi brzy začít řešit.

Je tu jen již zmíněný YouTube a jeho Content ID.
Ano, Google to zřejmě dokáže vyřešit sám, jenže platforem je velké množství, nejde jen o tu největší. V Česku stačí jako příklad za všechny zmínit Ulož.to. Takových firem jsou po Evropě stovky, možná tisíce, a jelikož jsou příliš malé, žádný vlastní systém se jim nevyplatí stavět. Je možné, že třeba Facebooku se to vyplatí a nakonec do podobné technologie zainvestuje, ale i tak je celý trh stále obrovský. Navíc výhoda Pexu je, že jsme neutrální a poskytujeme pohled přes všechny podporované platformy. Pokud by Facebook byl další, kdo by takovou technologii vyvíjel, tak ji nejspíš vyvine zase jen pro Facebook, a to nám dává velkou výhodu.

Když se vrátíme zpět k Pexu jako firmě, tu založil v roce 2014 Slovák Rasty Turek, od začátku fungovala jako americká, ale nyní se rozhodl „vrátit“ do Česka. Jaký byl ten hlavní motiv?
Přestože i na tuzemském pracovním trhu panuje mizérie, stále se tu lidé shání snáze než v Silicon Valley či Los Angeles, kde máme v současné chvíli centrálu. Ve Spojených státech je realita trhu ještě krutější. U nás jsou šikovní a snáze dostupní lidé a zároveň je tu pochopitelně výhoda v tom, že Rasty je Slovák, takže se v Česku snadno domluví a zná to tu. Proto dávalo smysl založit pobočku v Praze a ne třeba ve Vídni.

Slyšel jsem, že chcete najmout stovky vývojářů. Jak to chcete udělat? I český trh už je značně vybrakovaný.
Je to samozřejmě výhled na několik let dopředu, ale uvědomujeme si, že to bude těžké. My si to navíc ještě sami ztížíme, protože bychom chtěli udržet nějaký slušný poměr mezi vývojáři a vývojářkami. Pravá výzva tedy nebude v tom, že najmeme 100 až 150 nových lidí, ale aby polovina z nich byly ženy. Jelikož počítáme s tím, že do budoucna budeme mít zákazníky i v Evropě, můžeme časem najímat posily také pro zákaznickou podporu nebo prodej, ale kromě vývoje zatím všechno zůstává v Los Angeles.

Jak velký dnes Pex je? Můžeš prozradit například loňské výsledky a plány pro letošní rok?
Měsíčně utržíme stovky tisíc dolarů a přestože náš potenciál je ještě úplně jinde, i tak to jsou velmi pěkné peníze. Máme už sice na palubě všechny hlavní nahrávací společnosti, ale je tu stále mnoho středních vydavatelů a jednáme také například s filmovými studii, což by pochopitelně bylo ještě zajímavější. Obrovský potenciál skrývá i zmíněný produkt řešící autorská práva pro online platformy. Máme tedy kam růst, jsme pořád teprve na začátku.