V jednom záběru se objeví deska Dalibora Jandy („Deset prstů pro život“). V dalším se seká hlava nehlava (i jiné části těla) katanou v Praze. První část filmu sledujete sladkou, ale plytkou romanci. V závěru zase fakt hodně brutální pomstychtivou vyvražďovačku. Mezi to jsou nacpané nějaké metafyzické nesmysly. Navzdory tomu duše filmové novince Vrána chybí.

Starší Vrána z roku 1994 je silně stylizovaná devadesátková – a dnes už zcela kultovní – goticko-emo akce, k jejíž mystické auře přispěla skutečná tragédie. Představitel titulního hrdiny Brandon Lee, syn mistra bojových umění Bruce, se při natáčení zastřelil zbraní, jež měla být rekvizitou.

Komiks The Crow, podle kterého film vznikl, je černobílá psychodepka o brutální pomstě, kde se zoufalství mísí s extrémním násilím… a který byl z části pro svého autora Jamese O’Barra snahou dostat ze sebe emoce po smrti snoubenky.

Nový snímek Vrána, který ve čtvrtek vstupuje do českých kin, v sobě má jen velmi málo toho temného kouzla, které zasáhlo čtenáře či diváky předchozích děl. Směřování děje je načrtnuto prakticky stejně, jen padouši se mění a výplň už tak dobrá není. Tenhle film nikoho k tomu, aby začal nosit makeup a černý kabát, neinspiruje.

Foto: Vertical Entertainment

+4

Bill Skarsgård je Eric Draven, potetovaný a málomluvný a traumatem trpící mladík. Hudebnice FKA Twigs hraje jeho milovanou Shelly. Ta je podobně rozbitá. Navíc s temným tajemstvím ve své minulosti. Společně utečou z léčebny a film nám pomocí spousty scén, sestřihů, flashbacků a montáží ukazuje, jak moc velká láska to je. Není to skvělá kinematografie, ale sílu vztahu to ukáže. Aby byl následný zlom o to bolestivější.

Pro hrdiny si totiž přijde smrt v podobě nezajímavých záporáků. Akorát Eric jí nadpřirozeně odolá a vrátí se coby neumírající ztělesnění pomsty. A víte vy co, i když to působí jak z nějakého teenage seriálu, tak hlavnímu hrdinovi jeho zoufalství, bolest a krvavou cestu místy i věříte. Možná i proto, že nemusí moc mluvit. Ostatní postavy jsou spíš do počtu.

Nejhorší ale je, že v ten okamžik začnete doufat, že se rozjede atmosférická záležitost na hraně hororu s hrdinou v černobílém makeupu, který cituje bibli i Rimbauda, namixovaná s brutální pomstou. Místo toho se ale spustí něco, co nejvíc připomíná takové ty méně povedené superhrdinské/komiksové filmy kolem roku 2000, jako byl třeba třetí Blade nebo Elektra. Anebo horšího Constantina.

Než se Eric začne opravdu mstít, trvá to dlouho. Vycpávky, v nichž se v nejasném předpeklí (v podobě žižkovského nákladového nádraží, velmi příznačné…) řeší fiktivní fungování duší a nadpřirozených schopností, nudí. Hlavní zloduch v podání Dannyho Hustona je další z řady rádoby sofistikovaných, ale ve skutečnosti ukrutně krutých bossů, které jste mohli už stokrát vidět třeba v Johnu Wickovi. Akorát tady doslova prodal svou duši ďáblu.

Většinu času tak čekáte, kdy Vrána už konečně roztáhne perutě odvety. Dochází k tomu v menších, ale intenzivních dávkách už dříve, ale až v úplném finále film zařadí ten opravdu nejvyšší stupeň masakru. Vnitřnosti vyvrhující vyvrcholení Vrány je svým způsobem impozantní. Po místy až snové romantice z úvodu ale tahle katanová apokalypsa působí vlastně komiksově, velmi přitaženě za vlasy – a shodou okolností připomíná Skarsgårdův nedávný a taktéž v krvi utopený film Boy Kills World.

Českého diváka může v těch hlušších místech zabavit pozorování Prahy, kterou filmaři pro svou temnou vizi využili. Mimochodem, pohledům do pražských ulic či interiérů od Rudolfina až po Nekázanku skoro pokaždé předchází letecký záběr na střechy amerického města, snad abychom měli jistotu, že jsme v USA. Anebo můžete krátit čas sledováním pár českých herců. Karel Dobrý si do životopisu připíše další roli spíš nemluvícího padoucha. Darija Pavlovičová se na pár chvil objeví v roli potenciální oběti. Jan Budař umře.

I když se v tragédii tohle dílo původně zrodilo, nová Vrána od režiséra Ruperta Sanderse není vyložená filmová tragédie zralá na nula bodů z desíti. Jenže místo toho, aby z ní kapala temnota, aby z ní sálal styl, aby zadělávala na kultovní podívanou a aby se v ní srdce rozhořelo láskou, pak bylo zlomeno, načež se rozhořelo touhou po pomstě… Tak místo toho Vrána občas vzplane, ale většinou je spíš vlažná a občas přímo vyhasíná. Dost podobně jako Sandersovy dřívější snímky Sněhurka a lovec a Duch ve stroji.

A to, že si z ní divák jako jeden ze zážitků odnáší přítomnost desky Dalibora Jandy, taky o lecčems svědčí.