Marie Horová pocházela z Podkarpatské Rusi a chtěla do místa, kde se narodila, něco vrátit. Rozhodla se tedy finančně podpořit tamní děti. Překvapení ovšem nastalo, když paní Horová zemřela. A to především pro Nadaci Via, která se dozvěděla, že ženu nezastaví ani smrt. Sepsala závěť, která nadaci na pomoc podkarpatským dětem odkázala 1,2 milionu korun. Zatímco v USA nebo v Kanadě jde o zcela běžnou věc, v Česku je to pořád vzácné. A Nadace Via by to ráda změnila.

„Někdy lidé, hlavně pak v pokročilém věku, najednou pochopí, že něco vybudovali. Třeba obrovskou firmu. Prodali ji a teď nechtějí někdy i miliardy korun odkázat svým nezletilým dětem. Chtějí, aby měli domov, zaplatí jim tedy byt, dají jim dobré vzdělání, ale nechtějí je uvázat k takovému břemenu. Instituce typu nadace jsou tu i od toho, aby si do nich lidé mohli odložit svoji zátěž v podobě majetku, což tak někdy skutečně je,“ vylíčil pro CzechCrunch ředitel Nadace Via Zdeněk Mihalco.

Daru ze závěti si v nadacích obzvláště cení. Podle Mihalca totiž obvykle míří do nadačního kapitálu, což znamená, že se peníze desítky let investují a z výnosů se platí dobročinné projekty. „Je to tedy v podstatě dar na věky věků,“ dodává ředitel. V Česku už první takové případy existují a samotná Nadace Via má příslib asi šesti závětí. Podobných příslibů přibývá i v dalších neziskovkách. „A pak jsou i ty, o kterých nikdo neví. Takovou zkušenost máme zatím jednu,“ vypráví Mihalco.

Jde právě o Marii Horovou, která sice s nadací spolupracovala už za svého života, o závěti a milionovém daru ale nikomu neřekla. „Její přání, aby peníze šly na děti v Zakarpatské Ukrajině, jsme naplnili a několik let jsme investovali právě do vzdělávání dětí v tomto regionu,“ dodává Mihalco.

Dary pro neziskové organizace nejčastěji využívají lidé, kteří za svého života už charitu podporovali a chtějí pomáhat i po smrti, nebo ti, kdo chtějí, aby přetrval jejich odkaz. Jde ale i jedince, kteří svoje dědice zabezpečili a část majetku chtějí dát na něco, co má smysl. Patří mezi ně ale logicky i ti, kdo dědice vůbec nemají a jejich majetek by propadl státu.

Takových lidí není málo a nejde ani o malé peníze. V roce 2020 řešil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) více než dvanáct stovek takových případů a převzal majetek v hodnotě 225 milionů korun. Tyto peníze následně míří do státního rozpočtu.

Jde o takzvané odúmrtě a ÚZSVM dodává, že většinou představují pro stát i výdaje. „Předměty bývají neprodejné kvůli svému velmi špatnému technickému i hygienickému stavu. Proto musí následovat jejich ekologická likvidace. Také přibývá případů, kdy je pozůstalost zatížená dluhy vyššími, než je hodnota dědictví, a proto ji dědicové nechtějí přijmout. Kromě zaplacení dluhů do výše aktiv musí stát zajistit důstojný pohřeb nebo uhradit náklady za pobyt v nemocnici,“ líčí ÚZSVM.

Po smrti odkáže peníze na charitu 20 procent Britů

Byť výhody darování ze závěti většinou převažují, i Zdeněk Mihalco souhlasí, že je může provázet řada komplikací. Například kvůli soudům o dědictví, které naopak organizaci zatěžují, místo aby pomohly. Takové případy jsou přitom podle něj už i v Česku.

Problematické také může být přání pozůstalého. Vytvořit krátkodobý projekt je možné, nadace má ale většinou svůj hlavní účel popsaný v zakládacích listinách, a když jim přání neodpovídá, musí nadace od svého hlavního poslání odstoupit. „Většinou ale dárce daruje organizaci, kterou dobře zná, podporuje ji dlouhodobě, a to i kvůli tomu, čím se zabývá,“ dodává ředitel Nadace Via.

Za zmínku stojí, jak velký objem tvoří darování ze závěti v anglosaských zemích. Ve Spojených státech odkážou jednotlivci charitám víc peněz než všechny americké firmy dohromady. Zaběhnutá praxe to je ale i ve Velké Británii, kde odkazuje majetek na dobročinné účely asi dvacet procent lidí. Mezi lety 2016 až 2020 Britové skrze své poslední přání darovali na charitu neuvěřitelných šestnáct miliard liber. To je více než 460 miliard korun.

Jedním z nich bude i Daniel Craig, představitel filmového Jamese Bonda. Ten většinu svého bohatství plánuje ještě během života darovat a nepřenechá podstatnou část jmění svým dětem. Když své rozhodnutí poprvé veřejně zmínil, doprovodil jej řečnickou otázkou: „Neexistuje staré přísloví, že když zemřeš jako bohatý člověk, tak jsi selhal?“