Vypadalo to jako běžná porada v CzechCrunchi. Redakční zasedačka zaplněná lidmi, sklenice s vodou a hrnky s kafem, židle kolem stolu. Tentokrát na něm ale neležely notebooky a mobily, ale kostky stavebnice Lego Duplo. Před každým účastníkem čtyři žluté a dvě červené. Také čtverečkovaný papír a propiska. A místo šéfredaktora stál u okna Leonid Kushnir, který ve firmách provází týmy rozvojem.

Ten nastavil stopky na minutu a zadal všem úkol, který zněl zdánlivě jednoduše: „Nakreslete co nejvíc variant kachny, kterou z těchto kostek dokážete postavit.“ V místnosti se rozhostilo ticho, proložené občasným smíchem nebo neklidným vyhlášením kolegů: „Kolik nohou má kachna?“ nebo: „Tak tohle mi neprojde!“ Pak přišla minuta druhá – tentokrát už se nekreslí, ale staví. V tu chvíli se podle Kushnira stane skoro pokaždé to samé, co nastalo v naší karlínské zasedačce: někdo se zasekne na tom, že jeho kachna není „dost kachna“, jiný pečlivě počítá čtverečky na papíře a utíká mu čas, další poruší zadání a jede si po svém.

Třeba postaví opeřence jen ze čtyř dílků. V reakcích dobře rozeznáváme sebe i kolegy. Neprůbojní si nejsou jistí, zda neselhali, ti pevnější v kramflecích s úsměvem sdílejí výkony, byť nedokonalé. V jedné drobné hříčce se přehledně zrcadlí týmová dynamika, obvykle skrytá za každodenním během deadlinů a procesů.

Foto: CzechCrunch

Leonid Kushnir v CzechCrunchi

Metoda, kterou Leonid Kushnir využívá, se jmenuje Lego Serious Play. V rychlosti redakčního běhu jsme ještě ve dvou dalších zadáních vyzkoušeli jen její kratší demoverzi. „Během jedné hodiny samozřejmě není prostor dostat se do hloubky týmových vztahů nebo k efektivní reflexi,“ komentuje ukázku. „Po osmi letech praxe jsem ale došel k tomu, že nabízí nejrychlejší a nejzábavnější překročení komfortní zóny a prostor posouvat se, jaké jsem v praxi poznal,“ dodává.

A na tom něco je. V kontextu skládání malé žluté kachničky totiž nastane chvíle, kdy si uvědomíte, jak jsme každý jiný a že to není chyba. Nebo to, že vtipně zvládnutá sebeprezentace ještě neznamená nejlepší výsledek. Nikde totiž není napsáno, jaká kachnička je ta „správná“, a byla by škoda nechat zaniknout originální nápady třeba jen proto, že jejich autoři je prezentují méně jistě. Jak ostatně řekla kolegyně Klára: „Kachna jako kachna, třeba se zrovna ta s hlavou dolů bude lidem líbit nejvíc!“

Aktivita vznikla v dánské Lego Group koncem devadesátých let dvacátého století jako strategický nástroj pro rozvoj firmy, které už nestačil excel. Později se ale otevřela světu jako open-source přístup určený vyškoleným facilitátorům po celém světě. „Jedna společná stavba z kostek vám ukáže, že třeba máte strach udělat chybu, tendenci brát na sebe úkoly druhých a nebo kde v dohodách s druhými narážíte na nepochopení. Stejně tak vám padající společná stavba může pomoct vidět, že strategie, podle které vaše firma plánuje fungovat další roky, není domyšlená a nepovede k výsledku,“ vysvětluje Kushnir.

V českém prostředí je Leonid Kushnir jediným, kdo má k metodě plně oficiální vzdělání a nově také oprávnění školit další české a slovenské lektory. Pro své služby vytvořil vlastní značku založenou na slovním spojení svého křestního jména Leonid a slova lego – Legonid. Jeho příběh je přitom podobně mezinárodní jako týmy, se kterými pracuje: narodil se v Rusku, vyrůstal v Česku, studoval v Německu – a zpátky v Praze přináší do korporátů i startupů hraní a sebepoznání prostřednictvím lego kostek.

Foto: Legonid

Lego Serious Play pomáhá zážitkově rozvíjet komunikaci nebo podpořit inovace

„Chtěl jsem do Česka přinést něco, co dokáže skutečně zprostředkovat změnu v tom, jak lidé přemýšlejí a fungují. Nebo jak přistupují k inovacím. Všichni známe chytré poučky o řízení lidí, rozvoji strategií, knížky o osobním rozvoji, ale také víme, že v praxi si na ně pak často nevzpomeneme,“ vysvětluje Kushnir s tím, že aby se lidé posunuli, potřebují osobní zážitek. A účelná hra je podle něj jeho nejsilnější formou.

Základ metody je přitom jednoduchý. „Žádná cvičení neděláme čistě na podporu kreativity, nejde o obyčejný icebreaker pro zasmání. Jdeme rovnou na úkoly, které ukazují, jak tým funguje, z čeho se skládá jeho strategie,“ říká Kushnir. Workshop začíná jednoduchými zadáními, jakým je například zmíněná stavba kachničky, a postupně přechází k abstraktním tématům s méně strukturovaným zadáním. „Podstatné je, že v těchto hrách nemůžete udělat chybu,“ zdůrazňuje lektor.

Tak jsou formulovaná i čtyři základní pravidla, na kterých Lego Serious Play stojí: nehodnotit, nesoudit, neinterpretovat a nepřekračovat rámec modelu. Jako typický příklad uvádí Kushnir moment, kdy někdo ukáže svůj výtvor a vedle se ozve „to nevypadá jako kachna“. „To je přirozené. Hodnocení a soutěž nám všem naskakuje jako první, přitom nás podvědomě brzdí v nápadech a odvaze zkoušet nové věci,“ říká. Správná otázka má podle něj znít jinak: „Co představuje tvůj model?“

Pokud si na takový typ komunikace zvykne tým i v běžné praxi, přináší to více otevřenosti a méně potřeby se bránit a obhajovat chyby. „Už jen tím, jak bezpečně formulujeme otázky na druhé, můžete atmosféru v práci výrazně ovlivnit a podpořit chuť přinášet nové nápady. I to se dá trénovat prostřednictvím hry s pár kostkami,“ dodává Kushnir.

Lego podle něj dobře funguje i proto, že do hry dostává víc smyslů najednou – zrak, hmat i sluch. „Známe zacvaknutí dvou kostiček do sebe uprostřed zasedačky v nás zvláštním způsobem vyvolává pocit uspokojení a vzpomínky na dětství,“ je přesvědčený. Díky tomu si podle něj účastníci zážitky snadněji zapamatují a pak i ve správnou chvíli vybaví.

Kromě zážitků může půlden nebo den strávený s Lego Serious Play přinést i hmatatelný výstup: model z kostek, který se dá vystavit ve firemní zasedačce nebo kuchyňce a ke kterému se lidé mohou další dny, týdny nebo měsíce vracet. „Když pak průběh dobře zreflektujeme, můžete hned zítra zkušenosti využít a se stejnými kolegy se v praxi mnohem lépe sladit. Dojde vám například, že když ostatním neřeknete, co zamýšlíte udělat, nebo nerozdáte úkoly srozumitelně, tak vám ani sebelepší nápady nepomohou firmu posouvat dál,“ dodává.