Místo večerek startupy. Předsudky mizí, větší problém je byrokracie, říkají vietnamští podnikatelé
Druhá generace Vietnamců v Česku mění způsob vietnamského podnikání. Zaměřují se na nové obory a moderní přístupy, pořád ale čelí systémovým překážkám.
V agenturním prostředí se pohybuje deset let, před třemi lety se rozhodl založit agenturu vlastní. Michal Phan je původem Vietnamec, narodil se ale v Česku a řadí se proto k takzvaným banánovým dětem. A ačkoliv se i dnes občas setká s předsudky, svůj původ vnímá v rámci podnikání spíš jako výhodu. „Na začátku mi pomohl zorientovat se na trhu a oslovit vietnamské podnikatele, kteří naráželi na jazykovou bariéru,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.
V rámci bratrské pomoci přišli do Československa už před padesáti lety. Vietnamci sem začali migrovat v 70. letech minulého století, obvykle jen na pár let kvůli vzdělání nebo vyučení. V 80. letech už se jejich motivace proměnila a do Československa přicházeli za prací v místních průmyslových závodech. Pak se většinou vraceli zpátky domů – tedy až do pádu komunistického režimu.
Po roce 1989 se mnozí Vietnamci rozhodli v nově svobodné zemi zůstat a využít možností, které volný trh nabízel. Rodiny si zde založily živnosti a začaly provozovat tržnice nebo obchody a stánky s textilem a obuví. Ty se původně nacházely v blízkosti českých hranic.
„První proměny v podnikání Vietnamců v Česku zaznamenávám už zhruba od roku 2004, kdy země vstoupila do Evropské unie. Tehdy se Vietnamci začali stahovat z pohraničí a zaměřili se více na večerky ve vnitrozemí,“ vysvětluje původní trend Thuy Duong Trinh, bloggerka a autorka podcastu Viet Cast, která téma vietnamských podnikatelů v Česku dlouhodobě veřejně otevírá.
Mladí Vietnamci se nebojí vstupovat do nových odvětví, která generace našich rodičů neznala.
Spolu s tím se vietnamští podnikatelé začali soustředit spíše na nehtová studia a obchody s potravinami, kterých v posledních dvaceti letech rapidně přibývalo až k několika tisícům. Nachází se i v těch nejmenších vesnicích a své služby poskytují sedm dní v týdnu, Štědrého dne nevyjímaje.
Podle Trinh byly v té době Vietnamci v Česku jakýmsi neznámým úkazem, což vedlo k vyšší míře předsudků. „Dříve lidé často automaticky mým rodičům ve večerce tykali. Nyní už se s tím setkávám mnohem méně,“ vysvětluje s tím, že případy byly ale i mnohem agresivnější. „Když jsem byla před deseti lety těhotná s první dcerou, v řeznictví na mě kolemjdoucí křičel „Ty vo**, se tady rozmnožujou jak krysy!“ Naštěstí to patří k velmi ojedinělým incidentům, se kterými jsem se setkala,” říká.
S postupem času se česká společnost vyvíjela a Vietnamci do ní začali být integrováni. Bezesporu i proto, že spolu s českými dětmi dospívali ve školách i děti vietnamské, označované jako banánové. Metafora má poukazovat na jejich dvojí identitu – na povrchu jsou sice Asiaty, vnitřně jsou ale ovlivněni západní kulturou, ve které na rozdíl od svých rodičů celé dětství vyrůstaly. I proto umí plynně česky, jsou plně integrovaní v místních společenských strukturách a využívají možnosti vzdělání, které země svým občanům nabízí.
Právě proto se postupem času začala druhá generace Vietnamců pro ně tradičním způsobům výdělku vzdalovat a místo toho se orientovat na své vlastní projekty. „Mladí Vietnamci se nebojí vstupovat do nových odvětví, která generace našich rodičů neznala. A pokud zůstávají u těch známých, kladou důraz na vizuál nebo marketing,“ říká Trinh.
Kýčovité fotky jídel a neonové cedule tak nahradil designový interiér, často odkazující na typické interiéry ve Vietnamu. Podle Trinh mladí Vietnamci podnikání svých rodičů ale také modernizují, třeba automatizací procesů a rozvojem brandingu. „Naši rodiče byli zvyklí na systém tužky a papíru a spokojili se s logem na počkání ze Sapy. Nevadilo, že skoro totožné mají stovky dalších,” vysvětluje.
Stále častěji se ale objevují i ti, kteří se vydávají svou vlastní cestou podnikání, mnohdy po ukončení studia na některé z místních univerzit. „Co se týče nových oborů, v současnosti mladí Vietnamci podnikají například v zahradnictví, poskytují marketingové a produkční služby, navrhují interiéry, prodávají luxusní zboží, spoluzakládají technologické startupy nebo pomáhají firmám s náborem studentů a čerstvých absolventů,“ popisuje Trinh. Příkladů je podle ní ale mnohem víc.
Problémy jsou spíše systémové, jako je byrokracie a komplikované zákony.
Jednou z těch, kdo se rozhodl jít vlastní cestou, je i Mai Hoa Nguyen, zakladatelka obchodu Luxuryphile s použitým luxusním zbožím. Ten má na Instagramu téměř 13 tisíc sledujících, objevil se také v doporučení módních magazínů, jako je třeba Elle. „K práci v tomhle segmentu jsem se dostala díky celoživotnímu hobby v oblasti módy. Během studií jsem několik let pracovala v jednom z butiků s luxusní módou v Pařížské ulici, kde jsem získala mnoho zkušeností a kontaktů, které mi pomohly při nastartování vlastního podnikání,“ popisuje Nguyen.
Podobnou zkušenost má i Michal Phan, zakladatel agentury Digital Creative Group, který se věnuje marketingu a kreativitě. „V agenturním prostředí se pohybuji zhruba deset let, z toho tři roky vedu svou vlastní agenturu. Po sedmi letech práce v českých agenturách jsem se rozhodl vydat vlastní cestou,“ vysvětluje Phan. Jeho firma se zaměřuje na propojení kreativců i mladých Vietnamců s firmami a značkami, spolupracuje třeba s časopisem Vogue nebo organizací Miss Czech Republic. V minulosti ale dělala i kampaň pro spořitelnu Modrou pyramidu, teď už spadající pod Komerční banku.
Podle Phana se podnikavých Vietnamců objevuje v jeho okolí čím dál víc, nemyslí si však, že se jedná o trend. „Spíš je to přirozený vývoj. Vietnamci druhé generace vyrůstali v Česku, měli možnost studovat a vybrat si vlastní cestu,“ míní. Podle Nguyen pak hraje svou roli i otázka konkurence – večerek a nehtových studií přece nemůže být nekonečně mnoho.
I v novém směřování se ale vietnamští podnikatelé potýkají s předsudky. Phan například popisuje, že v začátcích jeho agentury měli někteří jeho klienti pochybnosti ohledně kvality copywritingu. Paradoxně přitom vycházely od jiných Vietnamců, ale i od českých klientů. Zkušeností má ale podnikatel mnohem víc.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs