Výstava Designblok Cosmos zaujme už z dálky. Vypadá jako kosmická loď, která je připravena vyrazit vstříc vesmírným hlubinám, kde by kolonizovala vzdálené planety v doprovodu českého sklářského umu. Spolu s další výstavou Made by Fire je k vidění v prostorách Míčovny Pražského hradu a na prostranství v její blízkosti v rámci pětadvacátého ročníku Designbloku. Festival začíná toto úterý 3. října a jeho program návštěvníky až do neděle vtáhne do víru toho nejčerstvějšího, co současný český i zahraničí design nabízí. Dvojice výstav ale bude k vidění i později.

Za konceptem Designblok Cosmos stojí šéfka festivalu Jana Zielinski společně s Jiřím Mackem a Janem Plecháčem, kreativním ředitelem značky Moser. Ti chtěli vytvořit výstavu, kterou bude možné kdekoliv složit a zase rozložit, aby mohla být putovní. Nese podtitul Intergalaktická krása českého designu, a i když se do vesmíru v dohledné době spíš nepodívá, je jisté, že příští rok vyrazí reprezentovat sklářské řemeslo z našich luhů a hájů na milánský Design Week.

„Chtěli jsme udělat výstavu, která je obrazem Designbloku a zároveň je cestou, což je téma letošního ročníku. Může se tak přesunout kamkoliv. Od začátku nám bylo jasné, že design, jenž se uvnitř výstavy odehraje, musí být spojen s Designblokem, takže jsme vybírali autory, kteří jsou s festivalem spjatí, mají v jeho rámci výrazný zářez se svými instalacemi, ale zároveň je každý z nich rozdílný,“ přibližuje Jiří Macek.

Výstava Cosmos je podle autorské trojice také manifestem, a to hned v několika rozměrech. Jednak jde o samotný Designblok, který už čtvrtstoletí dává najevo, jak je důležitý autorský design a přístup. I proto je základním stavebním kamenem výstavy sklo coby materiál, v němž si české designérky a designéři dlouhodobě meze nekladou. Cosmos je tak i osobní manifestací deseti z nich. Díky tomu návštěvníci na malém prostoru uvidí celou řadu technik a rozdílných autorských přístupů jak k materiálu, tak k designu jako takovému.

„Původní myšlenkou Jany a Jirky bylo vytvořit strašidelný dům současnosti. Nadto jsem věděl, že to musí být něco, co bude možné sbalit a na jiném místě zase rozbalit – i proto nám s projektem pomáhali kolotočáři, jejich kolotoče objíždějí celý svět. Společně jsme vytvořili takovou vesmírnou budku, která je nositelem toho, co je český design. A název Cosmos jsme zvolili proto, že jsme vytvořili malý vesmír, který kolem českého skla vzniká a který nemá hranic,“ doplňuje Jan Plecháč.

Prostor bez hranic je pro výstavu Cosmos skutečně výstižný. Díky efektnímu osvětlení a tomu, že je celá „intergalaktická“ kapsle zevnitř obložená zrcadly, vytváří efekt nekonečna. V něm se odráží desítka objektů od současných českých sklářských designérek a designérů: Lucie Koldové, Václava Mlynáře, Jakuba Berdycha Karpelise, Lukáše Nováka, Jiřího Pelcla, Jana Plecháče, Ronyho Plesla, Tadeáše Podrackého, Maxima Velčovského a studia Dechem.

Jednotlivé objekty své autory skvěle charakterizují. Lukáš Novák pro Cosmos připravil lampu z taveného uranového skla, která zároveň funguje jako plastika a vyniká svou „in your face“ drzostí s nápisy Hot Girls Cold Beer. Tu ale spojuje s tradičním zpracováním tavené plastiky a s odkazem na práci dvojice Libenský a Brychtová. Jakub Berdych Karpelis vytvořil výrazný objekt 4 All Space Dicx, jehož samotný název je dost vypovídající.

„Je to pocta všem dobyvatelům vesmíru. Myslím, že když se na objekt podíváte, uděláte si názor. Přijde mi totiž trochu absurdní, že jsou mezi námi lidé, kteří chtějí okupovat něco, kde ani není kyslík. Vyprazdňuje to pojem vesmíru a vědy okolo a celé mi to přijde kapku ironické,“ říká Berdych, který objekt pracovně nazývá Rakeťák. Podle něj symbolizuje, jak Elon Musk a jiní podnikatelé penetrují kosmos. „Rakeťák je ale vzkazem všem šulinům,“ dodává tvůrce.

Naopak v pozitivním duchu se nese dílo Maxima Velčovského, který si při jeho vymýšlení dal záležet na kontextu, jak to má ve zvyku. Objekt s chlapcem, který se dívá vzhůru vstříc dobrodružství budoucích dní, pojmenoval Perfect Day. Symbolizuje odvahu a dětskou imaginaci, schopnou porazit vše a všechno okolo: pochyby, nepřízně osudu, strachy. Součástí díla je poklop, pod nímž se chlapec ukrývá – jakási bublina. Prošla pod rukama a plícemi sklářského mistra Martina Janeckého, a jelikož váží třicet kilogramů, podle Velčovského už byla na hranici „foukatelného“.

Organické podivnosti, krucifix vytvořený metodou Vitrum Vivum a odlitý z uranového skla, průhledná družice a další počiny v uzavřeném, a přitom zvláštně rozpínavém prostoru vytvářejí ucelenou přehlídku současné sklářské tvorby, kterou pojem Cosmos skvěle vystihuje. Ponořit se do něj můžete do 15. října, pak se rozloží a zmizí. Naštěstí ho ale nepohltí černá díra v jeho středu a opět vznikne někde jinde, někdy jindy.