Když chce český spotřebitel v zimě v obchodě ulovit šťavnaté, voňavé rajče plné chuti, v drtivé většině případů bohužel ostrouhá. Regály totiž zaplňují především mdlá rajčata ze Španělska či severní Afriky, kde jsou navíc pěstovaná za velmi špatných podmínek a s ohromným nasazením chemie. K lepší rajčatové situaci však přispívá Lukáš Rázl, šéf projektu Naše rajče. Ve skleníkové hydroponické farmě kousek od Kadaně totiž díky využívání odpadního tepla z nedaleké elektrárny pěstuje chutná rajčata po celý rok.

Odpadní teplo ale není zdaleka jedinou vymožeností, díky které v Našem rajčeti mohou ve dvou sklenících vypěstovat 6 500 tun – což je téměř deset procent tuzemské spotřeby – rajských jablek ročně. Lukáš Rázl vysvětluje, že se ze zemědělské společnosti postupně proměnili spíše na společnost biotechnologickou.

„Využívání odpadního tepla, které vzniká při výrobě elektrické energie, je jeden udržitelný způsob pěstování. Klíčové ale je, že naše rostliny řízeně odbourávají oxid uhličitý. Ten si necháváme dodávat z potravinářských provozů, kde přirozeně vzniká, například kvasným procesem v pivovarech a cukrovarech. Následně ho vstřikujeme do skleníků a vytváříme uzavřenou atmosféru, ve které ho rostliny odbourávají fotosyntézou,“ vysvětluje Rázl.

Ročně takto rostliny zpracují kolem 6 tisíc tun obávaného skleníkového plynu. Díky tomu, že rostou v hydroponickém systému a jejich kořenový systém vyrůstá do vody, Rázlův tým přesně ví, kolik oxidu uhličitého je potřeba pro to, aby byly schopny zpracovat energii, kterou získávají výživou. „Díky hydroponii jsme schopni přesně řídit metabolismus rostlin a celek dokážeme držet pohromadě. Z hlediska moderního zemědělství je právě zakořenění ve vodě ideální cesta vpřed,“ říká farmář.

Foto: Naše rajče

Rajčata zapouštějí kořeny do vody a ročně zpracují 6 tisíc tun oxidu uhličitého

Důležitou součástí celku, o němž Rázl hovoří, jsou ale také houby a bakterie. Když rostliny rostou z vody, potřebují optimálním způsobem pracovat s živinami, aby jejich metabolismus fungoval tak, jak má. Projekt Naše rajče proto začal stavět na principech symbiózy mezi houbami a rostlinami – houby zde totiž pěstují přímo na kořenovém systému, díky čemuž skleník obývá také rozsáhlá síť podhoubí.

„Symbióza způsobuje, že jsou rostliny mnohem chytřejší, schopnější, zdravější a výrazně výkonnější. V lese nebo na louce jsou miliardy kilometrů mycelií, tedy houbových vláken, která jsou mezi sebou propletená a vytvářejí jeden obrovský ekosystém. Houby samy nejsou schopny fotosyntézy, ale naopak lépe hospodaří s živinami,“ přibližuje šéf inovativní farmy.

Další přírodní jev, který ve sklenících u Kadaně využívají, je takzvaná biologická ochrana v podobě hmyzu. V dnešní době se do Evropy dostává ze subtropických a tropických oblastí velké množství nepůvodních hmyzích druhů. Ty jsou schopny během pár dnů zlikvidovat celou úrodu. Rázl se však nechtěl uchylovat k chemickým postřikům a raději sáhl do řad hmyzích obránců – zjednodušeně se dá říct, že dobří brouci požírají ty zlé. A ve skleníku panuje rovnováha.

Rázl dodává, že to sice vypadá jednoduše, ale je to velká věda. Najít totiž ten správný balanc je pěkný oříšek. Ale vzhledem k tomu, že projekt Naše rajče dokáže produkovat plody prakticky zcela bez chemie, veškeré investice se vyplácí. „V konvenčním zemědělství rostliny stojí na polích, která jsou masově chemizovaná, půda, kde rostou, je v podstatě mrtvá, protože ji zlikviduje chemie. A to je pro životní prostředí dlouhodobě neudržitelné. Navíc tento přístup není ani ekonomicky efektivní, ani zdravý pro člověka.“

Moderní zemědělství podle Rázla vypadá tak, jak k němu přistupuje ve svých hydroponických sklenících on. A ekonomickou efektivitu potvrzuje tím, že je schopen rajčata dodávat celoročně. Odpadní teplo při výrobě elektřiny vzniká neustále, ve sklenících je tak optimální teplota nehledě na to, že venku zrovna mrzne, až praští. A spotřebitelé se mohou radovat. Osmdesát procent produkce Našeho rajčete odebírá obchodní řetězec Kaufland – v jeho obchodech se plody objeví do 24 hodin od utržení.

V současnosti se Rázl zaměřuje pouze na pěstování rajčat, nicméně v plánu je výstavba dalšího skleníku, ve kterém by byl prostor pro okurky a sladké papriky. „K přístupu, který razíme u nás, se budou muset časem uchýlit všichni zemědělci. Na zemi je osm miliard lidí a musíme je uživit udržitelným způsobem, který nám neničí planetu pod nohama. A nepovede k tomu jiná cesta, než je propojení hlubokého poznání přírody s moderními technologiemi,“ uzavírá moderní sedlák.

Foto: Naše rajče

Lukáš Rázl, šéf projektu Naše rajče